Díkuvzdání I.

Marek 14, 1-9

Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho. I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni. Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou. Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete. Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.

Je veliký rozdíl mezi projevem vděčnosti jednoho a mezi projevem vděčnosti druhého člověka. Viděli jsme to z příkladu Kaina a Abela. Oba projevovali Bohu svůj dík. Oba přinášeli Bohu oběť jako projev vděčnosti, ale Bůh, který vidí do srdce člověka, oběť jednoho přijal, oběť druhého nepřijal.

Pán Bůh nehledí na množství darů, které mu obětujeme, Pán Bůh nehledí na cenu darů, které mu obětujeme, ale hledí na pohnutky našeho srdce, z kterých mu to neb ono přinášíme.

A zde jsme u našeho příkladu. Máme zde před sebou ženu, která přinesla v nádobě drahocennou mast, nádobu rozbila a drahou mast vylila na hlavu Pána Ježíše. Posuzujeme-li její čin z lidské stránky, byla to ze strany ženy nemoudrá věc. Vždyť to muselo být pro Pána Ježíše i nepříjemné, když se mu množství tekuté masti rozlilo po hlavě, po obličeji, po jeho šatu. A pak – cena té vonné masti byla skutečně veliká a tímto přišla v nic. Nedivme se, že se Jidáš nad tím pohoršoval. Ale Pán Ježíš viděl celou tu věc jinak. Srdce té ženy překypovalo láskou a vděčností k Pánu. Vždyť jí přinesl odpuštění, světlo nového života. Snad dlouho přemýšlela, jak by svou vděčnost vůči Pánu dala najevo. Co byla cena drahé masti proti tomu, co jí přinesl On, Pán Ježíš sám. A tak se dlouho nerozhoduje. Její čin byl nejvřelejším projeven její lásky a její vděčnosti vůči Pánu. Pán oceňuje právě tyto její pohnutky, ze kterých to učinila: „Ona co mohla, učinila.“

Bratři a sestry!

Den díkuvzdání pořádáme rok co rok. Vždy konáme dobrovolnou sbírku, při které klademe do sborové pokladny svůj příspěvek na Boží dílo co projev naší vděčnosti vůči našemu Pánu. Ani zde Pán nehledí na výši našeho příspěvku, ale hledí na pohnutky, ze kterých tuto obětinu přinášíme. Bude i o každém z nás platit slovo našeho Pána: „Ona co mohla, učinila.“

Nejde o peněžité příspěvky, ale jde o naše vnitřní pohnutky, o naše cítění vůči Pánu. Nekonáme Den díkuvzdání jenom z nějakého zvyku? Je to opravdu projev naší lásky a vděčnosti vůči Pánu za vše to, co pro nás vykonal? Jsme si plně vědomi toho, co vše Pán učinil pro nás? O darech, které denně bereme z jeho ruky pro náš tělesný život, dnes mluvit nebudu. Všichni si snad uvědomujeme, že darů je tolik, že kdybychom měli Pánu Bohu děkovat za každý dar zvlášť, naše děkování by nemělo konce. Ale všichni víme, že největší dar, který nám Pán Bůh dal, je Pán Ježíš sám a jeho vykoupení. Nikdo z nás nemusí pro svůj hřích zahynout. Pro každého je v Pánu Ježíši odpuštění a s ním smíření s Bohem a důsledek smíření je ten, že smíme k Bohu před trůn jeho milosti takoví, jací jsme. V Pánu Ježíši se nám Bůh stává skutečným Otcem a my smíme v plné důvěře k němu volat: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích.“

V Pánu Ježíši, v odevzdání se jemu, nás Bůh přijímá znovu za syny a dcery a spolu s Ježíšem nás činí dědice Božího království. S Pánem Ježíšem přichází do naší duše nebeský mír. Nic nás nemůže víc odloučit od lásky Boží v Kristu Ježíši. Je možné vyjmenovat vše, co se nám v Kristu a s Kristem dostává? A za všechno toto bohatství Boží lásky máme dnes, každý svým způsobem, projevit vůči Bohu naši vděčnost. Bude to při nás taková vděčnost, jako u této ženy? Anebo Den díkuvzdání odbudeme jen nějakým peněžním příspěvkem a při tom si budeme myslet, co jsme všechno Pánu nepřinesli?

Kéž by Pán dal, aby tento Den díkuvzdání byl při všech nás novým svatým zanícením pro Boží království. Aby nás to vrátilo k první lásce, k první horlivosti, protože pak by nastalo nové duchovní rozvlažení v celém našem sboru a znovu by se děly mezi námi veliké věci. Mysleme na ženu, která projevila svým činem vůči Pánu takovou vděčnost, že její projev lásky a vděčnosti vůči Pánu je v Písmu zaznamenán pro všechny věky,

Bude tomu tak i s projevem naší vděčnosti? Nebo to u nás bude tak, jak tomu bylo u Kaina? I on obětoval, i on děkoval a přinášel Bohu svou obětinu. Ale v jeho srdci skutečné lásky a vděčnosti vůči Bohu nebylo.

Pán dej, aby mezi námi nebylo Kainů, ale aby každý z nás byl hotov obětovat Božímu království nejen nějakou tu korunu, ale celého sebe.

1951 Rokytnice