Všecko, co se narodilo z Boha, přemáhá svět

I. Jan. 5, 1-5

Každý, kdož věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil; a každý, kdož miluje toho, kterýž zplodil, milujeť i toho, kterýž zplozen jest z něho. Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme. Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká. Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. Kdo jest, ješto přemáhá svět, jediné, kdož věří, že Ježíš jest Syn Boží?

My všichni jsme přišli na tento svět narozením se z matky, narozením se z člověka – a to člověka porušeného v mysli i v srdci. Starozákonní básník David ve svých žalmech vyznává: V hříchu počala mne matka má… A to musíme vyznat i my všichni. Proto od samé kolébky až ke hrobu provází člověka zděděná přirozenost. V srdci, v mysli, v slovu. v činu – všude najdete stopy hříchu, stopy porušení, určité skony k hříchu. Již v I. Mojž. 6, 5-6 čteme: „Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas, Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém.“ Od pádu prvních rodičů, kdy nechali vzniknou ve svém srdci nedůvěru ke svému Bohu, začala se na zemi rozmnožovat lidská zlost, která rok od roku vyvolávala stav, jak ho popisuje prorok Ozeáš: „Slyšte slovo Hospodinovo, ó synové Izraelští, neboť má rozepři Hospodin s obyvateli země této, proto že není žádné věrnosti, ani žádného milosrdenství, ani žádné známosti Boží v této zemi. Proklínání a lži a vraždy, a zlodějství i cizoložství na vrch zrostlo, a vražda vraždu postihá. Protož kvíliti bude tato země, a umdlí všecko, což v ní přebývá, živočichové polní i ptactvo nebeské, ano i ryby mořské zhynou.“ (Ozeáš 4, 1-3). „Protož kvíliti bude tato země a umdlí všecko. co v ní přebývá… Zemi, která má všecky podmínky, aby se stala pro člověka rájem, zlost lidská, porušený člověk, ji proměňuje v peklo. Toto porušení, tato zlost lidská, přechází z pokolení na pokolení, člověk se v ní a s ní rodí, je v každém z nás. V tomto hříchu nás počala naše matka. A když čteme ve Slově Božím, že svět hyne i žádost jeho – tím hynoucím světem ve své žádosti je myšlen člověk ve svém pádu. Bůh je v rozepři s porušeným člověkem. To, co člověk příčinou svého porušení vyvolává v životě jednotlivce i celku, jak to vidíme i v minulosti i v přítomnosti, to nebylo v Božím plánu. Člověk měl být nositelem Božího života. Tím, že pojal nedůvěru vůči Bohu, že vzal v pochybnost jeho slovo, zbavil se Božího vedení a tím i požehnaného vlivu, který mu měl určovat směr v jeho životě. Člověk sešel z Božích cest, jde svou vlastní a na té ho přemáhá hřích. Ale jiskra Božího života přece jen v jeho nitru zůstala a proto je člověk sám v sobě ustavičně rozpolcený. Chtěl by konat dobro, ale vítězí nad ním zlo. Mysl člověka by se chtěla povznést vzhůru k nebeským výšinám, ale tělo ho strhuje do prachu. Chtění vykonat dobré má ale sílu k tomu potlačit zlé a vykonat to dobré – k tomu sílu nenalézá. Slovo Boží praví o něm, že je prodaný hříchu, jinými slovy řečeno, nemá svoji vlastní vůli, hřích jeho vůli zlomil. V tomto stavu se člověk rodí a v tomto stavu plodí své další potomky. Proto svět nemůže býti jiným, než je. Dlouho se mělo za to, že kultura, vzdělání, vymaní lidstvo z tohoto stavu. Dnes máme nezvratné důkazy, že ani kultura nezbaví člověka jeho hříšné přirozenosti a nevrátí ho svému původnímu určení. Aby mohl být vysvobozen ze svého porušení, musí se jít ke kořenu jeho bídy a ten tkví v nedůvěře ke svému Stvořiteli, k svému Bohu. Dobře to řekl náš známý filozof: „Na někom musí člověk viset, buď visí na Bohu anebo na hřebíku.“ Víra tvoří, nedůvěra boří.

Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět; a toť jest to vítězství, kteréž přemáhá svět, víra naše. Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, z Boha se narodil. Narodit se z Boha – to je jediný lék pro hynoucí, zbloudilé lidstvo. A co jest to – narodit se z Boha? Vrátit se k Bohu cestou dětinné víry. Pán Ježíš to vyjádřil slovy: „A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.“ (Mat. 18, 3). A v jedné své modlitbě se Pán Ježíš modlí: „V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům.“ (Mat. 11, 25). Nemluvňaty myslí Pán Ježíš ty, kteří dětinnou vírou přijali z jeho úst poselství, které On přinesl světu. Je to ta jediná cesta k Bohu. A přece člověk právě tuto cestu opomíjí, snad pro její jednoduchost, a usiluje se k Bohu dostat cestou svého rozumu. Marně! I ti největší filozofové v hledání Boha nakonec se svým rozumem kapitulovali a vrátili se k dětinné víře. Bůh se rozumem nedá najít, Bůh se musí přijmout srdcem. Ne že by víra vylučovala rozum, i víra se opírá o rozumové důvody, ale rozum není jediným faktorem, jenž by ji vedl v poznávání nadpřirozena. Boží jsoucnost vyciťujeme více instinktem našeho nitra, naší duše, než-li samým rozumem. Konečně, i věda nám podává celou řadu věcí, o kterých není možné se přesvědčit, které přijímáme pouhou vírou. Proč bychom tedy nemohli přijmout vírou tak vznešené poselství, jaké nám přináší Ježíš Kristus. Vždyť pravdivost jeho poselství můžeme každý ve svém vlastním životě vyzkoušet. Ani Bůh nežádá od nás slepou víru. Volá skrze proroka Malachiáše: Zkuste mne!

A tady jsme u našeho textu: Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus – jinými slovy, že Ježíš je od Boha poslaný, Duchem svatým pomazaný Mesiáš, z Boha se narodil. Všecko, co se z Boha narodilo, přemáhá svět. Přijmout vírou Ježíše Krista, uvěřit v Ježíše, znamená přijmout Ježíšovo učení za absolutní pravdu a podle této rady denně a denně usměrňovat svůj život, nechat se ovlivňovat jeho myšlenkami, slovem, jít v jeho šlépějích. Ti lidé, kteří vyznávají, že věří v Ježíše Krista, ale přitom Ježíše nenásledují, jsou největší pokrytci a lháři. Věřit v Ježíše Krista znamená přijímat Ježíšovo poselství za absolutní pravdu a tu učinit hybnou pákou v celém svém životě. Tato víra pak přemáhá svět. Duchovní a mravní moc, která vychází z Ježíše Krista, se přenáší na věřícího. Pravda Ježíšova odvádí člověka od věcí nízkých, povznáší ho k vyššímu životu. Většina lidstva, neznající vyšší cíl života, žije nízkým pudovým životem podobným životu zvířecímu. Jejich víra, že člověk je jen dokonalejším zvířetem nemající ani duši ani duchy, že smrtí končí všechen život, je vede k požitkářskému životu a k bezohlednému jednání s druhými a každý se snaží urvat ze života, co se urvat dá. Materialistický názor činí z člověka dravce.

Ježíš nás seznamuje se skutečností, že náš život nekončí tělesnou smrtí. Tento svět je jen projevem, zhmotněním světa duchovního, v němž kraluje náš Bůh. Pro tento duchovní svět jsme určeni a život na zemi je jen naší přípravou pro život další. To, co jsme zde rozsévali, tam budeme žít. Proto jsme zodpovědní Bohu za každý náš čin, za každé slovo i myšlenku. A poněvadž jsme zatíženi pádem našich prvních rodičů, ovládá nás zděděná porušená přirozenost, jinými slovy hřích. Pán Ježíš přišel, aby moc hříchu v nás zlomil a jeho stopu z našeho života vymazal a z moci hříchu nás osvobodil. Od nás žádá jen jedno: Abychom jeho poselství uvěřili. Praví, že poselství přijal od Boha, svého Otce, a přinesl ho nám. Já Světlo, na svět jsem přišel, aby žádný, kdo věří ve mne, ve tmě nezůstal. Ve svém poselství nás Ježíš seznamuje se vším, co je spojeno s naším časným i věčným životem, jaký je poměr našeho Boha k nám a jaký má být náš poměr k Bohu. Ježíšovo poselství je nejvyšším zjevením Boha. Je podáno způsobem, aby ho mohlo i dítě pochopit.

Pročítal jsem spisy, které nám podávají jádro učení jiných světových náboženství, jako je hinduismus, buddhismus, konfucianismus… Všechny jsou více či méně zmatenou směsicí různých názorů odporujících často citu i rozumu. I když i v nich najdete zrnko pravdy, nedají se naprosto srovnávat s jasným a srozumitelným a přitom jednoduchým učením Ježíše Krista. Z tohoto učení prýští moc, světlo, síla. Je to píseň o nejvyšší Boží lásce, jakou Bůh miloval a miluje člověka.

Víra v toto poselství je, obrazně řečeno, potrubím, jímž v srdce člověka se řine Boží moc a moudrost. A touto mocí člověk vítězí nad světem, nad sebou samým, a stává se novým Božím člověkem. „Je-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, všecko nové učiněno jest.“ Každý, kdo věří, že Ježíš jest Kristus, z Boha se narodil. Všecko, co se narodilo z Boha, přemáhá svět. Není jiné cesty, jiného léku, ať pro jednotlivce, ať pro celek, mimo té cesty, kterou nám ukazuje Slovo Boží. Dětinnou vírou uchopit se poselství Pána Ježíše, učinit ho svým životním názorem, přesvědčením a nechat se jím vést na každém kroku života, A dětinná víra v Ježíše později se mění v moře důkazů pravdy. Nejdříve to musí člověk zkusit – nejdříve víra – pak se teprve dostaví důkazy pravdy. A pod důkazy kapituluje i rozum. Apoštol Pavel píše: „A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši.“ (Fil. 4, 7). Pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum…. Přijme-li člověk dětinnou vírou Ježíše Krista, víra způsobí v jeho životě takové požehnané změny, že i rozum zůstává stát. A člověk ani sám sebe nechápe, jen cítí, že se v něm rodí nový člověk. Před jeho zrakem se rozvíjí nový svět. Věci, za kterými se až dosud pachtil, se mu stávají malichernými. Ve světle Ježíšova poselství vidí člověk daleko vyšší životní cíl. A nese se usilovně k tomuto cíli, hravě překonává věci, které ho dříve strhávaly do kalu a prachu všedního života.

„Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět.“ Což, až tento cíl bude dosažen? Až tělesná smrt nás přenese do duchovního světa, kde budeme zbaveni tělesných pout a budeme obdivovat nové a nové krásy Božího života.

Už rozumíme jednoduché odpovědi apoštola Pavla, kterou dal žalářníkovi ve Filipis na otázku: Co mám činit, abych byl spasen?

Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i dům tvůj.

Víra spojuje člověka s Bohem a toto spojení jej zmocňuje k novému životu. Bez víry není obecenství s Bohem a bez víry není ani nový život. Jen ten, kdo věří, že Ježíš je Kristus, z Boha se narodil.

„Všecko zajisté, což se narodilo z Boha, přemáhá svět.“

Ostrava 1942