Cesta z moderního otroctví

Titovi 2, 11-14

Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě, Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista, Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.

Není to tak příliš dávno, kdy v západních zemích i na jihu se konaly trhy s otroky. Stávalo se, že klidná obec byla přepadena, mladí lidé byla zajímáni, odvedeni do zajetí a pak na trhu prodáni za otroky. Nepatrná část vyvolenců udržovala v otroctví tisíce a tisíce jiných. Nu, taková doba je již za námi a nikdy víc se nevrátí. Vítězným duchem socialismu láme dnešní člověk i jiná otrocká pouta, jimiž ho spoutával starý svět a tak se rodí svět nový, v němž nebude ani pánů ani otroků. Je zde však ještě otroctví horší než to první, otroctví, v němž nízké zvířecí pudy v člověku činí si z člověka pouhou loutku a maří tak jeho nejušlechtilejší snahy a brání mu dostat se na vyšší duchovní úroveň. Na toto otroctví chci dnes ukázat a současně chci poukázat na cestu vedoucí z něho.

Není to tak dávno, co jsem mluvil s mužem, otcem početné rodiny, notorickým alkoholikem. Nebyl hned opilcem, nejdříve užíval alkohol jen střídmě, ale po čase mu tyto malé dávky alkoholu nestačily. Zvykal si na větší dávky, až se stal otrokem pijácké vášně. Ukazoval jsem mu, do jaké zhouby přivádí sebe i svou rodinu. Řekl mi toto: „To všechno já vím,, vím, že tím ničím sebe i svou rodinu, ale já si nemohu pomoci. Když se mě zmocní tato vášeň, já musím pít.“ Otrok alkoholu!

Před několika lety jsem přišel do rodiny, kde se odehrával mezi manžely tento výstup: Muž žádal po ženě peníze na kořalku: „Dej mi peníze, já musím do krčmy.“ „Nedám,“ praví mu žena. Muž opakoval hlasitěji svoji žádost: „Dej mi peníze, já musím do krčmy.“ „Nedám,“ praví žena. Muž se stával hrubým – znovu a znovu opakoval svou žádost: „Dej mi peníze, já musím do krčmy.“ Když už to trvalo půl hodiny, žena celá rozechvělá praví ke svému muži: „Já tě budu muset snad zabít, abych měla od tebe jednou pokoj.“ Muž ji na to odpověděl: „Třebas mě zabij, ale teď mi dej peníze, já musím do krčmy.“ To se odehrávalo v mojí přítomnosti. Otrok, otrok alkoholu.

Za doby okupace jsem stál jednou na náměstí ve skupině jiných lidí. V tom moji pozornost upoutal slušně oděný muž, který hledal něco na zemi. Najednou se radostně shýbne k zemi a zvedá – víte co? Zbytek ohořelé cigarety. Otrok, otrok nikotinu.

Před několika lety jsem byl na návštěvě u svého přítele v Brně. Bylo už hodně pozdě večer. V tom někdo zaklepe na dveře a vejde dovnitř jeden náš přítel, který čas od času navštěvoval naše shromáždění. Usedl mezi nás, tázali jsme se, odkud přichází. Místo odpovědi se dal muž do pláče a po chvíli nám pravil toto: „Jdu z domu hanby, od cizí ženy, ač mám doma hodnou ženu.“ Otrok, otrok pohlavní vášně, otrok smilstva.

Před válkou přinesl denní tisk tuto zprávu: Kdesi v Polsku dostala jedna rodina od berního úřadu upomínku na zaplacení daně pod hrozbou, nebude-li daň zaplacena do toho a toho dne, že jim bude domek prodán v exekuční dražbě. Muž vzal jedinou krávu, která živila tuto rodinu, šel ji prodat, aby získal na zaplacení daně peníze. Když se vrátil z trhu, položil utržené peníze na stůl a vyšel ven. Mezitím se přibatolil ke stolu jeho asi dvouletý chlapec. Vzal na stole položené bankovky, šel s nimi k hořícím kamnům a jednu bankovku za druhou házel do ohně a měl radost, jak to pěkně hoří. Když se otec vrátil do světnice, házel do ohně právě poslední bankovku. Otec byl prchlivé, hněvivé povahy. Chcete vědět, co následovalo? Muž chytil sekyrku a ve své prchlivosti usekl dítěti obě ručky. Jak mu asi bylo, když vystřízlivěl ze své prchlivosti? Otrok, otrok hněvu.

Tak se setkáte s otroky biografu, s otroky karbanu, s otroky pomlouvačství, s otroky sportu apod. Nedávno jsem četl, jak na jednom fotbalovém hřišti v Polsku se vrhli fotbaloví fanoušci na cizí hráče, nastala rvanice, při které byl jeden hráč zabit a celá řada jiných byla těžce zraněna. Otroci, otroci sportu.

Vezměte do ruky statistiku a přesvědčte se, kolik nadějných rodin bylo zničeno pijáckou vášní, kolik lidských životů padá za oběť v celém světě opilým šoférům a jaké nenahraditelné škody vznikají jednotlivcům, rodinám, i celému státu opilstvím, otročením alkoholismu. Vezměte si statistiku rozvedených manželů a zjistěte si, kolik šťastných manželství bylo rozvráceno pohlavní vášní buď muže nebo ženy. Jak hrozné to otroctví. Zahloubejte se do historie a zjistěte si, kolik vražedných válek bylo vyvoláno otroctvím mamonu, kdy jeden nebo druhý stát, aby si udržel hospodářskou nadvládu nad svými sousedy, vyprovokoval jiné národy k vražednému boji. Hledejte kořeny nenávisti jednoho člověka k druhému a zjistíte, že kořeny nenávisti tkví v kletbě mamonu, v sobectví, ve kterém každý usiluje urvat pro sebe největší kus, aby pak mohl pustit uzdu všem svým tělesným žádostem a vášním. Moderní otroctví.

Kdo zjímal tyto lidi? Kdo je zbavil svobodné vůle? Kdo z nich učinil takové otroky? Kdo je spoután jakoukoliv tělesnou vášní, není pánem sama sebe, není pánem svého chtění – je otrokem. A z moci otroctví si sám člověk nemůže pomoci. Z tohoto otroctví je jediná cesta a tou je Kristus. A zde jsme u našeho oddílu Písma: „Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravost.“

Ulicemi velkoměsta se potácel za večera opilec s vytřeštěným zrakem a opuchlou tváří. Po jeho boku běžel jeho asi šestiletý synek, drže se křečovitě otcovy ruky. Chlapec se marně pokoušel vést otce domů, neb otec se potácel z jedné strany na druhou strhával chlapce vždy s sebou. V jedné chvíli byli by se oba ocitli pod nákladním vozem. Upozorněný strážník byl nucen ujmout se úplně zpitého muže a vedl ho na strážnici. Tam jej uložil do vězeňské cely do té doby, než by vystřízlivěl. Chlapce posílal domů, ale ten se křečovitě uchopil za otcovy kalhoty a za nic se nedal od něho odtrhnout. Ponechali tedy chlapce s otcem ve vězeňské cele. Otce uložili na dřevěnou pryčnu a ten brzo usnul. Chlapec si lehl vedle něho a svou hlavu si položil na otcova prsa a tak také usnul. Brzy ráno se chlapec probudil. Hledí svému otci do tváře a v tom se probudil i otec. Udiveně hledí kolem sebe. Kde to je? A co tu dělá jeho chlapec? Brzy poznal, že je ve vězeňské cele. Jak se sem dostal? A jak se sem dostalo jeho dítě? Vzpomínky se pomalu probouzely. Upamatoval se, že byl večer v krčmě. Chtěl vypít jen jednu skleničku, ale po vypití jedné se jej zmocnila stará vášeň a on pil znovu a znovu… Další jeho vzpomínky byly už nejasné. Ale jak se dostal do vězení? Podívá se na chlapce – jejich zraky se setkaly. „Tatínku, jsi již vzhůru? To je dobře. Strážník tě chtěl odvést do vězení samotného, ale já jsem se nedal od tebe odtrhnout. Našel jsem tě opilého na ulici. Ztratil jsi klobouk a chlapci se ti posmívali. Pak přišel strážník a odvedl tě sem.“ Otci vytryskly slzy z očí. „Bože můj, Bože můj, co se ze mne stalo? Smiluj se nade mnou!“ Klesl na kolena, sepjal ruce k modlitbě a volal: „Pane Ježíši, smiluj se nade mnou, smiluj se nad mojí ubohou ženou a nad tímto dítětem. Nenech mne takto zahynout!“ Pak sevřel hošíka do své náruče: „Dítě moje, odpusť mi, že máš tak bídného otce.“ Bůh nemohl nevyslyšet tuto upřímnou modlitbu. Z notorického opilce se stal od této chvíle nový člověk a horlivý učedník Kristův.

Milé shromáždění!

Není snad jediného člověka, aby by nebyl zotročený, spoutaný nějakým hříchem, nějakou tělesnou vášní. Chceš být zbaven tohoto otroctví? Pojď ke Kristu! Sám, ve své vlastní síle se z otroctví hříchu nevymaníš. Měj to nejlepší předsevzetí, že to nebo ono, o čem víš, že je to hříchem, že to více činit nebudeš. Přijde první pokušení a ty podlehneš nanovo. Jen Pán Ježíš tě může učinit novým, svobodným člověkem. A On je hotov to s tebou učinit.

Milá duše!

Přišla jsi i ty ke Kristu a stala se v něm novým člověkem? Je-li kdo v Kristu, nové stvoření jest. Proto ta podmínka: „Musíte se znovuzrodit!“ Jen nábožnou tváří Pána Boha neoklameme. Je-li člověk zotročen nějakým hříchem, je ve vleku a pod mocí zla a takového člověka žádná církev nezachrání před věčným zahynutím. Nikdo však nemusí hynout a zhynout. V Ježíši Kristu je moc, která kamenné srdce člověka mění v masité a která uschopňuje člověka, aby žil novým životem. Zadívejme se na tohoto Ježíše! Bůh vložil do jeho rukou veškerou moc na nebi i na zemi. Vládcem celého vesmíru je On. Délku našeho života na zemi určuje On. Svou bytostí naplňuje celý vesmír. Jeho úsilím je zachránit ještě co se zachránit dá – pak teprve vejde s tímto světem v soud. Že se jeho evangelium hlásá po celém světě, ve všech jazycích a všem národům, to je jeho dílo. Nevím, jestli mi budete rozumět, prohlásím-li, že i to dnešní budovatelské dílo socialismu je také jeho dílo a že musí napomáhat k uskutečnění království Božího na zemi, třebaže se člověk domnívá, že to je jeho dílo a proto ho chce uskutečňovat svými metodami. Příchod Božího království na zemi nic nezadrží. Ježíš Kristus je Pánem všech pánů a Králem všech králů. Mocí svého evangelia burcuje celý svět a já pevně věřím, že přijde ta chvíle, kdy národové zkují své meče v motyky a oštěpy v srpy, odloží zbraně, stisknou si dlaně s radostným klidem. Aby toto království Boží na zemi se uskutečnilo co nejdříve, k tomu je nutno osvobodit člověka ode všech zvířecích pudů a nízkých vášní a k tomuto osvobození vede jediná cesta, cesta za Kristem a s Kristem. Nestačí politická, národní svoboda, je třeba osvobodit člověka ode všeho, co jej snižuje na úroveň zvířete, je nutno vymanit lidstvo nejen z tělesného otroctví, ale také z otroctví duchovního, kdy člověk přestává být pánem sama sebe, svého chtění, ale kde je pouhou loutkou všech hříchů a neřestí.

A zde jsme u slov samého Ježíše: „Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete.“ (Jan 8, 36). Milá duše! Jak je to s tebou? Chceš okusit tento nový život v Ježíši Kristu? Chceš i ty okusit moc jeho lásky, ve které On je hotov odpustit každý tvůj hřích a vymanit tě z moci jakéhokoliv hříchu? Rozhodni se pro nový život v Ježíši Kristu! Bez Ježíše zahyneš, v Ježíši se staneš novým, šťastným člověkem.

Když už jsme roztrhli tak mnohá pouta, jimiž nás spoutával dřívější nespravedlivý světový řád, roztrhněme i tato pouta, kterými nás spoutává hřích. V Ježíši Kristu nám vzejde nový život plný krás, vyjasní náš pohled k věčnosti a každý z nás se stane požehnaným nástrojem Božích rukou. To bude ten nejcennější přínos k budovatelskému úsilí nového světa. Ke Kristu a za Kristem, toť jediná cesta z moderního otroctví k pravé svobodě.

Nastoupíš, milá duše, tuto cestu?

1943 Ostrava