I sestoupí na tě Duch Hospodinův...

I sestoupí na tě Duch Hospodinův...

I. Sam. 10, 1-11

I sestoupí na tě Duch Hospodinův ... a proměněn budeš v muže jiného.

Jestliže ve všech jiných otázkách jsou lidé různých názorů, v jednom se shodujeme všichni – že dnešnímu lidstvu je nevyhnutelně třeba mravní a duchovní obrody. Úpadek mravního a duchovního života je tak veliký, že tím trpíme všichni. Potřebu mravní a duchovní obrody však cítí v největší míře člověk náboženský. Svět volá po této obrodě jen proto, že vidí ohromné škody na majetku, na hmotných statcích, ale náboženský člověk vidí ohromné škody na duši, na duchovních statcích. Neboť jak praví Pán Ježíš: „Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil?“ Jakou dá člověk odměnu za duši svou?

Náboženský člověk se dívá nejen na zkaženost srdce u jiných, ale děsí jej mdloba a převrácenost vlastního srdce. Pociťuje především svou vlastní duchovní bídu a věda, že Bůh je svatý a že bez svatosti nikdo neuzří Pána, lká nad svojí vlastní bídou a ve svém lkaní volá se žalmistou: „Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.“ (Žalm 51, 12). Náboženský člověk hledá všechny zdroje mravní a duchovní síly, aby jeho srdce bylo proměněno a on v novotě života mohl s radostí a vítězstvím sloužit svému Pánu.

Přečtený oddíl Písma svatého nám podává zvláštní děj, ze kterého jasně vidíme, kdo jedině může naše srdce proměnit a uzpůsobit ho k novému životu. Jen několika slovy si na tento děj poukážeme: Národ izraelský, který od svého vyjití z Egypta byl spravován shromážděním 70 starších, nebyl spokojen s touto správou a žádal sobě krále, jako to viděl u okolních národů. Bůh vyhověl jeho žádosti a vybral Samuele, aby z lidu vybral muže, kterého On mu ukáže a pomazal ho za krále. Byl to Saul, syn z chudičké rodiny z rodu Beniaminova, pastýř stáda. Když mu Samuel oznámil, že Boží vůle je, aby se stal králem, Saul se tomu brání slovy: „Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení izraelského? Ano i čeleď má jest nejchatrnější ze všech čeledí pokolení Beniaminova.“ Ale marně se zdráhal a vymlouval na svůj chatrný rod a na své nízké postavení. Prorok Samuel mu ohlašuje: „Sestoupí na tě Duch Hospodinův .. a proměněn budeš v muže jiného.“ A tak se i stalo. Saul, vraceje se od Samuele, se potkal se zástupem proroků a v tom okamžiku na Saule sestoupil Duch Boží a proměnil Saule v muže Božího a začal prorokovat. Po této veliké změně v jeho nitru, v jeho srdci, byl postaven do čela svého národa.

Není žádné jiné síly, není žádné jiné moci, která by mohla lidstvu přinést mravní a duchovní obrodu, mimo moci Ducha Božího. Duch Hospodinův, Duch Kristův, Duch Boží – tyto rozdílné názvy znamenají vždy jednu a tutéž sílu, jednu a tutéž moc.

Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý – v těchto třech podstatách, bytostech, se nám zjevuje Bůh ve svém slově. Bůh Otec, který nás stvořil, Bůh Syn, který nás vykoupil a Bůh Duch svatý, který nás posvětil. „Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a ti tři jedno jsou.“ (I. Jan. 5, 7). A ti tři jedno jsou! Bůh je trojjediný. I člověk je trojjediný. Tělo, duše, duch. „A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch a voda a krev a ti tři jedno jsou.“ (I. Jan. 5, 8).

Po celá staletí se lidé pitvali svým rozumem v tomto Božím tajemství. Jak se může jeden Bůh projevovat ve třech bytostech? Marné lidské úsilí! Jako nikdy nerozluštíme mnohé jiné záhady života, tak nerozluštíme ani tuto záhadu. Je daleko rozumnější otevřít se cele Boží moci, nechat ji na sebe působit a touto mocí Ducha Božího se nechat přeměňovat v nové stvoření, v nového člověka. S působností Ducha svatého se setkáváme již v době starého zákona, ale nikdy ne v té plnosti, jako tomu bylo o letnicích v Jeruzalémě, kdy na vykoupení lidstva byla Pánem Ježíšem položena ta nejcennější oběť.

Proto Pán Ježíš prohlašuje svým učedníkům krátce před svojí smrtí: „Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odešel. Nebo neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám, a pakli odejdu, pošli ho k vám. Onť mne oslaví; neboť z mého vezme, a zvěstuje vám.“ (Jan 16, 7-9, 14). Stále a stále se v Písmu svatém setkáváme se třemi podstatami živého Boha, s Boží trojicí: „Neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám.“ Na jiném místě praví: „Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem. A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím.“ (Mat. 12, 31-32). A tak, jako zde Pán Ježíš povyšuje Ducha svatého nad sebe, tak na jiném místě povyšuje nad sebe svého nebeského Otce. „Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší jest nežli já.“ (Jan 14, 28). A když posílal své učedníky mezi lid, přikazoval jim: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Duch a svatého.“