pondělí 24. března 2014

Boží výzbroj, Boží odění

Ef. 6, 11-18
Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi. Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti, A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje.. A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté.


Až dosud jsme si zdůraznili význam tří druhu Božího odění, Boží výzbroje, jakou má mít na sobě každý věřící člověk, nechce-li být obětí satanových útoků. Jsou to:
1. Podpásaná bedra pravdou Ježíšova evangelia.
Řekli jsme si, že to znamená ve všech věcech se řídit jeho slovem, jednat podle jeho přikázání, nic nečinit, co by bylo proti jeho slovu a stojíme-li před nějakou věcí, kde nám není jasné, jak bychom měli jednat, položit si otázku, co by činil Pán Ježíš na našem místě. Krátce řečeno, mít pravdu Božího Slova za jedinou směrnici našeho života. A položili jsme si otázku: Jednáme tak? A nebo všude prosazujeme tu svoji pravdu, teda to, co my máme za pravdu?
2. Oblečeni jsou v pancíř spravedlnosti.
Co to znamená? Nespoléhat na svoji spravedlnost. Všechny naše spravedlnosti jsou před Bohem jako roucho ohyzdné. Když jsme si uvědomili svoji duchovní bídu a s ní přišli k Božímu Beránku, nechali se očistit a posvětit, toto očištění a posvěcení nám nedovoluje, abychom se znovu dobrovolně vrhali do hříchu. Očištěné a posvěcené naše roucho krví Beránkovou nás činí odolnými vůči hříchu a vzbuzuje v našem srdci odpor vůči tomuto hříchu. Často jsem se zastavil na slovy Písma: „Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.“ ( I. Jan. 3, 9). Věřícímu člověku je hřích odporný, proto satan k němu nemá přístup. Nové roucho, zbělené v krvi Beránkově, je duchovním pancířem, který ho chrání před novým upadnutím do hříchu.
3. Štít víry.
Co jsme si zdůraznili v této části Božího odění? Zde si musíme uvědomit, že satan silně útočí i na věřícího člověka. Jeho nejnebezpečnějším šípem je vyvolat v srdci věřícího člověka novou nedůvěru k Božímu Slovu. Kde se mu to podaří, má cestu k srdci člověka otevřenou. Dostaví se choroba, onemocnění a věřící člověk ve svých bolestech volá v modlitbě k Pánu a prosí za uzdravení – a uzdravení nepřichází. A už je tu satan s pochybností: Kdyby byl Bůh, nenechal by tě tak trpět…. . Vaše milované dítě zápasí se smrtí, vy zoufale voláte k Bohu o pomoc a pomoc nepřichází, vaše dítě umírá a vy, zasaženi satanovým šípem pochybností, hroutíte se u víře nad mrtvolou vašeho dítěte a neuvědomujete si, že živá důvěra k Bohu neklade Pánu Bohu žádné podmínky. Ať vytrhne – či nevytrhne… Copak rozumíme ve všem Božím plánům? Není moudřejší ponechat Pánu Bohu vedení ve všech věcech našeho života? Víra je moc, ve které člověk překonává i největší těžkosti, s kterými se v životě setkává. Vezmouce pak štít víry…. Máme všichni tuto část Božího odění? aby satan ze žádné strany nemohl?
A nyní zbývají ještě další tři části Božího odění:
4. Hotovost k službě evangelia.
Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých. Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás, a to s tichostí a s bázní.“ (I. Petr. 3, 15).
Hotovost k službě evangelia, hotovost k svědectví o těch věcech, které jsem nalezl v Ježíši Kristu. Věřící člověk je svojí povahou, svým jednáním, velmi nápadný. Je tichým, ústupným, přívětivým, ochotným každému pomoci, nekleje, nebere jméno Boží nadarmo, neopíjí se, nekouří, nevychloubá se, nepomlouvá, neubližuje nikomu – a tento způsob jeho zvláštního chování je ostatním lidem nápadný. A ostatní lidé jsou hned zvědaví: Kdo jste? A jakého jste náboženství? A hned mají spoustu otázek. A my máme být vždycky hotovi povědět lidem o tom, co je naší nadějí.
Naše svědectví musí být jasné. Zde je třeba, abychom měli plnou známost Ježíše Krista a za naším svědectvím aby stál život. Věřící člověk má být vždycky hotový vydat jasné svědectví o Pánu, o svém uvěření v Pána Ježíše a musí být vždycky i dobře připravený i na obhájení svého náboženského přesvědčení. K takové službě si musí vyprošovat od Pána milost a to ho udržuje v ustavičné bdělosti nad svým duchovním životem. Duchovní bdělost je nejlepší zbraní proti útokům satanovým. To jsou ty obuté nohy k službě evangelia pokoje. Nemyslete si, že k tomu, abyste byli svědky Pána Ježíše, musíte znát celou Bibli nazpaměť. V evangeliu Janově máme zajímavý případ krátkého, ale jasného svědectví o Pánu: „A pomíjeje, uzřel člověka slepého od narození. I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, když žádný nebude moci dělati. Dokudž jsem na světě, světlo jsem světa. To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, což se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. Sousedé pak a ti, kteříž jej prvé vídali slepého, řekli: Není-liž toto ten, kterýž sedával a žebrával? Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil, a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. I řekli jemu: Kde jest ten? Řekl: Nevím. Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto, a otevřel oči jeho. I otázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil na oči mé, a umyl jsem se, i vidím. Tedy někteří z farizeů řekli: Ten člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. Řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. I nevěřili Židé o něm, by slepý býval a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. A otázali se jich, řkouce: Jest-li tento syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš, a že se slepý narodil. Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo otevřel oči jeho, myť nevíme. Máť léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, aby, kdož by ho koli vyznal Kristem, vyobcován byl ze školy. Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. Tedy zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, nyní vidím. I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé. Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? I zlořečili jemu a řekli: Ty jsi učedlník jeho, ale my jsme Mojžíšovi učedlníci. My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, tohoť slyší. Od věků není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého narozeného. Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty nás učíš? I vyhnali jej ven.“ (Jan 9, 1-34).
Bratři a sestry!
Nebojme se svědčit lidem o tom, co jsme my v Pánu Ježíši nalezli. Ale naše svědectví musí být jasné a má být takové, aby učinilo lidem Pána Ježíše žádostivým. Mnozí vydávají lidem svědectví o Pánu tak nešikovně, nevhodně, že si sami zavřou k srdci druhých dveře. Především svědčte životem! Svědčíte-li pak lidem slovy, nechť to, co jim říkáte, je vaše osobní zkušenost. Nikomu pak naši poznanou pravdu nevnucujme. Přesvědčení jiných nepotupujme. Co nedokážeme láskou a modlitbou, jinou cestou to nedokážeme.
A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje.
5. Ještě nám zbývá ukázat si na „lebku spasení“ a „meč Ducha“.
Posledně jsme si řekli, že lebka spasení znamená
  • naprostou jistotu spasení
  • naprostou jistotu Božího vedení
  • naprostou jistotu Boží ochrany.
Zbývá nám podívat se ještě na zvláštní Boží zbraň a to je ,meč Ducha“, jenž jest Slovo Boží. „Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce.“ (Žid. 4, 12).
Ostří tohoto meče jsme pocítili všichni na svém svědomí, když jsme byli uvedeni do shromáždění. Zdálo se nám, že kazatel vidí až do hlubin našeho srdce a že si připravil kázání právě pro nás.
Bratři a sestry!
Přicházíme-li do shromáždění s tím vědomím, že skrze Boží Slovo k nám mluví sám Bůh, pak vždy cítíme obvinění z našich hříchů, protože před Bohem je vše nahé a odkryté. Avšak Slovo Boží nemá jen tu vlastnost, že nám ukazuje na náš hřích, ale ono nás i mocně posiluje ve víře a připomíná nám i všechna Boží zaslíbení. A silou těchto zaslíbení odrážíme všechny šípy pochybností, kterými se satan snaží oslabit naši víru. Jedné chyby se však dopouští většina věřících. Místo, aby obrátili tento meč Ducha do svého vlastního srdce nebo přímo proti satanovi, používají tohoto meče proti jiným věřícím. Je to až bolestné, jak se dovedou bít navzájem Slovem Božím věřící lidé mezi sebou. Chytí se nějaké litery a aniž by tomu Slovu Božímu dobře rozuměli, bijí se s ním kolem sebe a domnívají se, jak jsou horliví v Božím díle. Zatím jsou nástrojem satanovým. Věřící člověk se raduje z každého, o kom ví, že náleží Pánu, byť by měl v nepodstatných věcech odlišné názory. V základních otázkách musí být všichni věřící jedno, byť i patřili do jiných skupin. A úsilím všech věřících má být jednota Božího lidu. Kdo jednotu Božího lidu rozbíjí, je ve službách knížete temnosti.
Meč Ducha! Naučme se všichni tímto mečem správně vládnout a jeho ostří obracejme vždy do našeho vlastního srdce. V srdci každého z nás je stále ještě mnoho věcí, které je třeba z našeho nitra vyčistit. A naučme se všichni tímto mečem odrážet útoky satana, zvláště tam, kde usiluje oslabit naši víru.
Korunou celého Boží odění je vyjádřeno ve verši 18: „Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům ďábelským.“ O této Boží zbrani mluvíváme v každé modlitební hodině.
Nechybí nám některá z těchto zbraní?



 1966 Choceň

Žádné komentáře:

Okomentovat