Matouš 13, 44
Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí to pole.
Ne všichni dovedou správně ocenit spasení, které nám Bůh v Pánu Ježíši podává. Ne všichni dovedou pochopit vysokou cenu skrytého pokladu a všeho bohatství, jaké unavená duše v Pánu Ježíši nalézá. Mnozí chválu u lidí, peněžní úspory v záložně, své postavení ve společnosti, si daleko více cení, než spasení a z něho prýštící zdroj věčného života. A tak je-li jim ukázáno, že stojí na cestě k zahynutí a jsou-li vyzváni, aby se včas obrátili k Pánu Ježíši, jedině který je může zachránit, tu obyčejně začnou počítat, co všechno by museli zanechat, čeho se vzdát, vyptávají se na všechno možné a jestliže se přece jen naposled rozhodnou pro věčný život, pak si myslí, jakou to učinili Pánu Bohu milost, že vstoupili do církve a že se dali na pokání. A často stačí, aby jim sebemenší věc přelétla přes nos a již jsou hotovi zúčtovat s církví, se sborem, a klidně jsou cestou zahynutí dál. Jejich náboženské poznání je mělké, povrchní, jako je mělký celý jejich duchovní život. Takoví nepoznali cenu skrytého pokladu, který je v Pánu Ježíši Kristu a proto si ho také necení. Jen si dobře všimněte slov našeho textu: „Podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí to pole.“ Prodává všecko, co má, jinými slovy vzdává se všeho, co má, aby jen ten poklad získal. Všude tam, kde člověk pochopil, co to znamená být zapojen do církve Božího lidu, co to znamená být Pánem Ježíšem od hříchů očištěn, mít podíl na Jeho království, být v Jeho péči a pod Jeho ochranou, všude tam je člověk hotov vzdát se nejen svých zlozvyků, svých žádostí, jichž dosud byl otrokem, tam je hotov vzdát se všeho, i svého postavení, svého majetku, ano, i svého života. Kdyby nebyl Hus poznal cenu tohoto pokladu v Ježíši Kristu, nebýval by byl schopen umírat na hořící hranici. S jakým úžasem pročítáme historii z doby prvotní církve, kdy věřící umírali v arénách jako hořící pochodně, kdy umírali v žalářích, pod mečem, v tlamě hladových šelem, ve vařícím oleji, v mučírnách na kříži. Co by asi činili dnešní křesťané, kdyby měli takovým způsobem osvědčit svou víru v Pána Ježíše Krista? Dnešní věřící stačí jen napomenout pro jejich nemoudrost, stačí jim ukázat na jejich nebiblické jednání a již jsou hotovi se rozejít s církví i s náboženstvím. Jejich mělkost, povrchnost vyplývá jen z toho, že Pána Ježíše vpravdě nepoznali.
Nuže, abychom pochopili cenu skrytého pokladu v Ježíši Kristu, musíme si ukázat na naše postavení před Bohem.
Postavení člověka bez Ježíše
Jan 3, 16-19, 36
Na člověku, který Pána Ježíše v srdci nemá, kdo Jej nepřijal, spočívá Boží hněv. Viz jeden nápis: Mám jen jednu duši, jestliže tu ztratím, čím ji nahradím? Je jen jeden Bůh, jestliže ten je mým nepřítelem, kdo se mne zastane?
Na člověka bez Pána Ježíše je obrácen Boží hněv. (Zjev. 6, 12-17). Písmo svaté nám nemluví jen a jen o Boží lásce, mluví také o Božím hněvu. (Iz. 13, 9-13; Nahum 1, 2-6)
„Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.“ ( Iz. 59, 1-3). Dokud Pán Ježíš nevejde do našeho života, je mezi námi a Bohem nepřeklenutelná propast, poněvadž na nás leží hřích a ten je s Bohem neslučitelný. Dokud nejsme od hříchu očištěni, nemáme přístup k Bohu a čeká nás soud. Takový je stav člověka bez Ježíše, bez skrytého pokladu v Něm. Tento stav se však rázem mění, jakmile jsme přijali Pána Ježíše a s Ním bohatství skryté v Něm. (Ef. 2, 11-20)
Postavení člověka s Ježíšem
Dříve bez Krista a tím bez společenství s lidem Božím, bez Boha, bez naděje. Nyní s Kristem, smířeni s Bohem, s Božím pokojem v srdci, spoluměšťané a domácí Boží. Jaká to změna! Tam, kde ležela na člověku kletba hříchu, nyní na něm spočívá Boží požehnání. Kde byl příčinou hříchu od Boha odvrácen, nyní je objímán Otcovskou náručí. Tam, kde člověka očekávalo věčné zahynutí, tam ho nyní očekává věčná sláva. Jaká to požehnaná změna. Každý, kdo poznal cenu pokladu skrytého v Pánu Ježíši, prodává všecko, zříká se všeho, jen aby tento poklad získal. A když ho získal, je hotov raději všecko jiné ztratit, jen aby si poklad v srdci uchoval. Jak se postavení hříšníka před Bohem působením krytého poladu mění. Nejenže propast mezi námi a Bohem je překlenuta, nejenže hřích náš je smyt, ale naše temná minulost přichází u Boha navždy v zapomenutí a my se stáváme Božím vyvoleným lidem, národem svatým, vůní Bohu příjemnou, jak o tom čteme v II. Kor. 2, 15: „Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, kteříž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou...“
Milá duše! Máš tento poklad, A jestliže ho nemáš, co ti brání, abys ho mohl i ta uchvátit? Je ti těžko se něčeho vzdát co ti dosud leží v cestě? Neboj se něco ztratit! Získáš stokrát víc! I ve tvém životě přijde okamžik, kdy všecko pro tebe ztratí cenu. Avšak poklad v Pánu Ježíši, čím blížeji stojíš smrti, tím větší ceny nabývá. Nemáš-li ho, uchop si ho, dokud ti ho Bůh nabízí.
(kázání č. 113)
Žádné komentáře:
Okomentovat