Zachovej život svůj

I. Mojž. 19, 17

Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět , ani se zastavuj,... abys nezahynul.

Nejdříve několik slov k samotnému ději. Je podivné, jak mohl Lot žít uprostřed Sodomy, aniž by postřehl, že Bůh k hříchu sodomských dlouho nebude mlčet. I když sám na hříchu sodomských neměl žádnou účast, přece jen v tomto hříchem prosáklým ovzduší na svém duchovním životě velmi utrpěl. Obecenství s Bohem v takovém prostředí nemohl pěstovat. Pracovat misijně mezi takovým lidem také nemohl. Jeho jediným potěšením tedy bylo, že bohatl hmotně. Vzrůst samotného majetku však otupil jeho duchovní smysl a proto ani nevystihl, že Sodoma jde vstříc své naprosté zkáze.

Vynesení Božího soudu nad Sodomou Lota překvapilo. Na takovou věc nebyl naprosto připravený. Byl příliš zaměstnán sám sebou, než aby mohl sledovat vývoj událostí kolem sebe. Věřící člověk má všechno vědět, má si všímat všeho, co se kolem něho děje a má se snažit ve všem vystihnout plány Boží prozřetelnosti. Věřící člověk má být ustavičně na všechny možné změny v životě připravený. Kdyby byl Lot duchovně nespal, byl by dávno před tím Sodomu opustil. Příčinou svého zvlažení v duchovním životě nezpozoroval blížící se soud na Sodomu i její lid. A tak ve chvíli, kdy Lot neměl ani nejmenšího tušení, jaká katastrofa se na Sodomu blíží, přichází Boží poslové, aby zachránili alespoň holý život Lotův a jeho rodiny. Lot byl tím vším tak překvapen, že andělé museli jej i jeho rodinu vyvést ze Sodomy téměř násilně.

Z hmotného majetku se nedalo nic zachránit, nic se nedalo vzít s sebou. Všechno bohatství získané v Sodomě úsilím mnohaleté práce muselo zůstat v Sodomě. S největším chvatem museli opustit svůj dům, zahrady, vinice, pole, ani ohlédnout se nesměli. Boží rozkaz zněl: „Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět , ani se zastavuj,... abys nezahynul.“ Víme, že žena Lotova, jejíž srdce bylo spjato se vším, co zanechala v Sodomě, neodolala, zastavila se a obrátila se zpět, ale v témže okamžiku zahynula.

Nyní opustíme děj a zůstaneme pouze u výzvy: Zachovej život svůj! Tehdy platila Boží výzva Lotovi, dnes platí jednomu každému z nás. Jen takový člověk, který je duchovně slepý, hluchý a tupý, by mohl nevidět, kam dnešní svět spěje. Již 2 000 let nabízí Bůh světu skrze Ježíše Krista odpuštění, smíření, posvěcení, ale svět rok od roku, více a více spasením v Ježíši Kristu pohrdá. Pro všechny Boží výstrahy a napomenutí má jen tupý posměch. Je smutným faktem, že pod tímto zhoubným vlivem veřejného mínění zvlažněl, zlhostejněl i nejeden věřící člověk. A jen duchovně slepý a tupý se může domnívat, že Bůh bude ke vší té bezbožnosti a rouhání se nejen jednotlivců, ale celých národů, mlčet.

Prorocký hlas Písem ústy Božích poslů zní dnes již ze všech stran: „Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se... A sehnuta bude pýcha člověka a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den. Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho, když povstane, aby potřel zemi.“ (Iz. 2, 12-19)

Bratři a sestry, ta doba je zde. Jen si nemyslete, že je to věc státníků nebo národů, co nám přinesou příští dny. O tom rozhodují jiné mocnosti a jiné síly. Dnešní poměry nejsou ničím jiným, než vyvrcholením vzpoury knížete temnosti vůči Bohu. Králové, knížata, prezidenti, státníci jsou jen pouhými nástroji buď v rukou Božích nebo v rukou satanových. Boj dobra se zlem zde na zemi je pouhou odezvou boje, který se vede mezi dobrem a zlem ve sférách duchovních. Zde platí slova Písma: „Běda těm, kteří přebývají na zemi a na moři. Nebo ďábel sestoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má...“ (Zj. 12, 12).

Atmosféra naší země je přímo nabytá satanskými vlivy. Naše země je dnes Sodomou, v níž hřích vyvrcholuje a nedští-li na ni Bůh dosud ohněm a sírou, je to jen proto, že má v ní ještě spravedlivé Loty, které Bůh chce z nynější Sodomy vyvést. Snad se vám bude zdát mé líčení příliš drastické. Budiž! Avšak nejbližší doba nám ukáže, jak dnešní doba je vážná a jak všechny Boží předpovědi vztahující se na dobu poslední se naplňují.

I Lotovi se zdálo poselství Božích poslů neuvěřitelné. Noe vcházel se svou rodinou do korábu za nejhlučnějšího posměchu ze strany světa, který se vysmál jeho kázání. I vy se můžete vysmát mému svědectví. Ale mne to neodradí od toho, abych k vám nevolal slovy Písma: „Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět , ani se zastavuj,... abys nezahynul.“

Zanedlouho budeme vcházet do nového roku. Víš, co ti přinese? Život či smrt? Což jestli se vznáší nad tvým životem již tajemná Boží ruka a píše své: Mene, mene tekel ufarsin... Zčetl jsem, zčetl, zvážil na váze a nalezen jsi lehkým...

Což jestli ti platí slova: Zřeď svůj dům nebo umřeš! Stačíš na všechno, co tě v příštím roce potká? Chceš vstoupit do toho neznáma, do nejistoty, sám – bez Ježíše? Proč jít do neznáma, když Bůh nám poslal v Ježíši Kristu takového spomocníka, který stačí na všechny naše životní úkoly a který je hotov a mocen nás převést bezpečně i přes údolí smrti, kdyby tak bylo v Božím plánu?

(rok 1936)