Efez. 6, 10-18
Posilňte se v Pánu
a v moci síly jeho. Oblecte se v celé odění Boží,
abyste mohli státi proti útokům ďábelským. Neboť není
bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti
mocnostem, proti světa pánům temnosti věku tohoto, proti
duchovním zlostem vysoko.
Nezasvěcenec do
misterií života bude těžko rozumět obsahu tohoto oddílu Božího
slova. Těžko pochopí, že popud, ať již k dobrému nebo ke
zlému, přichází do našeho srdce zvenčí, ze světa duchovního.
Je svět dobra a je svět zla. Oba tyto duchovní světy nás
obklopují a na nás působí. Člověk má sice svobodnou vůli
k rozhodování, ale ta je ovlivňována dobrem i zlem a k čemu
se člověk více nakloní, to pak vítězí v jeho srdci. Jsou
lidé, kteří jsou přímým ztělesněním všeho zla. Ale naproti
tomu jsou zase lidé, kteří se celou silou své duše zlému
vzepřeli a kteří ve svém srdci dávají průchod dobru. Mezi
těmito dvěma světy je ustavičný boj. Svět je pak takový, kým
se nechá ovlivňovat.
Zde nám Slovo Boží
praví: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale
proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temnosti
věku tohoto.“ Jaké knížatstvo, jaké mocnosti a jací páni
světa temnosti jsou zde myšlení? Zde je myšlen duchovní svět
temna s jeho knížaty, svět démonů – padlých to andělů,
v jejichž čele stojí mocný duchovní kníže, kdysi strážce
trůnu Božího, padlý cherub. Bůh ještě před věky svěřil mu
knížectví na této zemi. Toto knížectví mu dosud neodebral. Sám
Pán Ježíš ho nazývá knížetem tohoto světa. Tím on dosud je.
Svět stojí pod jeho vlivem a vedením. Když Pán Ježíš po svém
křtu v řece Jordánu se odebral na poušť, aby se zde
v naprosté samotě připravil na svou mesiášskou činnost,
tento kníže jej vzal v duchu na vysokou horu, ukázal mu
všecka království světa a jejich slávu a pravil mu: „Toto
všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti.“
(Mat. 5, 9). Jinými slovy: Uznáš-li moje panství a podřídíš-li
se mojí vůli... Pán Ježíš odmítl. Vždyť přišel na tento
svět, aby zde panství satanovo bořil. Věděl, že knížectví na
této zemi je svěřeno satanu jen dočasně a že ještě v tomto
věku Bůh s ním vejde v soud pro jeho nevěrnost, že mu
vladařství odebere a dá jej Ježíši. Slovo Boží nás ujišťuje
s naprostou jistotou, že knížectví satanovo bude potřeno i
s těmi, kteří stojí v jeho službě a že bude
vyzdvižena korouhev Beránkova, korouhev lásky, pokoje a
spravedlnosti.
Až dosud je naše země
místem satanova odboje vůči Bohu. Úsilí satanovo směřuje
k tomu strhnout do propasti hříchu a tmy vše, co se ještě
strhnout dá. Za tím účelem rozpoutává na této zemi jednu válku
za druhou. Každý sebemenší krůček k větší svobodě,
k lepšímu zítřku, stojí nové a nové potoky lidské krve.
Proti každé ušlechtilé snaze o spravedlivější řád na zemi
staví satan nové hráze a rozpoutává všechny démonické síly,
aby toto úsilí zmařil. A tak jsme svědky a ještě mnozí z nás
budou svědky takového dramatu, jaký svět ještě neviděl.
Znovu upozorňuji:
Bouře, jaké století od století valí se světem, ta hrozná žeň
smrti na bojištích, v žalářích, ta úžasná nenávist
člověka proti člověku, všechno to maření úsilí o budování
království Božího na zemi, to je dílem této moci temnosti. A to
nejtragičtější přitom je, že člověk se sám staví do služeb
této pekelné moci. Nikdy by člověk nebyl schopen takové
bestiality, kdyby k tomu nebyl inspirován démonickými silami.
Ano, naše bojování není proti tělu a krvi, zápas mezi člověkem
a člověkem je zaněcován a živen z podsvětí démonů,
z říše satanovy. Takové bouře v lidstvu, ve světě,
může přečkat jen ten národ, který bude mít na sobě celé
odění Boží. A zde jsme u našeho textu: „Posilňte se v Pánu
a v moci síly jeho.“ Kdo z nás by necítil
potřebu nové síly? Kde brát jinde sílu, trpělivost, jak
získávat pevnou půdu pod nohami, aby nás tyto životní bouře
nesmetly, nestrhly do svého víru? Stojí-li za vším tím
neklidem, nenávistí, pekelný kníže sám, pak nám může pomoci
jedině ten, jehož moc je větší, než moc tohoto knížete. Není
člověka na světě, který by nás mohl ochránit před zásahy,
kterými mocnosti v povětří chtějí celý svět strhnout do
propasti. I před nejhorším člověkem se uchráníte, ubráníte,
ale tam, kde jsou rozpoutané démonické síly, je každá obrana
člověka marná.
Pán Ježíš je
duchovní moc. U Jeho nohou, pod Jeho vedením, v Jeho rukou jsi
bezpečným za každé bouře. Nikdo tě nevytrhne z Jeho rukou.
Bezpečnější ochranu nikde nenajdeš.
A nyní si všimněme
ještě dalšího textu: „Oblecte se v celé odění Boží“.
Jinými slovy: Vezměte to s Bohem doopravdy. V knize
Jobově čteme: „Kdybys ty opravdově hledal Boha silného a
Všemohoucímu se modlil, a byl čistý a upřímný, jistě žeť by
se probudil k tobě a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.“
(Job 8, 5-6). Nevyplácí-li se polovičatost ve světě hmotném,
nevyplácí se teprve ve světě duchovním. Člověk, který není
zakotven cele v Bohu, ať nepočítá s tím, že mu
polovičaté náboženství něco přinese. Bůh k upřímnému
upřímně se má, ale s převráceným převráceně jedná.
Nic tak Bůh nenávidí jako neupřímnost. Čteme: „Ó bys
studený byl neb horký. A tak že jsi vlažný, a ani studený , ani
horký, vyvrhu tě z úst tvých.“ (Zj. 3, 15-16).
„Oblecte se v celé odění Boží, abyste mohli odolati
v den zlý.“
Boji o lepší zítřek
není ještě konec. Ještě tu stojí silné hráze satanovy, které
musí být zdolány. Svět se bude zachvívat ještě nejednou bouří,
kdy boj mezi dobrem a zlem bude rozhodující. Co bude život jedince
v tomto boji? Odolat, nepropadnout beznaději, udržet si naději
a víru v lepší svět, udržet si víru ve vítězství dobra
a spravedlnosti. To dokážeš jedině tehdy, budeš-li svou sílu
čerpat v Ježíši Kristu a budeš-li se opírat o moc Jeho
síly.
V těch dalších
verších čteme, jaké to celé odění Boží je myšleno: „Stůjtež
tedy, majíce bedra svá podpásaná pravdou.“ Jakou pravdou?
Svět má svou pravdu, každý z nás má svou pravdu. Jen co je
různých pravd a teorií o tom, jak povstal život. A kdo tento svět
udržuje, co je účelem našeho života, jaký je smysl našeho
života. Sotva se svět ustálí na nějaké pravdě, teorii, maje za
to, že konečně dospěl k pravdě, povstane nový učenec a
svou novou teorií zvrátí teorii starou. Nějakou dobu bojuje, až
se svět s novou teorií smíří a za pár let se tato komedie
opakuje znovu. Zase přijde nový učenec, zase zvrátí dřívější
teorii a to se znovu opakuje. Co se už vystřídalo na světě
teorií o vzniku života, je-li Bůh či není, je-li život za
hrobem či není, a nic se nedivme, že my věřící bereme všechna
bádání s velikou rezervou, protože jsme si jisti, že co se
nám dnes podává jako pravda, za 10 – 20 let se zhroutí.
Když Pán Ježíš stál
před Pilátem, na otázky odpověděl: „Proto jsem na svět
přišel, abych svědectví vydal pravdě.“ (Jan 18, 37). A na
jiné místě praví: „Já světlo, na svět jsem přišel, aby
žádný, kdo věří ve mně, ve tmě nezůstal. Já jsem ta
cesta, pravda i život.“ (Jan 14). Není otázka, na kterou
nám Ježíš nedal jasnou odpověď. V Ježíšově učení se
nesetkáte nikdy se slovy: možná, asi, nepravděpodobně, ale
v každém jeho slově a za každým vyjádřením stojí Amen i
Amen – jistě i jistě. Přináší světlo i na otázky, do
kterých člověk ve své moudrosti nikdy nevnikne. Učení Ježíše
Krista je do všech podrobností Bohem zjevenou pravdou a touto
pravdou máme mít podpásaná naše bedra. Tato pravda má být
základem našeho života, má určovat našemu životu směr. Kdyby
dnes svět, národy, církve, stály na této pravdě, nebyli bychom
svědky toho, co se kolem nás děje.
Svět Ježíšovu pravdu
odmítl, i církev, která se chlubí, že stojí na místě
Kristově, zašlápla Ježíšovu pravdu do prachu, nehodila se jim
do kšeftu s náboženstvím, a tak je svět sycen samou lží i
ze strany církve. Nic se tedy nedivte, že celý život dnešního
člověka je samá lež, přetvářka, neupřímnost. „Stůjtež
tedy, majíce bedra svá podpásaná pravdou.“ Nemáme tolik
času, abychom si mohli nyní probrat alespoň ty nejdůležitější
body Ježíšovy pravdy. Jen bych chtěl vzít a postavit před vás
jeden takový paprsek z toho celku. Bůh je! Život za hrobem
je! Smrt jen mění formu života. Život na zemi nám je dán proto,
abychom se zde mohli připravit pro život další. Za tento život
jsme Pánu Bohu odpovědni. „Všichni my zajisté ukázati se
musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý
to. což skrze tělo působil.“ (II. Kor. 5, 10). Uloženo jest
lidem zemříti a potom bude soud. Člověk, jsa stržen satanovým
odbojem vůči Bohu, sešel z Božích cest a tak se zpronevěřil
svému určení být obrazem svého Stvořitele. Je ve všem pod
vlivem a moci hříchu a marně se snaží vyprostit se z jeho
otroctví. Je jen jedna cesta k záchraně. Touto cestou je
Ježíš Kristus.
Spasení, které Ježíš
přinesl tomuto světu, je v tom, že mocí svého Božství
láme v člověku moc hříchu, vysvobozuje ho z jeho pout,
vrací člověku svobodnou vůli, kterou hřích zlomil, svou obětí
na kříži shlazuje naše viny, posvěcuje nás a smiřuje s Bohem,
umrtvuje naše staré já a přetvořuje jej v nového člověka.
Tento proces nazývá novým rodem a praví o něm, že kdo se takto
znovu narodí, nemůže vejít do Božího království.
Pod vlivem a mocí
Ježíše Krista mění se mysl, povaha, charakter člověka. Celý
život pak se nám jeví v jiném světle. Skrze tento nový
život vcházíme do obecenství s Bohem a stáváme se tak
občany duchovního světa. Bůh zjevený v Ježíši Kristu se
nám stává zdrojem radosti, pokoje a života vůbec. Smrt nás
neleká, bouře světa nás neleká, vždyť nade vším vládne Bůh,
jehož ochranu, péči, lásku, pociťujeme na každém kroku. Majíce
podpásaná bedra svá Ježíšovou pravdou hledíme vpřed s plným
vědomím, že první i poslední slovo ve všem dění na světě má
Bůh. Tato pravda nás sílí, posvěcuje a zmocňuje k novému
životu a určuje každý náš krok.
Bratři a sestry!
Bude-li Pán Ježíš Alfou i Omegou našeho života, přečkáme
nejen tuto světovou bouři, ale projdeme vítězně každou jinou
revolucí o lepší zítřek. Víra, živá důvěra k Bohu je
moc, ve které člověk překonává největší těžkosti,
s kterými se v životě setkává.
Rokytnice rok 1961
Nádhera.
OdpovědětVymazat