Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše

Židům 12, 1-3

Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje. Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce.

V dnešní naší úvaze, i ve všech dalších úvahách, přál bych si docílit jedno: Vidět Pána Ježíše tak, jak o Něm mluví Písmo. Všechna naše jak tělesná, tak duchovní bída, prýští z neznámosti Pána Ježíše. Svět v Něho nevěří jen proto, že ho nezná. Člověk Pánem Ježíšem opovrhuje jen proto, že Ho nezná. Věřící člověk Ho zrazuje proto, že Ho nezná. A přec On je Alfa i Omega, počátek i konec všeho života.

Nuže – k svědectví Písma! Chceme se zahledět na Pána Ježíše tak, abychom viděli jedině Jeho.

„ Všecky věci skrze ně učiněny jsou a bez něho není nic učiněno, což učiněno jest. V něm život byl a život byl světlo lidí.“ (Jan 1, 1-14) Pánem Ježíšem začíná všechen život, i my a také v Jeho rukou je každé naše dchnutí. Jím žijeme, hýbeme se i trváme. On je dárcem všeho života.

„Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření. Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest. A onť jest přede vším, a všecko jím stojí. A onť jest hlava církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel. Poněvadž se zalíbilo Otci, aby v něm všecka plnost přebývala.“ (Kolos. 1, 15-19).

„Vy pak toho svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedlníka, aby vám byl dán. Dárce pak života zamordovali jste. Kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých; čehož my svědkové jsme.“ (Skut. 3, 14-15).

Bratři a sestry, domysleme význam tohoto svědectví. Z rukou Pána Ježíše jsme vzali a bereme život. On rozhoduje o každé vteřině našeho života a proto Jemu jsme zodpovědní za každou vteřinu našeho života. Jak že je to psáno? „Všichni my ukázati se musíme....“ A my si počínáme tak, jako bychom byli pány svého života. Jako by Pán Ježíš vůbec nebyl. Žijeme tak, že Ho ten náš život musí urážet a to jen proto, že si neuvědomujeme, kdo nám dal život a komu jsme za něj zodpovědní.

Dnes si musíme uvědomit:

Kolos. 1, 15 ... že je obraz Boha neviditelného

Žid. 1, 3 ... že je blesk slávy Otce

Skut. 10, 42 ... že je soudcem živých i mrtvých

Mat. 28, 18 ... a že jest mu dána všeliká moc na nebi i na zemi

A nyní snad pochopíme, co to znamená v Pána Ježíše nevěřit, Pána Ježíše nemilovat, Pána Ježíše zrazovat nebo dokonce jím opovrhovat.

Toto je však pohled na Pána Ježíše před Jeho příchodem na svět. Není tím zdaleka vystižena všechna Jeho moc a sláva, kterou měl u Otce, než vzal na sebe způsob člověka a přišel na tento svět. Všichni víme, že hned po pádu prvního člověka zde na zemi, svedeného cherubem Luciferem, Pán Bůh zaslíbil naší zemi Vykupitele, Mesiáše. Nepřišel hned, nejdříve musel člověk poznat, okusit ovoce svého odvrácení se od Boha. Historii lidstva od pádu Adama až po příchod Pána Ježíše na svět možno nazvat historií hříchu. Za dobu 4 000 let se mohl člověk přesvědčit, že bez zásahu Boží milosti, svou vlastní silou se z okovu, z pout hříchu, nevydobude. Musel přijít Vykupitel, aby právě v tom, v čem první člověk padl, On zvítězil. Proto musel přijít jako člověk.

A tu stojí před námi Pán Ježíš jako nejvyšší ztělesnění Boží lásky.

Slyšme, co o tom praví Písmo: „Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu. Ale samého sebe zmařil. způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn. A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný byv až do smrti, a to smrti kříže.“ (Filip. 2, 6-8). V těchto slovech nalézáme sedm stupňů, po kterých Pán Ježíš z lásky k nám hynoucím sestoupil z trůnu své slávy dolů.

1. Ačkoliv byl rovný Bohu, z lásky k člověku se vzdal mocenského postavení.
2. Samého sebe zmařil.
3. Přijal způsob služebníka.
4. Byl podobný nám lidem.
5. V způsobu nalezen jako člověk.
6. Ponížil se, poslušný byv.
7. Až do smrti a to smrti kříže.

Své mocenské postavení vyměňuje za místo v chudé rodině tesaře. Zde snáší chudobu i opovržení ze strany bohatých. Sám sebe vydává v zmar. On, Pán pánů a Král králů, jemuž se koří andělské kůry, před jehož majestátem se sklání statisíce nebešťanů, jde na svět, aby zde sloužil hříchem poskvrněnému člověku. Jako každý jiný pozemšťan je vystaven nahotě, hladu, žízni, únavě, zármutku, bolu, zklamání, lidské zlobě a konečně i potupné smrti. Podrobuje se lidskému zřízení, nechává se soudit a odsoudit padlým člověkem, trpělivě snáší, když mu plivají do tváře, když ho políčkují, když ho bijí uzlovatým bičem. A poněvadž ví, že jen smrt spravedlivého může ospravedlnit nespravedlivého, je poslušný svého Otce až do smrti a to smrti kříže. Tak miloval svět, tebe i mne... Tak hluboko se ponížil... Ale člověk neporozuměl. Právě Jeho ponížení vede většinu lidí k tomu, že Ho považuje za nic. „Nechceme Boha, který se nechal ukřižovat,“ prohlásil nedávno mluvčí jednoho státu. Nepochopil svět, že to byla jediná cesta k vykoupení člověka. Přesně se naplnilo to, co předpověděl prorok Izaiáš: „Kdo uvěřil kázání našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno? Nebo před ním vyrostl jako proutek a jako kořen z země vyprahlé, nemaje podoby ani krásy. Viděli jsme jej, ale nic nebylo viděti toho, proč bychom ho žádostiví byli. Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili.“ (Iz. 53, 1-3).

Jinak však na to hledí Bůh. Pán Ježíš sestoupil z trůnu své slávy 7 stupňů dolů, Bůh Ho za to povýšil sedmi stupni vzhůru: „Protož i Bůh povýšil ho nade vše, a dal jemu jméno nad každé jméno, aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, kteříž jsou na zemi, i těch, kteříž jsou pod zemí. A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.“ (Fil. 2, 9).

1. Povýšil ho nade vše.
2. Dal jemu jméno nad každé jméno.
3. Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo.
4. Kteří jsou na nebi.
5. kteří jsou na zemi.
6. Kteří jsou pod zemí.
7. A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus je Pánem v slávě Otce.

Tak stojí dnes Pán Ježíš před námi. (Zj. 1, 9-18). Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše...

Vidíš, milá duše, tu Jeho moc? Slávu? I lásku, ve které se obětoval? Uvědomuješ si i Jeho moc, která je mu dána na nebi i na zemi? Uvědomuješ si, že staneš před Jeho soudnou stolicí?

Čím ti je Pán Ježíš? Blahoslavení, kteří v Něho uvěřili...

Ostrava rok 1941