Chceš-li zdráv býti?

Jan 5, 1-9

Potom byl svátek Židovský i šel Ježíš do Jeruzaléma. Byl pak v Jeruzalémě rybní bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. Kdežto leželo množství neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. Nebo anděl jistým časem sestupoval do rybníka a kormoutil vodu. Protož kdož nejprve sestoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třicet let nemocen byl. Toho uzřev Ježíš ležícího a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu“ Chceš-li zdráv býti? Odpověděl jemu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sestupuje. Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. A hned zdráv jest učiněn ten člověk.

Patero přístřeší pro nemocné kolem rybníka Bethesda svědčí o tom, jak mnoho bylo těch, kteří byli zbaveni poslední naděje na uzdravení. Každá doba přinášela s sebou nemoci, neduhy, na jejichž vyléčení neměla ani nejvyspělejší lékařská věda léku a kdy člověk mohl být uzdraven jedině přímým zásahem Božím. Hledáme-li příčiny těchto chorob, nalézáme je ve zvráceném životě člověka. Hřích se mstí na člověku až do třetího i čtvrtého pokolení. Lidstvo léčí stále tělo a zapomíná, že příčinou porušeného těla je porušený duch. V duchu vznikají nečisté žádosti, vášně, k jejichž ukájení člověk používá tělo a v našem těle vyvolávají poruchy, následkem jichž tělo hyne.

Odplata za hřích je smrt! Kdyby se člověk pohyboval v mezí přirozených zákonů, byl by těchto poruch ve svém zdraví ušetřen. Člověk však téměř denně z mezí Božích zákonů vybočuje a to se na něm hrozně mstí. Zde je třeba léčit především lidského ducha, přivést jej ke zdroji mravní a duchovní síly, aby nadpřirozeným ukájením svých žádostí a vášní neničil své tělo, svůj tělesný organizmus. Avšak tuto pravdu lid nechápe a chápat nechce. A tak přes všechnu vyspělost a vymoženost lékařské vědy nemocí neubývá, spíše přibývá. Staví se nové a nové nemocnice, sanatoria, a půjde-li to takhle dál, bude brzy celý svět jedinou velikou nemocnicí. Dítě ještě nejde do školy a už je nervózní. Mladá dívka v nejlepších letech a již trpí revmatizmem. Nervózou, srdeční poruchou, trpí 99% lidstva. Co lidí trpí poruchou žlučníku, žlučovými kaménky. Rakovina ohrožuje celé lidstvo. Příčiny všech těchto i jiných nejmenovaných chorob leží v nepřirozeném životě člověka. Kolik obětí vyžaduje lidská ctižádost, pýcha, lidská závist a nenávist, touha po tělesném požitku. Dítě se sotva narodí a již je ze svých rodičů a prarodičů zatíženo poruchami ve zdraví a zároveň hříšnými sklony, kterými je pak po celý život ovládáno ke své vlastní škodě. A tak porušený lidský duch vede člověka k nepřirozenému způsobu života, který se pak na všech nás strašlivě mstí.

Odplata za hřích je smrt! Všichni trpíme. Především za hříchy svých rodičů a pak za hříchy své vlastní i jiných. Ne nadarmo říká Písmo: „Zdaliž nevíte, že chrám Ducha svatého jste a Duch Boží ve vás přebývá?Jestližeť kdo chrámu Božího poskvrňuje, toho zatratí Bůh.“ (I. Kor. 3, 16-17). Jediná cesta k ozdravení našich poměrů a celého našeho života je vymanit našeho ducha z otroctví hříchu, postavit člověka na takové mravní základy, aby sloužením hříchu nestával se sám sobě hrobařem svého vlastního zdraví. Až lid pochopí tuto pravdu, pak bude hledat především lékaře pro svoji duši, pro svého ducha a pak se naplní předpověď proroka Izaiáše, že dítě zemře ve stu letech. 100 let bude dětským věkem.

A nyní k našemu ději: Rybník Bethesda byl místem, kam čas od času sestupoval anděl a jeho působením nabývala voda v rybníku léčivou moc. Uzdraven byl však jen ten, kdo první sestoupil do vody, jakmile nastalo vlnění vody. Nevěřící člověk se usměje vyprávění evangelisty a řekne si: Pěkná pohádka, já žádným zázrakům nevěřím. Nechci nikomu vnucovat víru v zázraky. Je jisté, že například římská církev dodnes předkládá lidu všelijaké ty zázračné studánky, které nejsou ničím jiným, než pouhým klamem a nábožensko-obchodní spekulací. Takovým zázrakům já také nevěřím. Avšak popírat zázraky vůbec je rovněž pošetilá věc. Co je zázrak? Věc, kterou nedovedeme pouhým naším rozumem pochopit, která sahá za náš zrak, proto říkáme zázrak. Příroda je plná zázraků. Všude vidíme působení tajemné životní síly a kdyby lidstvo žilo ještě miliony let, nikdy neprobádá všechny taje přírody a záhady života. Výsledky lidského bádání a vědění bude i za miliony let tvořit jen nepatrný zlomek všeho toho, co sahá za náš zrak. Život sám je největším zázrakem a stejně je nám zázrakem i to divné spředení lidských osudů, kde přímo cítíme, že nám neznámé síly zasahují do našeho života a určují mu svůj cíl. A právě proto, že vidím, že život je plný zázraků, není mi těžko uvěřit vyprávění evangelisty, jak zvláštním zásahem voda v rybníku Bethesda nabývá léčivé moci.

A nyní k ději. S jakým asi napětím očekával každý z nevyléčitelných pacientů hnutí vody, aby se první mohl vrhnout do vody. Mezi těmito nemocnými byl jeden, který již 38 let trpěl nevyléčitelnou chorobou. I tento s největším napětím očekával, kdy anděl bude znovu kormoutit vodu, ale když se tak stalo, neměl v sobě tolik síly, aby se první do ní vrhl. Dlouhotrvající choroba oslabila jeho tělo do takové míry, že nebyl schopný využít okamžiku, kdy mohl býti uzdraven. Celou řadu let nacházel se v největší blízkosti oživujícího pramene a přec nebyl stavu dosáhnout uzdravení svého těla. Sám si pomoci nemohl a neměl nikoho, kdo by mu pomohl. V tomto ději je živý obraz našeho života. Kolik je mezi námi těch, jejichž duch je nemocný. Sami dobře cítí, že jejich poměr k Bohu není v pořádku. Nemají pokoj, jejich svědomí je znepokojuje. Nemají odpuštění hříchů, nemají jistotu věčného života. Jsou spoutáni zvyklostmi starého života a nemají v sobě síly, aby se tomu vzepřeli. Ač cítí, že se nachází na cestě široké, která vede k zahynutí, přece však nemají v sobě tolik síly, aby tu širokou cestu opustili a nastoupili cestu nového života. Jsou sami v sobě rozervaní, každá sebemenší věc je rozruší, znepokojí a přece se nemohou z neblahého stavu nijak vymanit. Duch Boží nejednou na jejich srdce mocně zapůsobil, ale moc hříchu v nich tuto jiskru vždy znovu uhasila. Byli mnohokrát svědkym, jak pod vlivem Ducha Božího jiní byli na duchu uzdraveni, ale jejich srdce, třebaže se nacházelo v takové blízkosti Boží, zůstalo milostí Boží nedotčeno. Není to tak s někým z vás? Ano, i v tomto duchovním životě jsou to jen určité doby, kdy Bůh ve své milosti se sklání k pobloudilému člověku, aby ho mocí své odpouštějící lásky z hříchu pozvedl a uvedl ho na cesty Božího království. A zde jen ten bývá uzdraven na duchu, kdo při takovém rozvlažení Duchem Božím se první vrhá do hlubin Boží lásky, aby byl uzdraven. Kdo váhá, mešká, rozmýšlí se, dříve, než se naděje, působení Boží moci mizí, ustává a člověk sám ve své vlastní síle si od hříchu nikdy nepomůže.

Nu, tento nemocný u rybníka byl na tom již tak bídně, že se již nemohl dovléci zavčas k vodě, aby se do ní vrhl. A neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Až jednoho dne jde Pán Ježíš kolem a Jeho zrak spočinul na tomto ubožáku. A otázka zní: Chceš-li zdráv býti? Jemu stačil jediný pohled, aby viděl všechnu bídu ubožáka a hned byl rozhodnut mu pomoci.

Milá duše! Myslíš, že Pán Ježíš tvoji bídu nezná? Myslíš, že On tomu tvému srdci nerozumí? Nepraví On sám, že přišel, aby hledal, co bylo zahynulo? Jeho otázka, daná nemocnému, dnes platí i tobě: Chceš-li zdráv býti? Chceš, abys byl od hříchu prost, osvobozen? Chceš, aby duch tvůj se mohl volně povznést k Bohu? Chceš, aby tvůj hřích byl z knihy života vymazán a ty mohl směle, s plnou důvěrou před Boží tvář:? Chceš, aby propast mezi tebou a Bohem byla překlenuta a ty mohl plným právem volat k Bohu – Otče můj?

Slyš, Pán Ježíš jde i dnes kolem! Myslíš, že tvou tělesnou i duchovní bídu nezná a že tvému srdci nerozumí? Na tobě nyní záleží, chceš-li zdráv být. Pán je hotov ti pomoci, jen jestli ty jsi hotov tuto pomoc od Něho přijmout. Dáš-li mu místo ve svém srdci, ještě dnes pocítíš Jeho uzdravující moc – moc k novému životu.

Následuje obžaloba: „Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sestupuje.“ Zde stál Ten, který sám mocí svého Božství činil vodu léčivou. Jemu stačilo říci slovo a nemocný byl zdráv a tak tomu bylo i v tomto případě. „Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. A hned zdráv jest učiněn ten člověk.“ A evangelista nám zde vypravuje: „A hned zdráv jest učiněn ten člověk.“

Všude, kde zasáhne moc Ježíše Krista, musí nemoc těla i ducha ustoupit nové životní síle, která z Pána Ježíše vychází, vyzařuje. Všude tam, kde naše srdce, náš duch, přijde do styku s Boží mocí, dochází k takovým změnám, že uvádí celý svět v údiv.

Jestliže někdo z vás neprožil ještě na sobě samém tento div Boží lásky, pak to můžeš prožít ještě dnes. Pán Ježíš mocí svého slova, mocí svého ducha, ještě dnes pozdvihuje z tělesné i duchovní bídy každého, kdo touží ve svém srdci po prýštícím životě z Boha. Všem těm, kteří jsou si vědomi malomocenství a přitom žízní, prahnou po vyšším životě z Boha, Pán Ježíš ve své lásce a moci přivolává: Vstaň a choď! Jedině v Pánu Ježíši je pramen vody živé k obmytí hříchu a nečistoty a dokud lidstvo nepoužije tohoto léku, dotud bude marně bojovat proti zkáze, které propadá celý svět.

Jaká radost musela naplnit toho muže, který 38 let marně hledal lékaře, který by ho uzdravil. Až teprve Pán Ježíš pozvedl ho z tělesné bídy. Oč větší radost je tam, kde je člověk vyzdvihnut Pánem Ježíšem z duchovní bídy a kde člověk místo brodění se v kalu hříchu, může do sebe sát plnými doušky Boží milost a Boží odpouštějící lásku a chodit ve světle Jeho pravdy.

Ještě jednou se setkal Pán Ježíš s tím, kterého uzdravil. A sice v chrámu. Zde chtěl poděkovat Bohu za tak veliké uzdravení. Jeho srdce byl plné vděčnosti za velikou milost. Pán Ježíš se zde zastavuje a přivolává mu: „Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aby se něco horšího nepřihodilo.“ Toto napomenutí platí všem nám, kteří jsme již byli Pánem Ježíšem na duchu uzdraveni.

Jdi a nehřeš více!

Ostrava rok 1943