Den díkuvzdání II.

I. Tes. 5, 16-23

Vždycky se radujte, Bez přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.

Shromáždili jsme se za tím účelem, abychom dnes dali průchod naší vděčnosti Bohu za všechna dobrodiní, kdy Pán Bůh požehnal naše úrody na poli, v zahradách, ve chlévech a kde jsme pociťovali jeho otcovskou péči téměř na každém kroku.

Heslo dnešního našeho dne jest: Ze všeho díky čiňte.

Bylo by naší velkou chybou, kdybychom měli na mysli jen dary tělesné. Na prvním místě chceme projevit naše díky za největší dar, který nám Pán Bůh dal a dává v Pánu Ježíši Kristu. Bez Pána Ježíše a všeho, co nám Bůh v něm a s ním dal, by byl náš život prázdný. I kdybychom byli v tělesném zahrnuti hojností všech pozemských darů, kdybychom měli jen to vědomí, že náš život nemá vyšší ceny, než život každého jiného hovádka, že smrtí těla vše končí a tato smrt že může nastat každým okamžikem, mohli bychom se z takového života radovat? Co činí náš život drahým, cenným a účelným je radostné vědomí, že tento pozemský život je jen z řetězu nekonečného vývoje, jednou fází a smrt těla nás uvádí do další fáze života a proto úsilí nás věřících se nese k tomu, abychom byli pro tu další fázi života dokonale připraveni. Krásně je to vyjádřeno v přečteném oddílu Božího slova: „Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“

O pokračování našeho života za hrobem jsme pevně přesvědčeni, Ježíš Kristus nám o tomto životě podává jasné svědectví a proto si ceníme na prvním místě darů duchovních, z nichž největším darem je spasení v Ježíši Kristu. Za tento dar chceme dnes obzvláště Pánu Bohu děkovat. Přijetí darů tak velikých nás zavazuje. Náš závazek je pak vyjádřen slovy našeho textu. A tomuto závazku věnujme nyní naši pozornost:

1. Vždycky se radujte.

Jsi otcem, matkou, máte dítky. Těmto dětem věnujete velikou péči. Všechno vaše úsilí směřuje k zabezpečení jejich života. Vaši lásku k nim projevujete všemi možnými způsoby. Těšilo by vás to, kdyby vaše děti byly nespokojené, mrzuté, každá sebemenší nepříjemnost by je vydráždila k hněvu, k netrpělivosti, neuměly by se přenést přes sebemenší nedostatek, ustavičně by reptaly a jejich tvář by byla ustavičně zachmuřena? Byly by vám takové děti k radosti?

A nepočíná si někdy člověk takto vůči Bohu? Denně bere z jeho ruky dary, Bůh jej zahrnuje svojí péčí a láskou na každém kroku a člověk? Je ustavičně ustaraný, nespokojený, neradostný, plný úzkosti, obav o zítřek, vše jej hned roztrpčuje, činí nespokojeným, neradostným. Je takový život ke cti a slávě našeho Stvořitele, našeho Otce v nebesích? Nezdá se vám, že jej musí naše nespokojenost, neradostnost přímo urážet? Chápete příkaz našeho textu? „Vždycky se radujte.“ Také čteme: „Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl.“ (III. Jan. 1).

Život věřícího člověka má být radostný. Svou důvěru, oddanost a lásku k Bohu, naši vděčnost za všechny dary, jak bychom mohli lépe projevit jako tím, když radost a spokojenost bude vyzařovat z našich očí, z našich tváří a to i tehdy, když se nám snad něčeho nedostává. „Vždycky se radujte.“ I tehdy, přichází-li boje? A těžkosti? Nepraví nám snad Písmo: „Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte.“ (Jak. 1, 2). Věříme-li, že ve všem dění zde na světě je určitý plán Boží prozřetelnosti, pak musíme rozumět i tomu, že ani rozličná pokušení, těžkosti, boje nejsou náhodné, ale je v nich určitý Boží plán a že co činí Bůh, dobře činí. Vpravdě Bohu oddaná duše vždycky se raduje – i v mnohých těžkostech a tato radost je pravým projevem naší vděčnosti vůči Bohu.

2. Bez přestání se modlete

Tomuto příkazu málo lidí správně porozumělo. Mnozí se domnívali, že když se uzavřou do kláštera a od rána do noci budou trvat na modlitbách, že tím naplní tento příkaz. Jaký to klam! Což nám nepřikazuje Pán Ježíš na jiném místě: „Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou.“ ( Mat. 6, 7). Jak máme rozumět slovům: „Bez přestání se modlete?“ Nezapomeňme, že modlitba je pozdvižení mysli k Bohu a rozmluva s Bohem. Míti pozdviženou mysl k Bohu může mít člověk i při práci. Poctivě vykonávaná práce s úmyslem – i tou prací oslavit Boha je také modlitba. Náš celý život má být modlitbou, oslavou, chválou našeho Boha. Tam, kde je naše mysl stále spojená s Bohem, kde cokoliv činíme, činíme pro oslavení našeho Boha, tam je celý náš život modlitbou. Takové modlitebníky Bůh hledá, kteří se modlí v duchu a v pravdě. „Bez přestání se modlete.“ Plníme tento závazek?

3. Ze všeho díky čiňte

Ze všeho! Děkujme Bohu nejen za dobré, ale i za to, co se nám zdá zlé. Často a často je to jen naše zdání, že je něco pro naše zlé, nakonec se ukáže, že právě to zlé se obrátilo v naše dobro. Uvědomme si, že Bůh zná naše srdce lépe, než my sami a dopouští-li na nás to neb ono utrpení, pak tak činí při nás jen proto, aby tím předešel v našem životě věcem horším. Děkovat Bohu za všecko, i z to, co se nám zdá často zlým, to je také projev naší důvěry s vděčností vůči Bohu. „Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás.“

4. Ducha neuhašujte

Nebýt působnosti Ducha Božího v našem nitru, dávno bychom byli propadli mravní a duchovní zkáze. Duch svatý jest to, který v nás probouzí vědomí hříchu a tím nám stále připomíná i potřebu spasení. Duch svatý jest to, který v nás udržuje vědomí Boha a věčnosti a proto jakmile v nás je jeho působnost uhašena, vědomí Boha je v nás zatemněno. Duch svatý uvádí nás ve všelikou pravdu, odhaluje nám Boží tajemství a uvádí nás v známosti Božích cest. Bez působnosti Ducha svatého v nás je nám duchovní svět zahalen neproniknutelnou tmou. Proto světu jsou Boží věci bláznovstvím. Skrze Ducha svatého dostává se nám Boží vedení na všech cestách našeho života.

Duch Boží nás vede:

Především hlasem našeho nitra a hlasem našeho svědomí.

Hlasem Písma.

Různými Božímu zásahy do našeho denního života.

Skrze sny.

Vedení Duchem Božím je pro nás, zvláště v dobách světového chaosu a nejistoty, nesmírně důležité. Jeho působnost v nás uvádí nás na cestu spasení a udržuje nás v obecenství s Bohem. Proto příkaz: „Ducha neuhašujte!“ Každý námi vykonaný hřích v nás uhašuje jeho působnost a tím znemožňuje jeho vedení při nás. Uhašování jeho působnosti v nás je největším projevem naší nevděčnosti vůči Bohu.

5. Proroctvím nepohrdejte

Slovo prorocké neznamená vždy věštění do budoucnosti. Prorockým slovem je každé slovo Hospodinovo. Prorokem není jen ten, kdo předvídá budoucnost, ale každý služebník evangelia, každý, kdo zvěstuje slovo Boha živého. Nepohrdat proroctvím znamená nepohrdat slovem Hospodinovým. Již prve jsme si řekli, že Duch Boží vede nás také hlasem Písma. K Božímu slovu máme přistupovat s největší úctou a zde mi dovolte poznamenat, že pozdní chození do shromáždění k slyšení slova Božího je projevem naší neúcty k němu. K Slovu Božímu máme přistupovat s naprostou důvěrou a především s hladem a žízní naší duše. „Ostříhej nohy své, když jdeš do domu Božího.“ (Kaz. 5, 1), Jít k slyšení Božího slova ledabyle, znamená prorockým slovem pohrdat. Také zanedbávání shromáždění je pohrdáním Božího prorockého slova. „Proroctvím nepohrdejte!“ „Jakožto nyní zrozená nemluvňátka, mléka beze lsti, Božího slova žádostivi buďte, abyste jím rostli.“ (I. Petr. 2, 2).

Plníš tento závazek vůči Bohu?

6. Všeho zkuste, což dobrého, toho se držte

I tomuto příkazu je nutno rozumět. Kdyby člověk chtěl všecko zkusit, nakonec by z toho duchovně onemocněl. Všeho zkuste znamená nic z toho, s čím se v život setkáváme, ukvapeně nepřijímat, ale napřed to vyzkoušet a zkušebním kamenem, je-li to dobré, nám musí být vždy Slovo Boha živého. „Nejmilejší, ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět.“ (I. Jan. 4, 1).)

Přesvědčím-li se, že ten či onen myšlenkový proud je v rozporu se Slovem Božím, pak ihned k němu zaujmu stanovisko odporné. Na poli náboženském je mnoho bludného učení. I v názorech tohoto světa je mnoho věcí, které my věřící přijmout nemůžeme. Avšak nechceme být v ničem fanatiky. Aniž bychom se přesvědčili, hned vše odsoudit. Sem právě spadají slova „Všeho zkuste“ – jinými slovy přesvědčte se. Věřící člověk je velmi opatrný, když se jedná o přijetí nových názorů. Všeho zkusit znamená tedy především o všech věcech vážně přemýšlet, je vyzkoušet, srovnávat se Slovem Božím a teprve tehdy když zjistíme, že to neodporuje Písmu a že je to dobré, pak to můžeme přijmout a toho se držet. Písmo nás velmi napomíná, abychom se nedali oklamat pravděpodobnou řečí.

Proto: „Všeho zkuste.“

7. Od všeliké zlé tvárnosti se varujte

Co je zde myšleno tou tvárností? Díval jsem se do jiným překladů a tam stojí tato slova: „Zdržujte se všelikého způsobu zla. Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě.“ (Fil. 2, 15). Zlo má všelikou tvárnost. Někdy se nám jeví jako věc dobrá, ale jeho ovoce je vždy zlé. Proto se máme varovat všelikého způsobu zla – zlé tvárnosti, aby nás svět nemohl obviňovat v ničem. Každý z nás má být zářícím světlem uprostřed všelijaké tmy a převrácenosti. Pán Ježíš to vyjádřil slovy: „Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Mat. 5, 16). A všechny tyto závazky vděčnosti vůči našemu Pánu jsou zde uzavřeny těmito slovy: „Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“ (I. Tes. 5, 23).

Příchod Pána Ježíše Krista, jeho druhý příchod na tento svět, při kterém bude uskutečněno království Boží, království míru, pokoje a lásky i na této zemi, toť náš nejvyšší cíl, ke kterému spějeme. Po tomto druhém příchodu zkují národy meče své v motyky a oštěpy v srpy a nikdo víc se nebude učit boji. Země bude naplněna spravedlností, ustane všechno nepřátelství mezi člověkem a člověkem i mezi člověkem a zvířenou. Vlk bude bydliti s beránkem a pardus s kozlátkem bude ležeti, také lvíče a tele budou spolu a malé pacholátko je povede. Celá země si odpočine, vše bude uvedeno pod požehnaný vliv Ježíše Krista a jeho evangelium. Bude to království Boží na zemi, které měl Pán Ježíš na mysli, když nás učil se modlit: „Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“ (Mat. 6, 10).

To je ta doba, o které čteme: „Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.“ (Řím. 8, 19).

I to naše tělo, nyní podrobeno únavě, nemocem, zhoubným žádostem a vášním, podrobené smrti, bude vysvobozeno v den příchodu Pána Ježíše. Tělo nyní porušitelné, obleče neporušitelnost, nyní smrtelné, pak obleče nesmrtelnost. Proto příkaz Písma, abychom se všeliké zlé tvárnosti varovali a tak aby celý náš duch i duše i tělo k příchodu Páně zachováno bylo. I za tuto slavnou naději chceme dnes z hloubi svých srdcí děkovat. A jako projev naší skutečné vděčnosti vůči našemu Pánu chceme vzít na sebe závazek našeho textu: Vždycky se radujte, Bez přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“

Kéž by si nás Pán všechny zmocnil k tomu, abychom ve všem vůli jeho naplnili a každý z nás byl světlem a požehnáním tomuto hynoucímu světu.