Boží výzbroj, Boží odění
Ef. 6, 11-18
Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti
útokům ďábelským. Neboť není bojování
naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem,
proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem
vysoko. A protož vezměte celé odění Boží,
abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.
Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni
jsouce v pancíř spravedlnosti, A obuté majíce nohy v hotovost k
evangelium pokoje.. A zvláště pak vezmouce
štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé
nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč
Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou
modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší
ustavičností a prošením za všecky svaté.
Až dosud jsme si
zdůraznili význam tří druhu Božího odění, Boží výzbroje,
jakou má mít na sobě každý věřící člověk, nechce-li být
obětí satanových útoků. Jsou to:
1. Podpásaná bedra
pravdou Ježíšova evangelia.
Řekli jsme si, že to
znamená ve všech věcech se řídit jeho slovem, jednat podle jeho
přikázání, nic nečinit, co by bylo proti jeho slovu a stojíme-li
před nějakou věcí, kde nám není jasné, jak bychom měli
jednat, položit si otázku, co by činil Pán Ježíš na našem
místě. Krátce řečeno, mít pravdu Božího Slova za jedinou
směrnici našeho života. A položili jsme si otázku: Jednáme tak?
A nebo všude prosazujeme tu svoji pravdu, teda to, co my máme za
pravdu?
2. Oblečeni jsou
v pancíř spravedlnosti.
Co to znamená?
Nespoléhat na svoji spravedlnost. Všechny naše spravedlnosti jsou
před Bohem jako roucho ohyzdné. Když jsme si uvědomili svoji
duchovní bídu a s ní přišli k Božímu Beránku,
nechali se očistit a posvětit, toto očištění a posvěcení nám
nedovoluje, abychom se znovu dobrovolně vrhali do hříchu. Očištěné
a posvěcené naše roucho krví Beránkovou nás činí odolnými
vůči hříchu a vzbuzuje v našem srdci odpor vůči tomuto
hříchu. Často jsem se zastavil na slovy Písma: „Každý,
kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm
zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.“
( I. Jan. 3, 9). Věřícímu člověku je hřích odporný, proto
satan k němu nemá přístup. Nové roucho, zbělené v krvi
Beránkově, je duchovním pancířem, který ho chrání před novým
upadnutím do hříchu.
3. Štít víry.
Co jsme si zdůraznili v
této části Božího odění? Zde si musíme uvědomit, že satan
silně útočí i na věřícího člověka. Jeho nejnebezpečnějším
šípem je vyvolat v srdci věřícího člověka novou nedůvěru
k Božímu Slovu. Kde se mu to podaří, má cestu k srdci
člověka otevřenou. Dostaví se choroba, onemocnění a věřící
člověk ve svých bolestech volá v modlitbě k Pánu a
prosí za uzdravení – a uzdravení nepřichází. A už je tu
satan s pochybností: Kdyby byl Bůh, nenechal by tě tak
trpět…. . Vaše milované dítě zápasí se smrtí, vy zoufale
voláte k Bohu o pomoc a pomoc nepřichází, vaše dítě umírá
a vy, zasaženi satanovým šípem pochybností, hroutíte se u víře
nad mrtvolou vašeho dítěte a neuvědomujete si, že živá důvěra
k Bohu neklade Pánu Bohu žádné podmínky. Ať vytrhne – či
nevytrhne… Copak rozumíme ve všem Božím plánům? Není
moudřejší ponechat Pánu Bohu vedení ve všech věcech našeho
života? Víra je moc, ve které člověk překonává i největší
těžkosti, s kterými se v životě setkává. Vezmouce
pak štít víry…. Máme všichni tuto část Božího odění?
aby satan ze žádné strany nemohl?
A nyní zbývají ještě
další tři části Božího odění:
4. Hotovost k službě
evangelia.
„Ale Pána Boha
posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte
vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal
zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s
tichostí a s bázní.“ (I. Petr. 3, 15).
Hotovost k službě
evangelia, hotovost k svědectví o těch věcech, které jsem
nalezl v Ježíši Kristu. Věřící člověk je svojí
povahou, svým jednáním, velmi nápadný. Je tichým, ústupným,
přívětivým, ochotným každému pomoci, nekleje, nebere jméno
Boží nadarmo, neopíjí se, nekouří, nevychloubá se, nepomlouvá,
neubližuje nikomu – a tento způsob jeho zvláštního chování
je ostatním lidem nápadný. A ostatní lidé jsou hned zvědaví:
Kdo jste? A jakého jste náboženství? A hned mají spoustu otázek.
A my máme být vždycky hotovi povědět lidem o tom, co je naší
nadějí.
Naše svědectví musí být jasné. Zde je třeba, abychom měli
plnou známost Ježíše Krista a za naším svědectvím aby stál
život. Věřící člověk má být vždycky hotový vydat jasné
svědectví o Pánu, o svém uvěření v Pána Ježíše a musí
být vždycky i dobře připravený i na obhájení svého
náboženského přesvědčení. K takové službě si musí
vyprošovat od Pána milost a to ho udržuje v ustavičné
bdělosti nad svým duchovním životem. Duchovní bdělost je
nejlepší zbraní proti útokům satanovým. To jsou ty obuté nohy
k službě evangelia pokoje. Nemyslete si, že k tomu,
abyste byli svědky Pána Ježíše, musíte znát celou Bibli
nazpaměť. V evangeliu Janově máme zajímavý případ
krátkého, ale jasného svědectví o Pánu: „A pomíjeje,
uzřel člověka slepého od narození. I otázali se ho učedlníci
jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové
jeho, že se slepý narodil? Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil,
ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.
Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den
jest. Přicházíť noc, když žádný nebude moci dělati. Dokudž
jsem na světě, světlo jsem světa. To pověděv, plinul na zemi, a
učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. A řekl
jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, což se vykládá: Poslaný. A
on šel a umyl se, i přišel, vida. Sousedé pak a ti, kteříž jej
prvé vídali slepého, řekli: Není-liž toto ten, kterýž sedával
a žebrával? Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben
k němu. Ale on pravil: Já jsem. Tedy řekli jemu: Kterak jsou
otevříny oči tvé? On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž
slove Ježíš, bláto učinil, a pomazal očí mých, a řekl mi:
Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.
I řekli jemu: Kde jest ten? Řekl: Nevím. Tedy
přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. Byla pak
sobota, když Ježíš učinil bláto, a otevřel oči jeho. I
otázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl
jim: Bláto položil na oči mé, a umyl jsem se, i vidím. Tedy
někteří z farizeů řekli: Ten člověk není z Boha, nebo
neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný
takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. Řekli opět
slepému: Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé? A on
řekl: Že prorok jest. I nevěřili Židé o něm, by slepý býval
a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. A
otázali se jich, řkouce: Jest-li tento syn váš, o kterémž vy
pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?
Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest
syn náš, a že se slepý narodil. Ale kterak
nyní vidí, nevíme; aneb kdo otevřel oči jeho, myť nevíme. Máť
léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. Tak mluvili
rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili
Židé, aby, kdož by ho koli vyznal Kristem, vyobcován byl ze
školy. Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.
Tedy zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a
řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník
jest. I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník,
nevím, než to vím, že byv slepý, nyní vidím. I řekli jemu
opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé.
Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což
opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? I
zlořečili jemu a řekli: Ty jsi učedlník jeho, ale my jsme
Mojžíšovi učedlníci. My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh,
tento pak nevíme, odkud jest. Odpověděl ten člověk a řekl jim:
Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel
oči mé. Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by
ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, tohoť slyší. Od věků
není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého narozeného. Byť
tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. Odpověděli a řekli
jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty nás učíš? I
vyhnali jej ven.“ (Jan 9, 1-34).
Bratři a sestry!
Nebojme se svědčit
lidem o tom, co jsme my v Pánu Ježíši nalezli. Ale naše
svědectví musí být jasné a má být takové, aby učinilo lidem
Pána Ježíše žádostivým. Mnozí vydávají lidem svědectví o
Pánu tak nešikovně, nevhodně, že si sami zavřou k srdci
druhých dveře. Především svědčte životem! Svědčíte-li pak
lidem slovy, nechť to, co jim říkáte, je vaše osobní zkušenost.
Nikomu pak naši poznanou pravdu nevnucujme. Přesvědčení jiných
nepotupujme. Co nedokážeme láskou a modlitbou, jinou cestou to
nedokážeme.
A obuté majíce nohy
v hotovost k evangelium pokoje.
5. Ještě nám zbývá
ukázat si na „lebku spasení“ a „meč Ducha“.
Posledně jsme si řekli,
že lebka spasení znamená
- naprostou jistotu spasení
- naprostou jistotu Božího vedení
- naprostou jistotu Boží ochrany.
Zbývá nám podívat se
ještě na zvláštní Boží zbraň a to je ,meč Ducha“, jenž
jest Slovo Boží. „Živáť jest zajisté řeč
Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany
ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i
mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.“
(Žid. 4, 12).
Ostří tohoto meče jsme
pocítili všichni na svém svědomí, když jsme byli uvedeni do
shromáždění. Zdálo se nám, že kazatel vidí až do hlubin
našeho srdce a že si připravil kázání právě pro nás.
Bratři a sestry!
Přicházíme-li do
shromáždění s tím vědomím, že skrze Boží Slovo k nám
mluví sám Bůh, pak vždy cítíme obvinění z našich
hříchů, protože před Bohem je vše nahé a odkryté. Avšak
Slovo Boží nemá jen tu vlastnost, že nám ukazuje na náš hřích,
ale ono nás i mocně posiluje ve víře a připomíná nám i
všechna Boží zaslíbení. A silou těchto zaslíbení odrážíme
všechny šípy pochybností, kterými se satan snaží oslabit naši
víru. Jedné chyby se však dopouští většina věřících.
Místo, aby obrátili tento meč Ducha do svého vlastního srdce
nebo přímo proti satanovi, používají tohoto meče proti jiným
věřícím. Je to až bolestné, jak se dovedou bít navzájem
Slovem Božím věřící lidé mezi sebou. Chytí se nějaké litery
a aniž by tomu Slovu Božímu dobře rozuměli, bijí se s ním
kolem sebe a domnívají se, jak jsou horliví v Božím díle.
Zatím jsou nástrojem satanovým. Věřící člověk se raduje
z každého, o kom ví, že náleží Pánu, byť by měl
v nepodstatných věcech odlišné názory. V základních
otázkách musí být všichni věřící jedno, byť i patřili do
jiných skupin. A úsilím všech věřících má být jednota
Božího lidu. Kdo jednotu Božího lidu rozbíjí, je ve službách
knížete temnosti.
Meč Ducha! Naučme se
všichni tímto mečem správně vládnout a jeho ostří obracejme
vždy do našeho vlastního srdce. V srdci každého z nás
je stále ještě mnoho věcí, které je třeba z našeho nitra
vyčistit. A naučme se všichni tímto mečem odrážet útoky
satana, zvláště tam, kde usiluje oslabit naši víru.
Korunou celého Boží
odění je vyjádřeno ve verši 18: „Oblecte se v celé odění
Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.“ O
této Boží zbrani mluvíváme v každé modlitební hodině.
Nechybí nám některá
z těchto zbraní?
1966 Choceň
Žádné komentáře:
Okomentovat