I. Kor. 16, 13-14
1. Bděte!
2. Stůjte u víře!
3. Zmužile sobě
počínejte!
4. Buďte silní!
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!
1. Bděte!
Jinými slovy: Stůjte na
stráži! Proč? „Střízliví buďte, bděte; nebo váš ďábel
jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“ (I.
Petr. 5, 8). Zlo i dobro si znovu a znovu razí cestu k našemu
srdci. Nejsme na takové duchovní výši, abychom vždy v pravý
čas dovedli vystihnout, pochopit, co je zlem a co je dobrem.
Nejednou se rozhodujeme pro tu či onu věc v domněnce, že to
bude pro nás dobré a teprve po čase poznáváme, kolik bolesti a
zklamání jsme si tímto rozhodnutím způsobili. Zlo je nebezpečné
tím, že se nám jeví často jako dobro. Čteme v Písmu, že
i satan se proměňuje v anděla světlosti: „Nebo i sám
satan proměňuje se v anděla světlosti.“ (II. Kor. 11, 14).
Také satanovo služebníci, a těchto služebníků má satan mezi
lidmi dost a dost, nám podávají jed hříchu v lahodných
pilulkách. Kdyby satan útočil na člověka přímo, tak bychom se
mu bránili. On však používá tisíce lstí a své úmysly dovede
předkládat člověku tak lahodně a žádostivě, že nás získává
pro své zhoubné záměry bez jakéhokoliv odporu z naší
strany. V této věci je satan mistrem. Proto nás Bůh vyzývá
ve svém Slově: Bděte! Především máme tedy bdít nad tím, aby
si satan nenašel nějakou cestičku k našemu srdci. Podaří-li
se mu to, pak se hned zmocní našich myšlenek, našich citů,
našeho chtění a svým lstivým způsobem nám vnutí svou vůli,
své plány, aniž bychom si to stačili uvědomit, že jsme v jeho
vleku. Často a často mi přichází na mysl slova Písma: „Maličko
pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž
zbrojný.“ (Přísl. 6, 10-11). Maličko pospíš, maličko
zdřímneš. Aby člověk duchovně padl, stačí jen maličko
duchovně zdřímnout a duchovní chudoba se hned dostaví. Jak vážné
je napomenutí: Bděte!
Druhá věc, ve které
máme bdít, je znamení druhého příchodu Ježíše Krista:
„Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn
člověka přijde.“ (Mat. 25, 13). Poslední doba před druhým
příchodem Ježíše Krista bude plná vzrušujících událostí.
Nenávist mezi lidmi se vystupňuje. Válečné běsnění zachvátí
celý svět. Pokoj bude vyzdvižen ze země. Lid propadne tělesným
vášním jak za doby Noe. Země bude postižena zemětřesením a
hladem. Člověk bude zaujat samým pečováním o hmotné. Proto:
Bděte!
2. Stůjte u víře!
Všechny události
posledních dnů budou takového charakteru, že víra člověka
v Boží Slovo, v Boží zaslíbení, v Boží
království, bude otřesena. „Ale když přijde Syn člověka,
zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Luk. 18, 8). Víra věřících
bude podrobena takovým zkouškám, že kdyby Pán Bůh neukrátil
těchto dnů z lásky k věřícím, nebyl by spasen ani
jeden člověk. Pán Ježíš praví: „Nebo bude tehdáž
ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té
chvíle, aniž kdy potom bude. A byť nebyli ukráceni dnové ti,
nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou
ti dnové.“ (Mat. 24, 21-22). Když jsem odcházel do I.
světové války v roce 1915, byl jsem tak plný Božího
života, že jsem se domníval, že není na světě takové utrpení,
které by mě mohlo připravit o důvěru k Bohu. A netrvalo to ani
půl roku a já jsem byl tělesně i duchovně tak ubit, že jsem si
znovu kladl otázku, je-li Bůh či není. A je-li, jak se může na
to trpení lidstva dívat? Nebyl jsem schopen ani modlitby, ani čtení
Slova Božího. A trvalo to delší dobu, než jsem se z duchovních
mrákot probral a než jsem byl znovu ve víře v Boha utvrzen.
Stůjte
u víře! „A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby
nepadl.“ (I. Kor. 10, 12). Víra se ukáže teprve v soužení.
Nikdo z nás by neobstál, kdyby Pán sám nad naší vírou
nebděl. Všichni známe slova Pána Ježíše: „I řekl Pán:
Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici.
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“ (Luk.
22, 31). Jen si nemysleme, že naše víra je tak pevná, že žádná
životní zkouška ji nemůže zlomit. Kdyby Pán sám nad naší
vírou nebděl a za nás u Otce se nepřimlouval, podlehli bychom při
prvním satanovo tříbení. Přesto je však nutné, abychom se ve
víře prohlubovali a to především:
- dokonalou známostí Slova Božího a co nejhlubší známostí Boha a Jeho cest
- stálým, živým, osobním obecenstvím s Bohem. Vždyť hlavní příčinou naší nedůvěry vůči Bohu je většinou jen naše nedostatečná známost Božího slova a nedostatečná známost předivných Božích cest.
Stůjte u víře! Na
jiném místě ten samý apoštol volá: „Sami sebe zkušujte,
jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že
Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi.“ (II.
Kor. 13, 5). Nikdo z nás nemůže zabránit, aby se nějaká
pochybnost nevetřela do našeho srdce, ale tomu můžeme zabránit,
aby tato pochybnost vůči Bohu nenašla v našem srdci trvalý
domov. Pochybnosti vůči Bohu nebo Jeho slovu, to jsou šípy
satanovo, kterými satan usiluje zranit naše srdce do takové míry,
abychom ztratili důvěru k Bohu. Proto nám Slovo Boží radí,
abychom vzali na sebe celé odění Boží, zvláště pak štít
víry, o který by se každý šíp satanovo odrazil. „Oblecte
se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům
ďábelským.
Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.
Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti,
A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté.“ (Ef. 6, 11-18).
Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a všecko vykonajíce, státi.
Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti,
A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, A zvláště pak vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté.“ (Ef. 6, 11-18).
3. Zmužile sobě
počínejte!
Zmužilost vyplývá
z vědomí, že ne náš je boj, ale Boží. Myslím na boj
Davidův s Goliášem. Jaký to byl nerovný boj! Na jedné
straně slabý mládeneček s holí a prakem a na druhé straně
obr Goliáš s obrovským mečem a kopím. Podle lidského
mínění to bylo ze strany Davida hotové šílenství pustit se do
takového boje. A přece David zvítězil. V čem bylo jeho
vítězství? Goliáš šel do boje ve vědomí své vlastní síly,
ale David šel do boje ve jménu Hospodinově. „Ty jdeš ke mně
s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu
Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty
utrhal.“ (I. Sam. 18, 45)
A tak to vidíme v historii lidstva znovu a znovu. Tam stojí
armáda Syrského národa o několika stech tisících a proti nim
jde Gedeon s třemi sty neozbrojenými muži, ale na rozkaz
Hospodinův. A hle – 185 000 padá na nerovném bojišti,
usmrceno andělem Hospodinovým a zbytek prchá v šíleném
zmatku z bojiště a vítězství je na straně Gedeona.
Ano, zmužilost prýští
z víry a z radostného vědomí, že v rukou Božích
jsou osudy jednotlivců i celých národů.
Zmužile sobě počínejte!
I když se nám zdá, jakoby jen a jen zlo všude triumfovalo,
konečné vítězství je vždy na straně Božího království.
4. Buďte silní!
Buďte silní – ale
v Bohu! „V utišení se a v doufání bude síla vaše.“
(Iz. 30, 15). Naší silou je Pán Bůh sám. Izaiáš volá ke
svému národu: „Probuď se, probuď se, oblec se v sílu...“
(Iz. 51, 9). Kdo byl tou silou Izraele? Pán Bůh sám! Dokud se
Izrael spolehnul na tuto sílu, vždy vítězil nad svými nepřáteli.
Žalmista volá: „Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se
budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?“
(Žalm 27, 1).
Buďte silní! Jak? Ve
svém Bohu! „Hospodin bojovati bude za vás.“ (II. Mojž.
14, 14). Člověk se rád vychloubá svojí vlastní silou, ale kdo
tak činí, vztahují se na něj slova Písma: „A potru
vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a
zemi vaši jako měď. Nadarmo bude vynaložena síla vaše.“
(III. Mojž. 26, 19-20). „Onť ostříhá noh
svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle
záleží síla člověka.“ (I. Sam. 2, 9). Apoštol Pavel
vyznává: „Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v
nedostatcích, v protivenstvích, a v úzkostech, pro
Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.“ (II. Kor. 12,
10). Jak tomu rozumět? Když mdlíme, tehdy cítíme největší
potřebu té Boží síly a právě tehdy se nám jí dostává.
Dokud máme pocit své vlastní síly, pokoušíme se zdolat těžkosti
a nesnáz sami, teprve když poznáváme, že na ty neb ony problémy
ani zdaleka nestačíme, tady nás to pak vede k Bohu a Bůh nás
zmocňuje svou silou a to je teprve pravá síla. Neboť ne v síle
záleží síla člověka. Proto nás Slovo Boží vyzývá:
„Hledejte Hospodina i síly jeho,“ (I. Par. 16, 11). A
dále: „Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby
dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce
upřímého.“ (II. Par. 16, 9). Prorok Izaiáš říká: „Ale
ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly.“
(Iz. 40, 31). A v knize Přísloví: „Silou jest upřímému
cesta Hospodinova.“ (Přísl. 10, 29).
Buďte silní!
Ukázali jsme si tedy
jasně, v čem má být ta naše síla. Naší sílou má být
Pán Bůh sám a očekáváním na Něho máme nabývat vždy znovu a
znovu novou sílu.
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!
Proč
tento zvláštní příkaz? Splněním tohoto příkazu se máme
odlišovat od ostatního světa. Svět nezná lásku. U něho platí
oko za oko, zub za zub. Pán Ježíš však prohlašuje: „Slyšeli
jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a
nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale jáť vám pravím:
Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás
proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty,
kteříž vás utiskují a vám se protiví,
Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí.
Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ (Mat. 5, 44-48).
Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.
Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?
A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí.
Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“ (Mat. 5, 44-48).
Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!
Plnit tento Boží příkaz
jsme se ještě nenaučili. Milovat i nepřátele – jak to dokázat?
Vždyť nedovedeme ani splácet lásku láskou. Nedovedeme milovat
ani ty, kteří nás milují, jak bychom dovedli milovat ty, kteří
nám činí bezpráví a kteří nás nenávidí? A přece právě
tento Ježíšův příklad je pro nás měřítkem, jak daleko jsme
se přiblížili k Bohu a jak daleko jsme povolní jeho
požadavkům a jeho vedení.
Divíte se, že Boží
soudy stíhají i nás věřící? Nejsme i my nakloněni k tomu,
oplácet hněv hněvem, nenávist nenávistí, oko za oko, zub za
zub? Ach, kolik vlastností starého člověka se projevuje v životě,
v jednání každého z nás, i když o sobě tvrdíme, že
jsme znovuzrození. Kdy, kdy naplníme příkaz Písma: Všecky vaše
věci ať se dějí v lásce? Kolik odpouštějící lásky je
třeba na Boží straně vůči nám, ale jak málo je této
odpouštějící lásky na naší straně vůči našim bližním! A
přece Pán Bůh chce, abychom právě splněním Božího rozkazu
se odlišovali od ostatního světa. „A budete mi lid zvláštní.“
Zde musíme pokorně sklonit hlavu a vyznat: „Služebníci
neužiteční jsme.“ Je to tím, že Pán Bůh není v našich
srdcích ten první a poslední a proto je nutné ještě mnohé Boží
přepalování. „Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro,
přeberu tě v peci ssoužení. Pro sebe, pro sebe učiním to.
Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté
jinému nedám. Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já
jsem, já první, já jsem i poslední.“ (Iz. 48, 10-12).
A proto nereptejme,
jestliže nás Pán Bůh stále ještě znovu a znovu přepaluje.
Pokoušejme se znovu a znovu řešit věci cestou lásky. Vyžaduje
to veliké sebezapření a proto Pán Ježíš položil všem těm,
kteří chtějí vejít v slávu Jeho příbytků požadavek:
„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž
svůj, a následujž mne.“ (Mat. 16, 24). Je to možné jen při
plnění všech uvedených příkazů Slova Božího:
1. Bděte!
2. Stůjte u víře!
3. Zmužile sobě
počínejte!
4. Buďte silní!
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!
Žádné komentáře:
Okomentovat