Hledejte Hospodina

Iz. 55, 6

Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest.

Jediný smysl lidskému životu dává Bůh. Odmyslete si skutečnost Boží jsoucnosti a váš život se vám stane naprosto bezúčelným, zbytečným. Na co všechno to lidské pachtění, jestliže smrtí těla vše zaniká? Na co ten neustálý životní boj, na co všechno to strádání, bolest, utrpení, jestliže smrt činí konec všemu našemu životnímu úsilí a jestliže i neušlechtilejší lidské snahy hrobem končí? Jak bídný, jak prázdný a beznadějný by byl lidský život na zemi, kdyby za tímto životem nestál Bůh se svými plány a kdyby tu nebylo radostné vědomí, že ve veškerém dění života je určitý Boží plán, že i nejmenší červíček má svoje poslání, tím více člověk, který je korunou všeho stvoření. A není bez zajímavosti, že v nitru každého člověka, divocha někde v pralesích, tak i toho člověka, který dospěl vrcholu lidského vědění, tkví hluboké vědomí, že život se všemi svými taji a záhadami nepovstal nějakou slepou náhodou, ale že za tím vším životem stojí mocný Tvůrce, Stvořitel, kterého nazýváme Bohem, který svými důmyslnými zákony všechen život usměrňuje a který bdí nad každým naším krokem.

A v nitru většiny lidstva je mocná touha poznat tohoto Boha blížeji. Italský filosof Giusepe Mazzini prohlašuje: „My všichni hledáme Boha.“

A tady přicházíme k našemu textu: „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti...“

V životě každého člověka jsou okamžiky, kdy Bůh, jehož jsoucnost většina lidstva tuší, cítí, že se svými různými cestami a způsoby k srdci člověka přibližuje, kdy se strun jeho srdce dotýká, aby se mu dal poznat blížeji. Toho nejdokonalejšího poznání Boha se nám dostává v Ježíši Kristu. Požehnaným vlivem Ježíšova evangelia dostáváme zvláštní duchovní smysl k chápání Božích pravd. Je to zřetelně vyjádřeno v I. Jan 5,20: „Víme, že Syn Boží přišel a dal nám smysl, abychom poznali toho pravého a jsmeť v tom pravém, i v Synu jeho Ježíši Kristu. Onť jest ten pravý Bůh a život věčný.“

A v ev. Janově 14,6 čteme: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ Jsou mnozí, kteří touhu po Bohu ve svém srdci mají, ale Ježíš sám je jim těžko přijatelný. Uráží je, že nepřátelé nad Ježíšem (zdánlivě) zvítězili. Těžce nesou, že nejen Ježíš, ale i ti, kteří jej chtějí následovat, jsou u tohoto světa posmíváni, potupováni a vzít toto potupení na sebe, tomu se jejich srdce vzpírá. A proto při hledání Boha by rádi Pána Ježíše nějak obešli. Že Bůh je, tu jeho jsoucnost zřetelně pociťují a si uvědomují, ale Ježíšova cesta k Bohu je jim těžko přijatelnou. Jak to Pán Ježíš již tehdy jasně vycítil a proto prohlásil: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne!“ Není jiné cesty k Bohu! Muselo dojít k tomu, aby Pán Ježíš byl ukřižován. Lidstvo propadlo hříchu a ten rozdělil člověka s Bohem. Propast mezi člověkem a Bohem mohla býti překlenuta jedině dobrovolnou obětí neposkvrněného Božího Beránka.

Svět neuznává svůj pád, svůj hřích. Hřích mu není hříchem a proto ani neuznává potřebu Ježíšovy oběti. Zvěst kříže je světu bláznovstvím. A přece není jiné cesty k Bohu. Jen v Ježíši Kristu sklání se Bůh k padlému člověku. Skrze zvěst Ježíšova evangelia klepe Bůh na srdce člověka a volá ho k novému životu. A v životě každého člověka jsou okamžiky, kdy Bůh touto Ježíšovou cestou se přibližuje k srdci člověka a je hotov uvést jej na cesty svého Božího království. A v našem textu máme výzvu: „Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti...“ Přijdou chvíle, kdy možnost najít Boha tu nebude, kdy, i kdyby člověk Boha hledal, jej nenalezne. Je to doba zvláštní Boží milosti, kdy naše srdce je přístupné Božím myšlenkám, kdy Duch Boží se nás mocně dotýká, kdy na jedné straně nám ukazuje na náš hřích a na důsledky našeho odvrácení se od Boha a na druhé straně nám nabízí v Pánu Ježíši odpuštění a život věčný. Chvíle působení Ducha Božího na naše srdce nepřichází vždy a proto bychom příležitosti neměli zanedbávat, ztrácet.

„Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti!“

K jistému lékaři přišla matka s dítětem a obrátila se na lékaře s prosbou: „Pane doktore, prohlédněte mému dítěti oči, mám dojem, že nevidí.“ Lékař vzal dítě a po důkladné prohlídce pravil matce: „Matko, vaše dítě osleplo a zůstane již navždy slepé. Kdybyste přišla s ním před měsícem, mohlo ještě vidět. Tuto jedinou příležitost jste zanedbala.“ Matka propukla v zoufalý pláč: „Dítě, moje dítě, tak ty už nikdy neuvidíš tvář svoji matky...“ Ztracená příležitost!

Milá duše! Bůh cestou Ježíše Krista se blíží k tvému srdci. Netratíš tuto jedinou příležitost k jeho nalezení? Či je ti lhostejno, zůstaneš-li duchovně slepým? Jen Ježíš Kristus může otevřít tvůj duchovní zrak, abys poznal Boha v jeho nesmírné lásce, v jeho moci a slávě, ale také v jeho svatosti a v jeho spravedlnosti. Neztrácej tuto příležitost! „Aj, stojím u dveří a tluku! Jestliže by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ Možná, že jsou zde některé duše, které již dávno cítí Boží klepání na svoje srdce a přec jejich dveře Pánu dosud neotevřely. Což když ten tlukoucí Pán od dveří srdce navždy odejde? Uvědomuješ si, co by to pro tebe znamenalo?

„Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti; vzývejte ho, pokudž blízko jest.“

Není vážnější chvíle jako ta, kdy cítíme, že Pán Bůh sám klepe na dveře našeho srdce a čeká, zda-li se mu otevřou a není osudovější chvíle jako ta, kdy Pán musí pro naši nehotovost od dveří našeho srdce odejít. Co když příležitost Boží milosti se již nikdy pro tebe nevrátí?

Dovolte mi otázku: Je tu někdo, kdo přes všechno Boží klepání dosud své srdce Pánu neotevřel, ale chtěl by tak učinit dnes?

(rok 1964)