Den díkuvzdání II.
I. Tes. 5, 16-23
Vždycky se radujte,
Bez přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle
Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím
nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od
všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž
vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku
příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.
Shromáždili jsme se za
tím účelem, abychom dnes dali průchod naší vděčnosti Bohu za
všechna dobrodiní, kdy Pán Bůh požehnal naše úrody na poli,
v zahradách, ve chlévech a kde jsme pociťovali jeho otcovskou
péči téměř na každém kroku.
Heslo dnešního našeho
dne jest: Ze všeho díky čiňte.
Bylo by naší velkou
chybou, kdybychom měli na mysli jen dary tělesné. Na prvním místě
chceme projevit naše díky za největší dar, který nám Pán Bůh
dal a dává v Pánu Ježíši Kristu. Bez Pána Ježíše a
všeho, co nám Bůh v něm a s ním dal, by byl náš
život prázdný. I kdybychom byli v tělesném zahrnuti
hojností všech pozemských darů, kdybychom měli jen to vědomí,
že náš život nemá vyšší ceny, než život každého jiného
hovádka, že smrtí těla vše končí a tato smrt že může nastat
každým okamžikem, mohli bychom se z takového života
radovat? Co činí náš život drahým, cenným a účelným je
radostné vědomí, že tento pozemský život je jen z řetězu
nekonečného vývoje, jednou fází a smrt těla nás uvádí do
další fáze života a proto úsilí nás věřících se nese
k tomu, abychom byli pro tu další fázi života dokonale
připraveni. Krásně je to vyjádřeno v přečteném oddílu
Božího slova: „Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem,
a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána
našeho Jezukrista zachováno budiž.“
O pokračování našeho
života za hrobem jsme pevně přesvědčeni, Ježíš Kristus nám o
tomto životě podává jasné svědectví a proto si ceníme na
prvním místě darů duchovních, z nichž největším darem
je spasení v Ježíši Kristu. Za tento dar chceme dnes
obzvláště Pánu Bohu děkovat. Přijetí darů tak velikých nás
zavazuje. Náš závazek je pak vyjádřen slovy našeho textu. A
tomuto závazku věnujme nyní naši pozornost:
1. Vždycky se
radujte.
Jsi otcem, matkou, máte
dítky. Těmto dětem věnujete velikou péči. Všechno vaše úsilí
směřuje k zabezpečení jejich života. Vaši lásku k nim
projevujete všemi možnými způsoby. Těšilo by vás to, kdyby
vaše děti byly nespokojené, mrzuté, každá sebemenší
nepříjemnost by je vydráždila k hněvu, k netrpělivosti,
neuměly by se přenést přes sebemenší nedostatek, ustavičně by
reptaly a jejich tvář by byla ustavičně zachmuřena? Byly by vám
takové děti k radosti?
A nepočíná si někdy
člověk takto vůči Bohu? Denně bere z jeho ruky dary, Bůh
jej zahrnuje svojí péčí a láskou na každém kroku a člověk?
Je ustavičně ustaraný, nespokojený, neradostný, plný úzkosti,
obav o zítřek, vše jej hned roztrpčuje, činí nespokojeným,
neradostným. Je takový život ke cti a slávě našeho Stvořitele,
našeho Otce v nebesích? Nezdá se vám, že jej musí naše
nespokojenost, neradostnost přímo urážet? Chápete příkaz
našeho textu? „Vždycky se radujte.“ Také čteme:
„Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl.“
(III. Jan. 1).
Život věřícího
člověka má být radostný. Svou důvěru, oddanost a lásku
k Bohu, naši vděčnost za všechny dary, jak bychom mohli lépe
projevit jako tím, když radost a spokojenost bude vyzařovat
z našich očí, z našich tváří a to i tehdy, když se
nám snad něčeho nedostává. „Vždycky se radujte.“ I
tehdy, přichází-li boje? A těžkosti? Nepraví nám snad Písmo:
„Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v
rozličná pokušení upadáte.“ (Jak. 1, 2). Věříme-li, že
ve všem dění zde na světě je určitý plán Boží
prozřetelnosti, pak musíme rozumět i tomu, že ani rozličná
pokušení, těžkosti, boje nejsou náhodné, ale je v nich
určitý Boží plán a že co činí Bůh, dobře činí. Vpravdě
Bohu oddaná duše vždycky se raduje – i v mnohých
těžkostech a tato radost je pravým projevem naší vděčnosti
vůči Bohu.
2. Bez přestání se
modlete
Tomuto příkazu málo
lidí správně porozumělo. Mnozí se domnívali, že když se
uzavřou do kláštera a od rána do noci budou trvat na modlitbách,
že tím naplní tento příkaz. Jaký to klam! Což nám nepřikazuje
Pán Ježíš na jiném místě: „Modléce se pak, nebuďtež
marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou
mnohomluvnost vyslyšáni budou.“ ( Mat. 6, 7). Jak máme
rozumět slovům: „Bez přestání se modlete?“
Nezapomeňme, že modlitba je pozdvižení mysli k Bohu a
rozmluva s Bohem. Míti pozdviženou mysl k Bohu může mít
člověk i při práci. Poctivě vykonávaná práce s úmyslem
– i tou prací oslavit Boha je také modlitba. Náš celý život
má být modlitbou, oslavou, chválou našeho Boha. Tam, kde je naše
mysl stále spojená s Bohem, kde cokoliv činíme, činíme pro
oslavení našeho Boha, tam je celý náš život modlitbou. Takové
modlitebníky Bůh hledá, kteří se modlí v duchu a v pravdě.
„Bez přestání se modlete.“ Plníme tento závazek?
3. Ze všeho díky
čiňte
Ze všeho! Děkujme Bohu
nejen za dobré, ale i za to, co se nám zdá zlé. Často a často
je to jen naše zdání, že je něco pro naše zlé, nakonec se
ukáže, že právě to zlé se obrátilo v naše dobro.
Uvědomme si, že Bůh zná naše srdce lépe, než my sami a
dopouští-li na nás to neb ono utrpení, pak tak činí při nás
jen proto, aby tím předešel v našem životě věcem horším.
Děkovat Bohu za všecko, i z to, co se nám zdá často zlým,
to je také projev naší důvěry s vděčností vůči Bohu.
„Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu
Ježíši při vás.“
4. Ducha neuhašujte
Nebýt působnosti Ducha
Božího v našem nitru, dávno bychom byli propadli mravní a
duchovní zkáze. Duch svatý jest to, který v nás probouzí
vědomí hříchu a tím nám stále připomíná i potřebu spasení.
Duch svatý jest to, který v nás udržuje vědomí Boha a
věčnosti a proto jakmile v nás je jeho působnost uhašena,
vědomí Boha je v nás zatemněno. Duch svatý uvádí nás ve
všelikou pravdu, odhaluje nám Boží tajemství a uvádí nás
v známosti Božích cest. Bez působnosti Ducha svatého v nás
je nám duchovní svět zahalen neproniknutelnou tmou. Proto světu
jsou Boží věci bláznovstvím. Skrze Ducha svatého dostává se
nám Boží vedení na všech cestách našeho života.
Duch Boží nás vede:
Především hlasem
našeho nitra a hlasem našeho svědomí.
Hlasem Písma.
Různými Božímu zásahy
do našeho denního života.
Skrze sny.
Vedení Duchem Božím je
pro nás, zvláště v dobách světového chaosu a nejistoty,
nesmírně důležité. Jeho působnost v nás uvádí nás na
cestu spasení a udržuje nás v obecenství s Bohem. Proto
příkaz: „Ducha neuhašujte!“ Každý námi vykonaný
hřích v nás uhašuje jeho působnost a tím znemožňuje jeho
vedení při nás. Uhašování jeho působnosti v nás je
největším projevem naší nevděčnosti vůči Bohu.
5. Proroctvím
nepohrdejte
Slovo prorocké neznamená
vždy věštění do budoucnosti. Prorockým slovem je každé slovo
Hospodinovo. Prorokem není jen ten, kdo předvídá budoucnost, ale
každý služebník evangelia, každý, kdo zvěstuje slovo Boha
živého. Nepohrdat proroctvím znamená nepohrdat slovem
Hospodinovým. Již prve jsme si řekli, že Duch Boží vede nás
také hlasem Písma. K Božímu slovu máme přistupovat
s největší úctou a zde mi dovolte poznamenat, že pozdní
chození do shromáždění k slyšení slova Božího je
projevem naší neúcty k němu. K Slovu Božímu máme
přistupovat s naprostou důvěrou a především s hladem
a žízní naší duše. „Ostříhej nohy své, když jdeš do
domu Božího.“ (Kaz. 5, 1), Jít k slyšení Božího
slova ledabyle, znamená prorockým slovem pohrdat. Také zanedbávání
shromáždění je pohrdáním Božího prorockého slova.
„Proroctvím nepohrdejte!“ „Jakožto nyní zrozená
nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova
žádostivi buďte, abyste jím rostli.“ (I. Petr. 2, 2).
Plníš tento závazek
vůči Bohu?
6. Všeho zkuste, což
dobrého, toho se držte
I tomuto příkazu je
nutno rozumět. Kdyby člověk chtěl všecko zkusit, nakonec by
z toho duchovně onemocněl. Všeho zkuste znamená nic z toho,
s čím se v život setkáváme, ukvapeně nepřijímat,
ale napřed to vyzkoušet a zkušebním kamenem, je-li to dobré, nám
musí být vždy Slovo Boha živého. „Nejmilejší, ne každému
duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí
falešní proroci vyšli na svět.“ (I. Jan. 4, 1).)
Přesvědčím-li se, že
ten či onen myšlenkový proud je v rozporu se Slovem Božím,
pak ihned k němu zaujmu stanovisko odporné. Na poli
náboženském je mnoho bludného učení. I v názorech tohoto
světa je mnoho věcí, které my věřící přijmout nemůžeme.
Avšak nechceme být v ničem fanatiky. Aniž bychom se
přesvědčili, hned vše odsoudit. Sem právě spadají slova „Všeho
zkuste“ – jinými slovy přesvědčte se. Věřící člověk
je velmi opatrný, když se jedná o přijetí nových názorů.
Všeho zkusit znamená tedy především o všech věcech vážně
přemýšlet, je vyzkoušet, srovnávat se Slovem Božím a teprve
tehdy když zjistíme, že to neodporuje Písmu a že je to dobré,
pak to můžeme přijmout a toho se držet. Písmo nás velmi
napomíná, abychom se nedali oklamat pravděpodobnou řečí.
Proto: „Všeho
zkuste.“
7. Od všeliké zlé
tvárnosti se varujte
Co je zde myšleno tou
tvárností? Díval jsem se do jiným překladů a tam stojí tato
slova: „Zdržujte se všelikého způsobu zla. Abyste byli bez
úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu
zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na
světě.“ (Fil. 2, 15). Zlo má všelikou tvárnost. Někdy se
nám jeví jako věc dobrá, ale jeho ovoce je vždy zlé. Proto se
máme varovat všelikého způsobu zla – zlé tvárnosti, aby nás
svět nemohl obviňovat v ničem. Každý z nás má být
zářícím světlem uprostřed všelijaké tmy a převrácenosti.
Pán Ježíš to vyjádřil slovy: „Tak svěť světlo vaše
před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho,
kterýž jest v nebesích.“ (Mat. 5, 16). A všechny tyto
závazky vděčnosti vůči našemu Pánu jsou zde uzavřeny těmito
slovy: „Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý
váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho
Jezukrista zachováno budiž.“ (I. Tes. 5, 23).
Příchod Pána Ježíše
Krista, jeho druhý příchod na tento svět, při kterém bude
uskutečněno království Boží, království míru, pokoje a lásky
i na této zemi, toť náš nejvyšší cíl, ke kterému spějeme.
Po tomto druhém příchodu zkují národy meče své v motyky a
oštěpy v srpy a nikdo víc se nebude učit boji. Země bude
naplněna spravedlností, ustane všechno nepřátelství mezi
člověkem a člověkem i mezi člověkem a zvířenou. Vlk bude
bydliti s beránkem a pardus s kozlátkem bude ležeti,
také lvíče a tele budou spolu a malé pacholátko je povede. Celá
země si odpočine, vše bude uvedeno pod požehnaný vliv Ježíše
Krista a jeho evangelium. Bude to království Boží na zemi, které
měl Pán Ježíš na mysli, když nás učil se modlit: „Přijď
království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“
(Mat. 6, 10).
To je ta doba, o které
čteme: „Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje,
očekává zjevení synů Božích.“ (Řím. 8, 19).
I to naše tělo, nyní
podrobeno únavě, nemocem, zhoubným žádostem a vášním,
podrobené smrti, bude vysvobozeno v den příchodu Pána
Ježíše. Tělo nyní porušitelné, obleče neporušitelnost, nyní
smrtelné, pak obleče nesmrtelnost. Proto příkaz Písma, abychom
se všeliké zlé tvárnosti varovali a tak aby celý náš duch i
duše i tělo k příchodu Páně zachováno bylo. I za tuto
slavnou naději chceme dnes z hloubi svých srdcí děkovat. A
jako projev naší skutečné vděčnosti vůči našemu Pánu chceme
vzít na sebe závazek našeho textu: Vždycky se radujte, Bez
přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle
Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím
nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od
všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž
vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku
příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“
Kéž by si nás Pán
všechny zmocnil k tomu, abychom ve všem vůli jeho naplnili a
každý z nás byl světlem a požehnáním tomuto hynoucímu
světu.