Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření...
Marek 16, 15
„Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. Kdo neuvěří, bude zatracen.“ Evangelium Ježíše Krista i kázání všech proroků nás stavělo a staví před dvě základní pravdy, ke kterým každý, kdo jednou přijde do styku se Slovem Božím, musí zaujmout určité stanovisko. Buď je přijmeme celé se všemi následky pro celý život nebo je zamítneme. Kompromis je vyloučený. Před tyto dvě základní pravdy měli a mají svědkové Ježíše postavit celé lidstvo: „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude. Kdo neuvěří, bude zatracen.“ Na obě základní pravdy evangelia si dnes ukážeme.
První z nich je vyjádřena nejlépe slovy ap. Pavla Řím. 3, 23: „Neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávy Boží.“ Není rozdílu... Jestli se snad někdo domnívá, že je lepší než ti druzí, ať si vzpomene na slova Pána Ježíše, když ho oslovil bohatý mládenec slovy: Mistře dobrý... Pán Ježíš, na němž nebyl jediný hřích, toto oslovení odmítá a odpovídá: „Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, jedině Bůh.“ A přec, kdo mohl říci jako On: Kdo z vás mne obviní z hříchu? A člověk, který denně pije nepravost jako vodu, by si chtěl namlouvat, že je dobrým, že není jedním z hříšníků? Není rozdílu. Všichni zhřešili. To je Boží úsudek o člověku. Staví nás před tuto pravdu, že všichni, bez rozdílu, jsme přestupníky Božího zákona. U proroka Izaiáše čteme: „Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe...“ Skrze proroka Jeremiáše mluví Bůh tato slova: „Ale toto přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vašim Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo. Však neposlechli, aniž naklonili ucha svého, ale chodili po radách a podle zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou.“ (Jer. 7, 23-24). Je zde někdo, kdo by nebyl své srdce pošpinil hříchem? A Boží spravedlnost vyžaduje, aby to, co člověk rozsíval, i sklízel. Na této Boží spravedlnosti nikdo nic nezmění. Věří-li člověk či nevěří, to na věci nic nemění. Všichni se musíme ukázat před soudnou stolicí Kristovou a každý, bez rozdílu, bude mít co činit se zákonem Boží spravedlnosti. Božímu soudu a Boží spravedlnosti se nikdo nevyhne. To je tedy jedna základní pravda, před kterou nás obsah evangelia staví. Zjevuje zoufalý stav lidského srdce, se kterým se nalézá na cestě zahynutí. Tam ho přivedl hřích. A na cestě zahynutí se ocitá bez rozdílu každý člověk.
A nyní přicházíme ke druhé základní pravdě, která se vine celým obsahem evangelia a která měla a má být hlásána všemu stvoření. Je vyjádřena v evangeliu Jana 3, 16: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ „Navraťte se a odvraťte ode všech přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli, a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? Však nemám libost v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Obraťte se tedy, a živi budete.“ (Ezech. 18, 30-32). „Vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.“ (Řím. 10, 9). „On je oběť slitování za hříchy naše...“ (I. Jan. 2, 2). „Přišel zajisté Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. Amen, amen, pravím vám. Kdo slovo mé slyší a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života.“
Celým obsahem evangelia zní radostná zvěst, že Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby nás smířil s Bohem, smazal z Boží paměti každý náš hřích a učinil nás způsobné ke království Božímu. Ti, kteří toto přijali, dal jim moc býti Syny Božími. Zaslíbeno to bylo už skrze proroka Jeremiáše: „V těch dnech a toho času, dí Hospodin, přijdou synové Izraelští, oni i synové Judští spolu; plačíce, ochotně půjdou, a Hospodina Boha svého hledati budou. Na cestu k Sionu ptáti se budou a obrátíce se tam, řeknou: Pojďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou, nepřicházející v zapomenutí.“ (Jerem. 50, 4-5). „V těch dnech a toho času, dí Hospodin, byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné. A hříchové Judovi však nebudou nalezeni; nebo odpustím těm, kteréž pozůstavím.“ (Jerem. 50, 20). Byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova, nebude žádné... Ti, kteří uvěřili obsahu evangelia Ježíše Krista a Ježíše přijali za svého Spasitele, těm všem byl hřích vymazán z jejich života a zároveň se jim dostalo moci, práv a způsobnosti vésti život dítka Božího. Kteří Jej přijali, dal jim moc... Tato radostná zvěst je obsahem té druhé, základní pravdy evangelia.
- První základní pravda zní, že není rozdílu, že všichni zhřešili a že nemají slávy Boží.
- Druhá základní pravda je, že Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo a kdo v Něho věří, že nezahyne, ale že má život věčný.
A nyní záleží na člověku, jak se k těmto dvěma základním pravdám evangelia a ovšem i k celému obsahu evangelia postaví.
Svědkové Ježíše mají jít do celého světa a kázat tyto pravdy všemu stvoření. A Ježíš praví: „Kdo uvěří a pokřtí se, spasen bude, kdo neuvěří, bude zatracen.“ Každý člověk bez rozdílu, kdo jednou slyšel pravdy evangelia, je za ně odpovědný. Uposlechne-li a nastoupí cestu za Ježíšem nebo neuposlechne-li a jde dál cestou zahynutí, to už je jeho věc. Zodpovědnost padá na něho samého. A že je to zodpovědnost velká, vidíme ze slov Pána Ježíše: „Ke komu připodobním pokolení toto. Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím: Pískali jsme vám a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste. Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má. Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých.“ (Mat. 11, 16-19).
Kdo nechce přijmout zvěst evangelia, hledá vždy nějakou výmluvu. Jednou se uráží na tom, podruhé zas na jiném. Jednou mu nejsou dost dokonalí členové sboru, jindy zase kazatel, podruhé se mu nelíbí řád sboru a vždycky si nějakou příčinu najde. Pán Ježíš ukazuje, že to bylo i v jeho době. Janovi vytýkali jeho poustevnictví, že nejí a nepije, že je asketou. Pánu Ježíši zase vytýkali, že jí a pije. Kdo se chce urážet a vzít si to za důvod, proč se nechce pro Pána Ježíše rozhodnout, vždy si najde nějakou výmluvu. Ale tím není zbaven zodpovědnosti za slyšenou pravdu Slova Božího. Ježíš volá: „Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu byli činěni divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili. A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu, než-li vám.“ (Luk. 10, 14-15). „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, bude zatracen.“ (Mar. 16, 15-16). Ano, slyšení Slova Božího nás všechny zavazuje k tomu, abychom hleděli uniknout věčné záhubě a dosáhnout života věčného. Za každé slyšené Boží Slovo jsi zodpovědný. (Jan 12, 46-48).
Bratře, sestro, příteli! Jsem přesvědčen, že z tohoto místa ti byl nejednou ukázán skrze Slovo Boží stav tvého vlastního srdce a že jsi byl vyzván, aby ses k Bohu navrátil, vyznal svůj hřích a upravil svůj poměr k Bohu tak, aby jsi jednou před Bohem obstál.
Jsem přesvědčen, že z tohoto místa jsi byl varován, napomínán a že ti bylo nabízeno odpuštění, spasení, nový život v Kristu Ježíši. Jak jsi stavěl a jak se stavíš ke všem těmto pravdám evangelia? Učinili a činí tě novým, šťastným, Bohu milým a vykoupeným člověkem? Přijímáš je u víře a vyvozuješ z nich všechny důsledky pro tvůj časný i věčný život nebo je odmítáš ve své nevěře a jdeš svojí vlastní cestou ?
„Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, bude zatracen.“
Bůh ve své lásce nabízí člověku to nejcennější. Pohrdne-li člověk, je si svým zatracením sám vinen.
Žádné komentáře:
Okomentovat