JOSEF DVOŘÁK
(12. 3. 1889-6. 5. 1973)
Bratr kazatel Josef Dvořák se narodil v Sádku u Poličky ve zbožné katolické rodině. Rodiče se zaměstnávali ručním tkalcovstvím a byli velmi chudí. Proto musel malý Josef již v devíti letech do služby u sedláka, aby pomohl vydělávat na živobytí. Pracoval tak až do svých osmnácti let, pak odešel za prací do Brna a našel si místo v tkalcovské továrně. Velká bída jeho rodiny a sociální nespravedlnost ve společnosti jej zprvu vedla ke vzpouře proti Bohu a pocitům beznaděje a zoufalství. Jeho spolupracovník v továrně, člen brněnského sboru baptistů, mu svědčil o Pánu Ježíši a pozval ho do shromáždění. To byl zásadní přelom v životě Josefa, který začal horlivě hledat Boha a nakonec ve 22 letech vydal své srdce Pánu Ježíši. Dne 9. dubna 1911 byl pokřtěn kazatelem Norbertem F. Čapkem a stal se členem sboru baptistů v Brně. Mladý Josef velice toužil zapojit se do misijní práce. Pod vedením významného misijního pracovníka Františka Kolátora a profesora Václava Králíčka, tehdy druhého kazatele brněnského sboru, kteří se stali jeho vychovateli a učiteli, vyrostl z bratra Dvořáka nadšený a horlivý misijní pracovník. Stal se členem staršovstva, místopředsedou a v roce 1912 i předsedou sboru, který v té době prožíval snad nejtěžší dobu své existence.
Po vypuknutí první světové války musel bratr Dvořák v roce 1915 narukovat. Dostal se do italského zajetí, v němž strávil tři roky a jako člen československé legie se vrátil v roce 1919 do právě vzniklé Československé republiky. Brněnský sbor jej zvolil za svého misijního pracovníka, poslal do teologického kurzu a ustanovil pomocným kazatelem při kazateli Otakaru Fričovi. V roce 1920 se kazatel Josef Dvořák oženil s Marií Hrubešovou a měli spolu tři děti: Blaženu (1921), Vladimíra (1923) a Vlastu (1925).
V roce 1921 zahájil bratr Josef Dvořák první samostatnou a vskutku průkopnickou misijní práci ve zcela katolické vesnici Lípové na Drahanské vysočině. Nejprve zde pořádal veřejné přednášky s náboženskou tématikou, pak se tam i s rodinou přestěhoval a začal konat pravidelná shromáždění. Byla to velmi těžká práce, musel čelit mnoha protivenstvím, často byl ohrožován i na životě. Úctu a lásku obyvatel si získával osobní obětavostí a jako bývalý vojenský sanitář také ochotnou pomocí při úrazech a nemocech. Mohl tak tím účinněji svědčit lidem o Boží lásce. Již koncem roku 1922 měla nově vzniklá misijní stanice brněnského sboru baptistů 78 členů, kteří si po vedením bratra Dvořáka s velkým nadšením a za finanční pomoci amerických baptistů postavili novou modlitebnu. V květnu 1925 se Lípová stala samostatným sborem.
Koncem roku 1925 odešel bratr Dvořák pro rozpory s opozicí v otázkách duchovního vedení sboru na nové působiště do Ostravy. Byla to opět těžká průkopnická práce se skromnými začátky - původně měl sbor jen pět členů. Scházeli se nejprve v rodinách, později na devíti různých místech. Dvakrát byli i ve vlastních prostorách, ale úřady je o ně připravily. Bratr kazatel Josef Dvořák pořádal v roce 1927 v Ostravě za vydatné pomoci kazatele Václava Králíčka stanové misie, které byly základem velkého růstu sboru, jemuž sloužil až do roku 1945. V roce 1928 byl zvolen předsedou moravské župy a v roce 1929 celostátním předsedou BJB v Československu.
V roce 1946 nastoupil bratr Josef Dvořák kazatelskou službu ve sboru v Kroměříži, ale po necelém roce požádal vzhledem k nemoci své manželky o místo kazatele ve sboru Vsetín-Rokytnice. Zde byl tehdy kazatelem Josef Roth, který po něm převzal službu v Kroměříži. Bratr Dvořák působil pak ve vsetínském sboru v letech 1947-58, kdy odešel do důchodu. Ani potom však neodpočíval, ale až do vysokého věku dále sloužil ve svém domovském sboru v Ostravě a v mnoha dalších sborech po celém Československu, především jako evangelista. Bratr Dvořák byl věrným a poctivým dělníkem na Boží vinici, jehož kázání oslovila mnoho duší a přivedla je k Pánu Ježíši. Patřil k průkopníkům a zakladatelům práce v naší Jednotě. Zemřel ve věku 84 let.
(převzato z knihy Kazatelé Bratrské jednoty baptistů)
