Pojďte ke mně všichni

Mat. 11, 28-30

Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám.Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. Jho mé zajisté jestiť rozkošné a břímě mé lehké.

Tři výzvy nalézáme v tomto oddílu Ježíšova evangelia: Jsou to

1. Pojďte ke mně!

2. Vezměte jho mé na se!

3. Učte se ode mne!

Zastavíme se u té první: Pojďte ke mně a já vám odpočinutí dám.

Mám jednu otázku: čím to je, že i srdce věřícího člověka je často plné neklidu, obtížené různými břemeny, starostmi a plné nepokoje? Proč jeho radost ze spasení není plná a proč je stále něčím kalena? Zklamal je Pán Ježíš? Nenalezli snad v Něm to slíbené odpočinutí? V čem je příčina jeho nového neklidu? Život je boj a zatěžuje i věřícího člověka – znovu a znovu. Naše odpočinutí v Ježíši Kristu je závislé od našeho stálého přicházení k Němu. Nejdeme-li k Němu znovu a znovu s našimi břemeny, divíte se, že pak naše srdce je nanovo plné neklidu? „Pojďte ke mně!“ A ještě jednu věc si musíme uvědomit: Klid naší duše, naše odpočinutí v Pánu Ježíši není závislé od toho, jestli On každé to břemeno z nás sejme. Což když On na naši prosbu, aby nás zbavil toho neb onoho břemene, nám odpoví: „Dosti máš na mé milosti, nebo moc má v nemoci se dokonává.“ Nerozumí ti nejbližší okolí? A tebe to trápí? Bolí? Znepokojuje? Tvůj pokoj, tvoje odpočinutí v Pánu nezávisí od toho, jestli ti tvoji milé porozumí, nýbrž závisí od toho, aby jsi s tímto svým bolem šel k Pánu a složil to u Jeho nohou. „Pojďte ke mně!“ Jsi nemocen? A tvá nemoc tě zbavuje vší síly a radosti ze života? Tvůj pokoj, tvoje odpočinutí v Pánu není závislé od vyslyšení tvých proseb za navrácení zdraví, ale je závislé od toho, jdeš-li, přicházíš-li v tvé nemoci znovu a znovu k Pánu a v živém obecenství s Ním čerpáš-li vždy novou a novou sílu k snášení tvého utrpení. Jakže zní Ježíšův příkaz na jiném místě? „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne.“ Vezmi kříž svůj! I při nesení svého kříže můžeme prožívat pokoj a odpočinutí, které Pán dává. Nemáme-li my odpočinutí v Pánu, je to tím, že k Němu znovu a znovu nepřicházíme a nevyžadujeme si od Něho znovu a znovu sílu k boji. I věřící člověk se velmi často dopouští té pošetilosti, že s tím, co jej znepokojuje, co jeho srdce zraňuje, se ve své mysli stále zaměstnává, stále to ve svém srdci nosí místo, co by s tím měl jít k Pánu a složit to u Něho. Každý, kdo k Němu přichází a všechny své těžkosti uvaluje na Něho, získává, dochází plného odpočinutí a jeho rozbouřené nitro se uklidňuje. Proto ta Ježíšova výzva: „Pojďte ke mně všichni, kteříž pracujete a obtíženi jste a já vám odpočinutí dám.“

Ta další výzva je: „Vezměte jho mé na se.“

Jaké jho? Co je to Ježíšovo jho? Ježíšovým jhem bylo plnit do všech možných podrobností vůli svého nebeského Otce. „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal. Neboť nepřišel jsem s nebe, abych činil svoji vůli, ale vůli toho, kterýž mne poslal.“ Pán Ježíš po celý svůj život, od svého dětství počínaje až do své smrti na kříži jednal vždy ne dle svojí vůle, ale podle vůle svého nebeského Otce. Jho je určeno vždy pro dva. Evangelista Moody se jednou zastavil se svým přítelem ve dvoře rolníka, který právě zapřahal do vozu své voly. Prvního vola vedl rolník sám. Přivedl ho k vozu a vložil na jeho šíji dřevěné jho. Druhý vůl šel sám za ním. Bez jakéhokoliv pobízení se postavil vedle svého druha a svoji hlavu sám vložil do jha. Moody se obrátil ke svému příteli, který toto rovněž pozoroval, s otázkou: „O čem právě přemýšlíš?“ Tento odpověděl: „O slovech Pána Ježíše: Vezměte jho mé na se!“ Jho, jak se ho používá v hospodářském životě, je vždy pro dva. Pán Ježíš nás nenechává a nežádá id nás, abychom to jeho jho, ve všem plnit vůli Otcovu, nesli sami. On jej nese s námi. Vezmeš-li ochotně jeho jho na sebe, ve všem plnit vůli Otcovu, nepůjdeš sám pod svým břemenem, On půjde vždy s tebou. Zde ale stojíme před otázkou: A jak vždy a ve všem poznat vůli nebeského Otce, abychom ji mohli v našem denním životě uskutečňovat? Četl jsem v jedné úvaze, že je pět cest, kterými můžeme poznat vůli Boží a vzít tak na sebe Ježíšovo jho, to jest vůli Boží uskutečňovat v našem denním životě.

1. cesta:

Bezpochyby je vůle Boží, aby jsi stál právě tam, kde nyní stojíš. Někde musíme začít. Začněme tedy tam, kde právě jsme. Bůh nám neukáže dříve další krok k činění Jeho vůle, dokud neučiníme ten první. Jsi, milá sestro, matkou? S věřil ti Bůh dítky? Nechtěj jiné povolání. Úkol, který ti byl Bohem svěřen konej tak, aby jsi tím naplnila vůli Boží. Nehledej jiný úkol. Jsi dělníkem v továrně, na poli, v kanceláři, v obchodě či v nějakém jiném podniku? Začni s plněním vůle Boží právě tam, kde jsi. I když ti snad poměry, okolnosti, nedovolují pracovat pro Pána tak, jak by sis přál, konej tiše a s láskou to, co ti poměry dovolují a tak naplň vůli Boží. Neopouštěj svoje místo dříve, dokud nemáš od Boha jasný pokyn, že tě chce mít na jiném místě a že má pro tebe jiný úkol. Někde musíš začít – začni tedy tam, kde právě jsi.

2. cesta:

Nezapomeň, že má-li Bůh pro tebe jinou cestu, jiný úkol, jiné plány, tedy On sám před tebou dveře otevře a zase zavře. Nemusí to být vždy v souhlase s tvojí vůlí, s tvým přáním, může to být i proti tvé vůli, navzdory tvým tužbám. Pohleď do svého minulého života a zjistíš, že tě někdy Pán uvedl právě na tu cestu, které jsi se do posledního okamžiku vzpíral a bránil – a přece jsi se tam ocitnul. Stalo se tak bez tvého přičinění, bez tvého úsilí, bez tvé viny – zasahovala zde vyšší vůle. Stane-li se ti tak, smiř se s tím, a věrně plň svůj úkol právě na tomto místě.

3. cesta:

Když nerozumíš, co Bůh od tebe chce, proč na tebe dopustil tu nebo onu zkoušku, netrap se tím s všechnu odpovědnost uval na Boha. Přitom ale pros o to, aby ti Bůh zjevil a učinil jasné, co s tebou chce. „Uval na Hospodina cestu svou a slož v něm naději, On zajisté všecko spraví.“ Boží myšlenky s tebou jsou jistě o pokoji. Že ve všem hned nerozumíš Jeho cestám? Jednou tomu porozumíš, proč se to a ono tak a ne jinak dělo. Nyní jen s plnou důvěrou spolehni na Něj.

4. cesta:

Bůh ti dal rozum, abys určité věci mohl sám rozsuzovat a poznávat dobré i zlé. Ve věcech, na které stačí tvůj rozum, nečekej ještě na nějaké zvláštní zjevení od Boha. Jen svého rozumu správně užívej a dbej o to, aby tvoje mysl nebyla zkalena hříchem, ale aby byla posvěcena Bohu. (Řím. 12, 1-2).

5. cesta:

Jsou tři věci. Tři světla, která nás vedou k poznání vůle Boží.

1. Duch svatý v našich srdcích. Neuhašuj ho svévolným hřešením. On tě ve všem povede.

2. Duch svatý v Písmu. Hleď, aby tvůj život, tvoje jednání bylo vždy v harmonii s obsahem Písma.

3. Duch svatý v zevnějších okolnostech. Všímej si jich. Nejednou v nich poznáš zvláštní vedení Boží.

Těchto tří faktorů si bedlivě všímej! Hlas našeho nitra musí být v souhlase s hlasem Písma a oba hlasy musí mít ohlas v okolnostech tvořících se kolem nás. Tak poznáme nejlépe vždy a ve všem vůli Boží a budeme ji moci naplnit.

Toto jho máme vzít na sebe. „Vezměte jho mé na se.“

Třetí výzva: „...a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Čím častěji hledíme na Ježíše, abychom se od Něho učili, jak máme řešit naše denní problémy, tím nabýváme větší moudrosti, jak vždy a všude naplnit vůli Boží a jak uskutečňovat Boží plány, které má Bůh s námi i s našimi bližními. Pán Ježíš praví, že toto Jeho jho – plnit Boží vůli – je rozkošné a břímě Jeho lehké. Je tím rozkošnější a lehčí, jestliže ho bereme na sebe dobrovolně. V takovém případě jde Pán Ježíš po našem boku a nese jho s námi. Především je pak nutné, abychom se od Něho učili pokoře a tichosti.

Pán Ježíš byl ve svém nitru naprosto vyrovnaný. V Jeho povaze nenalézáte žádné prudké výbuchy, je tichý a pokorný srdcem. Jak často chybí tato tichost a pokora Jeho služebníkům. Pán Ježíš vždy jednal tak, aby Jeho jednání bylo v naprostém souhlasu s vůlí Boží. Víte co by to znamenalo, kdybychom i my ve všech věcech jednali tak, tak jednal On? Proto ta výzva: „...a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.“

Jak všichni odpočinutí v Něm, v Pánu Ježíši potřebujeme?! On nám ho každému nabízí. Pojďme k Němu, přicházejme k Němu a to znovu a znovu. Nestačí přijít jednou, je nutno přicházet vždy, kdykoliv jsme něčím obtíženi. A není snad v životě ani jednoho dne, aby na nás nedoléhaly nové úkoly, nové problémy, nová pokušení, nové obtížení.

Nikde jinde nenalezneme pravé odpočinutí, jedině u nohou Ježíšových.

Pojďme tedy k Němu...

(kázání č. 216, rok 1935)