Marek 13, 3-33
Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
Svět se domnívá, že běh života člověka na zemi půjde den ode dne, rok od roku, století od století stále svým tempem dál. Slovo Boží nám však jasně mluví, že právě tak, jako Bůh, Stvořitel všeho, určil člověku délku jeho života na zemi, že právě tak i naše země, naše planeta, má určenou dobu svého trvání. Víme dobře, že i ve vesmíru se jedny planety tvoří, jiné zanikají. Hvězdáři nám tvrdí, že mnohá hvězda, jejíž světlo vidíme na obloze, již dávno neexistuje, že již dávno zanikla, a že vidíme jen paprsky jejího světla, které letí vesmírem, protože mnohé hvězdy jsou od nás tak daleko, že světlo této hvězdy, než doletí k nám, k tomu potřebuje miliony let. A tak světlo mnohé hvězdy je ještě na cestě k nám, zatímco hvězda už dávno zanikla. Chci poukázat na to, že i naše země má Stvořitelem všeho určenou dobu svého trvání a mluví-li tedy Písmo svaté o skonání věků, o konci naší země, naší planety, pak to nejsou nějaké báchorky, je to skutečnost, se kterou se shledáváme znovu a znovu v celém tomto vesmíru.
Apoštolé, kteří se přesvědčili, že jejich Mistr zná všecko, vždyť skrze Něho a pro Něho byl stvořen celý vesmír, přišli k Pánu Ježíši s otázkou, kdy přijde konec věků a poněvadž věděli, že ještě před skonáním tohoto světa přijde Pán Ježíš na zemi podruhé, chtěli znát dobu jak druhého příchodu, tak i konec naší země. Pán Ježíš svým učedlníkům prohlásil, že o hodině, dni těchto událostí nikdo neví, ani On sám, že o tom ví jedině Bůh, který má tyto věci ve své moci. Jenom je upozornil, co vše bude těmto vážným dnům předcházet a vyzval je, až se všechny věci budou dít, aby si uvědomili, že nejvážnější události jsou již ve dveřích.
Nejdříve si chceme zdůraznit, že život na této zemi má svůj konec. Nikdo neví, jaké je stáří naší země. Někteří tvrdí, že naše země již trvá miliony let. Nevíme! Jsou to jen domněnky. Něco bližšího dokázat nelze. Písmo svaté nám zaznamenává jen počátek lidského života na zemi a podle těchto záznamů počal lidský život na zemi před šesti tisíci lety. A je právě zajímavé, že způsob života člověka na zemi má být neklamným znamením konce tohoto věku. A způsob života člověka na zemi v posledních dnech Písmo věrně popisuje.
II. Tim. 3, 1-7: „V posledních dnech nastanou časové nebezpeční...“
Těmito slovy je myšleno mimořádné nebezpečí. Malá otázka: Kdo, ve které zemi, ve kterém národě, je bezpečný se svým majetkem? Já sám jsem proti kapitalistům, ale myslím tím věci, které potřebujeme k dennímu, slušnému životu. Dnes stačí, když vás někdo osočí, že jste protistátního smýšlení, aniž by to byla pravda. Takové udání může být pouhou mstou vašich nepřátel a již jste v nebezpečí, že ztratíte domov, zaměstnání a s tím vše ostatní. Tento stav je ve všech zemích. A jakým nebezpečím jsme procházeli v době dvou posledních válek! A kdyby mělo dojít k válce třetí? : „V posledních dnech nastanou časové nebezpeční...“ Nejsou dnešní poměry v celém světě patrným náznakem, že žijeme v době poslední?
„Nebo nastanou lidé sami sebe milující...“
Snad by mohl někdo říci: A což to sociální úsilí o prospěch celé lidské společnosti? Ano, je zde, ale při úsilí o blaho celku je tolik osobní závisti, že snad nikdy nebylo ještě tolik osočování jednoho proti druhému, jako je tomu dnes. Má-li někdo lepší postavení, je-li finančně lépe zajištěn a může-li si dopřát více životního blaha, pohodlí, než ti ostatní, může být jist, že se v tom postavení dlouho neudrží, ale že se stane obětí závisti ze strany druhých. Dnešní člověk se neštítí žádného nečistého prostředku, jen aby se dostal na místo svého kamaráda, je-li to jeho postavení výhodnější a slibnější.
„Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující...“
Kdo z lidí je na takové duchovní výši, aby nepodléhal tomuto zlu – zlu peněz. Kdo má peníze, má otevřený celý svět. A proto ta touha po penězích. Peníze si však dovedou člověka zotročit do takové míry, že člověk obětuje svou čest, své dobré jméno, své svědomí, svůj charakter, své zdraví a svůj život, aby je dosáhl. (I. Tim. 6, 6-11). Milování peněz! Dnes lidé pro lepší kus chleba zapřou Boha, zaprodají své dosavadní přesvědčení a jsou hotovi dopustit se jakékoliv špatnosti, jen aby získali prostředky k ukojení svých tělesných žádostí a vášní. Nepoctivost v práci nikdy neměla v lidském srdci tak živnou půdu, jako má dnes. Lidé se Boha nebojí a lidí nestydí. Proto ten stav. Písmo svaté nás upozorňuje, že takový nastane v posledních dnech. Mějme oči otevřené pro tyto zvláštní jevy.
„Chlubní – pyšní!“
Dnes se musí bojovat i v řadách socialismu proti kultu osobnosti. Člověk jde ve svém sebevědomí, pýše tak daleko, že se nechá uctívat jako bůh. Boha, Stvořitele všeho, zavrhuje, zato chce být sám bohem. Ve své chloubě si přisvojuje moc, práva, až je hotov potlačit práva všech ostatních. Nejen v křesťanství se vyskytlo papežství, to se vyskytlo i v socialismu, protože člověk posledních dnů je naočkován stát se bohem. Co zla nadělalo papežství v křesťanství, ale i v socialismu kult osobnosti nebyl myšlenkám pokroku ku prospěchu a dělníci museli stát na stráži, aby jednotlivci chtiví slávy a moci, pyšní a chlubní, byli v těchto nezdravých choutkách brzděni. Písmo svaté nás upozorňuje, že tuto nepěknou vlastnost přinese duch poslední doby.
„Zlolejci“.
U této vlastnosti člověka posledních dnů se nebudu zdržovat, i když lát lidem, zlořečit jiným, zasypávat druhého nejhrubšími urážkami je dnes, i v rodinách, všedním zjevem.
„Rodičů neposlušní. Nevděční.“
Neposlušnost dětí a neúcta vůči rodičům je dnes v takovém měřítku, že když přicházím do některých rodin a vidím postoj dítěte k rodičům, bouří se ve mně krev. V mém dětství stačil otcův pohled a my jsme již věděli, co si můžeme dovolit a co ne. Běda by nám bývalo, kdybychom se odvážili neposlechnout na slovo. A dnes? Dítě se postaví na odpor matce i otci s takovou drzostí – a rodiče přes jeho neposlušnost přechází jakoby se nic nestalo. Dnes se stává dítě přímo poručníkem rodičů a rodiče slepě vyhovují každé choutce svého nezdárného dítěte. Co praví o této věci Slovo Boží? „Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá. Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.“ (Přísl. 19, 18-19). „Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého, ale kdož ho miluje, za času ho tresce.“ (Přísl. 13, 24). „Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivádí matku svou. Tresci syna svého a přinese odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.“ (Přísl. 29, 18,17). I v našich věřících rodinách je výchova dětí až příliš volná a výsledek je ten, že většina dospělých dětí našich věřících rodičů jsou dnes ve světě. „... ale dítě sobě volné k hanbě přivádí matku svou“. Dítě, které si ve všem prosadí svou vlastní vůli, je k hanbě své matce. Neposlušnost dětí vůči rodičům je zvláštním příznakem skonání světa, blížících se posledních dnů. A mluvit o nevděčnosti dětí vůči rodičům? To by byla další smutná kapitola. Nevděčnost je hlavní příčinou neposlušnosti vůči rodičům. Jak zní 5. přikázání Boží? „Cti otce svého i matku svou, ať se prodlejí dnové tvoji na zemi. (II. Moj. 2, 12).
„Bezbožní.“
Bez Boha na světě! Někteří se domnívají, že tato bezbožnost je výsledkem vědeckého bádání. Slovo Boží nám však vypráví o lidech popírajících Boha již před tisíci lety, kdy lidská věda byla teprve v plenkách.(viz Iz. 1, 2-3; Žalm 10, 4; Žalm 14, 1; Mal. 3, 13-15; Žalm 2, 2-4).
Bezbožnost je vzpoura proti Bohu, ale Bůh se lidské vzpouře vysmívá. Poslední doba před skonáním věků bude naplněna vzpourou vůči Bohu. A dnes již vidíme počátek této vzpoury. Bezbožnost vrcholí. Nic se nedivme odporu dnešního člověka vůči náboženství, vůči Bohu. Tento odpor bude v příštích letech ještě daleko silnější. Písmo se naplní do poslední literky. Nás věřících tyto jevy nesmí nijak zarážet. Písmo nás na ně důrazně upozorňuje a je jen neklamným znakem, že skonání tohoto věku se rychle přibližuje.
Končím slovy Pána Ježíše: „Takž i vy, když uzříte, že se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích.“
(kázání č. 144, rok 1966)
Žádné komentáře:
Okomentovat