Matouš 12, 30
Kdož není se mnou,
proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
Je-li možné ve všech
otázkách života najít střední cestu, na poli náboženském
této střední cesty není. Na duchovním poli se buď člověk
rozhodne cele pro Boha a stane se upřímným vyznavačem Boží
pravdy, nebo zůstane vůči pravdám evangelia uzavřeným, vlažným
a tím se postaví, třeba nepřímo, na odpor Boží pravdě.
Lidstvo se sice
pokoušelo najít i v náboženství jakousi střední cestu,
nebýt ani příliš nábožným ani příliš bezbožným, ale Bůh
v každém takovém případě ukázal člověku, že takový
kompromis je nemožný.
Takové hledání
střední cesty v otázce náboženské nalézáme u národa
Izraelského v době krále Achaba. Král Achab se svojí
manželkou Jezábel počali ve své zemi šířit pohanský kult. A
poněvadž izraelští proroci se postavili ostře proti tomu,
královna Jezábel nechala všechny Boží proroky, které dopadla,
vyvraždit. V této době bylo velmi těžko postavit se proti
šíření tohoto pohanského kultu a tak velká část lidu
izraelského uznala za nejlepší přizpůsobit se duchu doby. Když
prorok Eliáš viděl tuto dvojakost lidu, s nasazením svého
vlastního života svolal izraelský lid na horu Karmel a tam
postavil národ před rozhodnutí: Dokud budete kulhat na obě
strany? Jestliže je Hospodin Bohem, následujte ho! Pak-li Bál,
jděte za ním.
Za doby Pána Ježíše
by kníže Nikodém a Josef z Arimatie rádi našli nějakou
střední cestu mezi Ježíšem a židovstvím. Z toho, co Ježíš
učil, většinu uznávali. Viděli také, že Ježíš není
obyčejným člověkem, ale že je od od Boha poslaný Mistr. Vidíme
to z rozmluvy Nikodéma s Ježíšem: „Mistře, víme,
že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit
ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
(Jan 3, 2). A přesto ani Nikodém ani Josef z Arimatie neměli
odvahu veřejně se postavit za Ježíše a proto hledali nějakou
střední cestu. Ale marně. Pán Ježíš jim ukázal na nemožnost
takového kompromisu svým jasným prohlášením: „Kdož není
se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou,
rozptylujeť.“ A ve svém požadavku jde ještě dál.
„Kdožkoli vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před
Otcem svým, kterýž jest v nebesích. Kdož by pak mne zapřel
před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest
v nebesích.“ (Mat. 10, 32-33). A ještě dál: „Jde-li
kdo ke mně a nemá-li v nenávisti otce svého i mateře své,
i ženy, i děti, i bratří, i sester, ano i té duše své, nemůž
býti mým učedlníkem.“ (Luk.14, 26).
A zde stojíme před
otázkou: Proč Pán Ježíš staví tak těžké požadavky před
ty, kteří by chtěli u něho dosáhnout věčného života? Odpověď
na tuto otázku máme v písni číslo 145:
Ach, už raz se
rozhodněte,
koho chcete milovat.
Nemožné je světu
sloužit
a Kristu se věnovat.
Buďto pustíš hříchy
světa
a k Bohu se
přivineš,
anebo si zvolíš rozkoš
a v ní věčně
zahyneš.
Celé srdce Bůh si žádá,
neb On celé podává,
není spásy, ne pro
toho,
kdo půl sobě nechává.
Ježíš Kristus se
vzdal všeho, i sama sebe, aby svou obětí na kříži zachránil
hříchem zotročené lidstvo. Ježíš se nebude dělit o tvé srdce
se světem. Buď budeš cele Jeho, aby jsi se stal dědicem jeho
Božího království aneb jím pohrdneš a postavíš se tak na
stranu jeho nepřátel. Střední cesty tu není. Ježíš to
prohlašuje velmi jasně a srozumitelně: „Kdož není se mnou,
proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.“
Jsi Kristův cele? Anebo
hledáš dosud střední cestu a tím nejsi ani studený ani horký?
Co praví Písmo o
takových? „Protože nejsi ani studený ani horký,
vyvrhu tě z úst svých.“
Celé srdce Bůh si žádá,
neb On celé podává,
není spásy, ne pro
toho,
kdo půl sobě nechává.
Rokytnice 1959 (křest)
Žádné komentáře:
Okomentovat