Vzpomínky na kazatele Josefa Dvořáka (1889 – 1973).
Letos by se byl dožil 85 let. Do Rozsievače č. 1/1969 ještě napsal úryvek ze svého života. A posmrtnou vzpomínku přineslo č. 8/1973. Stal se plodným dělníkem na Boží roli v podivuhodně krátké době.
Před svým obrácením viděl kolem sebe nadmíru nespravedlnosti, ale neznal Bibli a nevěděl, co Bůh dělá proti této nespravedlnosti. Přestává proto vůbec věřit a chce se zastřelit. O tom se dozví jeho spoludělník v brněnské tkalcovně a radí mu, aby to zkusil ještě s Ježíšem. Konečně se dá přemluvit a jde s bratrem Hlouškem k baptistům do shromáždění, jež na něj zapůsobilo hlubokým dojmem. Přeje si rozumové důkazy, že Bůh je. Poučen. že se mu toho dostane, když v důvěře celý svůj život svěří Kristu, učiní tak. Krok za krokem pak shledává, že se jeho život mění a že se mu dostává od Boha síly k přemáhání zla. Je mu 22 let, když se dává pokřtít a stává se členem brněnského sboru.
Kazatelem brněnského sboru v tom čase byl bratr F.N.Čapek. Misijní činnost vedl člen sboru Fr. Kolátor, zaměstnáním tajemník lidové osvěty. Pořádal v okolí od vesnice k vesnici lidové přednášky s Biblí v ruce a poukazoval na to, co je pravé křesťanství. Na těchto cestách ho provázelo několik mladých členů sboru, mezi nimiž bratr Dvořák byl nejhorlivější a jejž bratr Kolátor učil tomu, jak se má ujímat slova, když bude k tomu vyzván po přednášce. Bratr Dvořák tedy hned po svém křtu procházel takovou praktickou školou řečnictví. Měl za to, že bez bratra Kolátora by se nebyl stal kazatelem. Když se asi za půl roku bratr Kolátor přestěhoval do Čech, pozval si sbor na Čapkův podnět bratra V. Králíčka z USA za svého druhého kazatele, jenž se v říjnu ujal své funkce.
Bratru Dvořákovi se tak dostalo nového učitele, na nějž vzpomíná např. takto: „Bratr Králíček se ujal misijní práce ve sboru s nevšední pílí a věnoval velkou péči výchově nás nových pracovníků, kteří jsme projevili živý zájem o misijní činnost. Teď jsem všude provázel bratra Králíčka, jenž se mi stal přímo duchovním otcem. Těžil jsem velmi mnoho z jeho bohatých vědomostí a zkušeností. Sbor mi mohl brzy svěřit vedení shromáždění, návštěvy přátel a zvolil mě i do staršovstva. Bratr Králíček dokázal uspokojit i nejnáročnější posluchače, takže se jich v naší dvoraně tísnilo 300 až 400. Velkou péči věnoval činnosti pastorační...“
Na rozpory ve sboru, které vyvolaly odchod bratra Králíčka do USA a kazatele Čapka od baptistů, vzpomíná bratr Dvořák takto: „Nikdy bych už nechtěl prožít něco podobného, byly to rány, z nichž jsem se dlouho nemohl vzpamatovat. Že jsem se duchovně nezhroutil, to byla Boží milost, i to, že jsem zvlášť mocně prožil své obrácení.“ V říjnu 1913 po návratu bratra Králíčka do USA, stal se bratr Dvořák předsedou brněnského sboru.
Za I. světové války měl bratr Dvořák velmi vhodnou příležitost stát se adventistou anebo příslušníkem Křesťanského sboru. Z milosti Boží měl zůstat našemu baptistickému bratrstvu, aby v něm vykonal službu, kterou by nebyl mohl vykonat žádný jiný dělník na Boží duchovní roli. Když se vrátil z vojny do Brna, sloužil sboru jako výpomocný kazatel, protože sbor zatím získal kazatele v bratru O. Fričovi. Bratr Dvořák netouží po kazatelství a chce až do smrti sloužit při svém občanském zaměstnání svému sboru jako kazatel výpomocný. Sbor ho však doporučil výboru Jednoty jako samostatného kazatele, takže odchází pracovat do Lipové, okr. Boskovice, kam se s rodinou přestěhoval v říjnu 1921. A tam jsem strávil své první prázdniny roku 1922, takže jsem první, kdo bratra Dvořáka po dobu tří měsíců pozoroval při misijní a sborové práci, kterou konal poprvé zcela samostatně. Měl jsem však dojem, že nevidím kazatele nováčka, ale zkušeného kazatele, jenž přišel sem sloužit, opustiv své předchozí kazatelské působiště. Vyzrálého kazatele z něho učinila škola Bible, škola příkladu bratra Kolátora a bratra Králíčka, škola tvrdých životních zkoušek a škola usilovného sebevzdělávání s náležitou dávkou Boží milostivé přízně. To všechno dokázalo nahradit deset semestrů sebelepšího teologického semináře. Moje manželka ho slyšela kázat jen asi dvakrát nebo třikrát, ale často mi říkávala, že to nedopadne s našimi sbory dobře, nebudou-li mít kazatele, jako byl bratr Dvořák.
A nebyl to jen kazatel. Dokázal psát dobré články do našich časopisů. Měl velký smysl pro historii sborů. O každém sboru, kde sloužil - v Lipové, v Ostravě, v Kroměříži a ve Vsetíně – si pořídil historický přehled. A napsal obsáhlou historii svého života. Když ho srovnávám s kazatelem V. Králíčkem, vidím, že oběma byla z té duše protivná každá póza, ať v životě nebo v řeči. Nesmazatelně se mi vrylo do paměti, jak bratr Dvořák v Lipové v biblických hodinách srovnával obsah Nového zákona s učením některých církví a prokázal, že každý sbor, zřízený podle Nového zákona, je Boží církví, Božím sborem, jehož jedinou hlavou je Kristus. Za působení bratra kazatele Dvořáka vznikly dva sbory: V Lipové a v Ostravě.
J. Hovorka
Rozsievač – Ročník 44 – číslo 6
červen 1974
