pondělí 26. ledna 2015

Druhý příchod Ježíše Krista



II. Petr. 3, 1-14
Nejmilejší, již toto druhý list vám píši, jimižto vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímou mysl,
Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní
vydané od nás apoštolů Pána a spasitele, Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící, A říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření. Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna. Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul. Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? Nového pak nebe a nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž spravedlnost přebývá. Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poškvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji.

Pro lid evangelia je druhý příchod Pána Ježíše takovou skutečností, že nemůže mít o této věci ani nejmenší pochybnosti. Nový zákon mluví o druhém příchodu znovu a znovu. Prosba - Přijď království tvé – obsažena v modlitbě Páně se vztahuje k druhému příchodu Ježíše Krista. Pán Ježíš svým prvním příchodem na zem království Boží přiblížil. Jeho druhým příchodem bude království Boží uskutečněno i na zemi v plném rozsahu. Toto téma bych rozdělil na tyto části:
  1. Skutečnost druhého příchodu Ježíše Krista
  2. Účel druhého příchodu
  3. Způsob druhého příchodu
  4. Znamení druhého příchodu
  5. Věci, které jsou s druhým příchodem spojeny
Chci se vyvarovat v otázce druhého příchodu Ježíše Krista jakékoliv vlastní myšlenky, Povedu vás výhradně Písmem svatým. Upozorňuji, že svědectví Písma o druhém příchodu Ježíše Krista je tolik, že vás povedu jen k těm nejdůležitějšm…

1. Skutečnost druhého příchodu Ježíše Krista
Je založena na osobním svědectví samého Pána Ježíše. Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan 14, 1-3). „První zajisté knihu sepsalť jsem, ó Teofile, o všech věcech, kteréž začal Ježíš i činiti i učiti, Až do toho dne, v němž dav přikázaní apoštolům, kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest. Kterýmž i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o království Božím. A shromáždiv je, přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech. Oni pak sšedše se, otázali se ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království Izraelské? I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země. A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém,
A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“
(Sk. 1, 1-11).
Pán Ježíš krátce před svojí smrtí se loučí se svými učedníky. Již delší dobu je připravoval na svoji násilnou smrt – smrt ukřižováním. Učedníci jsou zdrceni a Pán je potěšuje. Zdůrazňuje jim pokračování života za hrobem. Odchází proto, aby jim připravil věčné příbytky. Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.“ (Jan 14, 1-3). A když odejdu a připravím vám místo – zase přijdu… Chcete pochybovat o tomto Ježíšově prohlášení? Vždyť každé Jeho slovo je jako přísaha.

2. Účel druhého příchodu
Již je vyjádřen předcházejícími slovy: „… a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. Účel druhého příchodu Ježíše Krista je tedy vzetí Kristovy církve, tedy těch, kteří jsou Kristovo, ze země a uvedení jich do v nebi připravených příbytků.
Milá duše! Jsi Ježíšova? Já se tě neptám, do které církve zde na zemi patříš. Jsi Ježíšova? Jestliže ano i ty budeš mezi těmi, které Pán Ježíš při svém druhém příchodu vezme z této země a uvede je do svých příbytků. Někdo by zde mohl položit otázku: A která církev je církví Kristovou?: Katolická? Evangelická? Baptistická? Adventistická? Metodistická? Československá? Ani jedna! Ve všech církvích najdete i pšenici i koukol. Jsem 53 roku věřícím. Za tu dobu jsem měl mnoho příležitostí vniknout i do soukromého života příslušníků jiných církví a shledal jsem, že ani jedna není prosta těch, kteří i ty nejvážnější Boží pravdy berou lehkomyslně a povrchně a při vší známosti Boží pravdy zůstávají otroky hříchu. A naproti tomu jsem našel i v jiné církvi duše, které neměly snad ve všech otázkách spasení dostatečné světlo, ale byly to duše Pánu věrné a oddané, o kterých nepochybuji, že jsou vlastnictvím Kristovým. Téměř v každé církvi najdete ty, kteří opravdu Pána Ježíše milují, Jemu cele důvěřují a snaží se Pána ze všech svých sil následovat a právě tyto duše tvoří skutečnou, zde na zemi neviditelnou církev Kristovu. Všechny tyto duše Pán Ježíš při svém druhém příchodu shromáždí v jedno, vezme je ze země a uvede do nebeských příbytků. „Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou. Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich.“ (Mat. 24, 30-31). „Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka.“ (Zj. 7, 9-10). „I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli. I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“ (Zj. 7, 13-17). Z těchto svědectví vidíme jasně, že druhý příchod Ježíše Krista přinese světu naprosté rozdělení. Ti, kteří se cele vydali Pánu, budou v jednom okamžiku odděleni od těch, kteří dali přednost světu. Kteří jsou vpravdě Ježíšovo, bez ohledu na to, ze které jsou církve zde na zemi, budou z této země vzati, jako Enoch, aniž by procházeli údolím smrti. Jejich těla budou rázem proměněna, zduchovněna a způsobena pro svět duchovní. „I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli? I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“ (I. Kor. 15, 50-55). „Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána Jezukrista, Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.“ (Fil. 3, 20-21). O tomto dni mluvil již prorok Malachiáš: „Tehdy ti, kteříž se bojí Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. Tiť budou, praví Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž mu slouží. Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo jemu neslouží.“ (Mal. 3, 16-18). Jak dojde k rozdělení, o tom mluví sám Pán Ježíš: „Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“ (Mat. 24, 40-42). Vzetí Božího lidu ze země bude úžasným Božím zásahem do života této země. Jeden bude vzat, druhý zanechán. Mezi kterými budeš, milá duše, ty?
A zase jsme u otázky: A co bude s ostatním světem? Svět do určité doby půjde svou cestou dál – ale jak? Odchodem lidu Božího ze země bude země zbavena soli, svět zůstane bez mravní a duchovní opory, kterou mu byl Boží vyvolený lid. Satan bude mít na této zemi volné pole. Nikdo mu nebude v jeho zhoubném díle překážet. Hřích, bezbožnost, nespravedlnost, boj jednoho proti druhému vyvrcholí. Antikrist rozvine zde své dílo. V této době má být vylito na tuto zemi sedm koflíků Božího hněvu: „I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zem. I šel první, a vylil koflík svůj na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu. Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela. Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev. I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a svatý, žes to usoudil. Poněvadž krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni. I slyšel jsem jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji. Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu páliti lidi ohněm. I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmi ranami, a však nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu. Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali jazyky své pro bolest. A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, a však nečinili pokání z skutků svých. Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce. A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám. Nebo jsou duchové ďábelští, ješto činí divy, a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího. Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho. I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, z trůnu, řkoucí: Stalo se. I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, země třesení tak velikého. I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před oblíčejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého. A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny. A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta jejich rána.“ (Zj. 16, 1-21). Rána za ránou, jedna katastrofa hroznější druhé, jedna živelná pohroma za druhou budou stíhat svět.
Ještě se musíme maličko vrátit ke vzetí Božího lidu ze země. Řekl jsem, že to bude úžasný Boží zásah do života této země. Ale tomuto bude předcházet ještě větší Boží zásah a sice vzkříšení těla z mrtvých a to těch, kteří předtím u víře v Pána Ježíše zemřeli. Nejdříve tito vstanou z hrobu, ne v tom těle, ve kterém zemřeli. Vstanou v těle duchovním uzpůsobeném pro duchovní svět. Oni budou první vtrženi k Pánu do oblak a s nimi budou vtrženi do oblak ti, kteří se osobně dočkají druhého příchodu Ježíše Krista. „Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.“ (I. Tes. 4, 13-18).
A co bude s těmi mrtvými, kteří zemřeli bez smíření s Bohem? „I viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ (Zj. 20, 4-6). Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let. K jejich vzkříšení dojde až po tisíciletém království Kristově na zemi. Bude to vzkříšení k soudu.

3. Způsob druhého příchodu
Víme, že Pán Ježíš vstal v těle, ve kterém byl ukřižován a pohřben. I když toto tělo bylo Boží mocí proměněno a zduchovněno, zachovalo si svůj původní zjev. Byly na něm viditelné rány od hřebů i od kopí, kterým mu byl probodnut bok. „A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.“ (Jan 20, 26-29). Duchovní tělo nepodléhá již zákonům hmoty, zákonům země. Hmotu prostupuje. Proto mohl Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání projít i zavřenými dveřmi. Toto proměněné zduchovnělé tělo neslo již odlesk Boží slávy. Když se Pán Ježíš již po svém zmrtvýchvstání zjevil Saulovi na cestě do Damašku, Saul hleděním na tuto slávu Ježíšovu oslepl. Ve zmrtvýchvstalém oslaveném těle se odebral Pán Ježíš od svých učedníků do nebeských příbytků : „A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém, A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Sk. 1, 9-11). Toto Boží prohlášení je tak zřetelné a srozumitelné, že tu nemůže být nejmenší pochybnost o tom, jakým způsobem Pán Ježíš přijde podruhé. Tímto Božím prohlášením je také znovu potvrzena skutečnost Ježíšova druhého osobního příchodu. Nepřijde jako chudé betlémské dítě, ale v Boží moci a slávě jak Pán všech pánů a Král všech králů. Pán Ježíš mluví o tom na vícero místech: „A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou.“ (Luk. 21, 27). „Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.“ (Mat. 16, 27). Již prorok Daniel ve svém prorockém vidění, ve kterém mu Bůh odhaloval budoucnost zem a národů, viděl Pána Ježíše přicházejícího na oblacích: „Viděl jsem u vidění nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho, kteréž se neruší.“ (Dan. 7, 13-14). Pán Ježíš přijde podruhé na oblacích. Přijde jako blesk. „Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice. A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“ (Mat. 24, 27-30). Přijde ve chvíli, kdy se nikdo nenaděje. „Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.“ (II. Petr. 3, 8-10). „Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec. Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.“ (Marek 13, 31-37).

4. Znamení druhého příchodu
Pán Ježíš mluvil s apoštoly o svém druhém příchodu znovu a znovu. Je tedy přirozené, že tito byli zvědaví kdy to bude a tak s touto otázkou přichází ke svému Pánu. „A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: „Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa?“ (Mat. 24, 3).
Pán Ježíš nestaví před svoje učedníky den ani hodinu svého druhého příchodu, praví, že o tom dni a hodině neví ani on sám, jedině jeho Otec v nebesích. „Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.“ (Marek 13, 32).
Ale Pán Ježíš upozorňuje své učedníky, jaká znamení budou jeho příchodu předcházet:
4.1. Falešní Kristové
4.2. Světové války, hlad, epidemie
4.3. Pronásledování věřících
    1. Zrazování jedni druhých
    2. Nenávist jedněch proti druhým
    3. Rozmnožení nepravosti
    4. Ustydnutí lásky
    5. Zvěstování evangelia po celém světě

4.1. Falešní kristové
Že by se mohl najít takový člověk, který by se prohlašoval za Ježíše Krista? Vám, kteří se nezaměstnáváte speciálně těmito otázkami, unikne mnohá věc, která se děje ve světě a často i ve vaší blízkosti. Takový falešný Kristus se nedávno objevil v Ivančicích. Jeho jméno je Student. Když měl kolem sebe již větší skupinu přívrženců, prozradil se tím, že jejich dětem odepřeli povinné vyučování ve škole. Jeho přívrženci ho za Krista plně uznávali a proto přestali své děti do školy posílat. Pan Student je učil sám jako Kristus. A když začali kácet kříže, sochy, ničit obrazy, upozornili na sebe úřady a nastalo vyšetřování. Úřadům se zdálo, že Student, který se prohlašoval za Krista, to nemá v hlavě v pořádku a dali ho do ústavu choromyslných do Kroměříže. Jeho přívrženci za ním chodili do ústavu a on je při návštěvách vyučoval dál. A že to brali s ním vážně, přesvědčil jsem se sám. Měl jsem v Gottwaldově evangelizaci a v jednom shromáždění jsem mluvil o druhém příchodu Ježíše Krista. Při tom jsem upozornil na falešného Studenta – Krista. Po shromáždění přišla za mnou jedna paní a pravila: „S jednou věcí jsem nemohla souhlasit. Vy jste prohlásil našeho vůdce za falešného Krista, ale on Kristem je a já vám to dokáži z Písma.“ Otevřela mi v Bibli knihu Izaiáš proroka, 53. kapitolu a pravila, že celá tato kapitola se vztahuje na proroka Studenta. „On zvítězí, o tom se ještě přesvědčíte.“ Tak jsem přišel do ostré polemiky ještě i při jiné příležitosti. Falešný Kristus.
Před poslední válkou se konal v Indii v Madrasu světový kongres theosofů. 35 národů vyslalo na něj 20 000 delegátů a z nejbližších krajů se zúčastnilo 80 000 lidí. Před tímto množstvím lidí byl prohlášen za Spasitele světa a hned také korunován mladý sedmnáctiletý Ind, jménem Krišnamurti. A Také mu byl dán k ruce kruh zvolených apoštolů. Za Krista ho před celým kongresem prohlásila představitelka theosofické společnosti Dr. Besantová, která se stala jedním ze sedmi apoštolů tohoto nového Mesiáše. Teosofická společnost také už vydala jeho myšlenky v knize s nadpisem U nohou Kristových. Nenaplňuje se zde předpověď Pána Ježíše? A není to zajímavé znamení Jeho blízkého druhého příchodu?

4.2. Světové války, hlad, epidemie
Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech. Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí.“ (Mat. 13, 6-8).
Dvě hrozné světové války máme za sebou a ke třetí se svět připravuje. A je všeobecné mínění, že nechá-li lidstvo dojít ke třetí světové válce, bude to zánik veškeré lidské kultury a civilizace. Proto to velké úsilí o mír. Nejsou tyto hrozné války naplnění předpověděného znamení druhého příchodu Ježíše Krista?

4.3. Pronásledování věřících
A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.“ (Mat. 24, 9).
Začal s ním Hitler v Německu, Mussolini v Itálii, Franco ve Španělsku, došlo k němu i na jiných místech a boj proti náboženství je v programu mnohých velkých i malých národů. Není to naplnění znamení, které má předcházet druhému příchodu Ježíše Krista?

4.4. Zrazování jedni druhých
Již za Hitlera byla mládež vedena k tomu, aby se nebála udat i své rodiče, jestliže jejich mínění je proti vedoucímu režimu ve státě. A bylo mnoho případů, kde se tak i stalo.
Všichni víme, co bylo německé gestapo. A přec i toto u nás prohlašovalo, že se jim hnusí udavačství českého lidu. Hanebným udavačstvím bylo vehnáno do koncentračních táborů německých tisíce a tisíce poctivých občanů, kteří se provinili jedině tím, že si dovolili mít jiné mínění, než vládnoucí německý režim. Není nic hanebnějšího, než takové udavačství, kde přítel zradí přítele, bratr bratra, rodiče děti a děti rodiče. A to za okupace bylo všedním zjevem ve všech ohrožených zemích. Zrazováním lidstvo přímo propadlo. Není to naplnění znamení předpověděného Pánem Ježíšem?

4.5. Nenávist jedněch proti druhým
A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé.“ (Mat. 24, 9).
Dějiny lidstva neznají dobu větší nenávisti jedněch proti druhým, než jak je tomu dnes,. A není to jen nenávist jednoho národa proti druhému, nýbrž je to nenávist, která zasahuje rodiny, dělnictvo v továrnách, úřednictvo v kancelářích. Nenávist, ve které za účelem prosazení svých osobních zájmů je člověk hotov smést z cesty i svého největšího přítele – i svého vlastního bratra. I tato nenávist je zvláštním znamením brzkého příchodu Ježíše Krista.

4.6. Rozmnožení nepravosti
Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není.
Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha,“
(II. Tim. 3, 1-4).
Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.
Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka.“
(Mat. 24, 37-39).
O mravním úpadku dnešního světa mluvit nebudu. Je daleko větší, než jste vstavu pochopit.
A následky toho?


4.7. Ustydnutí lásky
A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých.“ (Mat. 13, 12).
Hledejte dnes mezi lidmi lásku. Hledejte ji v rodinách mezi manžely. Hledejte ji v církvi. Hledejte ji mezi rodiči a dětmi a mezi děti a rodiči. Láska v lidských srdcích vyhasla a místo ní plane v lidských srdcích nenávist. I to je zvláštním znamením blízkého příchodu Ježíše Krista.

4.8. Zvěstování evangelia po celém světě
Jediné znamení, které není ještě naplněno. Máme nejméně 1600 milionů pohanského lidu., kterým se ještě nedostalo dostatečného svědectví evangelia o Ježíši Kristu. Ta nepatrná hrstka misionářů, která působí v pohanských zemích a kterým i tak dnešní světovou situací je jejich činnost znemožňována, není schopna naplnit tyto země Ježíšovým evangeliem. A můj osobní názor je ten, že Pán Bůh ve své nezměrné lásce k všemu lidstvu v  dohledné době ještě dá na různých místech větší duchovní probuzení a rozvlažení, aby se i pohanskému lidu dostalo jasné svědectví Ježíšova evangelia. Nevím, jakou cestou, jakým způsobem to Pán Bůh učiní, ale věřím, že to učiní. A slyším-li zprávy z některých misijních polí, kdy například na jednom místě bylo křtěno najednou 500 dospělých lidí a shromáždění v přírodě přítomno 35 000 lidí a slyším-li zprávy, že v těchto shromážděních jsou ve jménu Ježíše Krista uzdravováni slepí, hluší, chromí, němí – proč by Pán Bůh ve své veliké lásce nemohl dát takováto duchovní probuzení v pohanských zemích mezi pohanským lidem? Až budu vidět naplnění i tohoto znamení, pak budu očekávat, že se naplní slova Ježíšova: „A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.“ (Mat. 24, 14).


To vše se může stát v nejbližších letech. Je tu jedna skutečnost. Člověk by musel být slepý aby neviděl, že svět zraje ke žni. A toto si dne uvědomuje celý náboženský svět. Všem nám platí slova: „Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se ještě. A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho.“ (Zj. 22, 11-12).
Apoštol Jan již tehdy volal: „Pane Ježíši, přijdi tedy brzy! “

Mohli bychom tak volat i my? Jsme připraveni na jeho druhý příchod? Pán Ježíš nám přivolává: „Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící. A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.“ (Luk. 12, 35-36).

  1. Věci, které jsou s druhým příchodem spojeny
Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v něj,
Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás
poslaný, jako by nastával den Kristův.
Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť
nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti své, Toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby věřili lži, A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (II. Tes. 2, 1-12).
Musím upozornit na jednu skutečnost. Druhý příchod Pána Ježíše má dvě fáze, dvě období. V první fázi si přijde Pán pro svoji církev a to tak, že jej spatří ti, kteří na něj očekávají. „A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.“ (Žid. 9, 27-28). „Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho.“ (II. Tim. 4, 7-8).
Jaký den je zde myšlen? Den Páně, den jeho druhého příchodu: a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho.
Tato první fáze, první období druhého příchodu Páně rozdělí lidstvo. Ti, kteří jsou cele Pánovo, vezme Pán z této země k sobě do oblak, kde bude shromážděna Jeho církev ze všech končin světa. A Slovo Boží zdůrazňuje, že toto rozdělení zasáhne i věřící sbory: „Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou. I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě. A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás.“ (Mat. 25, 1-12). Proto kdykoliv Pán Ježíš mluvil o svém druhém příchodu, vždy své svědectví končil napomenutím: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka.“ (Luk. 21, 34-36).
Již při prvních úvahách o druhém příchodu Páně jsem zdůraznil, že toto rozdělení bude nejmocnějším a nejpodivuhodnějším Božím zásahem do života této země, kdy jeden bude vzat a druhý zanechán, kdy Boží lid bude oddělen od lidu tohoto světa, kdy pleva bude oddělena od zrna. Vzetí Božího lidu ze země naplní svět úžasem a naplní úžasem srdce těch, kteří měli určité poznání svědectví Písma o těchto věcech, ale brali je v pochybnost a proto nebyli způsobní k tomu, aby si je Pán vzal do svého království. Před vtržením Božího lidu k Pánu bude vzkříšení těla těch, kteří zemřeli ve víře v Ježíše Krista: „Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.“ (I. Tes. 4, 13-18).
V prvním okamžiku druhého příchodu Páně tedy dojde ke vzkříšení těch, kteří zesnuli v Pánu. Vstanou z hrobu v proměněném těle uzpůsobeném pro duchovní svět a v ten samý okamžik ti, kteří se dočkají zde na zemi, budou rovněž proměněni a současně se vzkříšeným Božím lidem budou vtrženi v jednom a témže okamžiku k Pánu do oblak tak, jak nám o tom svědčí Písmo: „Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné; Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné; Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo. Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední Adam v ducha obživujícího. Však ne nejprvé duchovní, ale tělesné, potom duchovní. První člověk z země zemský, druhý člověk sám Pán s nebe. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz nebeského. Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme. Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (I.. Kor. 15, 42-55). „Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána Jezukrista,Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.“ (Fil. 3, 20-21).
A co ti ostatní zemřelí?
I viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ (Zj. 20, 4-6).
A co ti, kteří z nevěřících se tohoto dne dočkají zde na zemi?
Život lidstva na této zemi po odchodu lidu Božího půjde svou cestou a se svým vývojem dál. Jen s tím rozdílem, že odchodem lidu Božího ze země nebude satanu v jeho díle na této zemi nikdo překážet a proto hřích na zemi vyvrcholí. Vyvrcholení satanova díla bude v příchodu antikrista. Tak jako se Bůh vtělil v Syna člověka, v Ježíše Krista, aby v něm a skrze něho konal na zemi dílo spásy, tak i satan se vtělí v syna člověka, aby v něm a skrze něho konal a vyvrcholil dílo své zhouby. A jako Ježíš Kristus, Spasitel světa, vyšel z národa Izraelského, tak i tento dyn ďáblův, antikrist, vyjde z národa izraelského. Všimněte si dobře oddílu Slova Božího, který jsme si četli: „Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v něj, Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův. Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh.“ (II. Tes. 2, 1-4).
Slovo Boží zná jen jeden Boží chrám a to chrám v Jeruzalémě. Poněvadž tento chrám byl v době poroby izraelského národa zbořen, nyní, kdy Izrael má zase svoji vlast a samostatnost, bude tento chrám zase vystavěn. V něm se posadí pravý antikrist, který se ujme vlády a moci v Izraeli a který všechno své úsilí zaměří k vyvrcholení díla satanova.
Toto vše se odehraje v prvním období druhého příchodu. Nevíme, jaká doba uplyne mezi prvním a druhým obdobím. Ze svědectví Slova Božího však vyrozumíváme, že na zemi zbavené soli - nebo-li lidu Božího- se budou odehrávat hrozné věci: „I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití, Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou.“ (Luk. 21, 25-26). Bude to doba velikých Božích soudů a velikého soužení na zemi. A skrze veliká soužení má přijít izraelský národ k poznání Ježíše Krista co svého Spasitele. Mezi prvním a druhým obdobím má být postavena na nebi před soudnou stolici Kristovu celá Kristova církev, aby každý věřící vzal z rukou svého Pána buď odměnu nebo škodu za to, jak svému Pánu sloužil. To nebude soud na naším hříchem, neboť tento soud podstoupil za věřící Pán Ježíš na golgotském kříži. Pán Ježíš prohlašuje v evangeliu sv. Jana 5, 24: „Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.“ Tedy slova Písma, že my všichni se musíme postavit před soudnou stolicí Kristovou neznamenají soud nad naším hříchem, ale znamená to hodnocení naší věrnosti vůši Pánu. Sem spadají slova Písma: „Nebo základu jiného žádný položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus. Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení drahé, dříví, seno, strniště. Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje. Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu. Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň.“ (I. Kor. 11-15).
A nyní přicházíme k druhému období druhého příchodu Pána Ježíše. V tomto druhém období přijde Pán Ježíš viditelný celému světu v plné své moci a slávě.
A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“ (Mat. 24, 29-30).
I pohleděl jsem, když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl jako krev. A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se. A králové země, i knížata, i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý služebník, i všeliký svobodný, skryli se v jeskyních a v skálí hor. A řekli horám i skálí: Padněte na nás, a skrejte nás před tváří toho, kterýž sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka.
Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“ (Zj. 6, 12-17).
A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti své. Toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby věřili lži, A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (II. Tes. 2, 8-12).
Teprve v druhém období pozná celý svět moc a slávu Ježíše Krista. Antikrist bude zničen i se svým dílem. Satan bude uvržen do propasti a bude mu odejmuta všechna moc na tisíc let a na celé zemi, která bude vyčištěna od bezbožníků, ujme se své vlády Pán Ježíš se svojí církví. Vše bude pod vlivem Jeho lásky a Jeho moci a na zemi bude uskutečněno království Boží. Naplní se proroctví: „Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti. I plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku. Nebude tam více žádného v věku dětinském, ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno bude. Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji. Nebudouť pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším. Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.“ (Iz. 65, 17-25).




Bratislava 1965

Žádné komentáře:

Okomentovat