Izaiáš 43, 1-3

Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj. Dal jsem na výplatu za tebe Egypt, zemi Mouřenínskou a Sábu místo tebe.

Ale nyní takto praví Hospodin…

Přál bych si, abychom si plně uvědomili, že slovo, které máme před sebou, není slovo lidské, ale že je to slovo Boha živého. Takto praví panovník Hospodin…

Izaiáš je zde pouze mluvčím, tlumočí zde jedině to, co Bůh sám vložil do jeho úst. Vezměte si kteroukoliv jinou knihu, nikde, v žádné knize se nesetkáte s takovým prohlášením: Takto praví panovník Hospodin… A žádný, ani ten nejdokonalejší spisovatel, nedovolil by si prohlásit o tom, co napsal, že to, co napsal, je slovem Hospodinovým. Ale zde v Písmu se setkáváme s tímto prohlášením znovu a znovu. Ano, slova v této knize, v Bibli, jsou slovem Boha živého, proto se v ní nikde nesetkáváme se slovy myslím, domnívám se, asi, možná, pravděpodobně, atd. Ale z každého slova vyznívá naprostá jistota Amen, amen; jistě, jistě; takto praví Hospodin; slyšte slovo Hospodinovo! A jistě známe prohlášení Pána Ježíše Krista, že ani jediný puntík nepomine, dokud všechny věci, o kterých je psáno v této Knize, se nevyplní. S tímto vědomím přijímejme i dnešní slovo z přečteného oddílu Božího Slova, kterým Bůh skrze svého služebníka Izaiáš promlouvá k srdci každého z nás a které zní: Takto praví Hospodin! A kdo je ten Hospodin? Stvořitel tvůj a učinitel tvůj. Z jeho vůle jsi vešel v tento život. On má s tebou na tomto světě určitý plán. Tvůj život v životě matky tvořil On. „Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.“ (Žalm 139, 13-16). V knize Job čteme: „Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.“ (Job 10, 8). a u proroka Izaiáše: „Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.“ (Iz. 64, 8).

Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli! Nechť si svět vykládá původ člověka svojí vlastní teorií, nám je směrodatné svědectví živého Boha, že On je náš stvořitel a činitel. Z jeho rukou jsme vyšli, do jeho rukou se chceme navrátit. Tělo naše, které bylo učiněno z prachu země, vrátí se zase v prach, ale náš duch se vrátí k Bohu, který jej dal. A poněvadž Bůh je naším stvořitelem, naším učinitelem, nejsme mu lhostejní, má o nás živý zájem, má nás ve své péči, bdí nad naším životem a chce být, a také je, ve všech našich problémech nápomocný. Zvláště tam, kde s důvěrou dítěte se klademe do jeho ochrany, do jeho rukou, všude tam je naším mocným útočištěm. Jen slyšme osobní zkušenost žalmisty Davida: „Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém soužení pomoc vždycky hotová. A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.“ (Žalm 46, 1-2). A tuto zkušenost má každý věřící člověk. Bůh pro nás není jen nějakou nejistou domněnkou, ale osvědčeným útočištěm, pomocí vždy hotovou. O této pomoci nás Bůh sám znovu a znovu přesvědčuje. I v dnešním našem oddílu Slova Božího se nám dostává mocného Božího ujištění, jen sledujme pozorně každé slovo našeho textu: „Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.“ Neboj se! Uvědomme si, že tato slova nám říká ten, v jehož rukou je všechno. Jak málo dovedeme důvěřovat Božímu ujištění. Stále žijeme v domněnce, že všechen úspěch i neúspěch závisí od našeho vlastního úsilí. Jaká to pošetilost! Co je věcí v našem životě, v nichž nerozhoduje ani naše nejlepší chtění. Přijde nemoc – voláme lékaře, jednoho, druhého – ale jak často musíme slyšet: Zde může zasáhnout jen vyšší moc. My jsme se svým uměním u konce. Jak často odhadla lékařská věda život člověka na několik hodin a přece se tak nestalo. Zasáhla vyšší moc. Ano, mnoho a veliké věci vložil Bůh do našich rukou, ale nitky toho všeho drží ve svých rukou On a nejednou nám dá pocítit, co jsme a čím bychom byli bez něho, bez jeho pomoci. A že tomu tak je, o tom nejlépe svědčí náš ustavičný nepokoj, náš ustavičný strach, bázeň. Musíme si stále uvědomovat, že na nějakou věc nestačíme. Proto stále ty obavy, úzkost, proto nás vše hned leká.

Jen naprostá důvěra v Boží pomoc, v Boží ochranu, nás zbavuje této bázně a naplňuje naše nitro posvátným klidem. Čím pevněji dovedeme důvěřovat Bohu a spoléhat na jeho pomoc, tím větší je náš vnitřní klid a bezpečnost. Praví-li Písmo, že nemají pokoje bezbožní. pak tento nepokoj vyvěrá jen z vědomí naší nedostatečnosti a ta tu je. Život je plný nástrah, pokušení, nebezpečí se na vás šklebí ze všech stran. Vyjdete z domu na cestu a nevíte, jestli na vás nenajede nějaký opilý šofér a nesrazí vás k zemi. Dítě vyběhne na ulici a v okamžiku je tu neštěstí. Uhlídáte takové dítě? Co je tu věcí, kde jsme při vší naší opatrnosti, naší dovednosti, naprosto bezmocní. Všude tam, kde nedostačuje naše síla, naše opatrnost, naše zkušenost, zasahuje Boží otcovská ruka a dokonává vše za nás. Zvláště zasahuje tam, kde vše s dětinnou důvěrou vkládáme do jeho rukou. Ó bychom se jen všude a ve všem podřizovali jeho vedení a řídili se jeho příkazy, jeho radou.

Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Dosah těchto slov nedovedeme ani domyslet. Bůh viděl naše malomocenství vůči hříchu. A proto nám způsobil vykoupení v Synu svém Ježíši Kristu, na kterém my sami nemáme nejmenší zásluhu. Ani to chtění po záchraně nás nebylo. I to musel Bůh vložit do našeho nitra. I chtění i činění.

Bůh sám to vykoupení způsobil a k němu povolal. Tam, kde jsme dali průchod této jeho hledající a odpouštějící lásce, tam si nás učinil znovu svým vlastnictvím. Můj jsi ty.

A z toho vyplývají další věci:

Když půjdeš přes vody, s tebou budu. Ten, kdo se se vší důvěrou položil do Boží náruče, není ani na okamžik sám. Boží rámě ho všude provází. Upozorňuji na tuto věc: Bůh nezaslibuje ani svému dítěti, že přes ty vody nepůjde. Život bez boje, bez nebezpečí, by nebyl životem. Ani věřící člověk není uchráněn od těžkých životních zkoušek, ale právě v nich poznává, že nebeský Otec nad ním bdí a ze všech úzkostí ho vytrhuje, A tyto zkušenost nám činí Boha žádostivějším. Když půjdeš přes vody, s tebou budu. Jsi-li Božím vlastnictvím, nemůžeš zahynout. Boží rámě tě vychvátí i z nebezpečných vod. Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě. Nejednou dravé vlny života nás hrozí strhnout do svého víru. Jsi Boží? Neboj se! Bůh je s tebou! Přejdeš přes nebezpečnou řeku dříve, než by tě její dravý proud mohl strhnout do svých hlubin.

Půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe. Jen tě přepálí. My bychom si přáli, aby nás Pán takového ohně uchránil. Co se za to naprosíme! Ale pak by tvoje srdce bylo samá struska. Oheň očišťuje. A dává-li Ti zde Bůh záruku, že tě ten oheň nespálí, pak se toho ohně tolik neboj! Spolehni se Boží záruku.

Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj. Tvůj – můj. Dvě krátká slova. Já jsem Bůh tvůj – a v prvním verši jsme četli – ty jsi můj. Je-li Bůh tvým Otcem a ty jeho dítětem, pak není žádná příčina k obavách, ke strachu, i kdyby řeky dravých vod valily se ti do cesty a kdyby i plameny ohně různých životních zkoušek šlehaly vysoko vzhůru. O toto spojení, splynutí s Bohem, s naším stvořitelem, nám musí na prvním místě jít a jestli toho dosáhneme, pak ať se děje co chce, netřeba se nám ničeho bát. Byť se pak i země podvrátila a hory zpřevracely se doprostřed moře. Nu, i satan má takovou moc., A někdy se nám zdá, jakoby tato moc nad Boží triumfovala. Když Sídrách, Mizach a Abdenágo stáli před mocným babylonským králem Nabuchodonozorem obžalovaní, že se nechtějí podrobit jeho rozkazům a že nechtějí sklonit svá kolena před vystaveným obrazem, král nanejvýš rozrušen tím, že se odvažují jemu odporovat, vyzývá je k poslušnosti a hrozí jim: „Pakli se klaněti nebudete, té hodiny uvrženi budete do prostřed peci ohnivé rozpálené, a který jest ten Bůh, ješto by vás vytrhl z ruky mé?“ (Dan. 3, 15). A skutečně se zdálo, že není žádné moci, která by mohla vytrhnout tyto tři oddané mládence z ruky všemocného krále. Ale i zde Bůh dokázal, že stojí se svou mocí za těmi, kteří jemu důvěřují. Rozpálená pec sedmkrát více než jak bylo obyčejně, neměla žádnou moc na těmi třemi, cele Bohu oddanými muži a tak vyšli z rozžhavené pece ohněm neporušeni.

A kdyby Bůh dopustil, že by je byl oheň spálil, Pán Ježíš přivolává svým učedníkům: „A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni.“ (Mat. 10, 28). Bůh zmocnil svého služebníka Jana v takové míře, že šel do ohně s písní na rtech jsa si plně vědom toho, že smrt těla jej převede jen na jiný břeh života. Toho života, který byl jeho konečným cílem.

Satanovo vítězství je jen zdánlivým vítězstvím. Skutečné vítězství je jedině v Bohu.

Nebo já Hospodin Bůh tvůj, Svatý Izraelský, jsem spasitel tvůj. Uvědomujeme si všichni význam a dosah tohoto Božího prohlášení? „Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?“ (Žalm 27, 1). Jedině život založený v Bohu a na Bohu i v nejtěžších zkouškách života dává člověku vnitřní duševní klid a sílí jej nadějí, jakou může dát člověku jen Bůh. Nehledejme jiné útočiště, jiné zdroje radostí a pokoje, ale ohledejme pečlivě základy naší víry v Boha a prohlubujme svou známost Boha a jeho cest a bude-li naše jednání, náš celý život v harmonii s Bohem a jeho zákony, bude náš celý život vítězný a požehnaný. Celý život a dílo Ježíše Krista směřovalo k jedinému cíli: Smířit nás s Bohem a uvést nás v živé spojení s ním.

Bůh je jediným zdrojem života časného i věčného. V Pánu Ježíši Kristu je nám také cesta k Bohu cele otevřena. V Ježíši Kristu máme také otevřený pohled do dalšího života, takže zrakem víry můžeme vidět svět duchovní, do kterého nás jednou sám Pán uvede.

1952 Rokytnice