Hospodin jest můj pastýř

Žalm 23

Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

Žalm 23 – jeden z nejpoužívanějších oddílů Slova Božího. Svým obsahem – nevyčerpatelný, zvláště v takových dobách, kdy se potácíte v samé nejistotě, co nám přinese zítřek. Stokrát se u něho zastavíte – a přece vás to nutí vrátit se k němu znovu a napít se té živé vody z jeho obsahu.

Hospodin jest „můj“ pastýř. Že lidský život je plný bolu – utrpení – nejistoty? Příčina není v Bohu. Bůh, ten nejlepší pastýř lidské duše, chtěl vést člověka na pastvy zelené. Ale člověk ve svém poblouzení pohrdl Jeho pastvinami, pohrdl i Pastýřem samým, odešel od Boha a vyhledal si sám pastvu pro svoji duši.

Slyš stesk tohoto pastýře: „Slyš, lide můj a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati. A nebude-li mezi vámi Boha jiného a nebudeš-li se klanět bohu cizímu. Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl ze země Egyptské, otevři jen ústa tvá a naplnímť je. Ale neuposlechl lid můj hlasu mého a Izrael nepřestal na mně. A protože pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. Ó by mne byl lid můj poslouchal a Izrael po cestách mých chodil, byl bych já nepřáteli jejich snížil a na protivníky jejich obrátil ruku svou. A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem ze skály sytil bych je.“ ( Žalm 81, 9-17)

Že je lidský život plný bolu, plný rozličného utrpení, není vinou nebeského Pastýře, ale je to vinou ovce, která od Pastýře odešla. Ó by lidstvo poznalo své poblouzení! Ó by poznalo, co je příčinou jeho nepokoje, jeho tělesné i duchovní bídy. Avšak i dnes platí slova Pána Ježíše: Ó bys poznalo i ty, co by tobě ku pokoji bylo, ale je skryté před očima tvýma!

Hospodin jest „můj“ pastýř. Můj, můj – může to říci každý z vás? Ten, kdo to může vyznat, každý takový stáví na Hospodinu, nehledá jiné pastvy, Boží pastviny mu stačí, takový nemá nedostatku.

Ach, co to vidíme dnes duší toulajících se sem i tam, hledajících pastvu pro své neuspokojené srdce. Marně hledají. Ve světě ji nenajdou. Tím jediným Pastýřem naší duše je Bůh, Bůh zjevený v Pánu Ježíši Kristu. Skrze Něho a pro Něho jsme byli stvořeni. Nikdo nám nemůže tak rozumět jako On. Nikdo nemůže znát tak dobře naše potřeby jako On. Zná naše mdloby, pohnutky každého našeho činu, rozumí každému záchvěvu našeho srdce, miluje nás láskou, jakou dovede milovat jen Bůh. V Jeho rukou je dchnutí všelikého života – i naše.Bez Jeho vůle nám ani vlas z hlavy nespadne, vždyť má moc na nebi i na zemi.

„Mlád jsem byl a zestárl jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrali chleba“ - vyznává žalmista. Býti v péči tohoto Pastýře je to nejvyšší, co můžeme v tomto životě dosáhnout.

Milá duše! Máš nedostatek? Snad v odpočinutí? Všechno tě rozrušuje, zneklidňuje, zmocňuje se tě samá nejistota, leká tě zítřek? Uleháš k odpočinku a přece vstáváš unavený, zasedáš k prostřenému stolu a přece vstáváš hladový, nic, nic tě neuspokojuje? Příčina není v poměrech – příčina je v tobě samém. Vrať se na Boží pastviny, nesyť se mlátem tohoto světa, vrať se k jedinému Pastýři své duše, k Pánu Ježíši, nebudeš míti nedostatku. Ať se stane co se stane, ať se dostaví jakékoliv změny, Bůh se nezmění, Ježíš Kristus včera i dnes, tentýž jest i na věky. Poměry se mohou změnit, tvé okolí se může změnit, tvoje plány se mohou změnit, ale když se všechno změní – jedno se nezmění: Nezmění se tvůj Bůh, ten zůstane tentýž ve své moci, tentýž ve svém milosrdenství, tentýž ve své lásce a tentýž ve své péči o tebe – jsi-li Jeho ovcí a je-li On tvým Pastýřem. Můžeš-li vyznat – Hospodin jest můj pastýř – pak také můžeš se vší jistotou prohlásit: Nebudu míti nedostatku! „Mlád jsem byl a zestárl jsem a neviděl jsem spravedlivého, opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba...“

Na pastvách zelených pase mne. Kde a co jsou ty zelené pastvy? Nechme mluvit Písmo: „Zákon Hospodinův jest dokonalý, občerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.“ (Žalm 19, 8). Zákon Hospodinův – jinými slovy – Slovo Boží. Co je tu vzácných rad, co je tu vzácných Božích pokynů, co je tu vzácných Božích zaslíbení. Slovo Boží je místem, kde s námi mluví Bůh. Zde nám Bůh zjevuje sama sebe, svoji vůli, své plány o našem vykoupení, zde nás potěšuje, posiluje, varuje, kárá, napomíná. Není v našem životě jediného problému, aby zde, v Božím Slově, nebyla rada, pokyn, jak tu neb onu otázku rozřešit. V tom je a bude nesmírná Boží milost, že nám Bůh daroval svoje slovo. To jsou ty pastviny Boží, na kterých nebeský Pastýř pase své ovce. Na pastvách zelených pase mne. A zde jsme u jedné vážné otázky: Jak to, že i v životě těch, kteří se mají za věřící, je tolik duchovních nedostatků? Odpověď na tuto otázku je velmi snadná: Všude tyto duše najdete, jen ne na zelených pastvách Slova Božího. Každý jiný tělesný zájem je jim dostatečnou omluvou, aby nepřišli do shromáždění. Všechny možné všední záležitosti vyřizují v den hlásaní Slova Božího. A proto ten úpadek v jejich duchovní životě, proto ten jejich nedostatek v duchovních darech. Nic tak těžko nenesu jako lehkomyslnost některých věřících, s jakou zanedbávají slyšení Slova Božího a s jakou zanedbávají shromáždění. Podle Slova Božího i jejich modlitba je ohavností. Za tuto lehkomyslnost a nevážnost k Slovu Božímu je bude soudit Bůh. „Kdo z Boha jest, Slovo Boží slyší, protož vy neslyšíte, že z Boha nejste,“ jsou slova Pána Ježíše. (Jan 8, 47). Na pastvách zelených pase mne – na pastvách svého slova, zde nás přivádí k tichým vodám. Buďte ve svém nitru sebevíce rozbouřeni, zneklidněni, na pastvách Slova Božího se utišíte, uklidníte. Je skutečně zvláštní, jakou moc má Slovo Boží po této stránce. Vždyť je to slovo vašeho milujícího Otce. Kolikrát v něm slyšíme ta slova: Neboj se! Já jsem s tebou. To jsou ty vody tiché. Hledejte je jinde – nenajdete je. Těmito vodami občerstvuje naši duši.

Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. Jak? Zase skrze své slovo: „I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je. Obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu,. Toť jest, co jim učiním a neopustím jich.“ (Iz. 42, 16).

Chození těch, kteří nejsou ve stálém styku se Slovem Božím, je samé bloudění. Jinak je s těmi, kteří jsou ustavičně se svým Pastýřem.

Byť se mi dostalo jíti i údolím stínu smrti – nebudu se báti. Bůh skrze své slovo nám vrhá do tohoto údolí stínu smrti své světlo a proto věřící člověk, který v tom světle Slova Božího vidí i za hrob, se smrti neleká. Pán Ježíš zvítězil i nad smrtí a ke všem těm, kteří Ho přijali za svého Spasitele, volá: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mně, byť i umřel, živ bude. Amen, amen pravím vám, že kdo slovo mé slyší a věří tomu, který mne poslal, mám život věčný a na soud nepřijde, neboť přešel ze smrti do života.“

Na pastvách Slova Božího dostává se nám dokonalého světla i pro okamžik smrti a proto věřící může volat: Nebudu se báti nebo ty se mnou jsi! Je-li Pán Ježíš našim pastýřem, pak nepůjdeme údolím smrti sami. On nás sám převede na druhý břeh života.

Strojíš stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům. Ano, denně a denně Bůh bohatě prostírá na náš stůl své vzácné dary a skrze tuto péči nás utvrzuje v našem očekávání na Něho.

Olejem pomazuje hlavy mé, svým svatým Duchem osvěcuje náš rozum a uschopňuje tak k Božímu království.

Kalich můj naléváš, až oplývá. Jinými slovy – srdce naše naplňuje novou a novou radostí.

Aby radost vaše byla plná!

Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všechny dny života mého -

a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy. Ó, jaká to plnost života na zelených pastvách Slova Božího, kde Pastýřem naší duše je Pán Ježíš sám.

Milá duše! Hyneš-li, je to tvoji vlastní vinou.

Ostrava rok 1942