Nekaziš pro pokrm díla Božího

Řím. 14, 13-20a

Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu neb pohoršení bratru. Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný. Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k vzdělání společnému. Nekaziž pro pokrm díla Božího.

I. Kor. 3, 13

Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.

Z přečteného oddílu Slova Božího vidíme, že se zde jednalo o používání masa ze zvířete obětovaného modlám. Jak k tomuto masu přicházeli věřící? Buď toto maso se prodávalo v masných krámech nebo byla pořádána rodinná hostina, kde maso z obětovaného zvířete bylo předloženo pozvaným hostům. A zde docházelo k tomu, že i někdo z věřících se zúčastnil takové slavnosti. A to bylo bolestnou urážkou věřícím ze Židů a vyvolávalo to roztržku mezi věřícími. Ap. Pavel, i když byl názoru, že království Boží nemá nic do činění s pokrmem a nápojem, šlo mu o zachování jednoty ducha a byl vždy hotov vzdát se všeho, co by bylo jednotu ducha mezi bratry rušilo. Prohlašuje: „Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň.“ (verš 15).

Jak málo dovedeme být následovníky tohoto vzácného apoštola. Co věcí je při nás, v naší povaze, v našem jednání, v našem charakteru, na čem se mnozí a mnozí uráží a jimž jsme ne ku požehnání, ale ku pohoršení a někdy ku pádu. Jak často se stává, že my svojí slepotou ke svým chybám jsme toho příčinou, že některé duše proto, že jsme jim byli pohoršením, přestanou chodit do shromáždění a mnozí z nich i zahynou. Jak si za takové duše zodpovíme? Jak málo bereme na vědomí slova Pána Ježíše: „Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.“ (Mat. 18, 6-7).

A zde jsme u našeho textu: Nekaziš pro pokrm díla Božího.

Jen pro pokrm? A nejsou tu jiné věci, pro které kazíme království Boží? Vezměme modlu dnešní doby: Módu! Nedávno jsem se zúčastnil ekumenického shromáždění v Havířově za účasti bratrstva z církve evangelické, církve věřících v Krista a nás baptistů. Všichni jsme měli s sebou pěvecké kroužky, které sloužily svým zpěvem. Pěvecký sbor evangelické církve vystoupil velmi důstojně a požehnaně posloužil. Pak posloužil druhý pěvecký kroužek – i ten vystoupil důstojně a dobře posloužil. A pak vystoupil třetí pěvecký kroužek – samá mládež – sukýnky vysoko nad kolena (my říkáme na polonaho) a zpívali: Radost mi vrátila Golgata, našel mne Pán Ježíš.

Bratři a sestry, přiznám se vám, že mi byla hanba. Kdyby alespoň zpívali jinou píseň! Ta polonahota byla výsledkem, že je našel Pán Ježíš? Jak lhali i v té písni! Nekaziž pro „módu“ díla Božího!

A co jiné modly? Vlasy! „Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy?“ (I. Kor. 11, 14). Všecko se změnilo. Ženy chodí s chlapeckým účesem a chlapci si nechávají narůst dlouhé vlasy. Nu, nechť se svět staví třebas na hlavu, ale věřícím platí: Nekaziž díla Božího!

Svět půjde ve své zkáze dál. Všimli jste si zprávy v Rudém právu, že v Kalifornii demonstrovalo 80 000 mladých lidí a dožadovali na úřadech povolení, aby mohli chodit nazí a aby jim byl povolen volný pohlavní styk? Přizpůsobí se i v této věci zastánci krátkých sukní a nahých kolen i z řad věřících? A co ty další modly? Chata, televizor, auto... Kolik věřících tyto modly zmrzačily a kolik dílo Boží zkazily? A myslíte, že Pán Bůh nebude nikdy tento svět soudit?

Ale pojďme ještě blíže k věci: Slavíme 40 let trvání tohoto sboru. Ach, kdyby nám Pán Bůh otevřel duchovní zrak a ukázal nám, kolik Božího díla bylo zkaženo v tomto sboru příčinou osobní ctižádostí toho neb onoho pomluvami, uraženou ješitností, prosazováním svých vlastních názorů, porušováním příkazu lásky jednoho vůči druhému, nechoděním podle lásky.

„Všecky vaše věci ať se dějí v lásce.“ Jak málo dbáme na tento požadavek Slova Božího. I když víme, že i kdybychom mluvili řečí andělskou, že kdybychom měli tak velikou víru, že bychom tou vírou hory přenášeli a kdybychom ve svém náboženské horlivosti obětovali – vydali své tělo k spálení, ale přitom kdybychom neměli k našim bližním lásku, že nám to náboženství nic neprospěje.

A Pán Ježíš žádá lásku účinnou a praktickou. „Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.“ (Mat. 25, 34-46).

Skutečné křesťanství není jen v chození do shromáždění, v pronášení modliteb, ve čtení a slyšení Božího Slova, ve členství v církvi. Skutečné křesťanství je v prokazování lásky, v sycení hladového, v odívání nahého, v přijímání hostů do domu. Jak často kazí i věřící dílo Boží tím, že příčinou svého mamonářství nikoho nepozvou do domu – nikomu nepomohou v tísni, jen hrabou a hrabou pro sebe.

Sbory věřících rostou jedině tam, v jejichž shromážděních teplem, účinné bratrské lásky každá ubitá, unavená duše okřeje. Takovým teplem lásky ze strany bratra kazatele Burgeta vyrostl i tento sbor. Ne tak vždy bylo po jeho odchodu a nechni následovali jeho příkladu. A že tento sbor nezahynul v bouřlivých dobách bylo zásluhou těch členů sboru, kteří šli v šlépějích tohoto kazatele.

Ve druhé části našeho textu jsme četli: „Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.“

Bratři a sestry!

Až jednou staneme před soudnou stolicí Kristovou, aby jeden každý přijal to, co skrze tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém nebo ve zlém, tehdy poznáme do všech podrobností, byli-li jsme tomuto sboru ku požehnání nebo k pohoršení. Jak vážně zní napomenutí Slova Božího: Nekaziž díla Božího!

Bývá-li rmoucen bratr tvůj pro tu neb onu věc, již nechodíš podle lásky.

Varujme se všeho, čím bychom své spoluvěřící zarmoutili a čím bychom je pohoršili!