Hospodin bude bojovati za vás!

II. Mojžíšova 14, 1-31

Nebojte se , stůjte a vizte spasení Hospodinovo...

Hospodin bude bojovati za vás... (verš 13 a 14)

Hospodin bude bojovati za vás... Nevím, pochopíme-li plně význam těchto slov. Podívejme se zblízka na děj, z nějž jsme vzali slova našeho textu. Vypravuje nám o vyjití izraelských z Egypta. Do Egypta přišel v době hladu v počtu 70 osob. Strávil zde 400 let a vzrostl ve statisíce. Egyptští, vidouce jeho rychlý vzrůst, se obávali, že si nakonec podmaní celý Egypt. Rozhodli se tedy znemožnit další jeho rozvoj tím, že Farao vydal přísné nařízení, aby každé dítě pohlaví mužského, jakmile se narodí v židovské rodině, bylo ihned usmrceno. Jak kruté nařízení! Bůh zasáhl. A jak podivným způsobem. Sám král Farao, aniž by o tom věděl, u svého vlastního dvora odchovává muže, příštího vysvoboditele Izraelských – Mojžíše. A když se naplnil čas, který Bůh předurčil, rána za ránou, jedna živelní katastrofa za druhou stíhá Egypt, až celý národ egyptský musí pochopit, že Bůh bije Egypt pro křivdy, kterých se egyptští dopouštěli na izraelských. Konečně z obavy před dalšími ranami se stává Farao povolným a propouští izraelský lid z Egypta. A tak všechen lid opouští Egypt, aby se bral do země, kterou mu Bůh zaslíbil.

A tu přicházíme k našemu ději: sotvaže opustili Egypt, Farao i ostatní lid si uvědomil, co jejich odchodem ztrácí. Všechny hrubé práce, obdělávání polí, dělání cihel, stavbu měst a silnic obstarávali izraelští téměř zadarmo. Byli k tomu donuceni. Jejich odchodem ztrácel Egypt nejlevnější pracovní sílu. Až dosud zaujímali egyptští ta nejpřednější místa v zemi. Všechny hrubé a otrocké práce konali za ně jiní. Co ale nyní? Ve Faraónovi a jeho úřednících ze znovu vzbouřila krev. Věděl, že izraelští se béřou k Rudému moři, aby se vyhnuli boji s Filištínskými. Vpadnou jim tak do zad a donutí znovu k návratu, donutí znovu k robotám. Myšlenka stala se hned činem a netrvalo to dlouho a 600 válečných vozů i s bojovníky stálo připraveno k pronásledování izraelských. Sám Farao se staví vpřed a již masa válečníků se žene vpřed. Nic se nedivme izraelským, že když uslyšeli hřmot válečných vozů a křik egyptských bojovníků, že strnuli hrůzou. Znali dobře krutost a bezcitnost egyptských. Kam utéci: Před nimi moře a vzadu egyptští, z boku filištínští... a oni? Bez jediné zbraně. Nebylo jim lépe zůstat v Egyptě, než zhynout na poušti? A kde byla jejich důvěra v Boha? Nedal jim Bůh dost důkazů, že stojí na jejich straně? Což už zapomněli na to, jak v poslední noci, kterou strávili v Egyptě, anděl smrti bil všechno prvorozené v lidu egyptském, kdežto jejich příbytků se nedotkl? Ach ta nedověrnost člověka... Může mít člověk tisíce důkazů, že Bůh své věrné neopustí, stačí sebemenší zkouška a člověk pochybuje nanovo. Ale Bůh je ve svých slibech věrný i když my jsme nevěrní. I Mojžíš vidí blížící se nebezpečí, ale jeho víra byla silnější: „Nebojte se , stůjte a vizte spasení Hospodinovo... Hospodin bude bojovati za vás...“ A hle! Mohutný oblak se snáší s nebe a staví se mezi ně a egyptské. Egyptské zahaluje naprostou tmou, izraelským vrhá zářivé paprsky na cestu. Ale kam jít? I Mojžíš, třebas si je jist, že Bůh je s nimi, přece jen zde stojí bezradný – kam teď? Ale již slyší Boží hlas: „Co voláš ke mně? Mluv synům izraelským, ať jdou přece. Ty pak zdvihni hůl svou a vztáhni ruku svou na moře a rozděl je; a nechať jdou synové izraelští prostředkem moře po suše.“ A hned zní Mojžíšův rozkaz: Kupředu! Ale kam? Do moře? S údivem hledí lid na svého vůdce, ale tento jde s důvěrou vpřed – a to, co nyní vidí lid, přesahuje jeho chápavost. Mojžíšovým úderem holí do moře se rychle rozděluje a uprostřed se tvoří suchá cesta až na druhý břeh. Jako vysoká zeď stojí voda po obou stranách, aniž by se hnula. S nesmírným jásotem, s pocitem nejhlubší vděčnosti vůči Bohu, se valí zástup za zástupem izraelského lidu prostředkem moře, až se ocitá na druhém břehu Rudého moře. Zní to jako pohádka, ale je to svědectví živého Boha. Moc našeho Boha, jehož ruka učinila zemi i moře, je nekonečná. On vládne zemí i nebem. Dle Jeho plánu a na Jeho rozkaz probíhá naše země se všemi řekami, mořem, i horami jako zrnéčko hrachu nekonečností vesmíru úžasnou rychlostí, aniž by narazila na některou z milionů jiných planet konajících stejnou pouť tímto nekonečným vesmírem.

Jaká to musí být moc, která to vše stvořila, která to vše řídí a uvádí v život. Jakou maličkostí je rozdělení Rudého moře proti všem zázrakům, které vidíme ve vesmíru. Jen lidé s omezeným duševním obzorem mohou pochybovat o svědectví Slova Božího, poněvadž všechny ty divy, o kterých nám Slovo Boží vypráví, jsou nepatrným úlomkem Boží moci a slávy, jak ji vidíme ve vesmíru. Jakým mohutným dojmem to muselo zapůsobit na izraelský lid, když viděli, jak se moře rozděluje a poskytuje jim volnou cestu na druhý břeh. Avšak co to? Sotva poslední z nich vystupuje na břeh, hle, egyptští v patách za nimi... Již zní však další Boží rozkaz k Mojžíšovi: „Vztáhni ruku svou na moře!“ A právě ve chvíli, kdy všechno vojsko egyptské nalézá se uprostřed moře, Mojžíš vztahuje ruku svou na moře a v tom okamžiku se vrací vody moře do svých míst a pohlcuje do svých hlubin všechno vojsko egyptské.

Hospodin bude bojovati za vás!

Jaký to zvláštní boj. Kdo by mohl odolat takové moci? Kdo by se chtěl pustit do boje s tím, v jehož rukou je všechno? Chápete, co to je mít tohoto spojence po svém boku? Hospodin bude bojovati za vás!

Bratře, sestro, příteli!

Kdo je tvým spojencem ve tvých bojích života? Spoléháš na sebe? Na své zdraví? Na své schopnosti? Na své úspory? To vše můžeš ztratit v jednom okamžiku. Co jsi na této zemi? Pouhý červ. Ani nemáš tušení, jaké neštěstí se na tebe šklebí ze všech stran. A než se nadáš, přijde na tebe tvůj největší nepřítel – smrt , a kdybys všem nepřátelům odolal, tomuto nepříteli neodoláš. Uznej svou nicotu, svoji bezmocnost a se vší pokorou slož své srdce před tím, v jehož rukou je všechno – před tvým svatým a všemohoucím Bohem. V Pánu Ježíši ti podává svou mocnou ruku. Uchopíš-li se jí, On bude bojovati za tebe. Šťastný národ, šťastný jednotlivec, který má tohoto spojence na své straně. A přece Ním lidé pohrdají. Snad i ty? Snad vše jiné má ve tvém srdci místo, jen On ne? Jak může pak skončit tvůj životní boj?

Hospodin bude bojovati za vás!

Pochopí to náš lid? A pochopíš to ty?

(kázání č. 189, rok 1941)