Církev Kristova ve svém počátku II

1. Církev jako dům Boží

I. Tim. 3, 14-15

Totoť píši tobě, maje naději, že brzo příjdu k tobě. Pakliť prodlím, abys věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.

2. Církev jako tělo Kristovo

I. Kor. 12, 13

Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.….

Ef. 1, 22-23

A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, Kteráž jest tělo jeho, a plnost všecko ve všech naplňujícího.

1. Církev Kristova jako dům

Abys věděl, kterak máš ….. v domě Božím obcovati. To platí každému z nás. Každý úd sboru, takového sboru, který je založen na těch samých základech, na kterých byla stavěna prvotní církev, za těch samých podmínek, má si být plně vědom, že církev, do které byl skrze víru v Ježíše Krista a skrze křest uveden, je církev Boha živého a je sloup a utvrzení pravdy. A má si být plně vědom toho, jak si má v tomto domě Božích počínat. Jestliže již církvi Staré smlouvy lidu Izraele platil Boží příkaz: „Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na zemi.“ (V. Mojž. 7, 6). Tím ve větší míře platí tento Boží příkaz církvi Nové smlouvy, církvi Kristově. Dobře si všimněte svědectví Písma: „Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě, Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista, Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků. Toto mluv, a napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrdej.“ (Tit. 2, 11-15). A tady máme další pohled do počátku prvotní církve. Prvotní církev konala ve svých sborech důslednou kázeň. Jestliže si některý úd sboru neuvědomoval, že je údem Boha živého a neuměl-li se odřeknout, z lásky ke svému Pánu, bezbožnosti, světských žádostí, pak neušel církevní kázni: „Nyní pak psal jsem vám, abyste se nesměšovali, kdyby kdo, maje jméno bratr, byl smilník, neb lakomec, neb modlář, neb zlolejce, neb opilec, neb dráč. S takovým ani nejezte. Nebo proč já mám i ty, kteříž jsou vně, souditi? Však ty, kteříž jsou vnitř, vy soudíte. Ty pak, kteříž jsou vně, Bůh soudí. Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe.“ (I. Kor. 5, 11-13). A všichni znáte ten příkaz Pána Ježíše: „Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.“ (Mat. 5, 14-16). A apoštol Pavel k tomu dodává: „Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování, Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na světě.“ (Fil. 2, 14-15). Členové prvotní církve si byli pln vědomi zodpovědnosti před Pánem. Sbor, do něhož byli uvedeni na základě vlastního přesvědčení, své živé víry v Ježíše Krista, což veřejně vyznali v biblickém křtu svatém, jim nebyl sbor pouhou lidskou organizací, ale církví Boha živého a proto se svatou bázní vstupovali do církve, konajíce své spasení s bázní a s třesením.

Bratře, sestro!

Stal jsi se i ty údem církve Kristovy skrze živou víru v Ježíše Krista a zpečetil jsi své vyznání v Ježíše co svého osobního Spasitele v biblickém křtu víry? Víš, že jsi tím vešel do domu Božího, že jsi se stal členem církve Boha živého? A víš, jak máš v tomto domě obcovati?

Milé shromáždění, nic se nedivme zesvětačení mnohých dnešních křesťanských sborů a že většinu jejich členstva najdete všude jinde, jen ne ve shromáždění. Příčiny tohoto úpadku? Mnohé z těchto tak zvaných křesťanských sborů nebyly budovány na biblických základech. Podmínkou členství nebylo osobní vlastní přesvědčení, křest byl vykonán nebiblickým způsobem a to na nevědomém nemluvněti bez požadavku víry v Ježíše Krista a bez požadavku znovuzrození. Mnohé sbory jsou udržovány jen uměle, na papíře, v matrikách mají sta i tisíce členů, ale tyto členy marně hledáte ve shromáždění kolem Slova Božího – a život v těchto sborech? To není život, ale pouhé živoření. Promiňte, že mluvím o těch věcech tak, jak to ve skutečnosti je. Mějme vždy odvahu podívat se i do svého vlastního sboru a bděme nad tím, abychom se i my neocitli na cestě k duchovnímu úpadku. Budujme naše sbory čistě na biblických základech, nebojme se udržovat v nich důslednou biblickou kázeň a usilujme o to, abychom všichni měli to vědomí, že nejsme nějakou světskou organizací, ale domem Božím, církví Boha živého a každý z nás aby věděl, jak má v tomto domě Božím žít.

2. Církev jako tělo Kristovo

„Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky.“ (I. Kor. 12, 13).

„A všecko poddal pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, Kteráž jest tělo jeho, a plnost všecko ve všech naplňujícího.“ (Ef. 1, 22-23).

„Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.“ (Řím. 12, 5).

Bratři a sestry!

To nejsou prázdná slova. Všichni opravdu věřící v celém světě tvoří jedno tělo. Možná, že někdo položí otázku: I dnes? Ano, i dnes. Byli byste překvapeni, kdybyste přišli do věřících sborů v Africe, s Asii, v Austrálii, v Americe a kdekoliv jinde na světě, přišli byste tam jako cizinci, ale těmi byste byli jen do okamžiku, než by došlo ke stisknutí vašich rukou. Neměl jsem možnost zúčastnit se některého našeho světového kongresu, ale v první světové válce jsem přišel do styku s věřícími z různých zemí a národů. Jazykově jsme si nerozuměli a přece jsme cítili hned při prvním setkání – jedno srdce, jeden duch. Při takových příležitostech dostanete nejmocnější důkazy, jak Duch Boží pracuje v lidských srdcích a jak Slovo Boží je ve všem pravdivé. Zkušenost z první světové války mne tehdy velice upevnila ve víře. A někdy se pokouším si učinit představu o tom, jak to asi bude, až Pán při svém druhém příchodu shromáždí do oblak všechny své vyvolené ze všech zemí a národů a až všechen Boží vyvolený a vykoupený lid spojí své hlasy k tomu, aby zapěl píseň chvály Božímu Beránku. „Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka.“ (Zjev. 7, 9-10). Dovedeme si udělat nějakou představu, jaké to bude množství, až všichni údové těla Kristova budou shromážděni v jedno?

Ale zamysleme se na touto věcí z jiného hlediska. „Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky.“ A zase je tu rozdílnost. Jako když kámen, každá část zdiva v domě, má svou zvláštní úlohu, tak je tomu i v těle, v tělesném organismu, tedy i v tom těle, jako je církev. V těle jsou různé údy, každý z nich má svou důležitou úlohu a je velmi těžké říci, který má větší důležitost. Snad by někdo řekl: Nejdůležitějším orgánem v těle je srdce. Rozváděním krve do nejmenší a nejposlednější cévy udržuje celý organismus při životě. A řekl by tím velikou pravdu. Ale co by dělalo srdce, kdyby mu plíce nedodaly ze vzduchu dostatek kyslíku? Hynuly by plíce, hynulo by i srdce. Jak důležitý je zrak! Ale čím ti zrak, jsou-li tvoje nohy chromé a ty se ze svého lůžka nepohneš. Ach, jak je těžko říci, který orgán v těle má nedůležitější funkci. I když se bez některých údů můžeme obejít, ale bez nich není život plný. Tak je tomu i v těle duchovním, kterýmžto tělem je církev a jehož hlavou je Kristus. Každý bratr a každá sestra v tom těle má své důležité poslání. Onemocní-li jeden úd v těle, bolest zachvacuje celé tělo. Duchovní úpadek jednoho člena zasahuje bolestně celou církev.

Bratře, sestro!

Uvědom si tuto skutečnost! Nedbáš-li o svoji duši, neusiluješ-li o živé obecenství s Bohem a touto příčinou odumírá-li v tobě všecko Boží, pak tímto chorobným stavem své duše ohrožuješ duchovní život celé církve. Proto často církvi nezbývá nic jiného, než operačním nožem, církevní kázní, amputovat, odříznout chorobný a nevyléčitelný úd. Ale i když to církev učiní, tělu Kristovu – církvi, je tím zasazena bolestná rána, která někdy zabrzdí na dlouhou dobu zdárný růst církve. Zde platí příkaz Písma: „Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se, Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu. A nad některými zajisté lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.“ (Judova 20-23). Znamená to, že máme jeden nad druhým bdít, jeden druhého podepírat, napomínat, povzbuzovat. A to druhé, co vyplývá ze skutečnosti, že všichni věřící tvoříme jedno tělo je to, že se nemáme navzájem podceňovat, potupovat, soudit i když nemáme stejné dary, stejné schopnosti, stejné zodpovědné úkoly a i když nejsme všichni na jedné duchovní výši. „Ty kdo jsi, abys tupil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.“ (Řím. 14, 4). „Ty pak proč potupuješ bratra svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.“ (Řím. 14, 10). „Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi), každému, kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru víry. Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají všickni oudové jednostejného díla, Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové. Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, to ať se koná podlé pravidla víry; Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v vyučování. Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo milosrdenství činí, čiň to s ochotností. Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému. Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, V pracech neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce, Nadějí se veselíce, v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, V potřebách s svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.“ (Řím. 12, 3-13).

Závěr všeho, co jsme si řekli:

Všichni věřící, bez rozdílu svých schopností, svých darů, svých úkolů v církvi tvoří v Pánu Ježíši jedno tělo a jsou údové jedni druhých. „Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí. Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla? Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli všecko sluch, kde povonění? Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý z nich v těle, tak jakž chtěl. Pakliť by všickni byli jeden oud, kde by bylo tělo? Ale nyní ač mnozí oudové jsou, jest však jedno tělo. Nemůžeť tedy oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, aneb opět hlava nohám: Nepotřebuji vás. Nýbrž mnohem více oudové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou. A kteréž máme za nejnepoctivější v těle, těm větší poctivost činíme; a nepoctiví naši hojnější ozdobu mají, Poctiví pak oudové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, dav poslednějšímu hojnější poctivost, Aby nebyla roztržitost v těle, ale aby oudové jedni o druhé vespolek pečovali. A protož jestliže co trpí jeden oud, spolu s ním trpí všickni oudové; pakli jest v slávě jeden oud, radují se spolu s ním všickni oudové. Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z částky. A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků. Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni vykládají? Snažujte se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.“ (I. Kor. 12, 14-31).

1961 Rokytnice