Boj Izraele s Amalechem

II. Mojž. 17, 8-16

Již vícekrát jsme si připomínali při modlitební hodině tento starozákonní děj a přece se k němu znovu vracím. Naučení, které z něho plyne, má tak veliký význam, že bych si přál, aby se nám všem vryl do paměti pro celý náš život.

Na rozkaz Hospodinův se Izrael bral z Egypta do zaslíbené země. Po mnohých útrapách, které cestou prožívali, neb cesta vedla pouští, se přiblížili k obydlené zemi. Avšak národ v této zemi bydlící vytáhl vojensky proti Izraeli a chtěl jim znemožnit další cestu. A tak došlo k boji. Maličko se zastavme. Život křesťana je také útěkem z Egypta a pouť do zaslíbené země a sice z duchovního Egypta, kterým se myslí život zotročený hříchem. Duchovní otroctví, kde člověk není pánem vlastní vůle, kde podléhá každému pokušení, kde je otrokem svých vášní, to je ten duchovní Egypt, ze kterého nám Bůh přikazuje jít a v Pánu Ježíši nám ukazuje cestu do nové, zaslíbené země, do nového, hříchem nezotročeného života. Spisovatel John Bunyan nazval cestu křesťana Cestou z města zkázy na horu Sion. A také tomu tak je. Život věřícího člověka je útěk ze zkázy na horu Sion. Když Izrael vyšel z Egypta, musel snášet na poušti tolik různých pokušení, že ještě nebyl s jedním hotov a již upadal do druhého. A není to tak i v životě křesťana? Ó, co tu je pokušení... Zásoby, které se vzal Izrael z Egypta, byly uprostřed pouště vyčerpány. Kdo jim nyní dá chléb? Hlad se na ně šklebil ze všech stran, k tomu ještě nedostatek pitné vody, lid ve své důvěře v Boha zakolísal. Kolikrát i v našem životě přichází chvíle, kdy naše důvěra v Pána zakolísá. Přečtete-li si pozorně celý popis, kde nám Slovo Boží vypravuje o cestě z Egypta do zaslíbené země, najdete v tom popisu svůj vlastní životopis.

A nyní k našemu textu. Tažením Amalecha proti Izraeli k boji přišla nová a těžko překonatelná překážka na cestě. Ale Mojžíš, tento statečný služebník Hospodinův, se nezastavil ani před ní. Zavolal si Jozue, poručil mu vybrat nejstatečnější muže a s nimi vytáhnout do boje proti Amalechovi. Sám pak se dvěma muži, Aronem a Hurem, vstoupil na horu, zde vztáhl své ruce k Bohu a volal o vítězství.

Bratři a sestry! Satan se vždy pečlivě stará, aby věřícímu člověku v cestě za Kristem stavěl nové a nové překážky. Nepodaří-li se mu jedno pokušení, jedna nástraha, přijde s druhou. V kladení překážek je neúnavný. Často se nám zdá: Jen tuto jednu věc kdybych měl za sebou, pak už mi bude dobře. Ale sotva jsme s ní hotovi, už máme co činit s věcí druhou. Jen si nikdy nemysleme, že nás nechá satan bez boje, bez překážek, bez pokušení. Avšak v našem textu nám Bůh ukazuje, jak vítězit. V údolí se srazila dvě vojska, izraelští a amalechitští. Na hoře se srazil ve svých modlitbách Mojžíš s Bohem. Amalech bojuje silou těla, Izrael silou těla a silou modliteb. Kde je větší síla? Bylo to nejlépe vidět, když vztažené Mojžíšovy ruce únavou klesly. Tím okamžikem vítězil Amalech. Sotva však vztáhl Mojžíš své ruce k Bohu, vítězil Izrael. Ó ta síla vycházející z modliteb!

Mám otázku. Jestliže jen vítězily modlitby Mojžíšovy, proč se Izrael šikoval k boji mečem? Proč se namáhat tělesně, když duchovní síla je tak mocná? Nebyla jejich tělesná námaha zbytečná? Co myslíte? Znáte přísloví: Modli se a pracuj. O čem nám mluví? Že to duchovní je spojeno s tělesným. Jsou mnozí, kteří se modlí, aby je Pán Bůh vysvobodil z jejich tělesných vášní. Ale sami bez boje své tělo vášním vydávají. Mohou tak zvítězit? K vítězství je třeba, aby bojoval duch i tělo. Duch na modlitbách, tělo vzepřením se zlému. Tak to vidíme ve Slově Božím. A ještě jednoho si všimněme: Kdo dřív zemdlel? Jozue s mečem v ruce nebo Mojžíš se vztaženýma rukama v modlitbě? Je to zvláštní, že v modlitebním životě člověk vždycky dříve zeslábne. Nepozorovali jste to sami při sobě? Jak je dobře, máme-li po levém i pravém boku takové Arony a Hury, kteří ve chvíli, kdy v modlitbách umdléváme, jsou ochotni podepřít naše k Bohu vztažené ruce, až je vítězství na naší straně. Jak dlouho byly ty ruce vztažené k modlitbě? Až do západu slunce. Slunko zapadlo, boj byl vítězně dobojován. Amalech byl poražen a Izrael mohl pokračovat ve své pouti do země zaslíbené.

Bratři a sestry! I den našeho života se chýlí k západu. Než se nadějeme, přiblíží se večer našeho života. Bude boj dobojován? Bude náš Amalech poražen? Budou všechny překážky, které nám satan stavěl do cesty, překonány? Bude vítězství na naší straně? Budeme moci pokračovat do nebeského Kanánu? Záleží na tom, jsou-li naše ruce vztažené k Bohu a zůstanou-li k Bohu vztažené až do toho času, kdy se přiblíží večer našeho života.

A ještě jedna věc. Když Aron a Hur viděli, že ruce Mojžíšovy, vztažené k Bohu, klesají únavou, hned přiskočili a podepřeli je. Snad vidíš svého spolubratra, spolusestru, že v modlitebním úsilí klesají, umdlévají a že jim hrozí duchovní porážka. Nechtěl by jsi přiskočit a podepřít jejich zemdlené ruce? To je požehnání modliteb. Na modlitbách se vyhrávají naše bitvy. Bez této síly modliteb je všechno naše úsilí marné.

(kázání č. 161, rok 1931)