Jak evangelizovat?

Než přistoupíme k vlastnímu předmětu naší úvahy, musíme si ujasnit tyto věci:

1. Co je to evangelizovat?
2. Kdo má evangelizovat?
3. Proč máme evangelizovat?

1. Co je to evangelizovat?

Znamená to nést lidem radostné zvěsti evangelia a získávat lidi pro evangelium. Zvěstovat evangelium znamená postavit člověka do jeho světla tak, aby viděl sám sebe jak ho vidí Bůh, aby viděl své zahynutí, ale také i spásu, kterou mu Bůh v Ježíši Kristu nabízí. Evangelizace musí mít za cíl učinit člověku Pána Ježíše žádostivým, proto musí mít v sobě osobní svědectví, co se mnou učinil můj Pán a co je ochoten a mocen učinit s každým. Krátce by se dalo vyjádřit, že evangelizovat znamená získávat lidi pro Krista, pro jeho evangelium, pro Boží království.

2. Kdo má evangelizovat?

Každý, kdo spasitelnou moc evangelia okusil na svém vlastním srdci, kdo byl poselstvím evangelia k Pánu Ježíši přiveden, jím přijat, vykoupen a v jeho království uveden. Každá spasená, vykoupená duše je knězem Ježíše Krista. „Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své.“ (I. Petr. 2, 9). „Jan sedmi zborům, kteříž jsou v Azii: Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má, a od sedmi duchů, kteříž jsou před oblíčejem trůnu jeho, A od Ježíše Krista, jenž jest svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země, kterýž zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou, A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků. Amen.“ (Zjev. 1, 4-6). Naše kněžství je právě v tom, sloužit lidem poselstvím evangelia, přivádět je k známosti evangelia a tak připravovat Pánu cestu k jejich srdci. Každému, koho Pán povolal k životu věčnému, svěřil určité hřivny. Běda tomu, kdo by je zakopával a netěžil s nimi. S takovým Pán naloží jako s nevěrným služebníkem.

3. Proč máme evangelizovat?

Svět hyne ve svých hříších, ale Bůh nemá zalíbení ve smrti hříšníka a chce, aby se obrátil a byl živ. „Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude. Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.“ (Řím. 10, 13-15). Evangelizujeme proto, aby se každému dostalo té zvěsti, že tak Bůh miloval svět, že dal svého Syna….. A evangelizujeme proto, že to Pán od nás výslovně žádá. „Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:. Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš.“ (Luk. 8, 38-39). „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.“ (Sk. 1, 8).

A nyní k vlastnímu předmětu jak evangelizovat.

Zde máme dvě otázky: Jak evangelizovat jednotlivě – od jednotlivce k jednotlivci – a jak evangelizovat hromadně při společných misijních akcích.

Jak evangelizovat od jednotlivce k jednotlivci?

Povím vám: Když jsem uvěřil v Pána Ježíše, bylo mi 21 let. Předtím jsem hynul v hříchu a kdyby se nebyl Pán nade mnou slitoval, byl bych zhynul i časně i věčně. Stál jsem tehdy před sebevraždou. Uvěřením v Pána Ježíše nastal v celém mém životě takový obrat, že mé srdce přímo překypovalo radostí a vděčností vůči Pánu. Byl jsem si plně vědom, že tak, jak jsem v hříchu hynul já, hyne v hříchu celý svět a proto mě přímo zžírala touha o tom, co se mi v Pánu dostalo, vyprávět každému, s kým přijdu do styku. Nečekal jsem na příležitosti, ty jsem si vyhledával sám. Měl-li jsem někam cestu, vždy jsem si někoho vyhlédl, kdo touto cestou šel, připojil jsem se k němu, uctivě pozdravil, vyptal se kam jde a hned jsem zavedl rozhovor. Začal jsem počasím, pak o událostech dneška, na jaře, v létě jsem upozornil na krásu v přírodě a už jsem byl na poli náboženském. Nejdříve jsem hleděl vystihnout, koho mám před sebou. Je to katolík, evangelík, člověk náboženský či bezvěrec? A po zjištění, jakého je smýšlení, jsem zavedl další rozhovor.

Jedna taková zkušenost: Šel jsem z Brna pěšky do vesnice vzdálené 2,5 hodiny. Cesta vedla polem a lesem. Přede mnou šel dělník z noční šichty a měl tutéž cestu. Hned jsem cítil vnitřní hlas: Připoj se k němu a vydej mu svědectví. Dohonil jsem ho, ale neměl jsem odvahu se k němu připojit a navázat rozhovor. Tak jsem ho předešel. Ale duch ve mně pracoval: Připoj se k němu! Tak jsem na něho počkal a zase zvítězila obava: Vždyť nevíš, co je to za člověka. Nechal jsem ho zase předejít a zůstal jsem vzadu. Ale ve mně to bouřilo. Znovu slyším vnitřní hlas: Připoj se k němu a mluv s ním. Tak jsem zápasil v sobě několik minut, až jsem konečně v sobě potlačil ostych, strach a připojil se k němu. Cesta vedla lány kvetoucího obilí. Zavedl jsem rozhovor a ukázal na Boží požehnání v přírodě. Jen jsem se zmínil o Bohu, tento muž s velikým rozhořčením praví: Vidíte a stále lidi popírají Boha a tupí naši svatou církev. Hned jsem pochopil: Máš před sebou fanatického katolíka – tak pozor! Potvrdil jsem jeho slova a ukázal na šířící se nevěru ve světě. A pak jsem velmi opatrně přešel na příčiny, proč lidé ztrácí víru a zájem o Boží věci. Ukázal jsem na úpadek nejen mezi lidmi, ale i mezi duchovními, na jejich špatný příklad a hned jsem poukázal na to, jak už v dřívějších stoletích zde byla celá řada opravdových kněží, kteří nesli těžce mravní a náboženský úpadek jak u prostého lidu, tak i v řadách samého kněžstva a veřejně začali kárat jak lid, tak i kněze. Ukázal jsem mu, že i Hus, kterého církev, hlavně padlé kněžstvo, prohlásilo za kacíře. Nebyl žádným kacířem, ale šlo mu o čisté učení Pána Ježíše a o opravdové křesťanství a byl nakonec

za poctivou snahu upálen. A hned jsem přešel k osobnosti samého Pána Ježíše. Vyzvedl jsem hloubku jeho učení, ukázal na jeho lásku k hynoucím a že jeho náruč je dosud otevřena celému světu a jediná záchrana světa je jedině v Kristu. Vyprávěl jsem mu, co jsem i já v Pánu Ježíši nalezl. Po dvouhodinovém rozhovoru jsme se ocitli na rozcestí. Naše cesty se rozcházely. Muž mi vřele tiskl ruku, jeho oči byly plné slz.

Povím vám jinou zkušenost: Seděl jsem ve vlaku z Českého Těšína do Ostravy. Do vozu přistoupil muž, usedl a hned se pustil do rozhovoru s naproti sedícím pánem těmito slovy: „Máte Pána Ježíše? Jestli ne, tak zahynete. Dělal jste pokání? Jste zahynulý hříšník, když se neobrátíte, tak zahynete.“ Toho pána to tak rozčililo, že ho hrubě odbyl a nechtěl s ním ani mluvit. Tak se neevangelizuje. Takovým způsobem lidem pravdy evangelia zošklivíme a uzavřeme si k jejich srdci cestu. Většina lidí vůbec neví, co je uvěřit v Pána Ježíše. Velká část lidí nevěří ani v Boha, ani v Písmo, ani v Ježíše. Začnete-li s nimi mluvit hned o náboženství, mají hned před sebou to zkrachované křesťanství, jak ho vidí v mnohých církvích a k tomu pociťují naprostý odpor. K nábožným lidem mají nedůvěru, za vším vidí jen hledání vlastního prospěchu. Přicházet k takovým lidem hned s otázkou, jestli mají Pána Ježíše, je věc nemoudrá a setká se jen s odporem.

A nyní několik praktických pokynů, jak evangelizovat od jednotlivce k jednotlivci.

Předem si vypros od Pána milost, aby tě k svědectví zmocnil svým svatým Duchem. Hleď si získat co největší známost Slova Božího, abys uměl s tímto mečem Ducha výborně zacházet. Měj vždy po ruce vhodný traktát, který jiným nabídni a tak máš možnost navázat hovor. Všímej si bedlivě života kolem sebe a hleď získat určitý rozhled ve všech otázkách a problémech denního života. Lidé přijdou k tobě se všemi názory a otázkami. Zjistí-li, že máš rozhled a zdravé názory, získáš si jejich důvěru a tvoje svědectví teprve přijmou. Setkáš-li se s odporem, nemysli, že musíš mínění toho druhého ve všem vyvrátit. Neber druhým jejich dosavadní přesvědčení, ale pověz jim něžně, s láskou, k čemu jsi dospěl ty a nechť o tom uvažují. Nikomu své přesvědčení nevnucuj, nikomu jeho přesvědčení nehaň. Nikdy se nedomnívej, že jednou rozmluvou někoho obrátíš. Hlavně vydej jasné svědectví o tom, čím jsi byl bez Pána Ježíše ty a co učinil z tebe On, Ježíš. Musí to být tvá osobní zkušenost. Slepý, o jehož uzdravení se nám vypravuje v evangeliu Jana 9, 1 čteme, že když ho kněží vyzvali, aby vzdal chválu za své uzdravení, Ježíš že je hříšník, slepý odpověděl: „Je-li hříšník, nevím, ale to jedno vím, že byv slepý, nyní vidím.“ Snad nebudeš moci odpůrcům evangelia zodpovědět všechny otázky, ale můžeš-li jim dokázat, že jsi byl dříve slepým otrokem hříchu, Pán Ježíš že však tě učinil novým člověkem, máš argument, kterému nikdo neodolá. Varuj se všeho, čím bys u druhého vyvolal odpor vůči Pánu Ježíši a učiň vše, co je ve tvé moci, abys učinil Ježíše lidem žádostivým. Za ty lidi, kterým jsi vydal svědectví, se modli, vezmi si jejich adresu, hleď jim opatřit Bibli, navštiv je a hleď je přivést do shromáždění. Jsou-li vzdáleni, napiš jim občas hřejivý, duchovní dopis. Nikdy se za Pána Ježíše nestyď. Měj v sobě palčivou žízeň po záchraně hynoucích.

Jak evangelizovat hromadně při společných misijních akcích?

Evangelizační misijní akcí může být pořádání dne mládeže. Úspěch hromadné evangelizace závisí na prvním místě dobou organizací. Zavčas organizovat modlitební kroužky a již měsíc předem zápasit o úspěch na modlitbách. I to naše nejlepší umění, i ty nejlepší talenty nic nezmohou, není-li celá akce provanutá mocí Ducha Božího. Ale to vše je nutno organizovat. Musí to mát na starosti ti, kteří ukážou na potřebu modliteb, kteří ty modlitebníky sjednotí a k modlitbám povzbudí. Je třeba dobrou přípravu tiskem, plakáty, pozvánkami. Za předměty úvah volte vždy takové, které v největší míře zaměstnávají lidskou mysl. Vím, jaký zájem vyvolalo v naší veřejnosti naše téma: Má člověk předem určený osud?

Za předmět úvah volte vždy něco, co hýbe lidskou myslí a do této látky dejte živé svědectví o Ježíši Kristu. Zorganizujte dobře zpěv. I pěvecké sbory i společné písně vyberte ty nejpřiléhavější a hleďte vzbudit nadšení pro tento zpěv. Někdy taková píseň vykoná víc než nejlepší kázání. Nevolte za řečníky ty, kterým jde o jejich vlastní chválu – všecko vám zkazí. Raději povolejte k svědectví méně schopné, jen když o nich víte, že jim jde na prvním místě o Boží věc. Vy, kterým bude svěřena úloha, připravte se co nejpečlivěji. Nespoléhejte se na to, že vám Pán dá v poslední chvíli to, co byste měli mluvit. Lenochům nedá! Dal by vám, kdybyste neměli možnost se připravit, ale máte-li možnost se připravit a jen z lenosti, z pohodlí, byste čekali na Pána, tak vám nic nedá. Nic není tak trapné, jako poslouchat řečníka, který mluví jen aby mluvil. Musí vám záležet na tom, aby vaše svědectví bylo jasné, aby to nebyla vaše slova, ale Boží slovo. A Slovo Boží vykládejte zase Slovem Božím. Co nejméně vašich vlastních slov, ale nechte mluvit Písmo, má v sobě tu životodárnou moc.

Jednu věc musím, vám mladým, vytknout. Žádné shromáždění, zejména evangelizační, není pro vaši zábavu. Všechna vaše pozornost musí být věnována duším, které chcete přivést k Pánu.¨

A nyní to nejdůležitější!

Všechna evangelizační činnost musí vyvrcholit ve dvou věcech:

1. Neobrácený člověk musí být celou tou evangelizací usvědčen, že bez Pána Ježíše je naprosto ztraceným hříšníkem.

2. Osobnost Pána Ježíše musí zde být vyzdvižena, postavena před oči neobráceného člověka tak, aby poznal Ježíšovu božskou majestátnost a přitom jeho hotovost přijmout i toho nejbídnějšího hříšníka a musí být vyzdviženo to, co nám Bůh v Ježíši Kristu dal a je ochoten dát.

Jestli se nám toto podařilo, pak naše evangelizace se úspěchu nemine.

A ještě jedna věc: I po takové evangelizaci je nutno vytrvat na modlitbách, aby Pán dal na rozseté símě vláhu svého Ducha a je nutno na těch duších, které se nám podařilo do shromáždění přivést, pracovat dál.

Konference 18. 8. 1948