Pět výzev

1. Volej ke mně a ohlásím se. (Jerem. 33, 3)

2. Pojďte ke mně a já vám odpočinutí dám. (Mat. 16, 24)

3. Následuj mne. (Mat. 16, 24)

4. Vyznej mne. ( Mat. 10, 32-33)

5. Zůstaň v mém milování. (Jan 15, 7-9)

Pět zvláštních výzev nalézáme v přečteném Božím slově. Jsou to výzvy živého Boha k nám lidem a my se jich blíže všimneme.

1. Volej ke mně a ohlásím se.

S touto výzvou se setkáváme v Písmu na vícero místech. V Žalmu 50, 15 čteme: „Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě a ty mne budeš slaviti.“ V ep. Filip. 4, 6 čteme: „O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu.“ Co by to bylo za dítě, které by se se svojí bolestí, se svými starostmi nesvěřili otci, matce? Pán Bůh nechce, abychom všechnu tíž života nesli sami. On nám ji chce pomoci nést. Snad by někdo mohl říci: A což On neví o našich bolestech? To máme o každou věc prosit? Jistě, že ví. A vyzývá-li nás, abychom k  Němu ve svých potřebách volali, činí tak jen proto, aby mezi námi a jím samým byl stále úzký vztah. Vždyť jsme Jeho stvořením, Jeho dětmi. Kdyby dítě své rodiče v ničem nepotřebovalo, velmi brzy by se jim odcizilo v takové míře, že by se k nim v krátkém čase ani neznalo. Čím více je na svých rodičích závislé, tím větší vděčnost cítí ve svém srdci vůči nim. A právě tak je to s námi a Bohem. Jak by Bůh neznal každou naši potřebu. Ale zde jde o náš hřejivý poměr k Němu. Příčinou satanova vlivu se vinem k Bohu většinou jen tenkrát, když potřebujeme Jeho pomoc. A čím ty naše životní problémy jsou těžší, čím více cítíme, že nám v nich může pomoci jedině Bůh, tím vroucněji se k Bohu vineme. A naše vinutí se k Bohu nám přináší mnohem víc, než jen to, o co prosíme. Bůh zná jistě všechny naše potřeby dříve, než mu je v prosbách předkládáme a mohl by je ukojit dříve, než o to poprosíme, ale On nás nechce připravovat o požehnání, které plyne z našeho vinutí se k  Němu. Proto ne vždy ihned odpovídá na naše prosby. Ale přitom nás povzbuzuje k tomu, abychom k Němu vroucněji a vytrvaleji volali. Prorok Izaiáš nás vyzývá, abychom Pánu Bohu nedali pokoje, dokud nás nevyslyší. A také Pán Ježíš nás k tomu nepřímo vyzývá a dává nám za příklad kananejskou ženu, která se nedala odbýt ani tvrdou odpovědí Pána Ježíše.

„Volej ke mně a ohlásím se.“ „Vzývej mne v den soužení, vytrhnu tě a ty mne budeš slaviti.“

Díky Bohu za tu milost, že smíme kdykoliv, ve všech věcech, se všemi našimi těžkostmi, přicházet na modlitbách k Němu a u Něho nalézat pomoc.

2. Pojďte ke mně!

Kdo? Všichni, kteříž pracujete a jste obtíženi. Nejen volat, ale celým srdcem se k Pánu Bohu přivinout.

Pozoroval jsem jednu matku ve chvíli, kdy právě trestala své asi tříleté dítě. Dítě neutíkalo od matky, ale tím násilněji se k ní tisklo v její náručí. Těžce neslo její trestání a teprve v matčině objetí se utišilo. Kéž bychom to tak dovedli v našem poměru vůči Bohu i my. Pán Bůh se neuspokojuje jen právě s naším voláním k Němu. On žádá, abychom s těmi všemi našimi těžkostmi přišli k Němu a abychom se k Němu přivinuli celým srdcem.

Pojďte ke mně!

I kdyby nás Bůh vyslyšel ve všech našich prosbách a zbavil nás všelijakých břemen, v tom zbavení nás starostí bychom odpočinutí ještě nenašli. Pravé uspokojení mysli, pokoj pro svoji duši, nalézáme jen v upřímném přivinutí se k Bohu. Pod hřejivými paprsky Jeho odpouštějící lásky mizí z naší duše vše, co nás předtím znepokojovalo. My všichni, jedni více a jiní méně, jsme se od Boha vzdálili. Všichni se potřebujeme navrátit k Bohu. A Bůh nás svým voláním k tomu znovu a znovu vyzývá. (Jerem. 3, 12-13).

Pojďte ke mně!

„Navraťte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj, my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš.“ (Jer.3, 22).

3. Následuj mne!

„Slouží-li mi kdo, následuj mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi sloužiti, poctíť ho otec.“

Co by nám pomohlo volat k Bohu, když je s námi zle a přitom k Němu nejít a co by nám pomohlo volat v modlitbách k Bohu, na chvíli přijít k Němu, navrátit se k Němu, ale nejít pak Božími cestami, nenásledovat Pána Ježíše, chtít setrvat na těch svých cestách. A tak to mnozí činí. Ve chvílích duchovního probuzení, v slzách, v pláči volají k Bohu, navrací se k Bohu a je vidět nejednu dobrou změnu v jejich životě, ale k následování Pána Ježíše ve všem se rozhodnout nemohou. Jsou v sobě stále rozpolceni. V jednu chvíli hoří pro Pána Ježíše a v jinou chvíli je to zase táhne zpět ke světu. Dvěma pánům však nelze sloužit. Nesvěříme-li se vedení Pána Ježíše cele, nejsme-li ochotni Jej následovat vždy a ve všem, nakonec starý člověk v nás ožije a my se pomalu vracíme ke způsobům tohoto padlého světa, začneme se mu ve všem nanovo přizpůsobovat, až ztratíme vše, co jsme ve chvíli duchovního probuzení v Pánu Ježíši získali. Proto nás Pán Ježíš vyzývá: Následuj mne! A prohlašuje: „Vztáhl-li by kdo ruku svou k pluhu a obracel by se nazpět, není způsobný ke království Božímu.“

4. Vyznej mne!

„Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.“

Co to stojí mnohého boje člověka, než se odhodlá veřejně ve shromáždění povstat na znamení, že chce Pána Ježíše následovat a vyznat přede všemi, že až dosud byl ztraceným hříšníkem, ale v tuto chvíli že se vydává cele Pánu.

Nikdy nepracuje satan na srdci člověka tak mocně, jako ve chvíli, kdy se má člověk veřejně k Pánu přiznat. A přec Pán Ježíš prohlašuje: „Kdo mne vyzná před lidmi..“

Je zajímavé, že ani za hřích se člověk tak nestydí, jako se stydí veřejně vyznat Pána Ježíše. On dobře znal tuto slabou stránku člověka a proto prohlašuje: „Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.“ (Marek 8, 38).

Vyznej mne! Příteli, kdo jsi ještě Pána Ježíše nevyznal, ač ve svém nitru cítíš, že tak jednou musíš učinit, neotálej. Učiň hned! A konečně by si měl každý uvědomit, jak tím, že se stydí k Pánu Ježíši veřejně přiznat, stojí často v cestě mnohým jiným. Mnozí ve falešném studu očekávají, až povstane někdo jiný a jeden hráz prolomí, otevře tím cestu jiným.

Vyznej mne! Učiníš tak?

5. Zůstaňte v milování mém!

Jen Boží milování nás může udržet nad propastí hříchu a tmy. Jakmile tímto Božím milováním pohrdneme, okamžitě se řítíme do propasti. Proto nás Boží slovo varuje i před obecenstvím s těmi, kteří se vrací na cesty starého života. (I. Kor. 5, 11-13).

Proto se tak často v Písmu setkáváme s výzvou: Bděte! Je třeba si vyprošovat od Pána znovu a znovu milost, abychom na Božích cestách vytrvali. Při každém upadnutí do hříchu je třeba činit upřímné pokání, abychom v pádu nesetrvali. Upadnout do hříchu ještě neznamená, že už musíme zahynout, ale běda by nám bylo, kdyby se nám v tom hříchu zalíbilo a my v něm dobrovolně zůstali.

Zůstaňte v milování mém.

Volej ke mně, pojď ke mně, následuj mne, vyznej mne a zůstaň v mém milování!

(rok 1951)