Přečtený oddíl Slova Božího jsem rozdělil na tři části:
A) Marné náboženství
B) Podmínka k přiblížení se k Bohu
C) Hotovost Boží k odpuštění
A) Marné náboženství:
Čtěme znovu verše 11 – 15.
Co vidíme z těchto slov? To, že je-li něco v našem životě o čem víme, že je to hřích, že je to neposlušnost vůči Bohu a my v tom hříchu zůstáváme, nesnažíme ho z našeho života odstranit, že je marné naše chození do shromáždění, že je marné naše pozdvihování mysli k Bohu a že jsou marné všechny naše modlitby. Boží vůle je zjevená v Jeho slově. Cesta, kterou se má brát věřící člověk, je ve Slově Božím přesně vyznačená. Nedbá-li člověk Božích rad, Božích napomenutí, jestli si člověk Boží přikázání zlehčuje, ví, že tu či onu věc Pán Bůh nenávidí a přece si v ní člověk hoví a nesnaží se to z života odstranit, v takovém případě může člověk na druhé straně ve svém duchovním a náboženském životě konat cokoliv, jakékoliv skutky, Pán Bůh to nepřijímá a ke všem modlitbám je hluchý.
Tuto skutečnost nám potvrzuje Bůh v Bibli na mnoha místech: Žalm 50, 16-21; Matouš 7, 18-23. Skutečnost, se kterou nás zde Bůh seznamuje, je tedy tato: Setrvává-li člověk v něčem, o čem ví, že je to špatné, že nás Bůh před tím varuje, pak všechno ostatní náboženské úsilí člověka je marné a dříve nebo později s ním vejde Bůh v soud. Apoštol Pavel to vyjadřuje těmito slovy: „Odstup od nepravosti každý, kdo vzývá jméno Kristovo...“
Pochopíme to? Nezahrávej si s hříchem. Neutajíš jej ani před lidmi, ani před Bohem. V knize Přísloví čteme: „Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se mu šťastně, ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství dojde.“
Milá duše! Cítíš-li, že je ve tvém životě něco, s čím Bůh nebude nikdy souhlasit, ať už je to menší anebo větší hřích, vyznej ho Bohu a pros Jej o to, ať ti pomůže na ním zvítězit. Dokud to neučiníš, marně pozdvihuješ svou mysl k Bohu, Bůh tě v takovém případě neslyší a dříve nebo později vejde s tebou v soud.
B) Podmínka k přiblížení se k Bohu
Je vyjádřena slovy Jana Křtitele: „Umyjte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti...“ Slovy Pána Ježíše by to znělo: „Čiňte pokání!“
A co to znamená činit pokání, to jsme si již řekli nesčetněkrát: Změnit mysl.
Jakýkoliv hřích je tak dlouho pánem nad člověkem, dokud se s ním člověk zaměstnává ve své mysli. Hříchu se zbavíte tím okamžikem, kdy jej vyhodíte ze své mysli a svou mysl před ním uzavřete. Přestaňte na hřích myslet a hřích ztratí nad vámi svou moc. Zaměstnejte svou mysl Bohem a Jeho vůlí, upněte všechny své myšlenky k Ježíši Kristu a k dílu Jeho vykoupení a uvidíte, jak hřích ztratí nad vámi svou moc. (Řím. 12, 1-2). Umyjte se, očisťte se! Jak? Zbavením se nečistých myšlenek. To je naše práce, kterou Bůh nemůže učinit za nás. To musíme učinit my. Veliká část lidstva žije v tom omylu, že spasení je akt, který od A až do Z vykoná při člověku Bůh sám. To je ale veliký omyl. Kdyby tomu tak bylo, byl by spasený již celý svět, poněvadž víme, že Bůh nemá zalíbení v smrti hříšníka, ale chce, aby všichni ku spasení přišli. Avšak Bůh dal člověku svobodnou vůli a tak člověk může spasení přijmout nebo ho může zamítnout. Člověk může své srdce vůči Bohu uzavřít a otevřít jej hříchu, ale dokud se člověk sám hříchu dobrovolně nevzdá, Bůh nemůže vejít násilně do srdce člověka. Spasení se sice hotovo, člověk nemůže k němu nic přidat ani ubrat, ale jednu věc musí učinit sám - vzdát se hříchu a přijmout od Boha moc k novému životu. „Umyjte se, očisťte se, přestaňte zle činiti!“ To za nás nemůže nikdo učinit, ani Bůh, to musíme učinit sami. Ovšem, Bůh je hotov nám k tomu propůjčit svou moc, ale učinit to musíme my. Dokud tuto věc, milá duše, neučiníš, marně se snažíš přiblížit se k Bohu . (Jakub 4, 7-8).
C) Hotovost Boží k odpuštění
Tam, kde si člověk uvědomí svůj hřích, kde jej přestane tajit, ukrývat, zapírat, kde jej vyzná a projeví svou ochotu hřích zanechat v touze, aby se mohl přiblížit k Bohu a dosáhnout u Boha odpuštění, každému takovému je Bůh hotov odpustit jakýkoliv hřích a je hotov člověka z propasti hříchu vyzvednout a zahrnout jej veškerou svojí láskou, milosrdenstvím a požehnáním. „Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.“ (Iz. 44, 22). Za tím účelem poslal Bůh na svět Pána Ježíše, aby jako Boží Beránek vzal na sebe náš hřích. V Něm a skrze Něho se dostává také člověku moci k novému životu. Jen v Jeho jménu smíme volat k Bohu: Otče náš! On přišel, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
Ta třetí skutečnost, která vyplývá z obsahu přečteného oddílu Slova Božího je tedy ta, že tím okamžikem, kdy člověk opustí hřích a cestou upřímného pokání se navrátí k Bohu, Bůh vymazává všechny hříchy člověka ze své paměti, přijímá ho znovu za syna, za dceru a zahrnuje jej svou láskou a svým požehnáním.
Jak to je s tebou, milá duše? V jakém poměru stojíš ke svému Bohu? Není snad mezi tebou a Bohem nějaký skrytý hřích, který odvrací Boží tvář od tebe a ty pak marně chodíš do shromáždění, marně se modlíš a marně se ohlížíš po Boží pomoci a Božím smilování?
(rok 1941)
Žádné komentáře:
Okomentovat