II. Petr. 3, 1-14
Nejmilejší, již
toto druhý list vám píši, jimižto vzbuzuji skrze napomínání
vaši upřímou mysl,
Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní vydané od nás apoštolů Pána a spasitele, Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící, A říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření. Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna. Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul. Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? Nového pak nebe a nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž spravedlnost přebývá. Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poškvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji.
Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní vydané od nás apoštolů Pána a spasitele, Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí chodící, A říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření. Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna. Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul. Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. Ale tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v pobožnostech, Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? Nového pak nebe a nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž spravedlnost přebývá. Protož, nejmilejší, takových věcí čekajíce, snažtež se, abyste bez poškvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji.
Pro lid evangelia je
druhý příchod Pána Ježíše takovou skutečností, že nemůže
mít o této věci ani nejmenší pochybnosti. Nový zákon mluví o
druhém příchodu znovu a znovu. Prosba - Přijď království tvé
– obsažena v modlitbě Páně se vztahuje k druhému
příchodu Ježíše Krista. Pán Ježíš svým prvním příchodem
na zem království Boží přiblížil. Jeho druhým příchodem
bude království Boží uskutečněno i na zemi v plném
rozsahu. Toto téma bych rozdělil na tyto části:
- Skutečnost druhého příchodu Ježíše Krista
- Účel druhého příchodu
- Způsob druhého příchodu
- Znamení druhého příchodu
- Věci, které jsou s druhým příchodem spojeny
Chci se vyvarovat
v otázce druhého příchodu Ježíše Krista jakékoliv
vlastní myšlenky, Povedu vás výhradně Písmem svatým.
Upozorňuji, že svědectví Písma o druhém příchodu Ježíše
Krista je tolik, že vás povedu jen k těm nejdůležitějšm…
1. Skutečnost
druhého příchodu Ježíše Krista
Je založena na osobním svědectví samého Pána Ježíše.
„Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne
věřte. V domě Otce mého příbytkové mnozí
jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám
připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase
přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy
byli.“ (Jan 14, 1-3). „První zajisté knihu sepsalť
jsem, ó Teofile, o všech věcech, kteréž začal Ježíš i činiti
i učiti, Až do toho dne, v němž dav přikázaní apoštolům,
kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest. Kterýmž
i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých
jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o
království Božím. A shromáždiv je,
přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali
zaslíbení Otcova, o kterémž jste prý slyšeli ode
mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem
svatým po nemnohých těchto dnech. Oni pak sšedše se, otázali se
ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království
Izraelské? I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb
příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. Ale
přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi
svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až
do posledních končin země. A to pověděv, ani na to hledí, zhůru
vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. A když za ním v
nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich
v rouše bílém,
A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Sk. 1, 1-11).
A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Sk. 1, 1-11).
Pán Ježíš krátce
před svojí smrtí se loučí se svými učedníky. Již delší
dobu je připravoval na svoji násilnou smrt – smrt ukřižováním.
Učedníci jsou zdrceni a Pán je potěšuje. Zdůrazňuje jim
pokračování života za hrobem. Odchází proto, aby jim připravil
věčné příbytky. „Nermutiž se srdce vaše. Věříte
v Boha, i ve mne věřte. V domě Otce mého
příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.
Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím
vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde
jsem já, i vy byli.“ (Jan 14, 1-3). A když odejdu a
připravím vám místo – zase přijdu… Chcete pochybovat o tomto
Ježíšově prohlášení? Vždyť každé Jeho slovo je jako
přísaha.
2. Účel druhého
příchodu
Již je vyjádřen
předcházejícími slovy: „… a poberu vás k sobě samému,
abyste, kde jsem já, i vy byli. Účel druhého příchodu
Ježíše Krista je tedy vzetí Kristovy církve, tedy těch, kteří
jsou Kristovo, ze země a uvedení jich do v nebi připravených
příbytků.
Milá
duše! Jsi Ježíšova? Já se tě neptám, do které církve zde na
zemi patříš. Jsi Ježíšova? Jestliže ano i ty budeš mezi těmi,
které Pán Ježíš při svém druhém příchodu vezme z této
země a uvede je do svých příbytků. Někdo by zde mohl položit
otázku: A která církev je církví Kristovou?: Katolická?
Evangelická? Baptistická? Adventistická? Metodistická?
Československá? Ani jedna! Ve všech církvích najdete i pšenici
i koukol. Jsem 53 roku věřícím. Za tu dobu jsem měl mnoho
příležitostí vniknout i do soukromého života příslušníků
jiných církví a shledal jsem, že ani jedna není prosta těch,
kteří i ty nejvážnější Boží pravdy berou lehkomyslně a
povrchně a při vší známosti Boží pravdy zůstávají otroky
hříchu. A naproti tomu jsem našel i v jiné církvi duše,
které neměly snad ve všech otázkách spasení dostatečné
světlo, ale byly to duše Pánu věrné a oddané, o kterých
nepochybuji, že jsou vlastnictvím Kristovým. Téměř v každé
církvi najdete ty, kteří opravdu Pána Ježíše milují, Jemu
cele důvěřují a snaží se Pána ze všech svých sil následovat
a právě tyto duše tvoří skutečnou, zde na zemi neviditelnou
církev Kristovu. Všechny tyto duše Pán Ježíš při svém
druhém příchodu shromáždí v jedno, vezme je ze země a
uvede do nebeských příbytků. „Tehdážť se ukáže znamení
Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení
země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích
nebeských s mocí a slávou velikou. Kterýž pošle anděly své s
hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř
větrů, a od končin nebes až do končin jejich.“ (Mat. 24,
30-31). „Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož
by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí
i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka,
oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali
hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho
na trůnu sedícího a od Beránka.“ (Zj. 7,
9-10). „I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi:
Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli.
I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž
přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je
ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím, a slouží
jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu,
zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více,
a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek,
kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k
živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“
(Zj. 7, 13-17). Z těchto svědectví vidíme jasně, že druhý
příchod Ježíše Krista přinese světu naprosté rozdělení. Ti,
kteří se cele vydali Pánu, budou v jednom okamžiku odděleni
od těch, kteří dali přednost světu. Kteří jsou vpravdě
Ježíšovo, bez ohledu na to, ze které jsou církve zde na zemi,
budou z této země vzati, jako Enoch, aniž by procházeli
údolím smrti. Jejich těla budou rázem proměněna, zduchovněna a
způsobena pro svět duchovní. „I promluvil ke mně jeden z
těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho?
A odkud přišli? I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To
jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha
svá, a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem
Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž
sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více,
ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné
horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je
bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou
slzu s očí jejich.“ (I. Kor. 15, 50-55). „Ale naše
obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána
Jezukrista, Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo
podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen
jest i všecky věci podmaniti sobě.“ (Fil. 3, 20-21). O tomto
dni mluvil již prorok Malachiáš: „Tehdy ti, kteříž se bojí
Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a
slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž
se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. Tiť budou, praví
Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a
slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž
mu slouží. Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi
spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a
tím, kdo jemu neslouží.“ (Mal. 3, 16-18). Jak dojde
k rozdělení, o tom mluví sám Pán Ježíš: „Tehdyť
dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou
mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. Bdětež
tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“
(Mat. 24, 40-42). Vzetí Božího lidu ze země bude úžasným Božím
zásahem do života této země. Jeden bude vzat, druhý zanechán.
Mezi kterými budeš, milá duše, ty?
A zase jsme u otázky: A
co bude s ostatním světem? Svět do určité doby půjde svou
cestou dál – ale jak? Odchodem lidu Božího ze země bude země
zbavena soli, svět zůstane bez mravní a duchovní opory, kterou mu
byl Boží vyvolený lid. Satan bude mít na této zemi volné pole.
Nikdo mu nebude v jeho zhoubném díle překážet. Hřích,
bezbožnost, nespravedlnost, boj jednoho proti druhému vyvrcholí.
Antikrist rozvine zde své dílo. V této době má být vylito
na tuto zemi sedm koflíků Božího hněvu: „I slyšel jsem
hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte,
vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zem. I šel první, a vylil
koflík svůj na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na
lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli
obrazu jejímu. Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a
učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři
umřela. Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na
studnice vod, i obráceny jsou v krev. I slyšel jsem anděla vod,
řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a
svatý, žes to usoudil. Poněvadž krev svatých a proroků
vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni. I slyšel jsem
jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí,
praví jsou a spravedliví soudové tvoji. Potom čtvrtý
anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu páliti lidi
ohněm. I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha
toho, kterýž má moc nad těmi ranami, a však nečinili pokání,
aby vzdali slávu jemu. Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na
stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i
kousali jazyky své pro bolest. A rouhali se Bohu nebeskému pro
bolesti své a pro vředy své, a však nečinili pokání z skutků
svých. Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku
Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům
od východu slunce. A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a
z úst falešného proroka vyšli tři duchové
nečistí, podobní žabám. Nebo jsou duchové ďábelští, ješto
činí divy, a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa,
aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá
roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho. I
shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. Tedy
sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký
z chrámu nebeského, z trůnu, řkoucí: Stalo se. I stali se
zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se
veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, země
třesení tak velikého. I roztrhlo se to veliké město na tři
strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět
před oblíčejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti
hněvu svého. A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou
nalezeny. A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi.
I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla
ta jejich rána.“ (Zj. 16, 1-21). Rána za ránou, jedna
katastrofa hroznější druhé, jedna živelná pohroma za druhou
budou stíhat svět.
Ještě se musíme
maličko vrátit ke vzetí Božího lidu ze země. Řekl jsem, že to
bude úžasný Boží zásah do života této země. Ale tomuto
bude předcházet ještě větší Boží zásah a sice vzkříšení
těla z mrtvých a to těch, kteří předtím u víře v Pána
Ježíše zemřeli. Nejdříve tito vstanou z hrobu, ne v tom
těle, ve kterém zemřeli. Vstanou v těle duchovním
uzpůsobeném pro duchovní svět. Oni budou první vtrženi k Pánu
do oblak a s nimi budou vtrženi do oblak ti, kteří se osobně
dočkají druhého příchodu Ježíše Krista. „Nechciť pak,
abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se
nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož
věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty,
kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté
vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do
příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám
ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou
Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my
živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků,
vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A
protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.“ (I. Tes. 4,
13-18).
A co bude s těmi
mrtvými, kteří zemřeli bez smíření s Bohem? „I viděl
jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše
stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž
se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení
jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s
Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se
nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení.
Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad
těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a
Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ (Zj. 20, 4-6).
Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let.
K jejich vzkříšení dojde až po tisíciletém království
Kristově na zemi. Bude to vzkříšení k soudu.
3. Způsob druhého
příchodu
Víme, že
Pán Ježíš vstal v těle, ve kterém byl ukřižován a
pohřben. I když toto tělo bylo Boží mocí proměněno a
zduchovněno, zachovalo si svůj původní zjev. Byly na něm
viditelné rány od hřebů i od kopí, kterým mu byl probodnut
bok. „A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a
Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál
u prostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl Tomášovi: Vložiž
prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok
můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. I odpověděl Tomáš a
řekl jemu: Pán můj a Bůh můj Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl,
Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a
uvěřili.“ (Jan 20, 26-29). Duchovní tělo nepodléhá již
zákonům hmoty, zákonům země. Hmotu prostupuje. Proto mohl Pán
Ježíš po svém zmrtvýchvstání projít i zavřenými dveřmi.
Toto proměněné zduchovnělé tělo neslo již odlesk Boží slávy.
Když se Pán Ježíš již po svém zmrtvýchvstání zjevil Saulovi
na cestě do Damašku, Saul hleděním na tuto slávu Ježíšovu
oslepl. Ve zmrtvýchvstalém oslaveném těle se odebral Pán Ježíš
od svých učedníků do nebeských příbytků : „A to pověděv,
ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí
jejich. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži
postavili se podlé nich v rouše bílém, A řekli: Muži
Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž
zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili
způsob jeho jdoucího do nebe.“ (Sk. 1, 9-11). Toto Boží
prohlášení je tak zřetelné a srozumitelné, že tu nemůže být
nejmenší pochybnost o tom, jakým způsobem Pán Ježíš přijde
podruhé. Tímto Božím prohlášením je také znovu potvrzena
skutečnost Ježíšova druhého osobního příchodu. Nepřijde jako
chudé betlémské dítě, ale v Boží moci a slávě jak Pán
všech pánů a Král všech králů. Pán Ježíš mluví o tom na
vícero místech: „A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře
v oblace s mocí a slavou velikou.“ (Luk. 21, 27). „Syn
zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly
svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.“
(Mat. 16, 27). Již prorok Daniel ve svém prorockém vidění,
ve kterém mu Bůh odhaloval budoucnost zem a národů, viděl Pána
Ježíše přicházejícího na oblacích: „Viděl jsem u vidění
nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka
přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj
postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby
všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství
jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho,
kteréž se neruší.“ (Dan. 7, 13-14). Pán Ježíš přijde
podruhé na oblacích. Přijde jako blesk. „Nebo jakož blesk
vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i
příchod Syna člověka. Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se
shromáždí i orlice. A hned po ssoužení těch dnů slunce se
zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s
nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže
znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka
pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na
oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“ (Mat. 24,
27-30). Přijde ve chvíli, kdy se nikdo nenaděje. „Ale tato
jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u
Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť
Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to
mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří
zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten
den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti
vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak
i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.“ (II. Petr.
3, 8-10). „Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou
v nebesích, ani Syn, jediné Otec. Vizte, bděte a modlte se; nebo
nevíte, kdy bude ten čas. Jako člověk, kterýž daleko odšel,
opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a
jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li,
čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. Aby
snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. A cožť vám
pravím, všechněmť pravím: Bděte.“ (Marek 13, 31-37).
4. Znamení druhého
příchodu
Pán Ježíš mluvil
s apoštoly o svém druhém příchodu znovu a znovu. Je tedy
přirozené, že tito byli zvědaví kdy to bude a tak s touto
otázkou přichází ke svému Pánu. „A když se posadil na hoře
Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce:
„Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a
skonání světa?“ (Mat. 24, 3).
Pán Ježíš nestaví
před svoje učedníky den ani hodinu svého druhého příchodu,
praví, že o tom dni a hodině neví ani on sám, jedině jeho Otec
v nebesích. „Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani
andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.“
(Marek 13, 32).
Ale Pán Ježíš
upozorňuje své učedníky, jaká znamení budou jeho příchodu
předcházet:
4.1. Falešní
Kristové
4.2. Světové
války, hlad, epidemie
4.3. Pronásledování
věřících
- Zrazování jedni druhých
- Nenávist jedněch proti druhým
- Rozmnožení nepravosti
- Ustydnutí lásky
- Zvěstování evangelia po celém světě
4.1. Falešní kristové
Že by se mohl najít
takový člověk, který by se prohlašoval za Ježíše Krista? Vám,
kteří se nezaměstnáváte speciálně těmito otázkami, unikne
mnohá věc, která se děje ve světě a často i ve vaší
blízkosti. Takový falešný Kristus se nedávno objevil
v Ivančicích. Jeho jméno je Student. Když měl kolem sebe
již větší skupinu přívrženců, prozradil se tím, že jejich
dětem odepřeli povinné vyučování ve škole. Jeho přívrženci
ho za Krista plně uznávali a proto přestali své děti do školy
posílat. Pan Student je učil sám jako Kristus. A když začali
kácet kříže, sochy, ničit obrazy, upozornili na sebe úřady a
nastalo vyšetřování. Úřadům se zdálo, že Student, který se
prohlašoval za Krista, to nemá v hlavě v pořádku a
dali ho do ústavu choromyslných do Kroměříže. Jeho přívrženci
za ním chodili do ústavu a on je při návštěvách vyučoval dál.
A že to brali s ním vážně, přesvědčil jsem se sám. Měl
jsem v Gottwaldově evangelizaci a v jednom shromáždění
jsem mluvil o druhém příchodu Ježíše Krista. Při tom jsem
upozornil na falešného Studenta – Krista. Po shromáždění
přišla za mnou jedna paní a pravila: „S jednou věcí jsem
nemohla souhlasit. Vy jste prohlásil našeho vůdce za falešného
Krista, ale on Kristem je a já vám to dokáži z Písma.“
Otevřela mi v Bibli knihu Izaiáš proroka, 53. kapitolu a
pravila, že celá tato kapitola se vztahuje na proroka Studenta. „On
zvítězí, o tom se ještě přesvědčíte.“ Tak jsem přišel do
ostré polemiky ještě i při jiné příležitosti. Falešný
Kristus.
Před poslední válkou
se konal v Indii v Madrasu světový kongres theosofů. 35
národů vyslalo na něj 20 000 delegátů a z nejbližších
krajů se zúčastnilo 80 000 lidí. Před tímto množstvím
lidí byl prohlášen za Spasitele světa a hned také korunován
mladý sedmnáctiletý Ind, jménem Krišnamurti. A Také mu byl dán
k ruce kruh zvolených apoštolů. Za Krista ho před celým
kongresem prohlásila představitelka theosofické společnosti Dr.
Besantová, která se stala jedním ze sedmi apoštolů tohoto nového
Mesiáše. Teosofická společnost také už vydala jeho myšlenky
v knize s nadpisem U nohou Kristových. Nenaplňuje se zde
předpověď Pána Ježíše? A není to zajímavé znamení Jeho
blízkého druhého příchodu?
4.2. Světové války,
hlad, epidemie
„Budete slýchati
zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili;
nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. Nebo povstane
národ proti národu a království proti království, a budou
hladové a morové a země třesení po místech. Ale tyto všecky
věci jsou počátkové bolestí.“ (Mat. 13, 6-8).
Dvě hrozné světové
války máme za sebou a ke třetí se svět připravuje. A je
všeobecné mínění, že nechá-li lidstvo dojít ke třetí
světové válce, bude to zánik veškeré lidské kultury a
civilizace. Proto to velké úsilí o mír. Nejsou tyto hrozné války
naplnění předpověděného znamení druhého příchodu Ježíše
Krista?
4.3. Pronásledování
věřících
„A tehdy vydadí vás
v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech
národů pro jméno mé.“ (Mat. 24, 9).
Začal s ním Hitler
v Německu, Mussolini v Itálii, Franco ve Španělsku,
došlo k němu i na jiných místech a boj proti náboženství
je v programu mnohých velkých i malých národů. Není to
naplnění znamení, které má předcházet druhému příchodu
Ježíše Krista?
4.4. Zrazování jedni
druhých
Již za Hitlera byla
mládež vedena k tomu, aby se nebála udat i své rodiče,
jestliže jejich mínění je proti vedoucímu režimu ve státě. A
bylo mnoho případů, kde se tak i stalo.
Všichni víme, co bylo
německé gestapo. A přec i toto u nás prohlašovalo, že se jim
hnusí udavačství českého lidu. Hanebným udavačstvím bylo
vehnáno do koncentračních táborů německých tisíce a tisíce
poctivých občanů, kteří se provinili jedině tím, že si
dovolili mít jiné mínění, než vládnoucí německý režim.
Není nic hanebnějšího, než takové udavačství, kde přítel
zradí přítele, bratr bratra, rodiče děti a děti rodiče. A to
za okupace bylo všedním zjevem ve všech ohrožených zemích.
Zrazováním lidstvo přímo propadlo. Není to naplnění znamení
předpověděného Pánem Ježíšem?
4.5. Nenávist jedněch
proti druhým
„A tehdy vydadí vás
v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech
národů pro jméno mé.“ (Mat. 24, 9).
Dějiny lidstva neznají
dobu větší nenávisti jedněch proti druhým, než jak je tomu
dnes,. A není to jen nenávist jednoho národa proti druhému, nýbrž
je to nenávist, která zasahuje rodiny, dělnictvo v továrnách,
úřednictvo v kancelářích. Nenávist, ve které za účelem
prosazení svých osobních zájmů je člověk hotov smést z cesty
i svého největšího přítele – i svého vlastního bratra. I
tato nenávist je zvláštním znamením brzkého příchodu Ježíše
Krista.
4.6. Rozmnožení
nepravosti
„Toto pak věz, že
v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou
lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní,
zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,
Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší,
kterýmž nic dobrého milo není.
Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha,“ (II. Tim. 3, 1-4).
Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha,“ (II. Tim. 3, 1-4).
„Ale jakož bylo
za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.
Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka.“ (Mat. 24, 37-39).
Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka.“ (Mat. 24, 37-39).
O mravním úpadku
dnešního světa mluvit nebudu. Je daleko větší, než jste vstavu
pochopit.
A následky toho?
4.7. Ustydnutí lásky
„A že rozmnožena
bude nepravost, ustydne láska mnohých.“ (Mat. 13, 12).
Hledejte dnes mezi lidmi
lásku. Hledejte ji v rodinách mezi manžely. Hledejte ji
v církvi. Hledejte ji mezi rodiči a dětmi a mezi děti a
rodiči. Láska v lidských srdcích vyhasla a místo ní plane
v lidských srdcích nenávist. I to je zvláštním znamením
blízkého příchodu Ježíše Krista.
4.8. Zvěstování
evangelia po celém světě
Jediné znamení, které
není ještě naplněno. Máme nejméně 1600 milionů pohanského
lidu., kterým se ještě nedostalo dostatečného svědectví
evangelia o Ježíši Kristu. Ta nepatrná hrstka misionářů, která
působí v pohanských zemích a kterým i tak dnešní světovou
situací je jejich činnost znemožňována, není schopna naplnit
tyto země Ježíšovým evangeliem. A můj osobní názor je ten,
že Pán Bůh ve své nezměrné lásce k všemu lidstvu v
dohledné době ještě dá na různých místech větší duchovní
probuzení a rozvlažení, aby se i pohanskému lidu dostalo jasné
svědectví Ježíšova evangelia. Nevím, jakou cestou, jakým
způsobem to Pán Bůh učiní, ale věřím, že to učiní. A
slyším-li zprávy z některých misijních polí, kdy
například na jednom místě bylo křtěno najednou 500 dospělých
lidí a shromáždění v přírodě přítomno 35 000 lidí
a slyším-li zprávy, že v těchto shromážděních jsou ve
jménu Ježíše Krista uzdravováni slepí, hluší, chromí, němí
– proč by Pán Bůh ve své veliké lásce nemohl dát takováto
duchovní probuzení v pohanských zemích mezi pohanským
lidem? Až budu vidět naplnění i tohoto znamení, pak budu
očekávat, že se naplní slova Ježíšova: „A bude kázáno
toto evangelium království po všem světě, na svědectví
všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.“ (Mat. 24,
14).
To vše se může stát
v nejbližších letech. Je tu jedna skutečnost. Člověk by
musel být slepý aby neviděl, že svět zraje ke žni. A toto si
dne uvědomuje celý náboženský svět. Všem nám platí slova:
„Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo
jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se
ještě. A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil
jednomu každému podlé skutků jeho.“ (Zj. 22, 11-12).
Apoštol Jan již tehdy
volal: „Pane Ježíši, přijdi tedy brzy! “
Mohli bychom tak volat i
my? Jsme připraveni na jeho druhý příchod? Pán Ježíš nám
přivolává: „Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce
hořící. A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by
se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli
jemu.“ (Luk. 12, 35-36).
- Věci, které jsou s druhým příchodem spojeny
„Prosímeť pak vás,
bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista, a naše
shromáždění v něj,
Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův.
Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti své, Toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby věřili lži, A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (II. Tes. 2, 1-12).
Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný, jako by nastával den Kristův.
Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, totiž aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti působí, toliko až by ten, kterýž jej zdržuje nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí zjevením jasné přítomnosti své, Toho nešlechetníka, jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby věřili lži, A aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (II. Tes. 2, 1-12).
Musím upozornit na jednu
skutečnost. Druhý příchod Pána Ježíše má dvě fáze, dvě
období. V první fázi si přijde Pán pro svoji církev a to
tak, že jej spatří ti, kteří na něj očekávají. „A jakož
uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,Tak i
Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí
hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají
k spasení.“ (Žid. 9, 27-28). „Boj výborný bojoval
jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již za tím odložena
jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten
spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž
milují to slavné příští jeho.“ (II. Tim. 4, 7-8).
Jaký den je zde myšlen?
Den Páně, den jeho druhého příchodu: a netoliko mně, ale i
všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho.
Tato první fáze, první
období druhého příchodu Páně rozdělí lidstvo. Ti, kteří
jsou cele Pánovo, vezme Pán z této země k sobě do
oblak, kde bude shromážděna Jeho církev ze všech končin světa.
A Slovo Boží zdůrazňuje, že toto rozdělení zasáhne i věřící
sbory: „Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám,
kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. Pět pak z
nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše
lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v
nádobkách svých s lampami svými. A když prodlíval ženich,
zdřímaly všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj,
ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky ty panny, a
ozdobily lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám
oleje svého, nebo lampy naše hasnou. I odpověděly ty opatrné,
řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k
prodavačům, a kupte sobě. A když odešly kupovati, přišel
ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny
jsou dvéře. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane,
pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám,
neznámť vás.“ (Mat. 25, 1-12). Proto kdykoliv Pán Ježíš
mluvil o svém druhém příchodu, vždy své svědectví končil
napomenutím: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená
srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život,
a v náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osídlo přijde na
všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož
bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech
těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem
člověka.“ (Luk. 21, 34-36).
Již při prvních
úvahách o druhém příchodu Páně jsem zdůraznil, že toto
rozdělení bude nejmocnějším a nejpodivuhodnějším Božím
zásahem do života této země, kdy jeden bude vzat a druhý
zanechán, kdy Boží lid bude oddělen od lidu tohoto světa, kdy
pleva bude oddělena od zrna. Vzetí Božího lidu ze země naplní
svět úžasem a naplní úžasem srdce těch, kteří měli určité
poznání svědectví Písma o těchto věcech, ale brali je
v pochybnost a proto nebyli způsobní k tomu, aby si je
Pán vzal do svého království. Před vtržením Božího lidu
k Pánu bude vzkříšení těla těch, kteří zemřeli ve víře
v Ježíše Krista: „Nechciť pak, abyste nevěděli,
bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i
jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš
umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v
Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem
Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně,
nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem
ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s
nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení
spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří,
a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých
těmito slovy.“ (I. Tes. 4, 13-18).
V prvním
okamžiku druhého příchodu Páně tedy dojde ke vzkříšení
těch, kteří zesnuli v Pánu. Vstanou z hrobu
v proměněném těle uzpůsobeném pro duchovní svět a v ten
samý okamžik ti, kteří se dočkají zde na zemi, budou rovněž
proměněni a současně se vzkříšeným Božím lidem budou
vtrženi v jednom a témže okamžiku k Pánu do oblak tak,
jak nám o tom svědčí Písmo: „Takť bude i vzkříšení z
mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné; Rozsívá
se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo
tělesné, jest i duchovní tělo. Takť i psáno jest: Učiněn jest
první člověk Adam v duši živou, ale ten poslední
Adam v ducha obživujícího. Však ne nejprvé duchovní, ale
tělesné, potom duchovní. První člověk z země zemský, druhý
člověk sám Pán s nebe. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i
zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou i
nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz
nebeského. Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království
Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost
neporušitelnosti dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím:
Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned
pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí,
a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.
Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci
neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když
porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče
nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest:
Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde jest, ó smrti,
osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ (I.. Kor.
15, 42-55). „Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i
spasitele očekáváme Pána Jezukrista,Kterýž promění tělo naše
ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti
té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.“
(Fil. 3, 20-21).
A co ti ostatní zemřelí?
„I viděl jsem
stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše
stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž
se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení
jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s
Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se
nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení.
Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad
těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a
Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ (Zj. 20, 4-6).
A co ti, kteří
z nevěřících se tohoto dne dočkají zde na zemi?
Život lidstva na této
zemi po odchodu lidu Božího půjde svou cestou a se svým vývojem
dál. Jen s tím rozdílem, že odchodem lidu Božího ze země
nebude satanu v jeho díle na této zemi nikdo překážet a
proto hřích na zemi vyvrcholí. Vyvrcholení satanova díla bude
v příchodu antikrista. Tak jako se Bůh vtělil v Syna
člověka, v Ježíše Krista, aby v něm a skrze něho
konal na zemi dílo spásy, tak i satan se vtělí v syna
člověka, aby v něm a skrze něho konal a vyvrcholil dílo své
zhouby. A jako Ježíš Kristus, Spasitel světa, vyšel z národa
Izraelského, tak i tento dyn ďáblův, antikrist, vyjde z národa
izraelského. Všimněte si dobře oddílu Slova Božího, který
jsme si četli: „Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští
Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v něj, Abyste se
nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha,
buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás poslaný,
jako by nastával den Kristův. Nesvodiž vás žádný nižádným
obyčejem. Neboť nenastane, leč až prvé přijde
odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení,
Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb
čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako
Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh.“ (II. Tes. 2,
1-4).
Slovo Boží zná jen
jeden Boží chrám a to chrám v Jeruzalémě. Poněvadž tento
chrám byl v době poroby izraelského národa zbořen, nyní,
kdy Izrael má zase svoji vlast a samostatnost, bude tento chrám
zase vystavěn. V něm se posadí pravý antikrist, který se
ujme vlády a moci v Izraeli a který všechno své úsilí
zaměří k vyvrcholení díla satanova.
Toto vše
se odehraje v prvním období druhého příchodu. Nevíme, jaká
doba uplyne mezi prvním a druhým obdobím. Ze svědectví Slova
Božího však vyrozumíváme, že na zemi zbavené soli - nebo-li
lidu Božího- se budou odehrávat hrozné věci: „I budouť
znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení
národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a
vlnobití, Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání
těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské
pohybovati se budou.“ (Luk. 21, 25-26). Bude to doba velikých
Božích soudů a velikého soužení na zemi. A skrze veliká
soužení má přijít izraelský národ k poznání Ježíše
Krista co svého Spasitele. Mezi prvním a druhým obdobím má být
postavena na nebi před soudnou stolici Kristovu celá Kristova
církev, aby každý věřící vzal z rukou svého Pána buď
odměnu nebo škodu za to, jak svému Pánu sloužil. To nebude soud
na naším hříchem, neboť tento soud podstoupil za věřící Pán
Ježíš na golgotském kříži. Pán Ježíš prohlašuje
v evangeliu sv. Jana 5, 24: „Amen, amen pravím vám: Že
kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť
život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do
života.“ Tedy slova Písma, že my všichni se musíme
postavit před soudnou stolicí Kristovou neznamenají soud nad naším
hříchem, ale znamená to hodnocení naší věrnosti vůši Pánu.
Sem spadají slova Písma: „Nebo základu jiného žádný
položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš
Kristus. Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení
drahé, dříví, seno, strniště. Jednohoť
každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni
zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.
Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu.
Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a
však tak, jako skrze oheň.“ (I. Kor. 11-15).
A nyní přicházíme
k druhému období druhého příchodu Pána Ježíše. V tomto
druhém období přijde Pán Ježíš viditelný celému světu
v plné své moci a slávě.
„A hned po ssoužení
těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy
budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť
se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti
všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího
na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“ (Mat. 24,
29-30).
„I pohleděl jsem,
když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo
se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl
jako krev. A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo
fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno
bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i
ostrovové z místa svého pohnuli se. A králové země, i knížata,
i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý služebník, i všeliký
svobodný, skryli se v jeskyních a v skálí hor. A řekli horám i
skálí: Padněte na nás, a skrejte nás před tváří toho, kterýž
sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka.
Neboť jest přišel
ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“ (Zj. 6,
12-17).
„A tehdážť zjeven
bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a
zkazí zjevením jasné přítomnosti své. Toho nešlechetníka,
jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí
a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v
těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby
spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby
věřili lži, A aby odsouzeni byli všickni, kteříž
neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (II. Tes.
2, 8-12).
Teprve v druhém
období pozná celý svět moc a slávu Ježíše Krista. Antikrist
bude zničen i se svým dílem. Satan bude uvržen do propasti a bude
mu odejmuta všechna moc na tisíc let a na celé zemi, která bude
vyčištěna od bezbožníků, ujme se své vlády Pán Ježíš se
svojí církví. Vše bude pod vlivem Jeho lásky a Jeho moci a na
zemi bude uskutečněno království Boží. Naplní se proroctví:
„Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou
připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. Anobrž radujte
se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj,
já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k
radosti. I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati
se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče,
aneb hlasu křiku. Nebude tam více žádného v věku dětinském,
ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu
letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno
bude. Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice
štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. Nebudou stavěti tak,
aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako
dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do
zvetšení užívati budou vyvolení moji. Nebudouť pracovati
nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných
od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. Nadto stane se, že prvé
než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já
vyslyším. Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl
bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž
zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.“ (Iz. 65,
17-25).
Bratislava
1965
Žádné komentáře:
Okomentovat