Jazyk ve službě pekelného ohně

Jakub 3, 6

Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

Nezdá se vám, že je to hrozná věc? Dobrovolně propůjčovati své tělo, za jehož vysvobození z hříchů tolik Kristus trpě, pekelnému ohni.

Týká se to vůbec věřících lidí? Část svého těla propůjčovat ke službě pekla… Může to věřící člověk? Podívejme se na tu věc zblízka.

Jak se asi projevuje to rozpalování jazyka pekelným ohněm? Přečtěme si pozorně: „Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě. Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská. Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé. Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé, zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.“ (verš 13-18). Dráždění v srdci, co je to? Jsou lidé. kteří jsou věčně se vším nespokojení, nikdo jim v ničem nevyhoví. Sebemenší maličkost stačí a už vyvolají svár, neklid, nepokoj. Mají ve svém srdci ustavičné dráždění, všecko, každá maličkost ať v domácnosti nebo v zaměstnání, ať ve spojení se svojí rodinou aneb ve spojení s jinými lidmi, každá maličkost je vydráždí k hněvu a pak již jejich jazyk pracuje.

Náš text nám praví, že to není moudrost z hůry, ale zemská, ďábelská. Běda rodině, kde tomuto dráždění v srdci, tomuto rozpalování pekelným ohněm propadá žena. Písmo praví, že je lépe bydliti v koutě na střeše, než s takovou ženou v domě společném.

Docela jinak si počíná člověk, který je vyzbrojen moudrostí z hora. Co nám o ní praví náš text? Že je pokojná, mírná, povolná. „Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“ (Mat. 5, 5-9).

Když korintští měli mezi sebou nesváry skrze různé věci, začali se mezi sebou hašteřit, apoštol Pavel jim píše: „Proč raději křivdy netrpíte? Proč raději škody nebéřete?“ (I. Kor. 6, 7). Ano, ta moudrost, která je z hůry, která je mírná, pokojná a povolná, ta bude raději křivdu a škodu trpět, než by dala příčinu k nějakému nepokoji. Vždyť za každou takovou příčinu, kterou člověk vyvolá nepokoj, platí mu Ježíšovo: „Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.“ (Mat. 18, 7). Ó, je to něco strašného, být rozpalován pekelným ohněm. Ve mnohých věcech kledáme všichni, ale kdo neklesá v slovu, je dokonalý. A apod. Jakub poznamenává, že takový člověk, který má moc nad svým jazykem, který neklesá v slovu, že dovede vládnout nad všemi ostatními žádostmi. „V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.“ (Jak. 3, 2). Ano, jazyk člověka je rozpalován samým peklem, poněvadž tam, kde se podaří satanu dostat do své služby jazyk, tam má satan nejbohatší žeň.

Jak máme uniknout této strašlivé službě? „Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.“ (Žalm 141, 1-5). „Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání užitečnému, aby dala milost posluchačům.“ (Ef. 4, 29).

1931 Přívoz