Naše poslání

Lukáš 9, 1-2

I poslal je, aby kázali království Boží...

Je tomu právě 60 let, kdy se konala v této modlitebně konference našeho bratrstva, kterou tvořily jen nepatrné hloučky po tehdejším Rakousku-Uhersku a které jsem se také mohl zúčastnit. Na Moravě byly tehdy pouze 2 sbory, jeden zde v Brně a jeden ve Vsetíně-Rokytnici. V Čechách byl český sbor jen v Praze a mimo něho dva sbory německé – v Broumově a v Teplicích-Sanově. Na Slovensku, které tehdy patřilo ještě Maďarsku, bylo několik sborů, jejichž kazatelé bratři Marko, Vaculík a Sturman se též této konference zúčastnili. Mimo nich na tuto konferenci v roce l912 přijel také zástupce slovenského sboru v Bekeščabě kazatel Kováč a pak i zástupce českého sboru v Zelově v Polsku kazatel Střelec.

Dodnes si pamatuji mocné svědectví bratra kazatele Marko, který kázal na text II. Sam. 20, 9, kde Joáb, když potkal Amaze, se ho otázal: „Dobře-li se máš, bratře můj?“ A bratr kazatel Marko postavil celé shromáždění před tuto samou otázku:

Dobře-li se máš, bratře můj?

Ako sa má ta duša tvoja?

Jak jsem byl vděčný svému Pánu, že na tuto otázku jsem mohl již odpovědět kladně. Ještě před rokem bych nemohl, protože zásluhou materialistické filozofie jsem se rval sám v sobě s myšlenkou: Má ten lidský život na zemi nějaký smysl? Je nějaký Bůh nebo vše, co se ve světě děje, je věcí pouhé náhody? Zaměstnával jsem se vážně otázkou sebevraždy. Ale shromáždění brněnského sboru, do kterého jsem byl svým spoludělníkem v roce 1910 uveden, dalo mým myšlenkám jiný směr. Svou duchovní náplní zapůsobilo na moje srdce tak mocně, že již z prvního shromáždění jsem odcházel s pevným rozhodnutím: Tak se ještě jednou pokusíš najít Boha. Hned jsem nepochopil, že Bůh hledá mne.

A zde jsem u hesla naší konference: Naše poslání. Odpovím na to stručně: Vytvořit v našich shromážděních takové duchovní ovzduší, aby taková hříchem a životním bojem unavená duše, uvedená do našich shromáždění, vždy vycítila, co to je u víře spočinout v náruči Ježíšově – v náruči Boží. Sbor, mající zdravou duchovní náplň, vpravdě věřící člověk, cele Pánu a na Pánu založený, hledající na prvním místě království Boží, vítězí nade všemi strastmi tohoto pozemského života a Boží pokoj, jímž je naplněno jeho srdce, vyzařuje z každého tahu jeho obličeje. A tady bychom měli pochopit příkaz Písma ze III. epištoly sv. Jana z druhého verše: „Nejmilejší, žádám obzvláště, abys se dobře měl, a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.“

Dobře-li se máš, bratře můj?

Misijní úspěch brněnského sboru, že z jeho misijního úsilí vznikaly další sbory, byl v tom, že řada přátel, pozvaná do těchto shromáždění, nalezla zde teplo upřímné bratrské lásky, kterou ve světě marně hledala. Ani to nejlepší kázání na mne nepůsobilo tak mocně, jako to, že tu nevládla žádná nadřazenost jednoho nad druhým, že se všichni vzájemně milovali, že jeden druhému vzájemně pomáhali a u všech jsem se shledával s plnou jistotou, že Pán Ježíš vzal všechny jejich viny na sebe a že bdí nad každým jejich krokem. To vše na mne působilo v takové míře, že do dalších shromáždění mne už nikdo nemusel volat, já jsem se dalších shromáždění už nemohl dočkat.

Jaké je naše poslání? Řeknu to stručně: V našich sborech, v našich shromážděních, v našich rodinách i v životě jednotlivců vytvořit takové ovzduší, aby to bylo všude patrné, že tu vládne Kristus, aby tu všude byla taková duchovní úroveň, aby se stal Pán Ježíš každému žádostivým. Přiznejme si, že taková duchovní úroveň nám chybí.

A tak, i když se nám podaří přivést někoho do našich shromáždění, přijde jednou, dvakrát, a pak už ho víc do shromáždění nedostaneme. Příčina? Nedostatek hřejivého tepla upřímné bratrské lásky. Platí nám výtka našeho Pána: „Ale mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky. Pakli toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnu svícnem tvým z místa jeho...“

(rok 1972)