tag:blogger.com,1999:blog-50950139259300756202024-03-06T01:58:38.325+01:00Kazatel Josef Dvořák - kázání"Pamatujte na své vůdce, kteří vám předložili Boží slovo; všímejte si výsledku jejich života a berte si příklad z jejich víry."Židům 13:7Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.comBlogger112125tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-49584682158575841382015-01-26T10:01:00.007+01:002015-01-26T10:01:58.227+01:00V Něm, skrze Něho, s Ním!<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ef. 1, 1-10</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Pavel apoštol
Jezukristův, skrze vůli Boží, svatým, kteří jsou v Efezu, a
věrným v Kristu Ježíši: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho
a Pána Jezukrista. Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista,
kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v
nebeských věcech v Kristu, Jakož vyvolil nás v něm před
ustanovením světa, abychom byli svatí a nepoškvrnění před
oblíčejem jeho v lásce, Předzřídiv nás k zvolení za syny
skrze Ježíše Krista pro sebe, podlé dobře libé vůle své, K
chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v tom
nejmilejším. V němž máme vykoupení skrze krev jeho, </i><i>totiž</i><i>
odpuštění hříchů, podlé bohatství milosti jeho, Kterouž
rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti, Oznámiv nám
tajemství vůle své podlé dobré líbosti své, kterouž
předuložil byl sám v sobě, Aby v dokonání plnosti časů v
jedno shromáždil všecko v Kristu, buď nebeské věci, buď
zemské.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dnes se chceme na
okamžik zamyslet nad vším bohatstvím, které nám Bůh dal
v Ježíši Kristu – V Něm, skrze Něho a s Ním.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Apoštol Pavel svědčí:
<i>„Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně.“</i>
(Kol. 2, 9). Bůh se nám nemohl jinak dát poznat než tak, že se
ztělesnil v osobnosti Ježíše Krista. Bylo to divné
Izraelskému lidu, že když je Ježíš učil, učil je jako moc
maje, ne jako zákoníci. A když utišil pouhým slovem rozbouřené
moře tak, že rázem bouře utichla, lid se tázal mezi sebou: <i>„Lidé
pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i
moře poslouchají?“</i> (Mat. 8, 27). A když v městečku
Naim zastavil pohřební průvod a mrtvého mládence ujal za ruku a
vzkřísil znovu k životu, lid v úžasu volal: <i>„Prorok
veliký povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj.“</i>
(Luk. 7, 16). Ano, Bůh v Ježíši Kristu navštívil lid svůj.
Proto z Ježíše vycházela ta moc. V Něm byla všechna
plnost Božství – tělesně – ztělesněna.<span style="font-size: small;">
</span>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš mohl
Filipovi na jeho žádost, aby jim ukázal nebeského Otce, či-li
Boha samého, směle říci: <i>„Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám
Otce, a dostiť jest nám. Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi
jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a
kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce? Nevěříš, že já v Otci a
Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe
nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky. Věřtež
mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy
skutky věřte mi.“</i> (Jan 14, 8-11). Osobnost Ježíše Krista
by nám zůstala nevysvětlitelnou záhadou, kdybychom neměli věřit
svědectví jeho i jeho učedníků, že v něm přebývala
všecka plnost Božství – tělesně. Ježíš Kristus, nejvyšší
bytost světa duchovního, tento Syn Boží, byl svému Otci oddán
v takové poslušnosti, že Otec mohl se v něm a skrze
něho projevit v plné své moci a slávě. Proto o něm praví
Písmo: <i>„Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a
zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich
skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na
výsostech.“</i> (Žid. 1, 3). A proto, že je v něm
ztělesněna i ta nejvyšší a nejhlubší Boží láska, proto
nevchází v soud s jemu zpronevěřilým lidstvem, ale
poskytuje padlému člověku ještě možnost k návratu. Písmo
nám však mluví o tom, že i ta jeho trpělivost a shovívavost má
svůj čas, své hranice. Zatím všecko zdržuje slovem mocnosti
své. Co klame lid v úsudku o Ježíši Kristu je to, že
nepoužil moc svého Božství při zatčení svými nepřáteli a
že se nechal ukřižovat. Neobrácený člověk, nemaje vnitřního
ducha osvícení, nechápe, že ukřižování Ježíše Krista bylo
dobrovolnou Ježíšovou obětí za naše hříchy, kterou byla
překlenuta propast mezi námi a Bohem a že Bůh přijal tuto
Ježíšovu dobrovolnou oběť, přinesenou z té nečistější
lásky k nám hynoucím, jako oběť zadostiučinění za hříchy
naše, takže my, kteří jsme v Ježíše Krista uvěřili co
v svého Spasitele, smíme nyní vracet se k Bohu takoví,
jací jsme. Protože prolitá krev Ježíše Krista očišťuje nás
od všelikého hříchu a činí nás spoludědici království
Božího. K tomu se ještě vrátíme.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tedy v Ježíši
Kristu přebývala všecka plnost Božství – tělesně a z této
plnosti čerpáme cestou víry všechnu Boží milost a požehnání
pro náš tělesný i duchovní život. A na tyto zdroje Boží
milosti si chceme právě ukázat:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. <i>„Jakož vyvolil
nás v něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a
nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce.“ </i>(Ef 1,
4). Dříve, než došlo ke stvoření naší země, byli jsme již
částí Božího plánu o vykoupení. Již tehdy nás Bůh předurčil
k zvolení za syny skrze Ježíše Krista – pro sebe. Je to
velmi nesnadné ku porozumění, že ještě před stvořením naší
země byli jsme Bohem vyvoleni k tomu, abychom uvěřili a skrze
víru v Ježíše Krista stali se syny a dcerami Božími.
Jednou i tomuto předivnému plánu Božímu porozumíme. Sledujme
však běh vlastního života a vzpomeňte na jednotlivé fáze. Co
tu bude otázek: A proč jsem já musel jít tou a tou cestou života,
proč došlo v mém životě k těm a oněm věcem, proč se můj
myšlenkový pochod bral právě tímto směrem? Při takovém
uvažování zjistíte, že do vašeho života stále zasahovala
jakási vyšší moc. Tato vyšší moc často i bořila vaše plány,
mařila vaše naděje, určovala vám jiný směr, než jste si sami
určili a to jen proto, aby vás dostala tam, kde vás právě chtěla
mít. K mnohým věcem došlo proti vaší vůli, proti vašemu
přání. Zasahoval tu Boží plán. Vzpomínám si na svoje mládí.
Kdyby se splnily moje tužby, moje sny, moje plány, nebyl bych dnes
věřícím, byl by mne uchvátil a strhl tento svět a pro Boží
věci by nebylo v mém srdci místo. Ale Bůh z mých
vlastních plánů nadělal trosky. A na těchto troskách postavil
přede mne ten svůj plán. Jak mu za to dnes děkuji. Bůh měl a má
pro mne daleko vyšší cíl, než jaký jsem si vytkl já sám. A
tady je to jeho vyvolení.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Když jsem byl poprvé
uveden do shromáždění baptistů v Brně, bylo se mnou
uvedeno do tohoto shromáždění několik jiných mých
spoludělníků. Přišli ještě dvakrát, třikrát, ale víc je
tam nikdo nedostal. Já se nemohl dočkat shromáždění dalšího.
Hned první shromáždění zanítil ve mně takovou mocnou touhu po
nalezení pravdy, že jsem v jejím hledání neustal, až jsem
po mnoha a mnoha bojích tuto pravdu nalezl v Ježíši Kristu.
Vždyť jsem byl částí Božího plánu o vykoupení již před
stvořením naší země. <i>„Jakož vyvolil nás v něm před
ustanovením světa.“</i> Otázku, proč Bůh vyvolil právě mne a
ne i ty moje spoludělníky, tuto otázku mi odpoví až věčnost.
Zatím zůstává nezodpovězena. Mám zato, že právě tak se stalo
i s mnohými z vás. Pán Ježíš praví: <i>„Ne vy jste
mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a
ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli
prosili Otce ve jménu mém, dal vám.“</i> (Jan 15, 16). Boží
vyvolení má cíl: Abychom nesli ovoce a to takové, které by bylo
chloubou nebeského zahradníka. <i>„</i>…<i> abychom byli svatí
a nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce. Předzřídiv
nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista pro sebe, podlé dobře
libé vůle své, K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné
nás učinil v tom nejmilejším.“ </i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V Něm, v Ježíši
Kristu, stali jsme se Bohu vzácnými. V nás samých není nic,
proč by si nás Bůh mohl zamilovat, jsme jen samá bída a samý
hřích. Ale Bůh hledí na nás skrze oběť Pána Ježíše na
kříži, ve které se Ježíš kladl v oběť za náš hřích.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A zde jsme u dalšího
svědectví Písma: <i>„V němž máme vykoupení skrze krev jeho,
</i><i>totiž</i><i> odpuštění hříchů, podlé bohatství
milosti jeho.“</i> (Ef. 1, 7). <i>„Nebo toho, kterýž hříchu
nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom my učiněni byli
spravedlností Boží v něm.“</i> (II. Kor. 5, 21). Podle
bohatství milosti jeho …. Jak bohatá je ta milost Boží, ve
které Bůh připustil, aby ten jeho nejmilejší, který nikdy
hříchu nepoznal, byl z nás učiněn hříchem. A nebylo jiné
cesty k našemu vykoupení. Člověk žádnou cestou, žádným
způsobem nebyl schopen svůj hřích odčinit. Pán Ježíš vzal
tedy tento náš hřích sám na sebe a soud, který měl stihnout
nás, vykonal na sobě. Velikost jeho lásky k nám hynoucím
nikdy dostatečně nepochopíme. A naše vykoupení nám dodává
odvážnou víru, ve které se přibližujeme k Bohu. <i>„V němž
máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho.“</i> (Ef.
3, 12). <i>„Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom
Duchu k Otci. Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale
spoluměšťané svatých a domácí Boží,“</i> (Ef. 2, 18-19).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Skrze Něho –
přistoupili jsme k hoře Sionu a k městu Boha živého,
Jeruzalému nebeskému a k nesčíslnému zástupu andělů,
k veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených,
kteří jsou zapsáni v nebesích a k Bohu soudci všech a
k duchům spravedlivých dokonalých, jak o tom čteme: <i>„Ale
přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému
nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, K veřejnému
shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v
nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých
dokonalých, A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku
pokropení krví, lépe mluvící než Abelova.“</i> (Žid. 12,
22-24). V něm máme vykoupení, skrze něho máme otevřený
přístup k Otci a k církvi prvorozených a nyní si
ukážeme, co jsme ještě získali s ním.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V Něm, skrze Něho,
s Ním!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="4"></a><a href="" name="17"></a><a href="" name="6"></a>
„<i>Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti
nám? Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za
všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí
nedal?“</i> (Řím. 8, 31-32). To nejlepší, co nám vedle
vykoupení v Ježíši Kristu, s Kristem dal, je podíl na
Jeho slávě. <i>„Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s
Kristem v Bohu</i><i><b>.</b></i><i> Když se </i><i>pak</i><i> ukáže
Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě.“</i>
(Kol. 3, 3-4). Všichni víme, že to bude v den druhého
příchodu Ježíše Krista. Apoštol Pavel o tom píše bratřím
v Tessalonice: <i>„Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel,
a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi,
přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my,
kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme
těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem ponoukajícím,
s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe, a mrtví v
Kristu vstanou nejprvé</i><i><b>.</b></i><i> Potom my živí
pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc
Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme.“</i> (I. Tes.
4, 14-17). Naplní se slova Písma: <i>„Musí zajisté toto
porušitelné </i><i>tělo</i><i> obléci neporušitelnost, a
smrtelné toto obléci nesmrtelnost.“</i> (I. Kor. 15, 53). Tehdy
se naplní řeč: <i>„Kde </i><i>jest,</i><i> ó smrti, osten tvůj?
Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“</i> (I. Kor. 15, 55). Díky
Bohu, který nám dal vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.
<i>„Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou,
kterouž zamiloval nás, Také i nás, když jsme mrtví byli v
hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste)</i><i><b>.</b></i><i>
A spolu </i><i>s ním</i><i> vzkřísil, i posadil na nebesích v
Kristu Ježíši, Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené
bohatství milosti své, z dobroty </i><i>své</i><i> k nám v Kristu
Ježíši.“</i> (Ef. 2, 4-7). Vzkříšení stane se v den
druhého příchodu a tehdy i my se s ním ukážeme v slávě.
Sláva lidu Božího spočívá v tom, že bude s Ježíšem
kralovat na věky. V tom je dědictví lidu Božího, o kterém
čteme: <i>„Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista,
kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v
naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých, K
dědictví neporušitelnému a nepoškvrněnému a neuvadlému,
kteréž se chová v nebesích, vám,“</i> (I. Petr, 1, 3-4).
<i>„Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale
přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, </i><i>totiž</i><i>
Otče. Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží</i><i><b>.</b></i><i>
A jestliže synové, </i><i>tedy</i><i> i dědicové, dědicové
zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu
trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.“</i> (Řím. 8, 15-17).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pro svou tělesnost
nejsme schopni ani pochopit, co vše jsme přijali z plnosti
Božství v Kristu Ježíši, co všechno máme – v Něm,
skrze Něho – a s Ním! Všechno duchovní bohatství, jeho
cena, jeho velikost, bude nám zjevena až tehdy, kdy se ukáže
Kristus, život náš a kdy i my se ukážeme s Ním v slávě.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="27"></a>„<i>Ano
i vás, někdy odcizené a nepřátely v mysli, skrze skutky zlé,
nyní již smířil, Tělem svým skrze smrt, aby vás postavil
svaté, a nepoškvrněné, a bez úhony před oblíčejem svým, Však
jestliže zůstáváte u víře založení a pevní, a neuchylujete
se od naděje evangelium, kteréž jste slyšeli, jenž jest kázáno
všemu stvoření, kteréž jest pod nebem, jehož já Pavel učiněn
jsem služebník. Kterýž nyní raduji se z utrpení svých pro vás,
a doplňuji ostatky ssoužení Kristových na těle svém za jeho
tělo, jenž jest církev, Jejíž učiněn jsem já služebník, tak
jakž mi to svěřil Bůh na to, abych vám sloužil, a tak naplnil
slovo Boží, </i><i>To</i><i> tajemství skryté od věků a národů,
nyní pak zjevené svatým jeho</i><i><b>.</b></i><i> Jimžto Bůh
ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného
tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus v vás, ta naděje
slávy, Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého
člověka, a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti,
abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši.
O čež i pracuji, bojuje podlé té jeho mocnosti, kteráž dělá
ve mně mocně.“</i> (Kol. 1, 21-29).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kéž bychom porozuměli
tomuto radostnému poselství Ježíšova evangelia.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1953 - Rokytnice</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-52781746501946537892015-01-26T10:01:00.004+01:002015-01-26T10:01:34.005+01:00Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Sk. 26, 28</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Tedy Agrippa řekl
Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem. </i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="21"></a> Nebyl
by to mohl král Agrippa říci, kdyby nebyl měl v mnohých
náboženských otázkách určité světlo, určité poznání.
Krále Agrippu nebylo třeba přesvědčovat o jsoucnosti Boží.
Věděl, že Bůh je. Vidíme to z otázky Pavlovy: <i>„Věříš-li
králi Agrippo prorokům? Vím, že věříš.“</i> (verš 27).
Věřit prorokům, to vyžadovalo určitou známost Božího zákona.
Král Agrippa ji měl. Avšak Pavlovo svědectví šlo hlouběji.
Týkalo se naplnění proroctví a to proroctví příchodu
zaslíbeného Mesiáše. Žádné jiné naplnění proroctví nebylo
tak toužebně očekáváno, jako právě toto. Pavel svědčil králi
o tom, že těmto proroky předpověděným a všemi lidmi očekávaným
Mesiášem je Ježíš Kristus, kterého Židé ukřižovali. A Pavel
vypravuje králi o tom, co zažil na cestě do Damašku, kdy sám
jako největší odpůrce Ježíše Krista, šel po stopách
Ježíšových učedníků, aby je násilně vyhladil a Ježíšovo
učení v zárodku udusil. Že Pavel, dříve Saul, byl úřadům
dobře znám, vidíme ze slov tehdejšího vladaře v Palestině
Festa. Když Pavel vyprávěl o vzkříšení, vladař Festus mu
skočil do řeči: <i>„Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k
bláznovství tebe přivodí.“</i> (verš 24). Ano, Pavel znal a
ovládal mnohé umění, vždyť vyrostl u nohou tehdejšího
filozofa Gamaliele. Byl všestranně vzdělaný a jako žák
Gamalielův všude ctěn a znám. U nejvyšších církevních
hodnostářů měl tu největší důvěru a proto jej pověřili
posláním pronásledovat křesťany tak, až je úplně vyhladí. A
Pavel, tehdy Saul, se ujal tohoto úkolu s největším zápalem,
maje za to, že Ježíš Nazaretský je největším svůdcem lidu.
Avšak Bůh zvláštním způsobem zmařil tyto plány. A jakým
způsobem – to vypravuje právě zde králi Agrippovi. Právě
v těch dnech, kdy se vydal Pavel na cestu do Damašku, aby zde
provedl zatčení všech vyznavačů Ježíše Krista, Ježíš
Kristus, ukřižovaný ale zmrtvýchvstalý se mu zjevil na cestě
v plné své slávě a moci. Pavla i jeho druhy obklíčilo
takové světlo, že všichni padli k zemi a Pavel byl úplně
oslepen a zůstal slepý několik dnů. A v tom světle se mu
zjevil Ježíš Kristus, zastaviv Pavla slovy: <i>„Sauli, Sauli,
proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se
zpěčovati.“ </i>(verš 14). A když se Pavel otázal, kdo jsi
Pane, obdržel odpověď: <i>„Já jsem Ježíš, kterémuž ty se
protivíš. Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem
se tobě ukázal, abych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch
věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchž ukazovati se budu
tobě, Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní
posílám, Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k
světlu, a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění
a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.“
</i>(verš 15-18). A Pavel, vypravuje toto vše králi Agrippovi a
dokládaje mu dalšími slovy, že právě ukřižováním a
zmrtvýchvstáním Ježíše Krista se naplnila slova proroků a
praví mu: <i>„A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící
tomu nebeskému vidění. Ale nejprv těm, kteříž jsou v Damašku
a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské i pohanům zvěstoval
jsem, aby pokání činili, a obrátili se k Bohu, skutky hodné
činíce pokání</i><i><b>.</b></i><i> A pro tu příčinu Židé
javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama zamordovati.“</i> (verš
19-21).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jaké to zvláštní
Boží cesty. Z největšího odpůrce činí si Pán
nejmocnějšího svého svědka zjeviv mu sebe samého živého. Jak
mocné bylo jeho svědectví i zde před králem Agrippou. To nebylo
něco nastudovaného, naučeného, to bylo osobně prožité
s ukřižovaným, ale zmrtvýchvstalým Ježíšem samým.
Římskému vladaři Festovi to bylo bláznovstvím, ale králem
Agrippem to mocně pohnulo. A zde dochází ke slovům našeho textu:
<i>„Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.“</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Král Agrippa cítil
mocně pravdivost svědectví Pavlova. Ale v jeho srdci nebylo
dost pevné vůle k tomu, aby se k této pravdě veřejně
přiznal a celou svou osobností se za tu pravdu postavil. Vždyť
křesťané byli sektou, které se všude odpíralo, kterou se všude
opovrhovalo, kterou všude pronásledovali. Měl se vzdát svého
vysokého postavení, měl se vzdát královského žezla a s ním
spojeného blahobytu a stát se pronásledovaným a církevními
knížaty nenáviděným štvancem, jakými byli téměř všichni
křesťané? I když král Agrippa znal Boha, věřil prorokům a i
když svědectví Pavlovo na něho mocně zapůsobilo, zůstal pravdě
zvěstované Pavlem jen nakloněn. Dál se nedostal. A sem spadají
slova Pána Ježíše: <i>„Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi,
vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích.
Kdož by pak mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem
svým, kterýž jest v nebesích. Nedomnívejte se, že bych přišel
pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč.
Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a
dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. A
nepřátelé člověka domácí jeho. Kdo miluje otce neb matku více
nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více
nežli mne, neníť mne hoden. A kdož nebéře kříže svého a
nenásleduje mne, neníť mne hoden.“</i> (Mat. 10, 32-38). <i>„Šli
pak mnozí zástupové s ním. A obrátiv se, řekl jim: Jde-li kdo
ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i
dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým
učedlníkem. A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou,
nemůž býti mým učedlníkem.“</i> (Luk. 14, 25 – 27).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>„Téměř bys mne
k tomu naklonil, abych byl křesťanem.“</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Co je to platné být
Boží pravdě nakloněn, Boží pravdu znát a ji uznávat, jestliže
člověk tu pravdu cele nepřijme a cele se za ni nepostaví? Co to
pomohlo bohatému mládenci, že téměř všechny Boží přikázání
ostříhal a byl již na prahu Božího království, když do něho
přece nevešel, nechtě naplnit ještě to jedno, co mu Ježíš
uložil? Co to pomohlo těm pěti pannám, o nichž nám Pán Ježíš
vypravuje v evangeliu Matouše, že měly lampy, byly oblečeny
ve svatební roucho, očekávaly ženicha a na svatbu přece nevešly,
protože mezitím jim lampy zhasly a ony musely na poslední chvíli
shánět olej a ke svatební hostině přišly, když již dveře
byly zavřeny? Ó, kolik Agrippů je v dnešních shromážděních!
Svědectví slova Božího na ně mocně působí. Mají známost
Boha, vědí, že Bůh je a že Ježíš Kristus přišel na svět,
aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. Nejednou svědectví Slova
Božího na ně tak mocně zapůsobí, že jsou téměř nakloněni
stát se skutečnými křesťany, ale pohled zpět, kolem sebe, je
zdržuje. Nemají dost vůle vzít na sebe kříž a Pána Ježíše
ve všem následovat. Je jim zatěžko mnohé ty věci ve světě
opustit a zvláště se bojí pohanění ze strany nevěřícího
světa.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nu, slyšme ještě, co
praví Pán Ježíš v evangeliu: <i>„Nebo kdož by se koli za
mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném,
i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě
Otce svého s anděly svatými.“</i> (Marek 8, 38).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milí přátelé!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Stojí to za to zapřít
se a vzít na sebe každodenní kříž a následovat Ježíše
samého. Nesmíme zapomenout, že se zde jedná o věčnost! Uloženo
je lidem zemřít a potom? Potom bude soud! I tvoje nerozhodnost
přijde na soud. Znáš-li Boha, znáš-li třeba jen nedokonale Jeho
vůli a Jeho cesty, jestliže se ti dostalo svědectví o tom, že
Ježíš je Beránkem, na něhož smíš uvalit svoje hříchy, svá
přestoupení, a ty přece ve svých hříších zůstáváš a
Ježíše celým srdcem nepřijímáš a nenásleduješ, pak i se
svojí známostí Boha přece jen zahyneš!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="23"></a>Pavel
vydal králi Agrippovi svědectví tak mocné, jak jen mohl.
Přijme-li ho Agrippa či nepřijme, za to Pavel již zodpovědným
nebyl, za to byl Agrippa zodpovědný před Bohem již sám. A jak
veliká je to zodpovědnost, vidíme ze slov Ježíše samého: <i>„Ale
k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím
na ryncích a na tovaryše své volajícím, A říkajícím: Pískali
jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali
jste. Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství
má. Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč
a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale
ospravedlněna jest moudrost od synů svých. Tehdy počal
přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že
pokání nečinili: Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo
kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou
činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili.
Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný
nežli vám</i><i><b>.</b></i><i> A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k
nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě
činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by
zůstali až do dnes. Ano více pravím vám, že zemi Sodomských
lehčeji bude v den soudný nežli tobě.“</i> (Mat. 11, 16-4).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
<a href="" name="20"></a>
Chtěl bych zakončit slovy apoštola Pavla: <i>„Všickni my
zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou, aby
přijal jeden každý to, což skrze tělo </i><i>působil,</i><i>
podlé toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém, neb ve zlém.
Protož znajíce tu hrůzu Páně, lidem k víře sloužíme, Bohuť
pak známi jsme. A nadějiť mám, že i svědomí vašemu známi
jsme.“</i> (II. Kor. 5, 10-11). Božímu soudu se nikdo nevyhne. A
ještě si všimneme veršů: <i>„Neboť Bůh byl v Kristu, v mír
uvodě svět s sebou, nepočítaje jim hříchů jejich, a složil v
nás to slovo smíření.</i><i><b>20.</b></i><i> Protož my na
místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš
žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem.“ </i>(II.
Kor. 5, 19-21). Jak? Tím, že budete téměř nakloněni státi se
křesťany, Ježíšovými učedníky? Ale jimi se tak nestanete.
Takovým způsobem smíření s Bohem nedosáhnete. Nestačí
být nakloněn pravdám Slova Božího, nutno je celým srdcem přijat
a za ně se celým svým životem postavit.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ratiboř 1955</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-79116637816352134462015-01-26T10:01:00.000+01:002015-01-26T10:01:00.750+01:00Pět zvláštních napomenutí<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I. Kor. 16, 13-14</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Bděte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Stůjte u víře!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Zmužile sobě
počínejte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4. Buďte silní!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>1. Bděte!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jinými slovy: Stůjte na
stráži! Proč<i>? „Střízliví buďte, bděte; nebo váš ďábel
jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“</i> (I.
Petr. 5, 8). Zlo i dobro si znovu a znovu razí cestu k našemu
srdci. Nejsme na takové duchovní výši, abychom vždy v pravý
čas dovedli vystihnout, pochopit, co je zlem a co je dobrem.
Nejednou se rozhodujeme pro tu či onu věc v domněnce, že to
bude pro nás dobré a teprve po čase poznáváme, kolik bolesti a
zklamání jsme si tímto rozhodnutím způsobili. Zlo je nebezpečné
tím, že se nám jeví často jako dobro. Čteme v Písmu, že
i satan se proměňuje v anděla světlosti: <i>„Nebo i sám
satan proměňuje se v anděla světlosti.“ </i>(II. Kor. 11, 14).
Také satanovo služebníci, a těchto služebníků má satan mezi
lidmi dost a dost, nám podávají jed hříchu v lahodných
pilulkách. Kdyby satan útočil na člověka přímo, tak bychom se
mu bránili. On však používá tisíce lstí a své úmysly dovede
předkládat člověku tak lahodně a žádostivě, že nás získává
pro své zhoubné záměry bez jakéhokoliv odporu z naší
strany. V této věci je satan mistrem. Proto nás Bůh vyzývá
ve svém Slově: Bděte! Především máme tedy bdít nad tím, aby
si satan nenašel nějakou cestičku k našemu srdci. Podaří-li
se mu to, pak se hned zmocní našich myšlenek, našich citů,
našeho chtění a svým lstivým způsobem nám vnutí svou vůli,
své plány, aniž bychom si to stačili uvědomit, že jsme v jeho
vleku. Často a často mi přichází na mysl slova Písma: <i>„Maličko
pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž
zbrojný.“</i> (Přísl. 6, 10-11). Maličko pospíš, maličko
zdřímneš. Aby člověk duchovně padl, stačí jen maličko
duchovně zdřímnout a duchovní chudoba se hned dostaví. Jak vážné
je napomenutí: Bděte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Druhá věc, ve které
máme bdít, je znamení druhého příchodu Ježíše Krista:
<i>„Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn
člověka přijde.“</i> (Mat. 25, 13). Poslední doba před druhým
příchodem Ježíše Krista bude plná vzrušujících událostí.
Nenávist mezi lidmi se vystupňuje. Válečné běsnění zachvátí
celý svět. Pokoj bude vyzdvižen ze země. Lid propadne tělesným
vášním jak za doby Noe. Země bude postižena zemětřesením a
hladem. Člověk bude zaujat samým pečováním o hmotné. Proto:
Bděte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>2. Stůjte u víře!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všechny události
posledních dnů budou takového charakteru, že víra člověka
v Boží Slovo, v Boží zaslíbení, v Boží
království, bude otřesena. <i>„Ale když přijde Syn člověka,
zdaliž nalezne víru na zemi?“</i> (Luk. 18, 8). Víra věřících
bude podrobena takovým zkouškám, že kdyby Pán Bůh neukrátil
těchto dnů z lásky k věřícím, nebyl by spasen ani
jeden člověk. Pán Ježíš praví: <i>„Nebo bude tehdáž
ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té
chvíle, aniž kdy potom bude. A byť nebyli ukráceni dnové ti,
nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou
ti dnové.“</i> (Mat. 24, 21-22). Když jsem odcházel do I.
světové války v roce 1915, byl jsem tak plný Božího
života, že jsem se domníval, že není na světě takové utrpení,
které by mě mohlo připravit o důvěru k Bohu. A netrvalo to ani
půl roku a já jsem byl tělesně i duchovně tak ubit, že jsem si
znovu kladl otázku, je-li Bůh či není. A je-li, jak se může na
to trpení lidstva dívat? Nebyl jsem schopen ani modlitby, ani čtení
Slova Božího. A trvalo to delší dobu, než jsem se z duchovních
mrákot probral a než jsem byl znovu ve víře v Boha utvrzen.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="32"></a>Stůjte
u víře! <i>„A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby
nepadl.“</i> (I. Kor. 10, 12). Víra se ukáže teprve v soužení.
Nikdo z nás by neobstál, kdyby Pán sám nad naší vírou
nebděl. Všichni známe slova Pána Ježíše: <i>„I řekl Pán:
Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici</i><i><b>.</b></i><i>
Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá.“</i> (Luk.
22, 31). Jen si nemysleme, že naše víra je tak pevná, že žádná
životní zkouška ji nemůže zlomit. Kdyby Pán sám nad naší
vírou nebděl a za nás u Otce se nepřimlouval, podlehli bychom při
prvním satanovo tříbení. Přesto je však nutné, abychom se ve
víře prohlubovali a to především:</div>
<ul>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
dokonalou známostí
Slova Božího a co nejhlubší známostí Boha a Jeho cest</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
stálým, živým,
osobním obecenstvím s Bohem. Vždyť hlavní příčinou naší
nedůvěry vůči Bohu je většinou jen naše nedostatečná
známost Božího slova a nedostatečná známost předivných
Božích cest.</div>
</li>
</ul>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Stůjte u víře! Na
jiném místě ten samý apoštol volá: <i>„Sami sebe zkušujte,
jste-li u víře; sami sebe ohledujte. Čili sami sebe neznáte, že
Ježíš Kristus jest v vás? Leč jste snad zavrženi.“</i> (II.
Kor. 13, 5). Nikdo z nás nemůže zabránit, aby se nějaká
pochybnost nevetřela do našeho srdce, ale tomu můžeme zabránit,
aby tato pochybnost vůči Bohu nenašla v našem srdci trvalý
domov. Pochybnosti vůči Bohu nebo Jeho slovu, to jsou šípy
satanovo, kterými satan usiluje zranit naše srdce do takové míry,
abychom ztratili důvěru k Bohu. Proto nám Slovo Boží radí,
abychom vzali na sebe celé odění Boží, zvláště pak štít
víry, o který by se každý šíp satanovo odrazil. <i>„Oblecte
se v celé odění Boží, abyste mohli státi proti útokům
ďábelským.<br /> Neboť není bojování naše proti tělu a krvi,
ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům
temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko. A protož
vezměte celé odění Boží, abyste mohli odolati v den zlý, a
všecko vykonajíce, státi.<br />Stůjtež tedy, majíce podpásaná
bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti,<br />A
obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje, A zvláště pak
vezmouce štít víry, kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé
nešlechetníka toho uhasiti. Lebku také spasení vezměte, i meč
Ducha, jenž jest slovo Boží, Všelikou modlitbou a prosbou modléce
se každého času v Duchu, a v tom bedliví jsouce se vší
ustavičností a prošením za všecky svaté.“ </i> (<span style="font-size: small;">Ef.
6, 11-18).</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Zmužile sobě
počínejte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zmužilost vyplývá
z vědomí, že ne náš je boj, ale Boží. Myslím na boj
Davidův s Goliášem. Jaký to byl nerovný boj! Na jedné
straně slabý mládeneček s holí a prakem a na druhé straně
obr Goliáš s obrovským mečem a kopím. Podle lidského
mínění to bylo ze strany Davida hotové šílenství pustit se do
takového boje. A přece David zvítězil. V čem bylo jeho
vítězství? Goliáš šel do boje ve vědomí své vlastní síly,
ale David šel do boje ve jménu Hospodinově. <i>„Ty jdeš ke mně
s mečem a s kopím a s pavézou, ale já k tobě jdu ve jménu
Hospodina zástupů, Boha vojsk Izraelských, kterémuž jsi ty
utrhal.“</i> (<span style="font-size: small;">I. Sam. 18, 45)</span>
A tak to vidíme v historii lidstva znovu a znovu. Tam stojí
armáda Syrského národa o několika stech tisících a proti nim
jde Gedeon s třemi sty neozbrojenými muži, ale na rozkaz
Hospodinův. A hle – 185 000 padá na nerovném bojišti,
usmrceno andělem Hospodinovým a zbytek prchá v šíleném
zmatku z bojiště a vítězství je na straně Gedeona.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ano, zmužilost prýští
z víry a z radostného vědomí, že v rukou Božích
jsou osudy jednotlivců i celých národů.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zmužile sobě počínejte!
I když se nám zdá, jakoby jen a jen zlo všude triumfovalo,
konečné vítězství je vždy na straně Božího království.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4. Buďte silní!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Buďte silní – ale
v Bohu! <i>„V utišení se a v doufání bude síla vaše.“</i>
(Iz. 30, 15). Naší silou je Pán Bůh sám. Izaiáš volá ke
svému národu: <i>„Probuď se, probuď se, oblec se v sílu...“</i>
(Iz. 51, 9). Kdo byl tou silou Izraele? Pán Bůh sám! Dokud se
Izrael spolehnul na tuto sílu, vždy vítězil nad svými nepřáteli.
Žalmista volá: <i>„Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se
budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?“
</i>(Žalm 27, 1).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Buďte silní! Jak? Ve
svém Bohu! <i>„Hospodin bojovati bude za vás.“</i> (II. Mojž.
14, 14). Člověk se rád vychloubá svojí vlastní silou, ale kdo
tak činí, vztahují se na něj slova Písma: <i>„A potru
vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a
zemi vaši jako měď. Nadarmo bude vynaložena síla vaše.“</i>
(III. Mojž. 26, 19-20). <i>„</i><i>Onť</i><i> ostříhá noh
svatých svých, ale bezbožní ve tmě umlknou; nebo ne v síle
záleží síla člověka.“</i> (I. Sam. 2, 9). Apoštol Pavel
vyznává: <i>„Protož líbost mám v nemocech, v pohaněních, v
nedostatcích, v protivenstvích, </i><i>a</i><i> v úzkostech, pro
Krista. Nebo když mdlím, tehdy silen jsem.“</i> (II. Kor. 12,
10). Jak tomu rozumět? Když mdlíme, tehdy cítíme největší
potřebu té Boží síly a právě tehdy se nám jí dostává.
Dokud máme pocit své vlastní síly, pokoušíme se zdolat těžkosti
a nesnáz sami, teprve když poznáváme, že na ty neb ony problémy
ani zdaleka nestačíme, tady nás to pak vede k Bohu a Bůh nás
zmocňuje svou silou a to je teprve pravá síla. Neboť ne v síle
záleží síla člověka. Proto nás Slovo Boží vyzývá:
<i>„Hledejte Hospodina i síly jeho,“ </i>(I. Par. 16, 11). A
dále: <i>„Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby
dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce
upřímého.“</i> (II. Par. 16, 9). Prorok Izaiáš říká: <i>„Ale
ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly.“</i>
(Iz. 40, 31). A v knize Přísloví: <i>„Silou jest upřímému
cesta Hospodinova.“</i> (Přísl. 10, 29).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Buďte silní!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ukázali jsme si tedy
jasně, v čem má být ta naše síla. Naší sílou má být
Pán Bůh sám a očekáváním na Něho máme nabývat vždy znovu a
znovu novou sílu.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="43"></a>Proč
tento zvláštní příkaz? Splněním tohoto příkazu se máme
odlišovat od ostatního světa. Svět nezná lásku. U něho platí
oko za oko, zub za zub. Pán Ježíš však prohlašuje: <i>„Slyšeli
jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a
nenáviděti budeš nepřítele svého. Ale jáť vám pravím:
Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás
proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty,
kteříž vás utiskují a vám se protiví,<br /> Abyste byli synové
Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí
vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na
nespravedlivé.<br /> Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou
odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní?<br /> A budete-li
pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i
publikáni to činí.<br /> Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec
váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest.“</i> (Mat. 5,
44-48).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Plnit tento Boží příkaz
jsme se ještě nenaučili. Milovat i nepřátele – jak to dokázat?
Vždyť nedovedeme ani splácet lásku láskou. Nedovedeme milovat
ani ty, kteří nás milují, jak bychom dovedli milovat ty, kteří
nám činí bezpráví a kteří nás nenávidí? A přece právě
tento Ježíšův příklad je pro nás měřítkem, jak daleko jsme
se přiblížili k Bohu a jak daleko jsme povolní jeho
požadavkům a jeho vedení.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Divíte se, že Boží
soudy stíhají i nás věřící? Nejsme i my nakloněni k tomu,
oplácet hněv hněvem, nenávist nenávistí, oko za oko, zub za
zub? Ach, kolik vlastností starého člověka se projevuje v životě,
v jednání každého z nás, i když o sobě tvrdíme, že
jsme znovuzrození. Kdy, kdy naplníme příkaz Písma: Všecky vaše
věci ať se dějí v lásce? Kolik odpouštějící lásky je
třeba na Boží straně vůči nám, ale jak málo je této
odpouštějící lásky na naší straně vůči našim bližním! A
přece Pán Bůh chce, abychom právě splněním Božího rozkazu
se odlišovali od ostatního světa. <i>„A budete mi lid zvláštní.“
</i>Zde musíme pokorně sklonit hlavu a vyznat: <i>„Služebníci
neužiteční jsme.“</i> Je to tím, že Pán Bůh není v našich
srdcích ten první a poslední a proto je nutné ještě mnohé Boží
přepalování. <i>„Aj, přepálím tě, ačkoli ne jako stříbro,
přeberu tě v peci ssoužení. Pro sebe, pro sebe učiním </i><i>to.</i><i>
Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté
jinému nedám. Slyš mne, Jákobe a Izraeli, povolaný můj: Já
jsem, já první, já jsem i poslední.“</i> (Iz. 48, 10-12).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A proto nereptejme,
jestliže nás Pán Bůh stále ještě znovu a znovu přepaluje.
Pokoušejme se znovu a znovu řešit věci cestou lásky. Vyžaduje
to veliké sebezapření a proto Pán Ježíš položil všem těm,
kteří chtějí vejít v slávu Jeho příbytků požadavek<i>:
„Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž
svůj, a následujž mne.“</i> (Mat. 16, 24). Je to možné jen při
plnění všech uvedených příkazů Slova Božího:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Bděte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Stůjte u víře!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Zmužile sobě
počínejte!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4. Buďte silní!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
5. Všecky vaše věci ať
se dějí v lásce!</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-57755883135712379052015-01-26T10:00:00.002+01:002015-01-26T10:00:17.722+01:00Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jan 17, 6-9</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Oznámil jsem jméno
tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je
dal, a řeč tvou zachovali. </i><i>A</i><i> nyní poznali, že
všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou. Nebo slova, kteráž
jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem
od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal. Já za ně
prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo
tvoji jsou</i>.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z přečtených
slov poznáváme, že tato velekněžská modlitba Ježíše Krista
platila výhradně jen těm, kteří v Pánu Ježíši Kristu
poznali svého Spasitele a k němu se celým srdcem přivinuli.
V této modlitbě je také potvrzovaná skutečnost, že
pochopit poslání Pána Ježíše, vniknout do tajemství pravd,
není dáno každému, ale že zde rozhoduje Boží výběr. Na jakém
podkladu Bůh svůj výběr činí, je nám tajemstvím. Víme však,
že Bůh je nanejvýš spravedlivý a že musí mít k tomu
určité a vážné příčiny, dává-li jednomu možnost v Pána
Ježíše uvěřit a v něm spasení dosáhnout, kdežto jiné i
nadále ponechává ve tmě a na cestě zahynutí. Tu skutečnost si
však musíme uvědomit, že to není žádnou naší zásluhou,
jestliže jsme pochopili poselství Ježíše Krista a jej přijali
jako Bohem zjevenou pravdu. Pán Ježíš to zdůrazňuje ve svém
poselství Praví: <i>„Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné
leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej…“</i> (Jan
6, 44). Co my si dáme práce s některým člověkem, abychom
jej přivedli k Pánu Ježíši a jej na té cestě udrželi a
někdy se nám i podaří jej na čas získat pro Boží dílo. Avšak
po čase takový začne vlažnět, lhostejnět, začne shromáždění
zanedbávat, až konečně se ocitá na té samé cestě hříchu,
kde jsme ho dříve nalezli. A někdy si děláme dokonce výčitky,
že jsme byli příčinou jejich pádu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není tomu tak. Příčina
byla v tom, že jsme jej získali my. Získali jsme jej na čas
svým vlastním vlivem a tak když ten přestal působit, ten člověk
začal hned upadat. Člověk, který není přitrhnut k Pánu Ježíši
Otcem v nebesích, nemůže se stát vlastnictvím. Takoví,
kteří byli získáni působením Ducha svatého a Jeho lásky,
tento vliv je trvalý a nikdo je nevytrhne z ruky Pána Ježíše.
Takové Pán Ježíš přijímá jako dar od svého Otce a praví o
nich: <i>„Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a
následujíť mne. A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť
na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. Otec můj, kterýž mi
</i><i>je</i><i> dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich
nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.“</i> (Jan 10, 27-29). Zde
tedy rozhoduje Boží výběr. Proto všechny ty, kteří vpravdě
uvěřili a stali se vlastnictvím Pána Ježíše, Pán Ježíš
považuje jako dar daný mu od Otce. Proto je tolik miluje, proto se
za ně obětuje, proto se za ně posvěcuje, aby i oni byli posvěceni
v pravdě. <i>„Otče, přišlať hodina, oslaviž Syna svého,
aby i Syn tvůj oslavil tebe; Jakož jsi dal jemu moc nad každým
člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný
dal. Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého
pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“</i>
(Jan 17, 1-3).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Uvědomuješ si to, že
tě Bůh vytrhl ze světa, aby tě dal jako dar svému Synu Ježíši
Kristu, aby on ti mohl dát život věčný? Chápeš tuto Boží
milost? Chápeš, že nejsi více svůj, ale Ježíšův? A víš,
co by to znamenalo touto Boží milostí pohrdnout a vrátit se zpět
do světa? Apoštol Pavel píše: <i>„Což se vám zdá, čím
přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího
pošlapával, a krev smouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou
drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil? Známeť
zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.
A opět: Pán souditi bude lid svůj. Hroznéť jest upadnouti v
ruce Boha živého.“</i> (Žid. 10, 29-31). Bez poznání Boha a
bez poznání Ježíše Krista není život životem. Není
ubožejšího života jako život bez Boha a bez obecenství s ním.
Prožil jsem kus takového života a více bych jej prožívat
nechtěl. Poznáváním Boha začínáme teprve žít novým životem.
Nemysleme si však, že Boha již dokonale známe. To bychom byli již
na jiné výši života. S přibýváním duchovního světla
přibývá duchovní moc a síla. V životě Pána Ježíše nám
bylo jasně ukázané, co dokáže spojení člověka s Bohem.
Pán Ježíš si podmaňoval nejen rozbouřené moře, ale i majestát
smrti. Všechno mu bylo k službě. Nikdo z nás nemá ani
tušení, jaký život, jaké bohatství života očekává věřící
lid, až bude zbaven pozemských pout a až Pán Ježíš jej uvede
do svých příbytků. I náš život za hrobem bude naším dalším
poznáváním Boha a Ježíše Krista a s přibývající
známostí bude přibývat i bohatství našeho duchovního života.
Věky věků na to nestačí, abychom poznali Pána Ježíše ve vší
jeho lásce a ve vší jeho slávě. <i>„Oznámil jsem jméno tvé
lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je dal…
Já za ně prosím…“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš se vracel
k Otci, protože jeho poslání na světě se chýlilo ke konci.
Avšak ti, kteří v něho uvěřili, měli pokračovat v jeho
díle. Ve své modlitbě je svěřuje péči Otcově. Dosud o ně
pečoval sám, Pán Ježíš dobře věděl, co bude s nimi až
odejde. Bez pečlivého vedení Božího by věřící člověk ve
světě neobstál. Vliv nejnižších elementů je na naší zemi
tak mocný, že jen Boží rámě nás může uchránit od duchovních
pádů a věčného zahynutí. Jak Pán Ježíš za to prosil, aby
Otec v nebi tento hlouček jeho věrných zachoval, uchránil!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Avšak Pánu Ježíši
šlo ještě o víc, než jen o to, aby jeho věrní nepropadli ve
světě duchovní zkáze. Pán Ježíš byl se svým Otcem v nebesích
jednoho ducha. A z této jednoty vyplývala všecka jeho moc a
velikost. Nyní, když odcházel ze světa a nemohl více chránit
svou mocí ty, kteří v něj uvěřili, jde mu o to, aby své
věrné uvedl do té samé jednoty s Otcem, v jaké žil
on. Věděl, že z této jednoty bude vyplývat i jejich moc,
kterou v plné míře potřebovali. Jak se za tuto jednotu
přimlouval! <i>„Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně,
a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli…“</i> (verš 21). Mohl
Bůh tuto modlitbu nevyslyšet?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I dnes je Pán Ježíš
naším nejmocnějším přímluvcem u Boha. Jeho přímluvou za nás
- stojíme. Má péči o nás. Staví nám po boku svou stráž.
Pozdvihuje nás, když klesáme a sílí nás v našich
mdlobách. Jsme ustavičně předmětem jeho péče. Kdo pochopí
jeho lásku k nám? A my? Jak málo jej milujeme… Zamysleme se
nad tím.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Konec modlitby Pána
Ježíše vyznívá nejslavněji: <i>„Otče, kteréž jsi mi dal,
chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu
mou…“</i> (verš 24). Jej samého čeká potupná smrt. Musí
vidět před sebou tu hroznou cestu utrpení, ale na to nemyslí.
Jeho mysl je zaujata jeho věrnými. Nejde mu o sebe, jde mu o ně,
na ně myslí, na jejich budoucnost.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jaká to láska!
Pochopíme ji?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1940 Ostrava</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-67897581262101454402015-01-26T09:59:00.005+01:002015-01-26T09:59:38.348+01:00Navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Izaiáš 44, 21-22</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Pamatujž na to,
Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník můj. Já jsem tě
sformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v
zapomenutí. Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako
mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bůh je Stvořitelem<i>
</i>a Otcem každého z nás. Život dává jedině Bůh. Jím
žijeme, hýbeme se i trváme. Bůh otvírá život matky, aby rodila
nebo ji činila neplodnou. Jen z moci Boží se stává muž
otcem a žena matkou. Zde platí plně slova Písma: <i>„Já jsem
tě sformoval, služebník můj jsi.“</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b> </b>A poněvadž
člověk je jeho dílem, Bůh nemůže na člověka zapomenout. <i>„Ale
řekl Sion: Opustiltě mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. I
zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se
neslitovala nad plodem života svého? </i><i>A</i><i> byť se pak
ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě. Aj, na dlaních vyryl
jsem tě, zdi tvé jsou vždycky přede mnou.“</i> (Iz. 49, 14-16).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bůh nemůže nikdy na
své stvoření zapomenout. A kdyby jeho tvor, člověk, zbloudil
sebevíce z jeho cest, kdyby se člověk svému Stvořiteli
sebevíce zpronevěřil, odcizil, od něho vzdálil, kdyby se
poskvrnil sebevětším hříchem a nepravostí, Bůh nemůže na
něho zapomenout. Bůh nepřestává být člověku Otcem, i když se
stane nezdárným jeho synem nebo dcerou. Jestliže se naše děti
stanou neposlušnými, jestliže se nám odcizí tak, že jdou svými
vlastními cestami přes naše rady, přes naše napomínání,
uvedou-li naše jméno v pohanění a v potupu, my se vůči
nim můžeme zatvrdit, ale nemůžeme je vykořenit z našeho
srdce a vědomí, že jsou našimi dětmi a nemůžeme vykořenit z
našeho nitra touhu, aby se tyto naše děti vzpamatovaly a v naši
náruč navrátily. Přes všechno jejich zpronevěření se vůči
nám, ony zůstávají našimi dětmi.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tak je to i s poměrem
člověka vůči Bohu a Boha k člověku. Bůh nemůže na
člověka zapomenout vždyť je Jeho dílem, Jeho, třeba nezdárným,
dítětem. A tuto skutečnost nám sám Pán Bůh zde ve svém Slově
skrze služebníka Izaiáše osvědčuje: <i>Pamatujž na to, Jákobe
a Izraeli…</i> <i>Já jsem tě sformoval, služebník můj jsi…,
… nebudeš u mne v zapomenutí. </i> Nebyl a není
neposlušnější a zatvrzelejší a odpornější národ vůči
Bohu, jako byl a je až dosud národ židovský. A přece právě
vůči tomuto národu projevoval Bůh nejvíce lásky. Pán Bůh to
sám vyznává: <i>„Ale ty, Izraeli služebníče můj, </i><i>ty</i><i>
Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého.
Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv
přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj
jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.“</i> (Iz. 41, 8-9)
Tak se zdá, že čím více se člověk Bohu odcizí a zpronevěří,
tím více jej Bůh miluje a tím větší péči mu věnuje. Je to
asi tak, jako když se rodičům narodí tělesný mrzáček,
nedochůdče. Dobří rodiče právě jemu věnují nejvíce své
lásky, poněvadž ji nejvíce potřebuje. Tak to asi činí Bůh
s hříšníkem. Hříšník je nejvíce politováníhodný
tvor, poněvadž se řítí vstříc svému zahynutí, aniž by si to
uvědomoval. Proto je Bůh vůči hříšníku tak shovívavý, proto
nevchází až dosud s tímto převráceným světem v soud.
Neznamená to, že Boží shovívavost nemá hranice, že by Bůh
nikdy nevešel v soud s hříšníkem. Boží soud přijde.
Ale Bůh jako by chtěl vyzkoušet všechny možnosti, které tu jsou
k probuzení člověka a k jeho záchraně.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jako nám rodičům není
jen tak snadné zříci se navždy svého nezdárného dítěte a
navždy ho zavrhnout, tím nesnadnější je to pro našeho
Stvořitele, našeho nebeského Otce. Proto pokud bude uvolněná
k srdci člověka sebemenší cestička, pokud bude v srdci
člověka i sebenepatrnější jiskérka, kterou je možné zapálit
srdce k milování Boha, dotud Bůh svému pobloudilému dítěti
shovívá a usměrňuje všechny cesty jeho života tak, aby jej
přivedl k poznání svého poblouzení a aby ho přiměl
k návratu ve svou Boží otcovskou náruč. Nikdo z nás
by tak dlouho nevzdoroval vůči Bohu, kdybychom pochopili nesmírnou
Boží lásku k nám. A kam až sahá Boží nekonečná láska
k nám, to nám zjevují další slova našeho textu: <i>„Zahladím
jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé;
navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.“</i> Zahladím –
jinými slovy ze své paměti navždy vymažu! <i>„Budou-li
hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh
zbělejí“…</i>(Iz. 1, 18). Znamená to, že Pán Bůh je hotov
odpustit nám všechny naše hříchy tak dokonale, že před Jeho
očima nezůstane po naší hříšné minulosti ani ta nejmenší
stopa.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je to možné?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ano! Vždyť zde je Boží
řeč, Boží slovo.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A že by platilo každému
člověku, i tomu nejbídnějšímu?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ano, platí i pro tebe,
drahá duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Bůh ze svého
milosrdenství nikoho nevylučuje. Ty sám svojí nedověrou se
z tohoto Božího milosrdenství vylučuješ. Ale tím
okamžikem, kdy zatoužíš po dokonalém Božím odpuštění, můžeš
ho dosáhnout! Snad se někdo z vás bude ptát: Ale jak? Co mám
činit, abych ho skutečně dosáhl? Tady to máš v našem
textu. Jasněji to nemůže být řečeno. <b>Navrátiž se – kam?
Ke mně!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tam, kde jsi, tak jak
jsi, nemůžeš zůstat! Tou cestou, kterou jsi až dosud šel, jít
nemůžeš! Sloužil-li jsi až dosud světu, žádostem svého těla,
dál sloužit nemůžeš. Z těchto cest se musíš navrátit
k tomu, který tě vykoupil.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Jinak zahyneš!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrátiž se ke mně!
</b>Jak? Tak jaký jsem? Ano, tak jaký jsi. Tuto skutečnost nemohou
lidé pochopit. Člověk cítí a uvědomuje si, že je Bůh svatý.
A uvědomuje si svůj hřích. Jak by mohl tak jaký je ukázat se
před svatým Bohem?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Bůh šel ve své
hledající lásce tak daleko, že zařídil i to, abys se mohl
k Němu navrátit takový, jaký jsi. Nám platí pozvání:
<i>„Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.“</i> (Luk. 14,
17). Slova Izaiáše z našeho textu se naplnila a jsou pro
nás živým Božím pozváním v Boží milující otcovskou
náruč. Kteří Boží pozvání přijali, již nyní okouší
plnost, dokonalost Božího odpuštění. Vpravdě věřícího
člověka již hřích netíží. Plně chápe slova Žalmu 32:
<i>„Blahoslavený </i><i>jest</i><i> ten, jemuž odpuštěno
přestoupení, </i><i>a</i><i> jehož hřích přikryt jest.
Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti…“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jsi to ty, milá duše?
Dosáhla jsi již této milosti?<i> </i>Jestliže ano, pak se raduj,
zpívej, oslavuj svého Stvořitele a tomu, jenž tě na kříži
svou smrtí vykoupil, služ celým srdcem. Kdo jsi pak té milosti
nedosáhl, pak slyš! Pamatuj na to, co ti Bůh dnes přivolává: <i>Já
jsem tě sformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v
zapomenutí. Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako
mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrátiž se!</b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V určitém slova
smyslu – všichni se potřebujeme navrátit. I my, věřící.
Vždyť není dne, abychom se z Boží cest neuchýlili. Kdyby
žádného jiného zpronevěření se Bohu při nás nebylo, v jedné
věci se proviňujeme všichni: Opouštíme svoji první lásku. Sbor
v Efezu je nám v tom příkladem, Slyšte jen, jaké
krásné vlastnosti mu Pán Ježíš přiznává: <i>„Známť
skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost tvou, a že nemůžeš
trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž se praví býti
apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že </i><i>jsou</i><i> lháři.
A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé pracovals a
neustal.“</i> Jaké krásné vlastnosti Pán Ježíš přiznává
tomuto sboru. Nevím, mohl-li by to přiznat i nám. Ale i kdyby
mohl, přece byto nestačilo: Vidíme to z dalších slov: <i>„Ale
mámť proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil. Protož
pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání, a první skutky.“</i>
(Zj. 2, 2-5). Jinými slovy, navrať se tam, kde jsi stál, když tě
Pán Bůh přijal na milost.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrátiž se ke mně
neboť jsem tě vykoupil! </b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ty, kdo ještě bloudíš,
hyneš ve svém hříchu bez odpuštění, bez jistoty spasení,
navrať se k tomu, který je hotov vše ti odpustit, který je
hotov každou stopu tvé hříšné minulosti zahladit a tebe, jako
navráceného syna, dceru, znovu otcovsky k sobě přivinout.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrať se! </b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A ty, kdo jsi již
přijal odpuštění, kdo jsi již okusil hřejivost Boží
odpouštějící lásky, kdo jsi již skrze víru v Pána
Ježíše Krista v náruči Boží spočinul, ale znovu jsi
zvlažněl, ochladl, zapomněl, kde tě Boží láska nalezla, z jaké
zhouby tě vysvobodila, ty se navrať znovu k té první lásce,
k té první horlivosti a k vděčnosti, jaká plnila tvé
srdce, když jsi uvěřil a spasení v Ježíši Kristu nalezl.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrať se!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A všem nám platí
slova<i>: „Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a pohnuť
svícnem tvým z místa jeho.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b> </b>Jak veliká je
Boží láska, tak veliký může být i Boží hněv, jestliže Boží
láskou pohrdáme. Jen si všimněme svědectví apoštola Petra:
<i>„Nebo </i><i>jest</i><i> čas, aby se začal soud od domu
Božího. A poněvadž nejprv od nás, jakýž bude konec těch,
kteříž nejsou povolni evangelium Božímu? A poněvadž
spravedlivý sotva k spasení přichází, bezbožný a hříšník
kde se ukáže?“</i> (I. Petr. 4, 17-18).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Navrátiž se ke mně,
nebo jsem tě vykoupil!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo z nás
uposlechne? Kdo z nás spočine v náruči Boží tak, aby
Pán Bůh mohl zahladit jako oblak přestoupení naše a jako mrákotu
hříchy naše? Musím myslet na zvláštní Boží výstrahu:
<i>„Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do
odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás.“</i> (Zid. 4, 1).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jedna loď, která
převážela z jednoho státu do druhého zlato, narazila na
skálu a ztroskotala. Posádka vytáhla rychle záchranné čluny a
připravovala se k opuštění lodi. Ale jeden námořníků se
nemohl od množství zlata na lodi odtrhnout. Plnil si zlatem kapsy,
nádoby a byl tak do toho zabrán, že přeslechl poslední výstražný
signál k opuštění lodi. Když měl už vše naplněno, bral
se k záchranným člunům, ale v tom okamžiku se
převalila voda přes palubu a loď i s námořníkem zmizela
v hlubinách moře.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přátelé! Loď tohoto
světa má nebezpečné trhliny. Z Božího slova zní poslední
výstražné signály k opuštění tonoucí lodi. Pokoj je již
ze země vyzdvižen. Láska člověka k člověku ustydá.
Národy přes všechna volání ku pokoji se připravují k boji
a dojde-li k němu, bude to znamenat zánik většiny lidstva.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Svět dozrává ke žni.
A Bůh? Volá k návratu! Uslyšíme poslední signál k naší
záchraně?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Aby se někdo z nás
neopozdil….</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-43223175463753754032015-01-26T09:59:00.002+01:002015-01-26T09:59:05.951+01:00Kdybys znala ten dar Boží<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Jan 4, 1-15</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="14"></a><i>A
jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více
učedlníků činil a křtil než Jan. (Ačkoli Ježíš sám
nekřtil, ale učedlníci jeho), Opustil Judstvo, a odšel opět do
Galilee. Musil pak jíti skrze Samaří. I přišel k městu
Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl
dal Jákob Jozefovi, synu svému. Byla pak tu studnice Jákobova.
Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo
okolo šesté hodiny. </i><i>I</i><i> přišla žena z Samaří
vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti. Nebo učedlníci
jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů. I řekla jemu
žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne
nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo
jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a
dal by tobě vody živé. I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím
bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu
živou? Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž
nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek
jeho? Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu
tuto, žízniti bude opět.</i><i><b>.</b></i><i> Ale kdož by se
napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale
voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící
se k životu věčnému. Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody,
abych nežíznila, ani chodila sem vážiti.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdybys znala ten dar
Boží…</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Oč méně bolu,
zklamání, utrpení, by bylo v našem životě, kdybychom znali
kdy, kde a odkud ono zklamání přijde, kdybychom věděli, které a
jaké věci to budou, z nichž nám vzejde bolest a utrpení a
naproti tomu které a jaké věci to jsou, jež mohou náš život
zradostnit a obohatit. Oč šťastnější by byl náš život,
kdybychom znali a dovedli uchopit za vlasy každou tu příležitost,
kdy samo nebe nám klade štěstí do klína, ale my pro svoji
slepotu to, co bylo k našemu štěstí, odmítáme. Často
teprve až po letech se nám rozjasní v mysli a my si musíme
říci: Ó bych to byl věděl a tu příležitost tenkrát využil,
mohl jsem být dnes šťastným člověkem. Na cestě naším životem
potkáváme dobré i zlé. To nejtragičtější v našem životě
je, že my často to dobré pokládáme za zlé a to zlé pokládáme
za dobré. A v tom smyslu se buď pro jedno nebo pro druhé
rozhodujeme. Teprve ovoce, následky našeho rozhodnutí, nás poučí,
byla-li naše volba dobrá či zlá.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Setkáte se se ženou
zdrcenou manželským rozvratem, slyšíte její nářek: „Ó bych
byla věděla, že ty naše povahy jsou tak protichůdné! Kolik
jiných příležitostí ke vdávání jsem si nechala ujít a do
tohoto manželství jsem šla jako slepá.“ Setkáte se s chudými
starými rodiči. Dali své děti na studia, aby jim připravili
lepší budoucnost. Sami nejedli, strádali, dřeli se ve dne,
v noci, v naději, že se jim děti jednou odmění. A
výsledek? Děti zpanštěly, zmoudřely, rodičům se odcizily a
nyní se za svoje chudobné rodiče i dokonce stydí. A starým
zedřeným rodičům srdce krvácí žalem a s pláčem si
říkají: „Kdybychom jen tušili, že naše děti právě touto
cestou se nám odcizí, že je ztratíme, byli bychom to s nimi
jinak zařídili.“ Pojďme do historie Starého zákona. Ó by byl
Kain věděl, že ta zsinalá tvář jeho bratra Ábela jím zabitého
dnem i nocí bude děsit jeho duši a že palčivé výčitky jeho
svědomí budou jej štvát z místa na místo a nikdy a nikde
nedají jemu pokoje. Ó by byl Kain věděl, jak hřích dovede
uštvat člověka a učinit mu život přímo nesnesitelným, jistě
by se byl ve chvíli, kdy se ho hněv vůči bratrovi zmocnil, jistě
by se ovládl a svého bratra nezabil. Ó by byl David věděl, jak
hrozně se vymstí jeho vlastní hřích s ženou Uriášovou na
jeho vlastní rodině, byl by jistě ve chvíli pokušení sám nad
sebou zvítězil a tohoto hříchu se nedopustil. A vezměte si zradu
Jidášovu: Byl by Jidáš svého Mistra zradil, kdyby byl znal
všechny důsledky této své zrady? Ó kdyby lidé znali, že hřích
se mstí na člověku do třetího i čtvrtého pokolení, ale že
hned v zápětí vyvolává v našem životě samou bolest
a samé utrpení a že každý námi vykonaný hřích je vyryt
železným perem na deskách našeho srdce a že s touto živou
knihou se musíme jednou postavit před soudnou stolici Boží. Kdyby
lidí tuto skutečnost znali, jak jinak by usměrňovali celý svůj
život. Příčinou naší nevědomosti, naší neznalosti, pokládáme
dobré za zlé a zlé za dobré. A v tomto smyslu se rozhodujeme
ve věcech, které ovlivňují celý náš další život. A každý
z nás si občas povzdechne: „Ó, kdybych znal, věděl!“
Někdo z vás by mohl snad říci: „A proč tedy Bůh
ponechává člověka v takové tmě? Proč ho neuchrání
takových osudných omylů a nezjeví mu, co by bylo k jeho
prospěchu a co k jeho zhoubě?“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři, sestry,
přátelé!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměte do ruky knihu
Božího zjevení – Bibli – a v ní se dočtete, jak Bůh na
tisíce způsobů a cest se snažil to učinit člověku jasným,
pochopitelným, jak se vyhnout zkáze, záhubě a jak dosáhnout
plného, radostného života. Ale člověk si posloužit nedal.
Upozorním vás jen na některá místa v Bibli: <i>„Když
takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a
vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po
ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme
choditi. Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, </i><i>řka:</i><i>
Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se
děje mezi nimi. Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento,
ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona
mého, ale jím pohrdají.“</i> (Jer. 6, 16-19). <i>„Ale toto
přikázal jsem jim, řka: Poslouchejte hlasu mého, a budu vaším
Bohem, a vy budete mým lidem, a choďte po vší cestě, kterouž
jsem vám přikázal, aby vám dobře bylo. Však neposlechli, aniž
naklonili ucha svého, ale chodili po radách, </i><i>a</i><i> podlé
zdání srdce svého zlého. Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří
svou.“</i> (Jer. 7, 23-24).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Celý Starý zákon je
svědectvím, jak Bůh hledal cestu k srdci člověka, aby jej
uvedl na cesty pokoje a radostného života a jaký byl výsledek
jeho trpělivosti, hledající lásky? A myslíte, že tomu tak bylo
jenom v životě národa Izraelského? Nejednal tak Bůh
s tebou, se mnou? S námi všemi?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Boží láska je však
nevyčerpatelná. Když člověk nechtěl porozumět starozákonním
prorokům, přestože pravdivost svého tvrzení dokazovali často
způsobem nadpřirozeným, přichází na svět Bůh sám v Ježíši
Kristu. A příčina jeho příchodu? <i>„Já světlo na svět jsem
přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.“</i>
(Jan 12, 46). A zde jsme u našeho textu: <i>„Kdybys znala ten dar
Boží…“</i> Co? Světlo života, ve kterém nemůže člověk
zbloudit, ve kterém si nemůže změnit zlé za dobré a dobré za
zlé, ale vede ho k nejvyšším metám života.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ó, bys poznal i ty, a
to alespoň v tento den tvůj, které věci by ku pokoji tobě
byly!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přicházíme k setkání
Pána Ježíše se ženou Samaritánkou. Nemysleme si, že toto
setkání bylo náhodné. V životě nejsou náhody. Ve všem
dění je určitý Boží plán. Pro Samaritánku to byl ten její
den. Každý člověk má ve svém životě takový Bohem určený
den, kdy Bůh zvláštním způsobem se blíží k srdci
člověka, aby v něm rozsvítil světlo nového života, ale ne
všichni poznají takovýto svůj den. Samaritánka poznala, že to
je její chvíle života, která má rozhodnout o celém dalším
jejím životě. Nepoznala to hned. Pán Ježíš musel napřed
odkrýt clonu z jejího minulého života a ukázat jí na její
hřích: <i>„Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš,
není tvůj muž.“ </i>(verš 18).<i> </i> Jak to její nitro
odkryl! Nikdy Ježíš nepřišel do její blízkosti, ani ona do
jeho. A přece četl v její duši jako v otevřené knize.
Tak bude jednou číst v duši každého jednoho z nás.
Před jeho zrakem jsou všechny věci nahé a odkryté. <i>„Řekla
jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.“</i> (verš 19). A
Samaritánka začíná rozumět jeho slovům: „<i>Kdybys znala ten
dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty
bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.“</i> Ano, tak je to!
Dokud člověk nepozná svůj hřích, své zahynutí, dokud nevidí
svoji duchovní bídu, musí se Pán Ježíš doprošovat koutečku
v jeho srdci. Ale když pak odkryje hřích a my vidíme své
zahynutí, pak se karta obrací a člověk začíná prosit, protože
začíná chápat, kde je pro něho milost, odpuštění a pokoj.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vy, kteří se stále
bráníte učinit rozhodný krok za Ježíšem, živíte se
domněnkou, že to jsou jiní, kteří se musí k Pánu Ježíši
obrátit, s vámi že to není až tak zlé, pamatujte! Jednou
poznáte svůj omyl, ale nebude již pozdě? Ó, kdybys znala, kdybys
znal, že všechna spravedlnost je jako roucho ohyzdné, Pán Ježíš
by se nemusel doprošovat místečka ve tvém srdci, ale ty by ses mu
otevřel cele a tehdy by jsi také plně poznal, kdo je ten, jenž ti
říká: <b>„Synu můj, dej mi srdce své!“</b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Samaritánka
poznala, jaký je dar napít se vody živé, kterou jí Pán Ježíš
nabídl. V jejím životě to vyvolalo veliký převrat. Začala
chodit ve světle Ježíšově. To už nebylo bloudění, to už
nebylo chodění v hříchu! První, co učinila, přivedla
k Pánu Ježíši z města Sichar celý zástup lidu. Vidím
ji, jak jde od domu k domu a všude zve<i>: „Poďte, vizte
člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila.
Není-li on ale Kristus?“</i> (verš 29). I Samaritáni očekávali
příchod zaslíbeného Mesiáše. A pozvání Samaritánky, aby šli
s ní ke studnici Jákobově, nalézá podivuhodný ohlas mezi
obyvatelstvem. Nehledí na její temnou minulost, vždyť je to právě
zvláštnější, že právě ona přichází s takovým
poselstvím. Veliký zástup lidu jde s ní daleko za město ke
studnici. Vše se kupí kolem Pána Ježíše a z jeho úst se
řine radostné poselství pro všechny. Ježíšovo poselství je
uchvacuje a s vděčností se obrací k ženě Samaritánce:
<i>„Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme
slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus.“
</i>(verš 42). Dva dny zůstává Pán Ježíš v městě
Sichar aby ty, kteří v něho u věřili, utvrdil a rozšířil
obzor jejich duchovního vědění. A tak v Sichar přičiněním
prosté ženy vzniká veliký křesťanský sbor a živé vody
Ježíšova evangelia rozlévají se po celém Samaří. Prostá žen
s temnou minulostí, uchvácena však Ježíšem a skrze víru
v něho co Spasitele světa, od hříchu očištěna a z moci
hříchu vysvobozena, stává se požehnanou misionářkou. Jak se
zde osvědčuje svědectví Ježíšovo dané předním knížatům
z národa Izraelského: <i>„Amen pravím vám, že publikáni
a nevěstky předcházejí vás do království Božího.“</i>
(Mat. 21, 31). A apoštol Pavel píše do Korintu<i>: „Vidíte
zajisté povolání své, bratří, že nemnozí moudří podlé
těla, nemnozí mocní, nemnozí urození. Ale což bláznivého jest
u světa, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a to, což jest u
světa mdlé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné. A neurozené u světa
a za nic položené vyvolil Bůh, anobrž kteréž nejsou, aby ty
věci, kteréž jsou, zahladil, Proto aby se nechlubilo před
oblíčejem jeho žádné tělo.“</i> (I. Kor. 1, 26-29). Chce-li
si Bůh učinit z člověka svůj požehnaný nástroj, pak mu
v tom nevadí ani jeho minulost, ani jeho přítomnost, neb je
to nejmenší věcí u něho, aby shladil stopy minulosti a aby jej
uvedl na cestu nového života. Bůh žádá od člověka jen jedno,
aby mu otevřel své srdce a vpustil jej do svého nitra a kde tak
člověk učiní, tam mocí svého Ducha, své lásky, změní srdce
kamenné v srdce masité a uzpůsobí i mysl i ducha k Božímu
království. Tak tomu bylo i se ženou Samaritánkou a tak tomu bylo
a dosud může být s mnohým z nás. Jen poznat ten Boží
dar, poznat Toho, z nějž prýští prameny vody živé a pak
tyto prameny se rozlijí nejen naším nitrem, ale i kolem nás.
<i>„Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví
tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé.“</i>
<i>„Žízní-li kdo, pojď ke mně, a napij se. Kdož věří ve
mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé.“</i>
(Jan 7, 37-38). Kéž by poznal i ty, co by tobě ku pokoji bylo a to
aspoň v takovýto den tvůj.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Je
možné, že právě dnes se ke tvému srdci blíží Bůh? Poznáš
svůj den? Neztrácej tuto příležitost! Možná se to už nikdy
nevrátí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
A
my, kterým se dostalo milosti od Boha, těžíme z ní? Zveme
jiné k pramenům živé vody? Žeň je mnohá i dnes a dělníků
málo, nechceš být právě ty požehnaným nástrojem v Božích
rukou? Nehleď na svoji neumělost, na dřívější bloudění, ale
dej se Pánu cele k dispozici, ke službě, staň se
samaritánem, samaritánkou ve svém okolí. Pán i tvoje snahy
požehná.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1935 Ostrava</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-18260378000761259342015-01-26T09:58:00.000+01:002015-01-26T09:58:12.965+01:00Druhý příchod Ježíše Krista<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
II. Petr. 3, 1-14</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Nejmilejší, již
toto druhý list vám píši, jimižto vzbuzuji skrze napomínání
vaši upřímou mysl,<br />Abyste pamatovali na slova předpověděná
od svatých proroků, a na přikázaní </i><i>vydané</i><i> od nás
apoštolů Pána a spasitele, Toto nejprvé vědouce, žeť přijdou
v posledních dnech posměvači, podlé svých vlastních žádostí
chodící, A říkající: Kdež jest to zaslibování o příchodu
jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku
stvoření. Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa
již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě
upevněna. Pročež onen první svět vodou jsa zatopen, zahynul. Ta
pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená,
chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí. Ale
tato jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden
den u Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den.
Nemeškáť Pán s </i><i>naplněním</i><i> slibů, (jakož někteří
za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby
kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť
pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v
prudkosti vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se,
země pak i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou. Poněvadž
tedy to všecko má se rozplynouti, jací pak vy býti máte v
svatých obcováních a v pobožnostech, Očekávajíce a chvátajíce
ku příští dne Božího, v němžto nebesa, hoříce, rozpustí
se, a živlové pálivostí ohně rozplynou se? Nového pak nebe a
nové země podlé zaslíbení jeho čekáme, v kterýchž
spravedlnost přebývá. Protož, nejmilejší, takových věcí
čekajíce, snažtež se, abyste bez poškvrny a bez úhony před ním
nalezeni byli v pokoji.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pro lid evangelia je
druhý příchod Pána Ježíše takovou skutečností, že nemůže
mít o této věci ani nejmenší pochybnosti. Nový zákon mluví o
druhém příchodu znovu a znovu. Prosba - Přijď království tvé
– obsažena v modlitbě Páně se vztahuje k druhému
příchodu Ježíše Krista. Pán Ježíš svým prvním příchodem
na zem království Boží přiblížil. Jeho druhým příchodem
bude království Boží uskutečněno i na zemi v plném
rozsahu. Toto téma bych rozdělil na tyto části:</div>
<ol>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Skutečnost druhého
příchodu Ježíše Krista</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Účel druhého
příchodu</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Způsob druhého
příchodu</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Znamení druhého
příchodu</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Věci, které jsou
s druhým příchodem spojeny</div>
</li>
</ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Chci se vyvarovat
v otázce druhého příchodu Ježíše Krista jakékoliv
vlastní myšlenky, Povedu vás výhradně Písmem svatým.
Upozorňuji, že svědectví Písma o druhém příchodu Ježíše
Krista je tolik, že vás povedu jen k těm nejdůležitějšm…</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>1. </b><b>Skutečnost
druhého příchodu Ježíše Krista</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="2"></a><a href="" name="4"></a>
Je založena na osobním svědectví samého Pána Ježíše.
<i>„</i><i>Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne
věřte</i><i><b>.</b></i><i> V domě Otce mého příbytkové mnozí
jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. Jduť, abych vám
připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase
přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy
byli.“</i> (Jan 14, 1-3). <i>„První zajisté knihu sepsalť
jsem, ó Teofile, o všech věcech, kteréž začal Ježíš i činiti
i učiti, Až do toho dne, v němž dav přikázaní apoštolům,
kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil, vzhůru vzat jest. Kterýmž
i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých
jistých důvodích, za čtyřidceti dnů ukazuje se jim, a mluvě o
království Božím</i><i><b>.</b></i><i> A shromáždiv je,
přikázal jim, aby z Jeruzaléma neodcházeli, ale aby očekávali
zaslíbení Otcova, o kterémž jste </i><i>prý</i><i> slyšeli ode
mne. Nebo Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem
svatým po nemnohých těchto dnech. Oni pak sšedše se, otázali se
ho, řkouce: Pane, v tomto-li času napravíš království
Izraelské? I řekl jim: Neníť vaše věc znáti časy aneb
příhodnosti časů, kteréž Otec v moci své položil. Ale
přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi
svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až
do posledních končin země. A to pověděv, ani na to hledí, zhůru
vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich. A když za ním v
nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich
v rouše bílém,<br /> A řekli: Muži Galilejští, co stojíte,
hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás
do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího
do nebe.“</i> (Sk. 1, 1-11).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš krátce
před svojí smrtí se loučí se svými učedníky. Již delší
dobu je připravoval na svoji násilnou smrt – smrt ukřižováním.
Učedníci jsou zdrceni a Pán je potěšuje. Zdůrazňuje jim
pokračování života za hrobem. Odchází proto, aby jim připravil
věčné příbytky. <i>„</i><i>Nermutiž se srdce vaše. Věříte
v Boha, i ve mne věřte</i><i><b>.</b></i><i> V domě Otce mého
příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.
Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím
vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde
jsem já, i vy byli.“</i> (Jan 14, 1-3). A když odejdu a
připravím vám místo – zase přijdu… Chcete pochybovat o tomto
Ježíšově prohlášení? Vždyť každé Jeho slovo je jako
přísaha.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>2. Účel druhého
příchodu</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Již je vyjádřen
předcházejícími slovy: „…<i> a poberu vás k sobě samému,
abyste, kde jsem já, i vy byli. </i> Účel druhého příchodu
Ježíše Krista je tedy vzetí Kristovy církve, tedy těch, kteří
jsou Kristovo, ze země a uvedení jich do v nebi připravených
příbytků.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="14"></a>Milá
duše! Jsi Ježíšova? Já se tě neptám, do které církve zde na
zemi patříš. Jsi Ježíšova? Jestliže ano i ty budeš mezi těmi,
které Pán Ježíš při svém druhém příchodu vezme z této
země a uvede je do svých příbytků. Někdo by zde mohl položit
otázku: A která církev je církví Kristovou?: Katolická?
Evangelická? Baptistická? Adventistická? Metodistická?
Československá? Ani jedna! Ve všech církvích najdete i pšenici
i koukol. Jsem 53 roku věřícím. Za tu dobu jsem měl mnoho
příležitostí vniknout i do soukromého života příslušníků
jiných církví a shledal jsem, že ani jedna není prosta těch,
kteří i ty nejvážnější Boží pravdy berou lehkomyslně a
povrchně a při vší známosti Boží pravdy zůstávají otroky
hříchu. A naproti tomu jsem našel i v jiné církvi duše,
které neměly snad ve všech otázkách spasení dostatečné
světlo, ale byly to duše Pánu věrné a oddané, o kterých
nepochybuji, že jsou vlastnictvím Kristovým. Téměř v každé
církvi najdete ty, kteří opravdu Pána Ježíše milují, Jemu
cele důvěřují a snaží se Pána ze všech svých sil následovat
a právě tyto duše tvoří skutečnou, zde na zemi neviditelnou
církev Kristovu. Všechny tyto duše Pán Ježíš při svém
druhém příchodu shromáždí v jedno, vezme je ze země a
uvede do nebeských příbytků. <i>„Tehdážť se ukáže znamení
Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení
země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích
nebeských s mocí a slávou velikou. Kterýž pošle anděly své s
hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř
větrů, a od končin nebes až do končin jejich.“</i> (Mat. 24,
30-31). <i>„Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož
by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí
i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka,
oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali
hlasem velikým, řkouce: Spasení </i><i>jest</i><i> od Boha našeho
na trůnu sedícího a </i><i>od</i><i> Beránka.“</i> (Zj. 7,
9-10). <i>„I promluvil ke mně jeden z těch starců, a řekl mi:
Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho? A odkud přišli</i><i><b>.</b></i><i>
I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To jsou ti, kteříž
přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha svá, a zbílili je
ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem Božím, a slouží
jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu,
zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více, ani žízniti více,
a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek,
kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovedeť je k
živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“</i>
(Zj. 7, 13-17). Z těchto svědectví vidíme jasně, že druhý
příchod Ježíše Krista přinese světu naprosté rozdělení. Ti,
kteří se cele vydali Pánu, budou v jednom okamžiku odděleni
od těch, kteří dali přednost světu. Kteří jsou vpravdě
Ježíšovo, bez ohledu na to, ze které jsou církve zde na zemi,
budou z této země vzati, jako Enoch, aniž by procházeli
údolím smrti. Jejich těla budou rázem proměněna, zduchovněna a
způsobena pro svět duchovní. <i>„I promluvil ke mně jeden z
těch starců, a řekl mi: Kdo jsou tito oblečení v bílé roucho?
A odkud přišli? I řekl jsem jemu: Pane, ty víš. I řekl mi: To
jsou ti, kteříž přišli z velikého ssoužení, a umyli roucha
svá, a zbílili je ve krvi Beránkově. Protož jsou před trůnem
Božím, a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho; a ten, kterýž
sedí na trůnu, zastěňovati je bude. Nebudouť lačněti více,
ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné
horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je
bude, a dovedeť je k živým studnicím vod, a setře Bůh všelikou
slzu s očí jejich.“</i> (I. Kor. 15, 50-55). <i>„Ale naše
obcování jest v nebesích, odkudž i spasitele očekáváme Pána
Jezukrista, Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo
podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen
jest i všecky věci podmaniti sobě.“</i> (Fil. 3, 20-21). O tomto
dni mluvil již prorok Malachiáš: <i>„Tehdy ti, kteříž se bojí
Hospodina, tytýž mluvili jeden k druhému. I pozoroval Hospodin a
slyšel, a psána jest kniha pamětná před ním pro ty, kteříž
se bojí Hospodina, a myslí na jméno jeho. Tiť budou, praví
Hospodin zástupů, v den, kterýž já učiním, mým klínotem, a
slituji se nad nimi, jako se slitovává otec nad synem svým, kterýž
mu slouží. Tehdy obrátíte se, a uzříte rozdíl mezi
spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, </i><i>a</i><i>
tím, kdo jemu neslouží.“ </i>(Mal. 3, 16-18). Jak dojde
k rozdělení, o tom mluví sám Pán Ježíš<i>: „Tehdyť
dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. Dvě budou
mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. Bdětež
tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má.“</i>
(Mat. 24, 40-42). Vzetí Božího lidu ze země bude úžasným Božím
zásahem do života této země. Jeden bude vzat, druhý zanechán.
Mezi kterými budeš, milá duše, ty?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A zase jsme u otázky: A
co bude s ostatním světem? Svět do určité doby půjde svou
cestou dál – ale jak? Odchodem lidu Božího ze země bude země
zbavena soli, svět zůstane bez mravní a duchovní opory, kterou mu
byl Boží vyvolený lid. Satan bude mít na této zemi volné pole.
Nikdo mu nebude v jeho zhoubném díle překážet. Hřích,
bezbožnost, nespravedlnost, boj jednoho proti druhému vyvrcholí.
Antikrist rozvine zde své dílo. V této době má být vylito
na tuto zemi sedm koflíků Božího hněvu: „<i>I slyšel jsem
hlas veliký z chrámu, řkoucí těm sedmi andělům: Jděte,
vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zem. I šel první, a vylil
koflík svůj na zem, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na
lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli
obrazu jejímu. Zatím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a
učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři
umřela. Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na
studnice vod, i obráceny jsou v krev. I slyšel jsem anděla vod,
řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, kterýž jsi, a kterýžs byl, a
svatý, žes to usoudil. Poněvadž krev svatých a proroků
vylévali, i dal jsi jim krev píti; nebo jsou hodni. I slyšel jsem
jiného od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí,
praví </i><i>jsou</i><i> a spravedliví soudové tvoji. Potom čtvrtý
anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu páliti lidi
ohněm. I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha
toho, kterýž má moc nad těmi ranami, a však nečinili pokání,
aby vzdali slávu jemu. Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na
stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i
kousali jazyky své pro bolest. A rouhali se Bohu nebeskému pro
bolesti své a pro vředy své, a však nečinili pokání z skutků
svých. Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku
Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům
od východu slunce. A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a
z úst falešného proroka </i><i>vyšli</i><i> tři duchové
nečistí, podobní žabám. Nebo jsou duchové ďábelští, ješto
činí divy, a chodí mezi krále zemské a všeho okršlku světa,
aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá
roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho. I
shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon. Tedy
sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký
z chrámu nebeského, z trůnu, řkoucí: Stalo se. I stali se
zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se
veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, země
třesení tak velikého. I roztrhlo se to veliké město na tři
strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět
před oblíčejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti
hněvu svého. A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou
nalezeny. A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi.
I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla
ta jejich rána.“ </i>(Zj. 16, 1-21). Rána za ránou, jedna
katastrofa hroznější druhé, jedna živelná pohroma za druhou
budou stíhat svět.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ještě se musíme
maličko vrátit ke vzetí Božího lidu ze země. Řekl jsem, že to
bude úžasný Boží zásah do života této země. Ale tomuto
bude předcházet ještě větší Boží zásah a sice vzkříšení
těla z mrtvých a to těch, kteří předtím u víře v Pána
Ježíše zemřeli. Nejdříve tito vstanou z hrobu, ne v tom
těle, ve kterém zemřeli. Vstanou v těle duchovním
uzpůsobeném pro duchovní svět. Oni budou první vtrženi k Pánu
do oblak a s nimi budou vtrženi do oblak ti, kteří se osobně
dočkají druhého příchodu Ježíše Krista. <i>„Nechciť pak,
abyste nevěděli, bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se
nermoutili, jako i jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož
věříme, že Ježíš umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty,
kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté
vám pravíme slovem Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do
příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám
ten Pán s zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou
Boží sstoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my
živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků,
vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky se Pánem budeme. A
protož potěšujte jedni druhých těmito slovy.“</i> (I. Tes. 4,
13-18).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co bude s těmi
mrtvými, kteří zemřeli bez smíření s Bohem? <i>„I viděl
jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše
stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž
se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení
jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s
Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se
nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení.
Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad
těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a
Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“</i> (Zj. 20, 4-6).
Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let.
K jejich vzkříšení dojde až po tisíciletém království
Kristově na zemi. Bude to vzkříšení k soudu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>3. Způsob druhého
příchodu</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="8"></a>Víme, že
Pán Ježíš vstal v těle, ve kterém byl ukřižován a
pohřben. I když toto tělo bylo Boží mocí proměněno a
zduchovněno, zachovalo si svůj původní zjev. Byly na něm
viditelné rány od hřebů i od kopí, kterým mu byl probodnut
bok. <i>„A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a
Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál
u prostřed a řekl: Pokoj vám. Potom řekl Tomášovi: Vložiž
prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok
můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. I odpověděl Tomáš a
řekl jemu: Pán můj a Bůh můj Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl,
Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a
uvěřili.“ </i>(Jan 20, 26-29). Duchovní tělo nepodléhá již
zákonům hmoty, zákonům země. Hmotu prostupuje. Proto mohl Pán
Ježíš po svém zmrtvýchvstání projít i zavřenými dveřmi.
Toto proměněné zduchovnělé tělo neslo již odlesk Boží slávy.
Když se Pán Ježíš již po svém zmrtvýchvstání zjevil Saulovi
na cestě do Damašku, Saul hleděním na tuto slávu Ježíšovu
oslepl. Ve zmrtvýchvstalém oslaveném těle se odebral Pán Ježíš
od svých učedníků do nebeských příbytků : <i>„A to pověděv,
ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí
jejich. A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži
postavili se podlé nich v rouše bílém, A řekli: Muži
Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž
zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili
způsob jeho jdoucího do nebe.“</i> (Sk. 1, 9-11). Toto Boží
prohlášení je tak zřetelné a srozumitelné, že tu nemůže být
nejmenší pochybnost o tom, jakým způsobem Pán Ježíš přijde
podruhé. Tímto Božím prohlášením je také znovu potvrzena
skutečnost Ježíšova druhého osobního příchodu. Nepřijde jako
chudé betlémské dítě, ale v Boží moci a slávě jak Pán
všech pánů a Král všech králů. Pán Ježíš mluví o tom na
vícero místech: <i>„A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře
v oblace s mocí a slavou velikou.“</i> (Luk. 21, 27). <i>„Syn
zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly
svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho.“
</i>(Mat. 16, 27). Již prorok Daniel ve svém prorockém vidění,
ve kterém mu Bůh odhaloval budoucnost zem a národů, viděl Pána
Ježíše přicházejícího na oblacích: <i>„Viděl jsem u vidění
nočním, a aj, s oblaky nebeskými podobný Synu člověka
přicházel; potom až k Starému dnů přišel, a před něj
postaven byl. I dáno jest jemu panství a sláva i království, aby
všickni lidé, národové a jazykové sloužili jemu; jehož panství
jest panství věčné, kteréž nepomíjí, a království jeho,
kteréž se neruší.“ </i>(Dan. 7, 13-14). Pán Ježíš přijde
podruhé na oblacích. Přijde jako blesk. <i>„Nebo jakož blesk
vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i
příchod Syna člověka. Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se
shromáždí i orlice. A hned po ssoužení těch dnů slunce se
zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s
nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť se ukáže
znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka
pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na
oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“ </i>(Mat. 24,
27-30). Přijde ve chvíli, kdy se nikdo nenaděje<i>. „Ale tato
jedna věc nebuď před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u
Pána jest jako tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť
Pán s </i><i>naplněním</i><i> slibů, (jakož někteří za to
mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří
zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili. Přijdeť pak ten
den Páně, jako zloděj v noci, v kterémž nebesa jako v prudkosti
vichru pominou, a živlové pálivostí ohně rozplynou se, země pak
i ty věci, kteréž jsou na ní, vypáleny budou.“</i> (II. Petr.
3, 8-10). <i>„Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou
v nebesích, ani Syn, jediné Otec. Vizte, bděte a modlte se; nebo
nevíte, kdy bude ten čas. Jako člověk, kterýž daleko odšel,
opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a
jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li,
čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. Aby
snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. A cožť vám
pravím, všechněmť pravím: Bděte.“</i> (Marek 13, 31-37).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>4. Znamení druhého
příchodu</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš mluvil
s apoštoly o svém druhém příchodu znovu a znovu. Je tedy
přirozené, že tito byli zvědaví kdy to bude a tak s touto
otázkou přichází ke svému Pánu. „A když se posadil na hoře
Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce:
<i>„Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a
skonání světa?“</i> (Mat. 24, 3).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš nestaví
před svoje učedníky den ani hodinu svého druhého příchodu,
praví, že o tom dni a hodině neví ani on sám, jedině jeho Otec
v nebesích. <i>„Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani
andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.“
</i>(Marek 13, 32).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ale Pán Ježíš
upozorňuje své učedníky, jaká znamení budou jeho příchodu
předcházet:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 1.24cm;">
4.1. Falešní
Kristové</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 1.24cm;">
4.2. Světové
války, hlad, epidemie</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.24cm;">
4.3. Pronásledování
věřících</div>
<ol start="4">
<ol start="4">
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zrazování
jedni druhých</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nenávist
jedněch proti druhým</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Rozmnožení
nepravosti</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ustydnutí
lásky</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zvěstování
evangelia po celém světě</div>
</li>
</ol>
</ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.1. Falešní kristové</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Že by se mohl najít
takový člověk, který by se prohlašoval za Ježíše Krista? Vám,
kteří se nezaměstnáváte speciálně těmito otázkami, unikne
mnohá věc, která se děje ve světě a často i ve vaší
blízkosti. Takový falešný Kristus se nedávno objevil
v Ivančicích. Jeho jméno je Student. Když měl kolem sebe
již větší skupinu přívrženců, prozradil se tím, že jejich
dětem odepřeli povinné vyučování ve škole. Jeho přívrženci
ho za Krista plně uznávali a proto přestali své děti do školy
posílat. Pan Student je učil sám jako Kristus. A když začali
kácet kříže, sochy, ničit obrazy, upozornili na sebe úřady a
nastalo vyšetřování. Úřadům se zdálo, že Student, který se
prohlašoval za Krista, to nemá v hlavě v pořádku a
dali ho do ústavu choromyslných do Kroměříže. Jeho přívrženci
za ním chodili do ústavu a on je při návštěvách vyučoval dál.
A že to brali s ním vážně, přesvědčil jsem se sám. Měl
jsem v Gottwaldově evangelizaci a v jednom shromáždění
jsem mluvil o druhém příchodu Ježíše Krista. Při tom jsem
upozornil na falešného Studenta – Krista. Po shromáždění
přišla za mnou jedna paní a pravila: „S jednou věcí jsem
nemohla souhlasit. Vy jste prohlásil našeho vůdce za falešného
Krista, ale on Kristem je a já vám to dokáži z Písma.“
Otevřela mi v Bibli knihu Izaiáš proroka, 53. kapitolu a
pravila, že celá tato kapitola se vztahuje na proroka Studenta. „On
zvítězí, o tom se ještě přesvědčíte.“ Tak jsem přišel do
ostré polemiky ještě i při jiné příležitosti. Falešný
Kristus.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Před poslední válkou
se konal v Indii v Madrasu světový kongres theosofů. 35
národů vyslalo na něj 20 000 delegátů a z nejbližších
krajů se zúčastnilo 80 000 lidí. Před tímto množstvím
lidí byl prohlášen za Spasitele světa a hned také korunován
mladý sedmnáctiletý Ind, jménem Krišnamurti. A Také mu byl dán
k ruce kruh zvolených apoštolů. Za Krista ho před celým
kongresem prohlásila představitelka theosofické společnosti Dr.
Besantová, která se stala jedním ze sedmi apoštolů tohoto nového
Mesiáše. Teosofická společnost také už vydala jeho myšlenky
v knize s nadpisem U nohou Kristových. Nenaplňuje se zde
předpověď Pána Ježíše? A není to zajímavé znamení Jeho
blízkého druhého příchodu?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.2. Světové války,
hlad, epidemie</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Budete slýchati
zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili;
nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. Nebo povstane
národ proti národu a království proti království, a budou
hladové a morové a země třesení po místech. Ale tyto všecky
věci jsou počátkové bolestí.“</i> (Mat. 13, 6-8).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dvě hrozné světové
války máme za sebou a ke třetí se svět připravuje. A je
všeobecné mínění, že nechá-li lidstvo dojít ke třetí
světové válce, bude to zánik veškeré lidské kultury a
civilizace. Proto to velké úsilí o mír. Nejsou tyto hrozné války
naplnění předpověděného znamení druhého příchodu Ježíše
Krista?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.3. Pronásledování
věřících</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A tehdy vydadí vás
v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech
národů pro jméno mé.“</i> (Mat. 24, 9).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Začal s ním Hitler
v Německu, Mussolini v Itálii, Franco ve Španělsku,
došlo k němu i na jiných místech a boj proti náboženství
je v programu mnohých velkých i malých národů. Není to
naplnění znamení, které má předcházet druhému příchodu
Ježíše Krista?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.4. Zrazování jedni
druhých</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Již za Hitlera byla
mládež vedena k tomu, aby se nebála udat i své rodiče,
jestliže jejich mínění je proti vedoucímu režimu ve státě. A
bylo mnoho případů, kde se tak i stalo.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všichni víme, co bylo
německé gestapo. A přec i toto u nás prohlašovalo, že se jim
hnusí udavačství českého lidu. Hanebným udavačstvím bylo
vehnáno do koncentračních táborů německých tisíce a tisíce
poctivých občanů, kteří se provinili jedině tím, že si
dovolili mít jiné mínění, než vládnoucí německý režim.
Není nic hanebnějšího, než takové udavačství, kde přítel
zradí přítele, bratr bratra, rodiče děti a děti rodiče. A to
za okupace bylo všedním zjevem ve všech ohrožených zemích.
Zrazováním lidstvo přímo propadlo. Není to naplnění znamení
předpověděného Pánem Ježíšem?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.5. Nenávist jedněch
proti druhým</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A tehdy vydadí vás
v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech
národů pro jméno mé.“</i> (Mat. 24, 9).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dějiny lidstva neznají
dobu větší nenávisti jedněch proti druhým, než jak je tomu
dnes,. A není to jen nenávist jednoho národa proti druhému, nýbrž
je to nenávist, která zasahuje rodiny, dělnictvo v továrnách,
úřednictvo v kancelářích. Nenávist, ve které za účelem
prosazení svých osobních zájmů je člověk hotov smést z cesty
i svého největšího přítele – i svého vlastního bratra. I
tato nenávist je zvláštním znamením brzkého příchodu Ježíše
Krista.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.6. Rozmnožení
nepravosti</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Toto pak věz, že
v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou
lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní,
zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,
Nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší,
kterýmž nic dobrého milo není.<br />Zrádci, přívažčiví,
nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha,“</i>
(II. Tim. 3, 1-4).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Ale jakož </i><i>bylo</i><i>
za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka.<br /> Nebo jakož
za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se,
až do toho dne, když Noé všel do korábu, A nezvěděli, až
přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna
člověka.“</i> (Mat. 24, 37-39).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
O mravním úpadku
dnešního světa mluvit nebudu. Je daleko větší, než jste vstavu
pochopit.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A následky toho?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.7. Ustydnutí lásky</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A že rozmnožena
bude nepravost, ustydne láska mnohých.“</i> (Mat. 13, 12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Hledejte dnes mezi lidmi
lásku. Hledejte ji v rodinách mezi manžely. Hledejte ji
v církvi. Hledejte ji mezi rodiči a dětmi a mezi děti a
rodiči. Láska v lidských srdcích vyhasla a místo ní plane
v lidských srdcích nenávist. I to je zvláštním znamením
blízkého příchodu Ježíše Krista.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4.8. Zvěstování
evangelia po celém světě</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jediné znamení, které
není ještě naplněno. Máme nejméně 1600 milionů pohanského
lidu., kterým se ještě nedostalo dostatečného svědectví
evangelia o Ježíši Kristu. Ta nepatrná hrstka misionářů, která
působí v pohanských zemích a kterým i tak dnešní světovou
situací je jejich činnost znemožňována, není schopna naplnit
tyto země Ježíšovým evangeliem. A můj osobní názor je ten,
že Pán Bůh ve své nezměrné lásce k všemu lidstvu v
dohledné době ještě dá na různých místech větší duchovní
probuzení a rozvlažení, aby se i pohanskému lidu dostalo jasné
svědectví Ježíšova evangelia. Nevím, jakou cestou, jakým
způsobem to Pán Bůh učiní, ale věřím, že to učiní. A
slyším-li zprávy z některých misijních polí, kdy
například na jednom místě bylo křtěno najednou 500 dospělých
lidí a shromáždění v přírodě přítomno 35 000 lidí
a slyším-li zprávy, že v těchto shromážděních jsou ve
jménu Ježíše Krista uzdravováni slepí, hluší, chromí, němí
– proč by Pán Bůh ve své veliké lásce nemohl dát takováto
duchovní probuzení v pohanských zemích mezi pohanským
lidem? Až budu vidět naplnění i tohoto znamení, pak budu
očekávat, že se naplní slova Ježíšova<i>: „A bude kázáno
toto evangelium království po všem světě, na svědectví
všechněm národům, a tehdáž přijde skonání.“</i> (Mat. 24,
14).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
To vše se může stát
v nejbližších letech. Je tu jedna skutečnost. Člověk by
musel být slepý aby neviděl, že svět zraje ke žni. A toto si
dne uvědomuje celý náboženský svět. Všem nám platí slova:
<i>„Kdo škodí, škoď ještě; a kdo smrdí, smrď ještě; a kdo
jest spravedlivý, ospravedlni se ještě; a svatý posvěť se
ještě. A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil
jednomu každému podlé skutků jeho.“ </i>(Zj. 22, 11-12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Apoštol Jan již tehdy
volal: „<b>Pane Ježíši, přijdi tedy brzy! “</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Mohli bychom tak volat i
my? Jsme připraveni na jeho druhý příchod? Pán Ježíš nám
přivolává: <i>„Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce
hořící. A vy podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by
se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli
jemu.“</i> <span style="font-size: small;">(Luk. 12, 35-36).</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<ol start="4">
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Věci, které
jsou s druhým příchodem spojeny</b></div>
</li>
</ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Prosímeť pak vás,
bratří, skrze příští Pána našeho Jezukrista, a naše
shromáždění v něj,<br /> Abyste se nedali rychle vyrážeti z
mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha, buď skrze řeč, neb skrze
list, jako od nás </i><i>poslaný,</i><i> jako by nastával den
Kristův.<br /> Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem. Neboť
</i><i>nenastane,</i><i> leč až prvé přijde odstoupení, a zjeven
bude ten člověk hřícha, syn zatracení, Protivící a povyšující
se nade všecko, což slove Bůh, aneb čemuž se děje Božská
čest, tak že se v chrámě Božím jako Bůh posadí, počínaje
sobě, jako by byl Bůh. Nepomníte-liž, že ještě byv u vás, o
tom jsem vám pravil? A nyní co mešká, víte, </i><i>totiž</i><i>
aby on zjeven byl časem svým. Nebo již tajemství nepravosti
působí, toliko až by ten, kterýž </i><i>jej</i><i> zdržuje
nyní, z prostředku byl vyvržen. A tehdážť zjeven bude ten
bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a zkazí
zjevením jasné přítomnosti své, Toho </i><i>nešlechetníka,</i><i>
jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí
a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v
těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby
spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby
věřili lži, </i><i>A</i><i> aby odsouzeni byli všickni, kteříž
neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“</i> (II. Tes.
2, 1-12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Musím upozornit na jednu
skutečnost. Druhý příchod Pána Ježíše má dvě fáze, dvě
období. V první fázi si přijde Pán pro svoji církev a to
tak, že jej spatří ti, kteří na něj očekávají. <i>„A jakož
uloženo lidem jednou umříti, a potom </i><i>bude</i><i> soud,Tak i
Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých </i><i>lidí</i><i>
hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají
k spasení.“</i> (Žid. 9, 27-28). <i>„Boj výborný bojoval
jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval. Již za tím odložena
jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten
spravedlivý soudce, a netoliko mně, ale i všechněm těm, kteříž
milují to slavné příští jeho.“</i> (II. Tim. 4, 7-8).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jaký den je zde myšlen?
Den Páně, den jeho druhého příchodu: <i>a netoliko mně, ale i
všechněm těm, kteříž milují to slavné příští jeho.</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tato první fáze, první
období druhého příchodu Páně rozdělí lidstvo. Ti, kteří
jsou cele Pánovo, vezme Pán z této země k sobě do
oblak, kde bude shromážděna Jeho církev ze všech končin světa.
A Slovo Boží zdůrazňuje, že toto rozdělení zasáhne i věřící
sbory: <i>„Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám,
kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. Pět pak z
nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše
lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v
nádobkách svých s lampami svými. A když prodlíval ženich,
zdřímaly všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj,
ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky ty panny, a
ozdobily lampy své. Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám
oleje svého, nebo lampy naše hasnou. I odpověděly ty opatrné,
řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k
prodavačům, a kupte sobě. A když odešly kupovati, přišel
ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny
jsou dvéře. Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane,
pane, otevři nám. A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám,
neznámť vás.“</i> (Mat. 25, 1-12). Proto kdykoliv Pán Ježíš
mluvil o svém druhém příchodu, vždy své svědectví končil
napomenutím: <i>„Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená
srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život,
a v náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osídlo přijde na
všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož
bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech
těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem
člověka.“</i> (Luk. 21, 34-36).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Již při prvních
úvahách o druhém příchodu Páně jsem zdůraznil, že toto
rozdělení bude nejmocnějším a nejpodivuhodnějším Božím
zásahem do života této země, kdy jeden bude vzat a druhý
zanechán, kdy Boží lid bude oddělen od lidu tohoto světa, kdy
pleva bude oddělena od zrna. Vzetí Božího lidu ze země naplní
svět úžasem a naplní úžasem srdce těch, kteří měli určité
poznání svědectví Písma o těchto věcech, ale brali je
v pochybnost a proto nebyli způsobní k tomu, aby si je
Pán vzal do svého království. Před vtržením Božího lidu
k Pánu bude vzkříšení těla těch, kteří zemřeli ve víře
v Ježíše Krista: <i>„Nechciť pak, abyste nevěděli,
bratří, o těch, kteříž zesnuli, abyste se nermoutili, jako i
jiní, kteříž naděje nemají. Nebo jakož věříme, že Ježíš
umřel, a z mrtvých vstal, takť Bůh i ty, kteříž by zesnuli v
Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem
Páně, že my, kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně,
nepředejdeme těch, kteříž zesnuli. Nebo sám ten Pán s zvukem
ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s
nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení
spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří,
a tak vždycky se Pánem budeme. A protož potěšujte jedni druhých
těmito slovy.“ </i>(I. Tes. 4, 13-18).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="53"></a>V prvním
okamžiku druhého příchodu Páně tedy dojde ke vzkříšení
těch, kteří zesnuli v Pánu. Vstanou z hrobu
v proměněném těle uzpůsobeném pro duchovní svět a v ten
samý okamžik ti, kteří se dočkají zde na zemi, budou rovněž
proměněni a současně se vzkříšeným Božím lidem budou
vtrženi v jednom a témže okamžiku k Pánu do oblak tak,
jak nám o tom svědčí Písmo: <i>„Takť bude i vzkříšení z
mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné; Rozsívá
se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo
tělesné, jest i duchovní tělo. Takť i psáno jest: Učiněn jest
první člověk Adam v duši živou, </i><i>ale</i><i> ten poslední
Adam v ducha obživujícího. Však ne nejprvé duchovní, ale
tělesné, potom duchovní. První člověk z země zemský, druhý
člověk sám Pán s nebe. Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i
zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž </i><i>budou</i><i> i
nebeští. A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz
nebeského. Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království
Božího dědictví dosáhnouti nemohou, aniž porušitelnost
neporušitelnosti dědičně obdrží. Aj, tajemství vám pravím:
Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned
pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí,
a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme</i><i><b>.</b></i><i>
Musí zajisté toto porušitelné </i><i>tělo</i><i> obléci
neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost. A když
porušitelné toto obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče
nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest:
Pohlcena jest smrt v vítězství. Kde </i><i>jest,</i><i> ó smrti,
osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?“ </i>(I.. Kor.
15, 42-55<i>). „Ale naše obcování jest v nebesích, odkudž i
spasitele očekáváme Pána Jezukrista,Kterýž promění tělo naše
ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti
té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.“</i>
(Fil. 3, 20-21).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co ti ostatní zemřelí?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>I viděl jsem
stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše
stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž
se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení
jejího na čela svá, aneb na ruce své. A ožili, a kralovali s
Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se
nevyplnilo těch tisíc let. Toť jest první vzkříšení.
Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad
těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a
Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“</i> (Zj. 20, 4-6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co ti, kteří
z nevěřících se tohoto dne dočkají zde na zemi?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Život lidstva na této
zemi po odchodu lidu Božího půjde svou cestou a se svým vývojem
dál. Jen s tím rozdílem, že odchodem lidu Božího ze země
nebude satanu v jeho díle na této zemi nikdo překážet a
proto hřích na zemi vyvrcholí. Vyvrcholení satanova díla bude
v příchodu antikrista. Tak jako se Bůh vtělil v Syna
člověka, v Ježíše Krista, aby v něm a skrze něho
konal na zemi dílo spásy, tak i satan se vtělí v syna
člověka, aby v něm a skrze něho konal a vyvrcholil dílo své
zhouby. A jako Ježíš Kristus, Spasitel světa, vyšel z národa
Izraelského, tak i tento dyn ďáblův, antikrist, vyjde z národa
izraelského. Všimněte si dobře oddílu Slova Božího, který
jsme si četli: „<i>Prosímeť pak vás, bratří, skrze příští
Pána našeho Jezukrista, a naše shromáždění v něj, Abyste se
nedali rychle vyrážeti z mysli, ani kormoutiti, buď skrze ducha,
buď skrze řeč, neb skrze list, jako od nás </i><i>poslaný,</i><i>
jako by nastával den Kristův. Nesvodiž vás žádný nižádným
obyčejem. Neboť </i><i>nenastane,</i><i> leč až prvé přijde
odstoupení, a zjeven bude ten člověk hřícha, syn zatracení,
Protivící a povyšující se nade všecko, což slove Bůh, aneb
čemuž se děje Božská čest, tak že se v chrámě Božím jako
Bůh posadí, počínaje sobě, jako by byl Bůh.“</i> (II. Tes. 2,
1-4).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slovo Boží zná jen
jeden Boží chrám a to chrám v Jeruzalémě. Poněvadž tento
chrám byl v době poroby izraelského národa zbořen, nyní,
kdy Izrael má zase svoji vlast a samostatnost, bude tento chrám
zase vystavěn. V něm se posadí pravý antikrist, který se
ujme vlády a moci v Izraeli a který všechno své úsilí
zaměří k vyvrcholení díla satanova.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="13"></a>Toto vše
se odehraje v prvním období druhého příchodu. Nevíme, jaká
doba uplyne mezi prvním a druhým obdobím. Ze svědectví Slova
Božího však vyrozumíváme, že na zemi zbavené soli - nebo-li
lidu Božího- se budou odehrávat hrozné věci: <i>„I budouť
znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení
národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a
vlnobití, Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání
těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské
pohybovati se budou.“</i> (Luk. 21, 25-26). Bude to doba velikých
Božích soudů a velikého soužení na zemi. A skrze veliká
soužení má přijít izraelský národ k poznání Ježíše
Krista co svého Spasitele. Mezi prvním a druhým obdobím má být
postavena na nebi před soudnou stolici Kristovu celá Kristova
církev, aby každý věřící vzal z rukou svého Pána buď
odměnu nebo škodu za to, jak svému Pánu sloužil. To nebude soud
na naším hříchem, neboť tento soud podstoupil za věřící Pán
Ježíš na golgotském kříži. Pán Ježíš prohlašuje
v evangeliu sv. Jana 5, 24: <i>„Amen, amen pravím vám: Že
kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť
život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do
života.“</i> Tedy slova Písma, že my všichni se musíme
postavit před soudnou stolicí Kristovou neznamenají soud nad naším
hříchem, ale znamená to hodnocení naší věrnosti vůši Pánu.
Sem spadají slova Písma: <i>„Nebo základu jiného žádný
položiti nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš
Kristus. Staví-liť pak kdo na ten základ zlato, stříbro, kamení
drahé, dříví, seno, strniště</i><i><b>.</b></i><i> Jednohoť
každého dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni
zjeví se, a jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.
Zůstane-liť čí dílo, kteréž na něm stavěl, vezme odplatu.
Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu, ale sám spasen bude, a
však tak, jako skrze oheň.“</i> (I. Kor. 11-15).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní přicházíme
k druhému období druhého příchodu Pána Ježíše. V tomto
druhém období přijde Pán Ježíš viditelný celému světu
v plné své moci a slávě.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A hned po ssoužení
těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy
budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. Tehdážť
se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti
všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího
na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou.“</i> (Mat. 24,
29-30).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>I pohleděl jsem,
když otevřel pečet šestou, a aj, země třesení veliké stalo
se, a slunce zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všecken byl
jako krev. A hvězdy nebeské padaly na zemi, podobně jako dřevo
fíkové smítá s sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno
bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená, a všeliká hora i
ostrovové z místa svého pohnuli se. A králové země, i knížata,
i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý služebník, i všeliký
svobodný, skryli se v jeskyních a v skálí hor. A řekli horám i
skálí: Padněte na nás, a skrejte nás před tváří toho, kterýž
sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Neboť jest přišel
ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?“</i> (Zj. 6,
12-17).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A tehdážť zjeven
bude ten bezbožník, kteréhož Pán zabije duchem úst svých, a
zkazí zjevením jasné přítomnosti své. Toho </i><i>nešlechetníka,</i><i>
jehož příští jest podlé mocného díla satanova, se vší mocí
a divy i zázraky lživými, A se všelikým podvodem nepravosti, v
těch, kteříž hynou, proto že lásky pravdy nepřijali, aby
spaseni byli. A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů aby
věřili lži, </i><i>A</i><i> aby odsouzeni byli všickni, kteříž
neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“</i> (II. Tes.
2, 8-12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Teprve v druhém
období pozná celý svět moc a slávu Ježíše Krista. Antikrist
bude zničen i se svým dílem. Satan bude uvržen do propasti a bude
mu odejmuta všechna moc na tisíc let a na celé zemi, která bude
vyčištěna od bezbožníků, ujme se své vlády Pán Ježíš se
svojí církví. Vše bude pod vlivem Jeho lásky a Jeho moci a na
zemi bude uskutečněno království Boží. Naplní se proroctví:
<i>„Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou
připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce. Anobrž radujte
se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj,
já stvořím Jeruzalém </i><i>k</i><i> plésání, a lid jeho </i><i>k</i><i>
radosti. I </i><i>já</i><i> plésati budu v Jeruzalémě, a radovati
se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče,
aneb hlasu křiku. Nebude tam více žádného v věku dětinském,
ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu
letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno
bude. Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice
štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich. Nebudou stavěti tak,
aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako
dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do
zvetšení užívati budou vyvolení moji. Nebudouť pracovati
nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných
od Hospodina, i potomkové jejich s nimi. Nadto stane se, že prvé
než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já
vyslyším. Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl
bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž
zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.“</i> (Iz. 65,
17-25).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-size: 13pt;">Bratislava
1965</span></div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-44725838673196659412015-01-26T09:55:00.002+01:002015-01-26T09:55:53.579+01:00A slavili ve mně Boha<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Gal. 1, 13-24</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Slýchali jste zajisté
o mém obcování někdejším v Židovstvu, že jsem se převelice
protivil církvi Boží, a hubil jsem ji, A že jsem prospíval v
Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení svém, byv velmi
horlivý milovník otcovských ustanovení. Ale když se zalíbilo
Bohu, kterýž mne byl oddělil z života matky mé, a povolal skrze
milost svou, Zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany,
hned jsem se neporadil s tělem a krví; Aniž jsem se vrátil do
Jeruzaléma k těm, kteříž prvé byli apoštolé nežli já, ale
šel jsem do Arabie, přišel jsem pak zase do Damašku. Potom po
třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil
Petra, a pobyl jsem u něho patnácte dní. Jiného pak z apoštolů
žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně. Cožť pak píši
vám, aj, před Bohem, žeť neklamám. Potom přišel jsem do krajin
Syrských a Cilických. Nebyl jsem pak známý osobou zborům
Židovským, kteříž byli v Kristu, Než toliko slýchali: Že ten,
kterýž se nám někdy protivil, již nyní káže víru, kterouž
někdy vybojovával.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A slavili ve mně
Boha.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Už ve Starém zákoně
čteme výzvu: <i>„Slavte Hospodina, zvěstujte jméno jeho, a
oznamujte mezi národy skutky jeho. Zpívejte a žalmy prozpěvujte
jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho. Chlubte se v
svatém jménu jeho, vesel se srdce těch, jenž hledají Hospodina.
Hledejte Hospodina i síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky
jeho, i na soudy úst jeho. Ó símě Izraele, služebníka jeho, ó
synové Jákobovi, vyvolení jeho, Onť jest Hospodin Bůh náš, na
vší zemi soudové jeho. Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu
jeho, na slovo, kteréž přikázal </i><i>až</i><i> do tisíce
pokolení. Zpívejte Hospodinu všecka země, zvěstujte den po dni
spasení jeho. Vypravujte mezi pohany slávu jeho, a mezi všemi
národy divy jeho. Nebo veliký </i><i>jest</i><i> Hospodin, a
chvalitebný náramně, hroznější nade všecky bohy. Všickni
zajisté bohové národů jsou modly, Hospodin pak nebesa učinil.
Sláva a jasnost před ním, síla a veselé na místě jeho. Vzdejte
Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu i moc. Vzdejte
Hospodinu čest jména jeho, přineste dary a přijďte před obličej
jeho, a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti.“</i> (I.
Par. 16 kapitola).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I tam, kde člověk jen
z nepatrné částky poznává Boha, první pocit, který
naplňuje jeho duši je, že to přímo vyzývá, aby tomu velikému
Bohu vzdal čest. Krásně to vyjadřuje jedna naše píseň:
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slaví-li Krále svého
nebesa i zem,</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
zda člověk obraz jeho,
smí zůstat tich a něm.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A divy lásky Boží,
hlásá-li světa kruh,
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
zda v dík se
neroztouží lidský duch.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Chvála, chvála Bohu
velikému, chválu vzdává tvorstvo jemu, chválu vzdej mu i náš
každý dech.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všude, kde člověk jen
částečně se přiblížil k Bohu, kde jen jediný paprsek
Boží lásky zasáhl jeho srdce, už každá struna srdce se
rozezvučí k chvále Hospodina. I lidé otrlého srdce, hrubé
povahy, tupých smyslů, když zjara si vyjdou do přírody, kdy se
všechno probouzí k novému životu, zastavují se v údivu
nad probouzejícím se životem, plnými doušky vdechují do sebe
vůni květů a radostný zpěv ptactva jako by je přímo strhával,
aby tomu neviditelnému, nepoznanému Dárci života vzdali čest a
chválu.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ve slavení Boha viděli
svoji úlohu všichni velikáni dějin, zvláště dějin Božího
zjevení. Žalmista volá: <i>„Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo
jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu. Probuď se, slávo
má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.
Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu
mezi národy. (57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství
tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.“</i> (Žalm 57,
7-10). A všimněte si poslední modlitby Pána Ježíše před jeho
odchodem: <i>„Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal,
kteréž jsi mi dal, abych činil.“</i> (Jan 17, 4). Ano, to je
úkol synů Božích – oslavit Boha na zemi. Jestliže jsme žili
tak, že Bůh nemohl být skrze náš život oslaven, jsme
zpronevěřilí synové. Jen si všimněte výtky, kterou činí Bůh
národu Izraelskému skrze proroka Malachiáše: „<i>Syn ctí otce,
a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež
jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to
mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete
jméno mé.“</i> Takový život, kterým je zlehčeno, poskvrněno
jméno Hospodinovo, je životem ztraceným, promarněným, je to
život marnotratného syna, který nenavrátí-li se včas k otci,
zahyne.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dosud jsme si řekli, co
je úlohou synů Božích – slavit Boha. A nyní bych rád ukázal,
jakým způsobem může být Bůh náš oslaven skrze náš život,
aby lidé slavili v nás Boha. Tak všeobecně to vyjadřuje Pán
těmito slovy: <i>„Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí
skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v
nebesích.“</i> (Mat. 5, 16). A apoštol Pavel píše do sboru ve
Filipis: <i>„Všecko čiňte bez reptání, a bez pochybování,
Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u
prostřed národu zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte
jako světla na světě.“</i> (Fil. 2, 14-15). A apoštol Petr píše
věřícím toto: <i>„Obcování své mezi pohany majíce dobré,
aby místo toho, kdež utrhají vám jako zločincům, dobré skutky
</i><i>vaše</i><i> spatřujíce, velebili Boha…“</i> (I. Petr.
2, 12). Potřebuje to nějaký výklad?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přesto všechno bych
rád ukázal na některé zvláštní podrobnosti z našeho
denního života, skrze které může býti oslaven náš Bůh: <i>„Ale
buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to
více jest, to od zlého jest.“</i> (Mat. 5, 37). Nedodržování
slova je všeobecnou nemocí dnešního člověka. Nikomu nemůžete
dnes věřit. Potřebujete od řemeslníka nějakou věc. Svatosvatě
se vám zaváže, že do té a té doby to udělá. Vy s plnou
jistotou si pro věc přijdete a věc není hotová. A myslíte si,
že si uvědomí, že touto věrolomností v slovu činí potupu
svému Bohu, kterého vyznává? Skutky, jednáním člověka, měří
lidé i jeho náboženství a ztratí-li důvěru k člověku,
ztratí důvěru i k jeho náboženství. Nestojí-li člověk
za svým slovem, byť i to bylo spojeno se škodou, ztrácí důvěru
a pak můžeme být přesvědčeni, že jako to nemyslí upřímně
s námi, že to nemyslí ani upřímně s Bohem. A právě
v této době věrolomnosti v slovu, kdy nemůžete nic
dáti ani na ten nejpevnější slib člověka, má být věřící
člověk znám daleko široko tím, že to, co slíbil, splní. Že
jeho slovo je jako přísaha a že raději bude škodu trpět, než
by své slovo zrušil. Slovo věřícího člověka má být jako
přísaha, i když se jedná o malichernou věc. <i>„…buď </i><i>řeč</i><i>
vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli…“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
(Jak. 5, 12). Splněním
slova i v té nejmenší věci získáte chválu vašemu Bohu,
věrolomností v slovu činíte vašemu Bohu největší potupu.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Další věcí, na
kterou chci ukázat, jest pravdomluvnost. <i>„Oči mé na
pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě
upřímé, tenť mi sloužiti bude. Nebude bydliti v domě mém
činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.“</i>
(Žalm 101, 6-7). <i>„</i><i>Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na
věky, ale na kratičko jazyk lživý.“ </i>(Př. 12, 19). Slyšme
svědectví, jaké vydali o Ježíšovi i nepřátelé: <i>„</i><i>Mistře,
víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a
nedbáš na žádného…“</i> (Mat. 22, 16). Takové svědectví
má mít každý věřící člověk, aby Bůh mohl být v něm
oslaven.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
U jedné vojenské
posádky byl věřící vojín, který byl znám u celého pluku pro
jeho pravdomluvnost. Jednou se dopustila celá posádka příšerného
činu. Jediný tento bratr na tom neměl účast. Nastalo přísné
vyšetřování a byl hledán původce zla. Plukovník,. který věc
vyšetřoval, si vyvolal celou posádku na nádvoří kasáren, jen
tento bratr byl ponechán v místnosti, poněvadž plukovník
byl přesvědčen, že tento účasti na tom neměl. Marně se však
snažil najít původce. Všichni stáli při sobě a zapírali a
z odpovědí bylo zřejmé, že jsou domluveni. A tu plukovník
použil poslední zbraň. Pravil: „Nepřihlásí-li se původce
toho všeho dobrovolně, zavolám vojína Nováka, který mi pravdu
nezamlčí a pak budu trestat dvojnásobně.“. Ještě ani
nedomluvil, původce sám vystoupil z řady. Tak byl bratr Novák
znám pro svou pravdomluvnost. Všichni věděli, že ani největší
hrozba pomsty za prozrazení jej neodstraší od toho, aby mluvil
pravdu. Věřící člověk má být znám daleko široko pro svou
pravdomluvnost i v maličkostech. Nic nepotupí věřícího
člověka v takové míře jako to, když je přistižen při
lži.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ještě jedna věc, na
kterou musím ukázat. Je to poctivost. Už nedávno jsem vzpomenul,
jak to lahodí člověku, když nevěřící páni si hledají věřící
služku, protože jsou si jisti, že jí mohou všechno svěřit, že
jim nic neodcizí. Taková věřící služka více oslaví Boha svou
poctivostí, než ten, který by Bohu vystavěl nádherný chrám,
ale jediný peníz z těch, za které by chrám vystavěl, byl
získán nepoctivým způsobem. Vzpomínám si na jeden zvláštní
příběh. Do jednoho amerického města zavítal jeden z mocných
evangelistů, už si přesně nevzpomínám, který to byl. Všechen
tisk přinášel denně zprávy o jeho kázání a některé denní
listy celá jeho kázání uveřejňovaly. V tom samém městě
byla věznice, ve které byl uvězněn jeden z nejbezpečnějších
lupičů. Jednoho dne někdo hodil zamřížovaných okénkem do
vězeňské cely, kde byl právě tento bandita denní tisk, ve
kterém bylo otisknuto jedno celé kázání hostujícího
evangelisty. V kázání bylo poukázáno na hřích v celé
nahotě, pak na jeho následky a konečně v něm bylo pozvání
k Pánu Ježíši a výzva k návratu v Boží
otcovskou náruč. Lupič dychtivě sáhl po novinách. Avšak obsah
kázání ho nejprve rozčílil. Až se uklidnil, četl znovu a
znovu. Výsledek? Jeho obrácení. V jeho chování nastala
veliká změna. Po propuštění se obrácený bandita stal hlídačem
zlatého pokladu. Takové obrácení, kde změny v našem
jednání, mluvení a v celém životě je tak patrné, že
uvádí v údiv i ten převrácený svět – toť nejlepší
způsob, jakým Bůh může být v nás oslaven.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A slavili ve mně
Boha.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je ten způsob tvého
denního života takový, aby svět kolem tebe mohl v tobě
slavit Boha? Činíš-li si nárok na synovství Boží, pak je to
tvé životní poslání. <i>„Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo
jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.“</i> Tak uzavíral
svůj pozemský život Pán Ježíš. Budeme tak moci uzavřít i náš
pozemský život?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Budeme moci říci: <b>A
slavili ve mně Boha…?</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1931 Přívoz</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-3542308706734575762014-03-24T09:12:00.003+01:002014-03-24T09:12:26.757+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Den díkuvzdání II.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I. Tes. 5, 16-23</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Vždycky se radujte,
Bez přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle
Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím
nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od
všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž
vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku
příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Shromáždili jsme se za
tím účelem, abychom dnes dali průchod naší vděčnosti Bohu za
všechna dobrodiní, kdy Pán Bůh požehnal naše úrody na poli,
v zahradách, ve chlévech a kde jsme pociťovali jeho otcovskou
péči téměř na každém kroku.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Heslo dnešního našeho
dne jest: <u>Ze všeho díky čiňte.</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bylo by naší velkou
chybou, kdybychom měli na mysli jen dary tělesné. Na prvním místě
chceme projevit naše díky za největší dar, který nám Pán Bůh
dal a dává v Pánu Ježíši Kristu. Bez Pána Ježíše a
všeho, co nám Bůh v něm a s ním dal, by byl náš
život prázdný. I kdybychom byli v tělesném zahrnuti
hojností všech pozemských darů, kdybychom měli jen to vědomí,
že náš život nemá vyšší ceny, než život každého jiného
hovádka, že smrtí těla vše končí a tato smrt že může nastat
každým okamžikem, mohli bychom se z takového života
radovat? Co činí náš život drahým, cenným a účelným je
radostné vědomí, že tento pozemský život je jen z řetězu
nekonečného vývoje, jednou fází a smrt těla nás uvádí do
další fáze života a proto úsilí nás věřících se nese
k tomu, abychom byli pro tu další fázi života dokonale
připraveni. Krásně je to vyjádřeno v přečteném oddílu
Božího slova: „<i>Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem,
a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána
našeho Jezukrista zachováno budiž.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
O pokračování našeho
života za hrobem jsme pevně přesvědčeni, Ježíš Kristus nám o
tomto životě podává jasné svědectví a proto si ceníme na
prvním místě darů duchovních, z nichž největším darem
je spasení v Ježíši Kristu. Za tento dar chceme dnes
obzvláště Pánu Bohu děkovat. Přijetí darů tak velikých nás
zavazuje. Náš závazek je pak vyjádřen slovy našeho textu. A
tomuto závazku věnujme nyní naši pozornost:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>1. Vždycky se
radujte.</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jsi otcem, matkou, máte
dítky. Těmto dětem věnujete velikou péči. Všechno vaše úsilí
směřuje k zabezpečení jejich života. Vaši lásku k nim
projevujete všemi možnými způsoby. Těšilo by vás to, kdyby
vaše děti byly nespokojené, mrzuté, každá sebemenší
nepříjemnost by je vydráždila k hněvu, k netrpělivosti,
neuměly by se přenést přes sebemenší nedostatek, ustavičně by
reptaly a jejich tvář by byla ustavičně zachmuřena? Byly by vám
takové děti k radosti?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nepočíná si někdy
člověk takto vůči Bohu? Denně bere z jeho ruky dary, Bůh
jej zahrnuje svojí péčí a láskou na každém kroku a člověk?
Je ustavičně ustaraný, nespokojený, neradostný, plný úzkosti,
obav o zítřek, vše jej hned roztrpčuje, činí nespokojeným,
neradostným. Je takový život ke cti a slávě našeho Stvořitele,
našeho Otce v nebesích? Nezdá se vám, že jej musí naše
nespokojenost, neradostnost přímo urážet? Chápete příkaz
našeho textu?<i> „Vždycky se radujte.“ </i>Také čteme:
<i>„Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl.“</i>
(III. Jan. 1).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Život věřícího
člověka má být radostný. Svou důvěru, oddanost a lásku
k Bohu, naši vděčnost za všechny dary, jak bychom mohli lépe
projevit jako tím, když radost a spokojenost bude vyzařovat
z našich očí, z našich tváří a to i tehdy, když se
nám snad něčeho nedostává. <i>„Vždycky se radujte.“ </i>I
tehdy, přichází-li boje? A těžkosti? Nepraví nám snad Písmo:
<i>„Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli v
rozličná pokušení upadáte.“</i> (Jak. 1, 2). Věříme-li, že
ve všem dění zde na světě je určitý plán Boží
prozřetelnosti, pak musíme rozumět i tomu, že ani rozličná
pokušení, těžkosti, boje nejsou náhodné, ale je v nich
určitý Boží plán a že co činí Bůh, dobře činí. Vpravdě
Bohu oddaná duše vždycky se raduje – i v mnohých
těžkostech a tato radost je pravým projevem naší vděčnosti
vůči Bohu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>2. Bez přestání se
modlete</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tomuto příkazu málo
lidí správně porozumělo. Mnozí se domnívali, že když se
uzavřou do kláštera a od rána do noci budou trvat na modlitbách,
že tím naplní tento příkaz. Jaký to klam! Což nám nepřikazuje
Pán Ježíš na jiném místě: <i>„Modléce se pak, nebuďtež
marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou
mnohomluvnost vyslyšáni budou.“</i> ( Mat. 6, 7). Jak máme
rozumět slovům: <i>„Bez přestání se modlete?“</i>
Nezapomeňme, že modlitba je pozdvižení mysli k Bohu a
rozmluva s Bohem. Míti pozdviženou mysl k Bohu může mít
člověk i při práci. Poctivě vykonávaná práce s úmyslem
– i tou prací oslavit Boha je také modlitba. Náš celý život
má být modlitbou, oslavou, chválou našeho Boha. Tam, kde je naše
mysl stále spojená s Bohem, kde cokoliv činíme, činíme pro
oslavení našeho Boha, tam je celý náš život modlitbou. Takové
modlitebníky Bůh hledá, kteří se modlí v duchu a v pravdě.<i>
„Bez přestání se modlete.“</i> Plníme tento závazek?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>3. Ze všeho díky
čiňte</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ze všeho! Děkujme Bohu
nejen za dobré, ale i za to, co se nám zdá zlé. Často a často
je to jen naše zdání, že je něco pro naše zlé, nakonec se
ukáže, že právě to zlé se obrátilo v naše dobro.
Uvědomme si, že Bůh zná naše srdce lépe, než my sami a
dopouští-li na nás to neb ono utrpení, pak tak činí při nás
jen proto, aby tím předešel v našem životě věcem horším.
Děkovat Bohu za všecko, i z to, co se nám zdá často zlým,
to je také projev naší důvěry s vděčností vůči Bohu.
<i>„Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle Boží v Kristu
Ježíši při vás.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>4. Ducha neuhašujte</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nebýt působnosti Ducha
Božího v našem nitru, dávno bychom byli propadli mravní a
duchovní zkáze. Duch svatý jest to, který v nás probouzí
vědomí hříchu a tím nám stále připomíná i potřebu spasení.
Duch svatý jest to, který v nás udržuje vědomí Boha a
věčnosti a proto jakmile v nás je jeho působnost uhašena,
vědomí Boha je v nás zatemněno. Duch svatý uvádí nás ve
všelikou pravdu, odhaluje nám Boží tajemství a uvádí nás
v známosti Božích cest. Bez působnosti Ducha svatého v nás
je nám duchovní svět zahalen neproniknutelnou tmou. Proto světu
jsou Boží věci bláznovstvím. Skrze Ducha svatého dostává se
nám Boží vedení na všech cestách našeho života.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Duch Boží nás vede:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Především hlasem
našeho nitra a hlasem našeho svědomí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Hlasem Písma.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Různými Božímu zásahy
do našeho denního života.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Skrze sny.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vedení Duchem Božím je
pro nás, zvláště v dobách světového chaosu a nejistoty,
nesmírně důležité. Jeho působnost v nás uvádí nás na
cestu spasení a udržuje nás v obecenství s Bohem. Proto
příkaz: <i>„Ducha neuhašujte!“</i> Každý námi vykonaný
hřích v nás uhašuje jeho působnost a tím znemožňuje jeho
vedení při nás. Uhašování jeho působnosti v nás je
největším projevem naší nevděčnosti vůči Bohu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>5. Proroctvím
nepohrdejte</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slovo prorocké neznamená
vždy věštění do budoucnosti. Prorockým slovem je každé slovo
Hospodinovo. Prorokem není jen ten, kdo předvídá budoucnost, ale
každý služebník evangelia, každý, kdo zvěstuje slovo Boha
živého. Nepohrdat proroctvím znamená nepohrdat slovem
Hospodinovým. Již prve jsme si řekli, že Duch Boží vede nás
také hlasem Písma. K Božímu slovu máme přistupovat
s největší úctou a zde mi dovolte poznamenat, že pozdní
chození do shromáždění k slyšení slova Božího je
projevem naší neúcty k němu. K Slovu Božímu máme
přistupovat s naprostou důvěrou a především s hladem
a žízní naší duše. <i>„Ostříhej nohy své, když jdeš do
domu Božího.“</i> (Kaz. 5, 1), Jít k slyšení Božího
slova ledabyle, znamená prorockým slovem pohrdat. Také zanedbávání
shromáždění je pohrdáním Božího prorockého slova.
<i>„Proroctvím nepohrdejte!“</i> <i>„Jakožto nyní zrozená
nemluvňátka, mléka beze lsti, </i><i>Božího</i><i> slova
žádostivi buďte, abyste jím rostli.“ </i>(I. Petr. 2, 2).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Plníš tento závazek
vůči Bohu?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>6. Všeho zkuste, což
dobrého, toho se držte</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I tomuto příkazu je
nutno rozumět. Kdyby člověk chtěl všecko zkusit, nakonec by
z toho duchovně onemocněl. Všeho zkuste znamená nic z toho,
s čím se v život setkáváme, ukvapeně nepřijímat,
ale napřed to vyzkoušet a zkušebním kamenem, je-li to dobré, nám
musí být vždy Slovo Boha živého<i>. „Nejmilejší, ne každému
duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí
falešní proroci vyšli na svět.“</i> (I. Jan. 4, 1).)</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přesvědčím-li se, že
ten či onen myšlenkový proud je v rozporu se Slovem Božím,
pak ihned k němu zaujmu stanovisko odporné. Na poli
náboženském je mnoho bludného učení. I v názorech tohoto
světa je mnoho věcí, které my věřící přijmout nemůžeme.
Avšak nechceme být v ničem fanatiky. Aniž bychom se
přesvědčili, hned vše odsoudit. Sem právě spadají slova <i>„Všeho
zkuste“</i> – jinými slovy přesvědčte se. Věřící člověk
je velmi opatrný, když se jedná o přijetí nových názorů.
Všeho zkusit znamená tedy především o všech věcech vážně
přemýšlet, je vyzkoušet, srovnávat se Slovem Božím a teprve
tehdy když zjistíme, že to neodporuje Písmu a že je to dobré,
pak to můžeme přijmout a toho se držet. Písmo nás velmi
napomíná, abychom se nedali oklamat pravděpodobnou řečí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Proto: <i>„Všeho
zkuste.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>7. Od všeliké zlé
tvárnosti se varujte</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Co je zde myšleno tou
tvárností? Díval jsem se do jiným překladů a tam stojí tato
slova: <i>„Zdržujte se všelikého způsobu zla. Abyste byli bez
úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění u prostřed národu
zlého a převráceného. Mezi kterýmižto svěťte jako světla na
světě.“</i> (Fil. 2, 15). Zlo má všelikou tvárnost. Někdy se
nám jeví jako věc dobrá, ale jeho ovoce je vždy zlé. Proto se
máme varovat všelikého způsobu zla – zlé tvárnosti, aby nás
svět nemohl obviňovat v ničem. Každý z nás má být
zářícím světlem uprostřed všelijaké tmy a převrácenosti.
Pán Ježíš to vyjádřil slovy: <i>„Tak svěť světlo vaše
před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho,
kterýž jest v nebesích.“</i> (Mat. 5, 16). A všechny tyto
závazky vděčnosti vůči našemu Pánu jsou zde uzavřeny těmito
slovy: <i>„Sám pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem, a celý
váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho
Jezukrista zachováno budiž.“</i> (I. Tes. 5, 23).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Příchod Pána Ježíše
Krista, jeho druhý příchod na tento svět, při kterém bude
uskutečněno království Boží, království míru, pokoje a lásky
i na této zemi, toť náš nejvyšší cíl, ke kterému spějeme.
Po tomto druhém příchodu zkují národy meče své v motyky a
oštěpy v srpy a nikdo víc se nebude učit boji. Země bude
naplněna spravedlností, ustane všechno nepřátelství mezi
člověkem a člověkem i mezi člověkem a zvířenou. Vlk bude
bydliti s beránkem a pardus s kozlátkem bude ležeti,
také lvíče a tele budou spolu a malé pacholátko je povede. Celá
země si odpočine, vše bude uvedeno pod požehnaný vliv Ježíše
Krista a jeho evangelium. Bude to království Boží na zemi, které
měl Pán Ježíš na mysli, když nás učil se modlit: <i>„Přijď
království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“</i>
(Mat. 6, 10).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
To je ta doba, o které
čteme: <i>„Nebo stvoření pečlivě </i><i>jako</i><i> vyhlídaje,
očekává zjevení synů Božích.“</i> (Řím. 8, 19).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I to naše tělo, nyní
podrobeno únavě, nemocem, zhoubným žádostem a vášním,
podrobené smrti, bude vysvobozeno v den příchodu Pána
Ježíše. Tělo nyní porušitelné, obleče neporušitelnost, nyní
smrtelné, pak obleče nesmrtelnost. Proto příkaz Písma, abychom
se všeliké zlé tvárnosti varovali a tak aby celý náš duch i
duše i tělo k příchodu Páně zachováno bylo. I za tuto
slavnou naději chceme dnes z hloubi svých srdcí děkovat. A
jako projev naší skutečné vděčnosti vůči našemu Pánu chceme
vzít na sebe závazek našeho textu: <i>Vždycky se radujte, Bez
přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle
Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím
nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od
všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž
vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku
příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kéž by si nás Pán
všechny zmocnil k tomu, abychom ve všem vůli jeho naplnili a
každý z nás byl světlem a požehnáním tomuto hynoucímu
světu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-45786274645432247022014-03-24T09:11:00.003+01:002014-03-24T09:11:43.777+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Den díkuvzdání III</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Žalm 103</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Davidův. Dobrořeč
duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka
dobrodiní jeho, Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž
uzdravuje všecky nemoci tvé, Kterýž vysvobozuje od zahynutí
život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým
slitováním, Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že
se obnovuje jako orlice mladost tvá. Činí, což spravedlivého
jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným. Známé učinil
Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své. Lítostivý
a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého
milosrdenství. Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky </i><i>hněvu</i><i>
držeti. Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé
nepravostí našich odplacuje nám. Nebo jakož jsou vysoko nebesa
nad zemí, </i><i>tak jest</i><i> vyvýšené milosrdenství jeho nad
těmi, kteříž se ho bojí. A jak daleko jest východ od západu,
tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše. Jakož se slitovává
otec nad dítkami, </i><i>tak</i><i> se slitovává Hospodin nad
těmi, kteříž se hobojí. Onť zajisté zná slepení naše, v
paměti má, že prach jsme. Dnové člověka jsou jako tráva, a
jako květ polní, tak kvete. Jakž vítr na něj povane, anť ho
není, aniž ho již více pozná místo jeho. Milosrdenství pak
Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí,
a spravedlnost jeho nad syny synů, Kteříž ostříhají smlouvy
jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili. Hospodin na
nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle,
</i><i>a</i><i> činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova
jeho. Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci
jeho, kteříž činíte vůli jeho. Dobrořečte Hospodinu všickni
skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše
má Hospodinu.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Je
dobře čas od času se v tom shonu našeho života zastavit a
zamyslet se nad tím vším bohatství Boží lásky a milosrdenství,
které den ze dne z ruky jeho bereme. Většina lidstva přijímá
všechny dary jako samozřejmou věc, jakoby se samo sebou rozumělo,
že nám vše patří. Kohopak z nás napadne, aby děkoval Pánu
Bohu za to, že vidí? Zrak – jaký to veliký dar a děkujeme za
něj Bohu? Teprve když potkáme slepce nebo když se někomu narodí
slepé dítě nebo když nám samotným se začne kalit zrak, začneme
si uvědomovat, jaký je to veliký dar.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměte jiný dar –
řeč. Děkovali jste už někdy Pánu Bohu za to, že smíte
vyjádřit své city a své myšlenky řečí? Rodiče, jímž se
narodilo němé dítě, ti vám poví, jak by za to děkovali Bohu,
kdyby se jejich dítěti otevřela ústa a ono promluvilo. Jedenkrát
jdu po ulici Přívozu a tu vidím, jak po zemi leze dospělý muž a
vleče s největší námahou své zpola mrtvé tělo za sebou.
Až do půli těla měl tělo odumřelé, na nohy se vůbec
nepostavil, lezl tedy po rukách. Až jsem se zachvěl při pohledu
na tohoto ubožáka. Chápete, co to znamená, mít zdravé údy? A
děkujete Bohu za ně? Ani vám to na mysl nepřijde.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Děkovali jste už někdy
Pánu Bohu za vítr? Snad se usmějete a řeknete si: Že by vítr
hrál v našem životě také nějakou důležitou roli? Ano, a
jak důležitou. Větrem vlnící se lány obilí neposkytují
člověku pouze nádherný pohled, ale větrem se přenáší pyl
kvetoucích klasů z jednoho na druhý a tak se klasy oplodňují.
Bez větru by nenastalo.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Mám ještě mluvit o
jiných darech, které denně přijímáme od Boha, aniž bychom za
ně děkovali Bohu? Dárcem všeho života je Bůh. Jím žijeme,
hýbeme se i trváme. S každým naším vdechnutím i
vydechnutím jsme závislí na Bohu. Jako strojník jediným trhnutím
páky uvádí stroj v pohyb nebo jej zastavuje, tak i Bůh život
dává i bere. Všechno máme od něho. Někdy slyšíme zpupnou řeč
člověka: „Bůh mi nic nedá. Co si nevydělám, nemám.“ A kdo
mu dává zdraví, sílu, schopnost, aby si mohl vydělat? Se vším
jsme závislí na Bohu. Den ze dne bereme z ruky Boží nové a
nové dary, aniž bychom si tuto skutečnost uvědomovali.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slavnost díkuvzdání
nám má tuto skutečnost připomenout. My obtěžujeme Boha denně a
denně novými a novými prosbami. Nuže, alespoň jeden den v roce
máme ustat od proseb a místo proseb máme Bohu děkovat za to, co
jsme již obdrželi. Dnes by měly být naše modlitby samá chvála
a díkučinění vůči Bohu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Myslím,
na příběh, který jsem vám již zde vyprávěl. Věřící matka
učila své dítě prosit Boha za každou věc, kterou si žádalo.
Jedenkrát se dítě obrátilo k matce se slovy: „Maminko, já
už se nebudu modlit.“ „A proč?“ táže se udiveně matka.
„Podívej se, maminko, já už všecko mám. Mám tebe, tatínka,
mám všecky možné hračky, já už nic nepotřebuji.“ „Dobře,
dítě,“ praví matka. „Když už nepotřebuješ za nic prosit,
tak teď začni za všecky věci Pánu Bohu děkovat.“ Dítě si
hned kleklo a svým dětským způsobem začalo děkovat – za
maminku, tatínka, že se mají všichni rádi, za zdraví, za
houpacího koně, koloběžku…V dalších slovech jmenovalo všechny
hračky, najednou se zastavilo v modlitbě a říká: „Ale
maminko, tomu děkování by nebyl konec.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro,
příteli!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Den díkuvzdání je
k tomu, abys se zamyslil na tím, co všecko jsi již přijal
tento rok z ruky tvého nebeského Otce. Nuže, ztiš se na
chvíli a sečti všecky dary, které Pán ti dal. Zjistíš, že
nejsi schopen, abys za všecky věci Pánu Bohu dost poděkoval.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co jsi ty dal svému
Bohu? Co jsi vykonal pro oslavu jeho jména? Co jsi konal pro oslavu
jeho jména? Co jsi konal pro rozšíření jeho království? Co jsi
z těch darů, kterými tě Bůh denně zahrnoval, obětoval na
zachraňování hynoucích duší? I nad tím je třeba se zamyslet.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Lid Staré smlouvy
přinášel z vděčnosti vůči svému Bohu prvotiny všeho, co
sklízel, Bohu na oltář – prvotiny ze stáda, prvotiny z úrody
na poli, prvotiny z úrody na vinici a desátou část ze všech
svých úrod přinášel do Boží pokladnice a to neznali Pána
Ježíše, jak jej známe my. Jak málo je vděčnosti v našich
srdcích za všechny dary, kterými nás Pán Bůh denně zahrnuje.
Avšak žalmista vzpomíná ještě další věci, za které
projevuje Pánu Bohu svou vděčnost: „Kterýž odpouští tobě
všecky nepravosti…“ (Žalm 103, 3). Jen se vmyslete do toho, že
by Bůh nás soudil hned za každý náš hřích. <i>„Lítostivý
a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého
milosrdenství.“</i> (Žalm 103, 8). Ach ta velikost Boží
odpouštějící lásky!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A to bychom neměli Pánu
Bohu za co děkovat? Je sice pravda, že se setkáváme v našem
denním životě i s mnohými těžkostmi a bolestmi, ale buďme
upřímní, nejsou všecky ty těžkosti a bolesti příčinou naší
neposlušností vůči Bohu? <i>„Ó kdybys byl šetřil přikázaní
mých, bylť by jako potok pokoj tvůj, a spravedlnost tvá jako vlny
mořské.“</i> (Iz. 48, 18) <i>„Ó byť mne byl lid můj
poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, A krmil bych je byl
jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.“</i> (Žalm 81,
13, 16).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ano, život je boj a bol,
ale Bůh není vinen naším trápením, to je výsledkem naší
neposlušností vůči Bohu. Avšak i tak – musíme říci
s básníkem: „Není kříže víc než milosti…“. Boží
lásky a milosrdenství je v životě víc.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A ještě jednoho daru
si musíme všimnout. Je to dar největší, který Bůh dal lidstvu:
<i>„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného
dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život
věčný.“</i> (Jan 3, 16).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ano, chápu, že všichni
za tento dar děkovat Bohu nemohou. Proč? Protože ho nepřijali. Ne
všichni mohou říci se žalmistou: <i>„A jak daleko jest východ
od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.“</i>
(Žalm 103, 12). To mohou říci jen ti, kteří Pána Ježíše
přijali a to skrze víru. <i>„Na světě byl, a svět skrze něho
učiněn jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel,
ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal
jim moc syny Božími býti…“</i> (Jan 11, 10-12). Kteříž jej
přijali! Přijal jsi ho ty? Pak-li ano, i na tebe se vztahují slova
Žalmu: <i>„A jak daleko jest východ od západu, tak daleko
vzdálil od nás přestoupení naše.“ </i>Pak-li jsi tento
největší dar, který Bůh dal světu, nepřijal, pak se vztahují
na tebe jiná slova Písma: <i>„Kdož věří v Syna, má život
věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale
hněv Boží zůstává na něm.“</i> (Jan 3, 36). A spočívá-li
na člověku Boží hněv, na co jsou mu všecky ostatní dary?
Díkučinění a chvála Bohu vychází jen ze srdce těch, kteří
přijali největší dar Boží lásky – Ježíše Krista. Kteří
ho nepřijali, ti nejsou spokojeni ani s těmi druhými dary.
V srdci nevěřícího člověka je věčná nespokojenost,
věčný neklid, byť ho Bůh i zahrnoval těmi nejlepšími dary. A
skoro se zdá, že Bůh ty bezbožné zasypává pozemskými dary ve
větší míře než věřící. Vždyť mají jen to a přitom jsou
přece ještě rozervaní a nespokojení. <i>„Nebo co jest platno
člověku, by všecken svět získal…“</i> (Mat. 16, 26).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A tak Den díkuvzdání
je čistě jen pro věřící. Jen věřící člověk dovede ocenit
všechnu Boží lásku, kterou ho Bůh zahrnoval po celý rok a
největší příčinou díkučinění je to, že v Pánu Ježíši
byl mu darován věčný život. A tak když se nyní budeme
rozpomínat na všechny dary, které jsme z Boží ruky vzali,
když budeme Pánu Bohu děkovat za úrodu na poli, především
děkujme Bohu za největší dar, Pána Ježíše Krista. A kdo jsi
jej ještě nepřijal, přijmi jej dnes. Neboť nemáš-li tento dar,
pak všechny ostatní dary budou ti jen na zatracení.</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Dobrořeč duše má
Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho.</i></div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-19632753458086032712014-03-24T09:11:00.001+01:002014-03-24T09:11:26.143+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Díkuvzdání I.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Marek 14, 1-9</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="6"></a><i>Po
dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží
{biskupové} a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce,
zamordovali. Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v
lidu. A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za
stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi
drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu,
vylila ji na hlavu jeho. I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce:
I proč ztráta masti této stala se? Nebo mohlo toto prodáno býti,
dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se
na ni</i><i><b>.</b></i><i> Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji
rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou. Však chudé máte
vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti,
ale mne ne vždycky míti budete. Ona což mohla, to učinila;
předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu.<br /> Amen pravím
vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť
i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.</i> </div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Je
veliký rozdíl mezi projevem vděčnosti jednoho a mezi projevem
vděčnosti druhého člověka. Viděli jsme to z příkladu
Kaina a Abela. Oba projevovali Bohu svůj dík. Oba přinášeli Bohu
oběť jako projev vděčnosti, ale Bůh, který vidí do srdce
člověka, oběť jednoho přijal, oběť druhého nepřijal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Bůh nehledí na
množství darů, které mu obětujeme, Pán Bůh nehledí na cenu
darů, které mu obětujeme, ale hledí na pohnutky našeho srdce,
z kterých mu to neb ono přinášíme.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
A
zde jsme u našeho příkladu. Máme zde před sebou ženu, která
přinesla v nádobě drahocennou mast, nádobu rozbila a drahou
mast vylila na hlavu Pána Ježíše. Posuzujeme-li její čin
z lidské stránky, byla to ze strany ženy nemoudrá věc.
Vždyť to muselo být pro Pána Ježíše i nepříjemné, když se
mu množství tekuté masti rozlilo po hlavě, po obličeji, po jeho
šatu. A pak – cena té vonné masti byla skutečně veliká a
tímto přišla v nic. Nedivme se, že se Jidáš nad tím
pohoršoval. Ale Pán Ježíš viděl celou tu věc jinak. Srdce té
ženy překypovalo láskou a vděčností k Pánu. Vždyť jí
přinesl odpuštění, světlo nového života. Snad dlouho
přemýšlela, jak by svou vděčnost vůči Pánu dala najevo. Co
byla cena drahé masti proti tomu, co jí přinesl On, Pán Ježíš
sám. A tak se dlouho nerozhoduje. Její čin byl nejvřelejším
projeven její lásky a její vděčnosti vůči Pánu. Pán oceňuje
právě tyto její pohnutky, ze kterých to učinila: „<i>Ona co
mohla, učinila.“</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Bratři
a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Den díkuvzdání
pořádáme rok co rok. Vždy konáme dobrovolnou sbírku, při které
klademe do sborové pokladny svůj příspěvek na Boží dílo co
projev naší vděčnosti vůči našemu Pánu. Ani zde Pán nehledí
na výši našeho příspěvku, ale hledí na pohnutky, ze kterých
tuto obětinu přinášíme. Bude i o každém z nás platit
slovo našeho Pána: „<i>Ona co mohla, učinila.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nejde o peněžité
příspěvky, ale jde o naše vnitřní pohnutky, o naše cítění
vůči Pánu. Nekonáme Den díkuvzdání jenom z nějakého
zvyku? Je to opravdu projev naší lásky a vděčnosti vůči Pánu
za vše to, co pro nás vykonal? Jsme si plně vědomi toho, co vše
Pán učinil pro nás? O darech, které denně bereme z jeho
ruky pro náš tělesný život, dnes mluvit nebudu. Všichni si snad
uvědomujeme, že darů je tolik, že kdybychom měli Pánu Bohu
děkovat za každý dar zvlášť, naše děkování by nemělo
konce. Ale všichni víme, že největší dar, který nám Pán Bůh
dal, je Pán Ježíš sám a jeho vykoupení. Nikdo z nás
nemusí pro svůj hřích zahynout. Pro každého je v Pánu
Ježíši odpuštění a s ním smíření s Bohem a
důsledek smíření je ten, že smíme k Bohu před trůn jeho
milosti takoví, jací jsme. V Pánu Ježíši se nám Bůh
stává skutečným Otcem a my smíme v plné důvěře k němu
volat: „Otče náš, kterýž jsi v nebesích.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V Pánu Ježíši,
v odevzdání se jemu, nás Bůh přijímá znovu za syny a
dcery a spolu s Ježíšem nás činí dědice Božího
království. S Pánem Ježíšem přichází do naší duše
nebeský mír. Nic nás nemůže víc odloučit od lásky Boží
v Kristu Ježíši. Je možné vyjmenovat vše, co se nám
v Kristu a s Kristem dostává? A za všechno toto
bohatství Boží lásky máme dnes, každý svým způsobem,
projevit vůči Bohu naši vděčnost. Bude to při nás taková
vděčnost, jako u této ženy? Anebo Den díkuvzdání odbudeme jen
nějakým peněžním příspěvkem a při tom si budeme myslet, co
jsme všechno Pánu nepřinesli?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kéž by Pán dal, aby
tento Den díkuvzdání byl při všech nás novým svatým zanícením
pro Boží království. Aby nás to vrátilo k první lásce,
k první horlivosti, protože pak by nastalo nové duchovní
rozvlažení v celém našem sboru a znovu by se děly mezi námi
veliké věci. Mysleme na ženu, která projevila svým činem vůči
Pánu takovou vděčnost, že její projev lásky a vděčnosti vůči
Pánu je v Písmu zaznamenán pro všechny věky,</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bude tomu tak i
s projevem naší vděčnosti? Nebo to u nás bude tak, jak tomu
bylo u Kaina? I on obětoval, i on děkoval a přinášel Bohu svou
obětinu. Ale v jeho srdci skutečné lásky a vděčnosti vůči
Bohu nebylo.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán dej, aby mezi námi
nebylo Kainů, ale aby každý z nás byl hotov obětovat Božímu
království nejen nějakou tu korunu, ale celého sebe.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1951 Rokytnice</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-14815151869884898472014-03-24T09:10:00.007+01:002014-03-24T09:10:54.564+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Jazyk ve službě
pekelného ohně</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jakub 3, 6</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Jazyk pak </i><i>jest</i><i>
oheň </i><i>a</i><i> svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk
mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující
kolo narození </i><i>našeho,</i><i> jsa rozněcován od ohně
pekelného.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nezdá se vám, že je
to hrozná věc? Dobrovolně propůjčovati své tělo, za jehož
vysvobození z hříchů tolik Kristus trpě, pekelnému ohni.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Týká se to vůbec
věřících lidí? Část svého těla propůjčovat ke službě
pekla… Může to věřící člověk? Podívejme se na tu věc
zblízka.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak se asi projevuje to
rozpalování jazyka pekelným ohněm? Přečtěme si pozorně: <i>„Kdo
jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním
skutky své v krotké moudrosti. Pakliť máte hořkou závist, a
dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.
Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná,
ďábelská. Nebo kdež </i><i>jest</i><i> závist a rozdráždění,
tu </i><i>i</i><i> roztržka i všeliké dílo zlé. Ale moudrost,
kteráž </i><i>jest</i><i> s hůry, nejprvé, zajisté jest
čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a
ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. Ovoce pak
spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.“</i>
(verš 13-18). Dráždění v srdci, co je to? Jsou lidé. kteří
jsou věčně se vším nespokojení, nikdo jim v ničem
nevyhoví. Sebemenší maličkost stačí a už vyvolají svár,
neklid, nepokoj. Mají ve svém srdci ustavičné dráždění,
všecko, každá maličkost ať v domácnosti nebo v zaměstnání,
ať ve spojení se svojí rodinou aneb ve spojení s jinými lidmi,
každá maličkost je vydráždí k hněvu a pak již jejich
jazyk pracuje.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Náš text nám praví,
že to není moudrost z hůry, ale zemská, ďábelská. Běda
rodině, kde tomuto dráždění v srdci, tomuto rozpalování
pekelným ohněm propadá žena. Písmo praví, že je lépe bydliti
v koutě na střeše, než s takovou ženou v domě
společném.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Docela jinak si počíná
člověk, který je vyzbrojen moudrostí z hora. Co nám o ní
praví náš text? Že je pokojná, mírná, povolná<i>.
„Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi.
Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo
oni nasyceni budou. Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství
důjdou. Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.
Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“</i>
(Mat. 5, 5-9).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Když korintští měli
mezi sebou nesváry skrze různé věci, začali se mezi sebou
hašteřit, apoštol Pavel jim píše: <i>„Proč raději křivdy
netrpíte? Proč raději škody nebéřete?“</i> (I. Kor. 6, 7).
Ano, ta moudrost, která je z hůry, která je mírná, pokojná
a povolná, ta bude raději křivdu a škodu trpět, než by dala
příčinu k nějakému nepokoji. Vždyť za každou takovou
příčinu, kterou člověk vyvolá nepokoj, platí mu Ježíšovo:
<i>„Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby
přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož
přichází pohoršení.“</i> (Mat. 18, 7). Ó, je to něco
strašného, být rozpalován pekelným ohněm. Ve mnohých věcech
kledáme všichni, ale kdo neklesá v slovu, je dokonalý. A
apod. Jakub poznamenává, že takový člověk, který má moc nad
svým jazykem, který neklesá v slovu, že dovede vládnout nad
všemi ostatními žádostmi. „V mnohém zajisté klesáme všickni.
Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako
uzdou spravovati také všecko tělo.“ (Jak. 3, 2). Ano, jazyk
člověka je rozpalován samým peklem, poněvadž tam, kde se podaří
satanu dostat do své služby jazyk, tam má satan nejbohatší žeň.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak máme uniknout této
strašlivé službě? <i>„Žalm Davidův. Hospodine, k toběť
volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.
Budiž příjemná modlitba má, </i><i>jako</i><i> kadění před
oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, </i><i>jako</i><i> obět
večerní. Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří
rtů mých. Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k
činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a
abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. Nechť mne bije spravedlivý,
</i><i>přijmu to za</i><i> dobrodiní, a nechť tresce mne, </i><i>bude
mi to</i><i> olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale
ještěť modlitba má </i><i>platná bude</i><i> proti zlosti
jejich.“</i> (Žalm 141, 1-5). <i>„Žádná řeč mrzutá
nevycházej z úst vašich, ale jestli jaká dobrá k vzdělání
užitečnému, aby dala milost posluchačům.“</i> (Ef. 4, 29).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1931 Přívoz</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-22304569266165417232014-03-24T09:10:00.005+01:002014-03-24T09:10:37.278+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Je Bůh? Kdo je a kde
je?</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Řím. 1, 16-25</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="18"></a><i>Neboť
se nestydím za evangelium Kristovo; moc zajisté Boží jest k
spasení každému věřícímu, Židu předně, </i><i>potom</i><i>
i Řeku. Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u
víru, jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude</i><i><b>.</b></i><i>
Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a
nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících. Nebo
což poznáno býti může o Bohu, známé jest jim, Bůh zajisté
zjevil jim. Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa,
po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho
věčná moc a Božství, tak aby oni byli bez výmluvy, Proto že
poznavše Boha, nectili jako Boha, ani jemu děkovali, ale marní
učiněni jsou v myšleních svých, a zatmíno jest nemoudré srdce
jejich. Měvše se za moudré, blázni učiněni jsou. Nebo směnili
slávu neporušitelného Boha v podobenství obrazu porušitelného
člověka, i ptactva, i hovad čtvernohých, i zeměplazů. Protož i
Bůh vydal je v žádosti srdce jejich k nečistotě, aby zprznili
těla svá vespolek. </i><i>Jako</i><i> ty, kteříž směnili pravdu
Boží za lež, a ctili i sloužili stvoření raději nežli
stvořiteli, kterýž jest požehnaný na věky. Amen.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Žádná jiná otázka
nezaměstnává mysl člověka po všechny věky v takové míře,
jako tato otázka. A je nesporné, že celý náš život se utváří
dle toho, jak jsme si tuto otázku vyřešili. Život těch, kteří
si vyřešili tuto otázku kladně, kteří došli k naprostí
jistotě, že Bůh je, bere se jejich život zcela jiným směrem než
život těch, kteří přijali myšlenku, že Bůh není. Dnešní
názor velké části lidstva na původ života, na smysl života, na
účel života je čistě materialistický. Bůh – duše – věčný
život – duchovní a nadpřirozený svět – to jsou otázky,
kterým velká část dnešního světa nerozumí a nechce rozumět.
Popírá existenci duchovna a světa nadpřirozeného, popírá, že
Bůh stvořil svět a snaží se dokázat, že svět se vyvinul
z nižších tvorů, někteří se snaží dokázat, že se
vyvinul z opice a že člověk je jen nejdokonalejší zvíře.
Já bych k této otázce dodal, že člověk všude tam, kde
sešel z Božích cest, je daleko na nižší úrovni, než
jakékoliv jiné zvíře, protože jeho krutosti, bestiálnosti,
s kterou vraždí jiné lidi, se nevyrovná ani ten
nejkrvelačnější dravec.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Celkem řečeno, značná
část lidstva se snaží dokázat, že všecko je pouhá hmota,
žádné duchovno neexistuje. Odkud se vzala hmota, kdo ji oživil,
kdo do ní vložil zákonitost, zákony, jimiž je celý vesmír
řízen, spravován, takže o nějaké náhodě se nedá ani mluvit,
to nám dnešní materialistická filozofie dosud nevysvětlila.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zdůrazňuji! Vyřešení
otázky, je-li Bůh či není, určuje směr celému našeho životu.
A my se nyní této otázce budeme věnovat. Zejména si budeme
všímat, jak si tuto otázku vyřešili největší myslitelé a
vědci tohoto světa.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jeden z největších
našich českých básníků Svatopluk Čech v knize svých
básní „Modlitby k neznámému“ píše:
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vždy se mi zdává
jakoby něčí ruka mě vedla</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Neviděná – po té
zemi jak broučka nejmenšího když vede v péči</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A jak by vládl mými údy
všemi, mou každou myšlenkou i mými city.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdos ve všem vůkol, i
s mém nitru skrytý.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I pravím si: Vše
v důvěře mu dej.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo jest a kam s tebou
kráčí?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nebádej.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V ty taje lidský
nepronikne duch.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A zve-li ten jej příroda
– ten Bůh – ten jinak</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
vše to je pouhá hláska.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jen vím – že jest –
a že je láska.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V nejstarších
knihách hinduismu zvaných Upanišády starých několik tisíc let,
nalézáme tuto báseň:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
On, jenž v nebi,
v blaženosti přebývá</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
a jiný jest než nebe,
jemuž nebe cílem jest</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
On, jenž nebem z nitra
vládne, ten je tvou duší</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
onen vnitřní nesmrtelný
vládce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
On, jenž v slunci
přebývá a jiný jest než slunce</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
kterému slunce tělem
jest –</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
On, jenž sluncem z
nitra vládne, ten je tvou duší</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
onen vnitřní nesmrtelný
vládce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
On, jenž v měsíci
a hvězdách, v myšlenkách a pocitech sídlí –
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
a jiný jest než měsíc
a hvězdy,
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
který měsícem a
hvězdami z nitra vládne, ten je tvou duší</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
onen vnitřní nesmrtelný
vládce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tato báseň pokračuje
ještě dál a její obsah je jako odpověď na naši otázku Je Bůh?
Kdo je a kde je?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo z vás je
čtenářem Bible kralické, a měl by jím být každý upřímný
Čechoslovák, bude znát zajímavou historii s Mojžíšem:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Mojžíš byl 40 let
vychováván na dvoře egyptského faraóna, kde byl vyučen
veškerému umění a vědění. Jsa žid, nemohl hledět na příkoří
a útisk, s jakým farao zacházel s Izraelem, tak opustil
královský dvůr a připojil se ke svému lidu. Nacházeje se se
stádem svého tchána uprostřed široširé stepi, vidí jednoho
dne hořet keř. Kromě něho a jeho stáda nebylo na pustině živé
duše. Kdo ten keř zapálil? Blíží se ke keři a vidí, že
plameny ohně šlehají vysoko vzhůru a přec keř neshoří.
Přistupuje ještě blížeji, ale již slyší hlas z hořícího
keře: <i>„Zuj obuv svou, neb místo, na kterém stojíš, svaté
jest! Já jsem Bůh otce tvého Abrahamův, Izákův a Jákobův.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A Mojžíš je vyzván,
aby šel ke svému lidu, postavil se v jeho čelo a vysvobodil
jej z rukou faraóna. A Mojžíš se táže: <i>„Aj, já půjdu
k synům Izraelským a dím jim: Bůh otců vašich poslal mne k vám.
Řeknou-li mi: Které jest jméno jeho? co jim odpovím? I řekl Bůh
Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM.</i>“ (II. Mojž. 3, 13-14).
Mojžíše to neuspokojuje. Chce vědět víc o tom, který se mu
v keři zjevil a proto prosí: <i>„Okažiž mi, prosím,
slávu svou.“</i> (II. Mojž. 33, 18). Ve verši 20. slyší
odpověď“: <i>„Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří
mne člověk, aby živ zůstal.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je Bůh? Kdo je a kde je?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jistý římský císař
měl ve veliké vážnosti jednoho rabína, kterého si ctil pro jeho
moudrost. Jednou se k němu obrátil s těmito slovy: „Stále
mi tvrdíš, že je Bůh. Nuže, ukaž mi ho!“ Rabín vyvedl císaře
na pavlač paláce. Bylo právě poledne, kdy sluneční paprsky
dopadaly kolmo na zem. „Pohleď do slunce,“ káže rabín císaři.
Císař pohlédl do slunce, ale okamžitě strhl svůj zrak dolů.
„Blázne, byl bych oslepl,“ pravil císař. Rabín mu na to
klidně odpověděl: „A to je jeden z Božích vyslanců.
Nesneseš-li pohledět v jeho tvář, jak by jsi snesl
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
pohledět v tvář
samého Boha?“
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Rozumíte?
Kdo je Bůh? Nemáme slova, kterými bychom zodpověděli tuto
otázku. Je tak veliký, že nejsme naprosto schopni učinit si o
Bohu nějakou představu. Boží velikost výstižně vyjadřuje
francouzský astronom Flamarion. Ve svém astronomickém díle,
v knize „Na nebi a na zemi“ volá: „Bože, Bože, tajemný,
neznámý, nesmírný tvůrce harmonie! Kdo jsi, když tvé dílo
jest tak veliké? Kdo odvážil se tě poprvé jmenovati? A jaké
jméno dáti těm, kteří tě popírají a kteří nikdy nepocítili
tvoji přítomnost, ó, otče přírody? Ó, miluji tě, miluji tě,
nejvyšší, ale jsem tak maličký, že nevím, jestli mne slyšíš?
Ano, ty mě slyšíš, ó tvůrce, jenž dáváš květince polní
její krásu i vůni. Hlas oceánu nepřehluší hlas můj a myšlenka
má stoupá k tobě, ó Bože, s modlitbou všech.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V posvátné knize
Hindů – Bhagavad-Gita čteme o Bohu tato slova: „Žádná bytost
konečná mne zcela poznati nemůže. Jsem duch, jenž v hlubinách
duše každé bytosti sídlím, Jsem každé věci počátek, střed
i konec, jejich původ, život i zánik.“ Slovy Bible – Jsem,
kterýž jsem!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A přece jsou zde cesty,
kterými se můžeme dozvědět o Bohu něco určitějšího, něco
bližšího. Jak? Mluví nám o tom jeden veliký učitel našeho
národa J.A.Komenský. Praví: „Jsou tři věci, jež pozorujíce,
moudrosti nabýváme. Jsou to: Bůh, svět a člověk. To trojí kdo
zná, zná všecko. Že pak jest Bůh sám v sobě se
skrývající, v hlubinách věčnosti své se skrývající,
učinil se zřejmým trojím způsobem:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Stvořením
viditelného světa, stav se viditelným skutky své moci.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Učiniv člověka
podle obrazu a podobenství svého.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Promluvením konečného
slova svého, čímž dává znamení své vůle.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z toho vyplývá,
že jsou tři Boží knihy, z nichž jediných se naučíme
všemu:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Kniha přírody</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Kniha rozumu a svědomí</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Kniha Zákona či-li
Písma.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Do těchto tří knih
nyní trochu nahlédneme:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>1. Kniha přírody</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zajděte si zjara na
kvetoucí louku. Najdete zde tisíce a tisíce různých květů a
rostlin. Jaká to směs barev, tvarů a vůně! Jak to, že každá
bylinka je jiného tvaru, jiné barvy, jiné vůně i jiné chutě?
Nevyrůstají všechny z jedné země? Neozařuje je jedno a
totéž slunce? Nesvlažuje je jedna rosa? Odkud ta pestrost a
rozmanitost? Chtěl by někdo tvrdit, že je to pouhá náhoda?
Zahleďte se na mohutný stoletý dub. Jaká to krása a mohutnost
života. A přece jeho život je skryt v nepatrném žaludu.
Vezměte si přírodní síly. Co vědělo lidstvo před tisíci lety
o elektřině, o magnetismu, o radiu nebo o atomové energii? Vzalo
to tisíce let, než byly tyto síly objeveny. A můžeme dnes říci,
že už jsme odhalili všechny síly přírody? Co je tu zázraků,
co je tu ještě neodhalených tajemství!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slavný geolog Heer
praví: „Čím hlouběji vnikáme v poznání přírody, tím
vroucněji se stává naše přesvědčení, že jen víra ve
všemohoucího Stvořitele dovede rozluštit záhadu přírody i
lidského žití.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A slavný francouzský
bakteriolog Pasteur prohlašuje: „Potomstvo se ještě jednou
zasměje nad hloupostí naší dnešní materialistické filozofie.
Čím více studuji přírodní vědy, tím větším úžasem a
obdivem mě naplňují skutky Stvořitele. Já se při své práci
v laboratoři modlívám.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Profesor Lyell řekl
veřejně svým žákům: „Započneme-li bádati kterýmkoliv
směrem, všude shledáváme jasné důkazy tvůrčí inteligence
aneb jejího určení, moci a moudrosti.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak účelně, dokonale,
je v dílně přírody vše zařízeno. Všechno má svůj
pořídek, svůj čas, své zákony. Každá bylinka je k něčemu
určena i každý červíček v zemi má své poslání.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Náš český náboženský
filozof T.G.Masaryk praví: „Účelnost světa, života,
historického dějstva našeho poznání i mravního úsilí mne vede
k uznání Stvořitele a ředitele všeho, osobní bytosti
duchové a nekonečně dokonalé. Mluvit o náhodě a bezcílnosti
světa je proti rozumu. Nic se neděje náhodou, ale vše se děje
podle určitých plánů Boží prozřetelnosti a na nás je, snažit
se tyto plány vystihnout a napomáhat k jejich uskutečnění.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A což teprve
zahledíme-li se na hvězdou oblohu. Nikdy, nikdy nepochopíme
velikost a nekonečnost vesmíru. Víme, že naše slunce je od nás
vzdáleno 148 milionů km. Jaká to vzdálenost! Ale ve vesmíru to
neznamená ani jeden náš krok. Na některé hvězdy z blízkého
souhvězdí bychom museli jet naším rychlovlakem 50-60 milionů
let. A to bychom byli stále jen na okraji našeho vesmíru. Dejme
tomu, že bychom letěli do vesmíru rychlostí dělové koule
takových 100 tisíc let, milion let, 10 milionů let – cestou
bychom objevovali tisíc jiných sluncí, jako je naše země, i
daleko větších bychom objevovali a konec vesmíru? Nikdy a nikdy!
Jak směšné je tvrzení některých lidí, že lidstvo v budoucnu
ovládne celý vesmír.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dobře čteme v Písmu:
<i>„Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho
obloha zvěstuje.“</i> A což zamyslíme-li se nad korunou všeho
stvoření – člověkem. Vezměte lidské oko. Jaký to dokonalý
fotografický aparát. Obraz toho, co jednou uzří, vtiskne do vaší
paměti tak dokonale, že si můžete vybavit živě tento obraz
pouhou myšlenkou po mnoha a mnoha letech znovu a znovu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměte si lidské ucho,
jaká to dokonalá a důmyslná telefonní centrála. S jakou
úžasnou rychlostí a přesností zachycuje každý hlas, každý
zvuk.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměte náš žaludek.
Dokonalá chemická laboratoř. Lékař vám předepíše několik
léků, jeden pro srdce, jeden pro ledviny, jiný pro žlučník. Vy
to předáte žaludku a tato laboratoř se už postará o to, aby se
lék dostal tomu údu, který ho právě potřebuje.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak účelně a dokonale
je ten náš tělesný organizmus sestaven. Člověk sám je velikým
zázrakem tvůrčího Božího díla. Nezdá se vám směšným
tvrzení nemyslících lidí, že to vše povstalo slepou náhodou?
Vždyť vše, vše je tvořeno podle přesných a nanejvýš
důmyslných zákonů Božích i přírodních. Je tu možné mluvit
o nějaké náhodě?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo je Bůh? Zde vidíte
jeho dílo! Naučili jste se už číst v jeho knize přírody?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>2. Kniha rozumu a
svědomí</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V Bibli čteme tato
slova: „Nebo neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po
věcech učiněných rozumem pochopeny bývají…“ (Řím. 1, 20).
Vidím-li postavený dům, mám na mysli hned jeho stavitele. Jak
bláznivou by byla myšlenka, že žádný stavitel není a dům se
slepil dohromady pouhou náhodou. A co je takový dům proti vesmíru?
Pravdu má žalmista praví-li: <i>„Říká blázen v srdci svém:
Není Boha.“</i> (Žalm 14, 1). Všude, kde je jaké dílo, musí
být i jeho tvůrce. Kde je život, musí být i životodárce. Rozum
mi říká, že je zde někdo, kdo za tím vším životem stojí a
kdo tomu všemu určuje směr. To mi říká kniha rozumu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co kniha našeho
svědomí? Není naše svědomí také jedním z důkazů, že
Bůh je? Proč to v našem nitru bouří, dopustíme-li se zlého
činu? Je sice pravda, že i svědomí člověka se dá otupit,
ohlušit, ale ne navždy. Svědomí je Boží hlas v člověku.
Cestou našeho nitra, našich myšlenek, našeho svědomí, se blíží
Bůh k našemu srdci a vede nás tímto životem. Necháme-li se
ovšem vést a jestliže Boží hlas v nás násilně
neumlčujeme.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V tomto směru je
zajímavý výrok italského filozofa Mazziniho: „Člověk, který
první začal popírat Boha, musel mít na svědomí nějaký zločin.
Popíráním Boha chtěl se snad zbavit jediného svědka činu.“ a
slova církevního otce Augustina: „Boha popírá jedině ten, kdo
si přeje, aby Boha nebylo.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A naposled nahlédněme
do třetí knihy, na kterou nás upozorňuje J.A.Komenský.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>Kniha Zákona či-li
Písma</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bůh se lidstvu čas od
času zjevoval a všechna zjevení jsou zapsána v této knize.
Hodnověrnost a pravdivost těchto zjevení nám potvrzuje
skutečnost, že všechno, co Bůh člověku zjevil, se do poslední
literky vyplnilo a dosud se vyplňuje.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kniha Božího zjevení
nám podává odpověď na všechny otázky naší duše. Vznik světa
– stvoření člověka, kdo ho stvořil a proč ho stvořil, jaké
plány má Bůh s jednotlivcem i celými národy, jaký je
konečný cíl člověka i této země - kdo je Bůh a kde je –
odpověď na všechny tyto otázky najdete v Bibli.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vrcholem Božího
zjevení je příchod a poselství Pána Ježíše Krista. V této
knize nám zjevuje Pán Ježíš Boha svého Otce takovým způsobem,
že to může i dítě pochopit. Podle Ježíšova poselství je
člověk marnotratným synem, který dobrovolně odešel z domu
svého otce a který ve světě prohýřil, promrhal svůj otcovský
podíl. Tím podílem je myšleno vše, co krásného, dobrého Bůh
vložil do duše člověka, když jej stvořil ke svému obrazu a čím
měl člověk převyšovat všechno ostatní tvorstvo. Tím, že si
člověk zamiloval hřích, hřích všechno krásné, všechno to
Boží v duši člověka utlumil a tak ten marnotratný syn nyní
bloudí po světě bez domova, bez hřejivé otcovské lásky. Stav,
ve kterém se nyní lidstvo nalézá, ve kterém se vrhá bratr na
bratra a vzájemně se vraždí, je výsledkem toho, že člověk se
Pánu Bohu, svému Stvořiteli, odcizil. Jádrem Ježíšova
poselství je, že On, Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel a
Vykupitel proto přišel, aby hledal a spasil, co bylo zahynulo. Jeho
posláním tedy je zbloudilého marnotratného syna přivést zase
domů, v náruč otcovu. Od Velkého pátku, kdy Boží Beránek
obětoval sebe na kříži za hříchy celého světa, nikdo nemusí
pro svůj hřích zahynout, v Pánu Ježíši je všem, všem,
Boží otcovská náruč otevřena a každý marnotratný syn, každá
marnotratná dcera, se smí navrátit domů, k Otci, třeba ve
svých rozedraných hadrech. Toto poselství je nejradostnějším
poselstvím z té třetí knihy, z knihy Božího zjevení.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A já přicházím ke
konci své úvahy. Je Bůh? Kdo je a kde je?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Bůh je!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je mnohým a mnohým
proto neznámý, že příliš daleko zabloudili. Hřích, zkaženost
a převrácenost člověka postavila se mezi člověka a Boha a
zakryla mu jeho tvář. Ač je všude Bohem obklopen, ač všude vidí
jeho velkolepé dílo, ač den ze dne zahrnuje člověka svými dary
a různým způsobem zasahuje do jeho života, je mu skrytý, nevidí
ho a nepoznává ho a vůči všem důkazům jeho jsoucnosti zůstává
tupý a slepý.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak je to s tebou?
Chceš ještě dál hynout a bloudit tímto světem?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vrať se domů. Otec volá
– dítě pojď – pojď domů – domů.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1968 Ostrava Poruba</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-81932511336555864432014-03-24T09:10:00.003+01:002014-03-24T09:10:20.352+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Nejnaléhavější
příčina našeho návratu ke Kristu</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Mat. 9, 1-8; 18-38</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A vstoupiv na lodí,
přeplavil se, a přišel do města svého. A aj, přinesli mu šlakem
poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich,
dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě
hříchové tvoji. A aj, někteří z zákonníků řekli sami v
sobě: Tento se rouhá. A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl:
Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých? Nebo co jest snáze
říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a
choď? Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi
odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi
na sebe lože své, a jdi do domu svého. Tedy vstav, odšel do domu
svého. A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž
dal takovou moc lidem.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="35"></a> <i>A
když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se
jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku
svou, a budeť živa. A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci
jeho. (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti
let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho. Nebo
řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena
budu. Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero,
víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.</i><i>)</i><i>
Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup
hlučící, Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale
spí. I posmívali se jemu. A když byl vyhnán zástup, všed tam,
ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka. A roznesla se pověst
ta po vší té zemi. A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva
slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A
když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš:
Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane. Tedy
dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám. I
otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka:
Viztež, ať nižádný nezví. Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po
vší té zemi. A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka
němého, majícího ďábelství. A když vyvrženo bylo ďábelství,
mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo
vídáno takového v Izraeli. Farizeové pak pravili: Mocí knížete
ďábelského vymítá ďábly</i><i><b>.</b></i><i> I obcházel
Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže
evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký
neduh v lidu. A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že
byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře. Tehdy
řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků
málo. Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň
svou.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jan 7, 37</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>V poslední pak den
ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li
kdo, poď ke mně, a napij se</i>.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jaký obraz lidské bídy
rozvinul se za jediný den před Ježíšovým zrakem! Kolik těch,
jejichž zdraví bylo podlomeno hříšným životem, se tísnilo
kolem Pána Ježíše volajíce o uzdravení. Jak strašlivě se mstí
hřích na člověku, na jeho zdraví a přec člověk pije hřích
jako vodu. Žádné starověké otroctví nebylo k člověku tak
kruté, jako je otroctví hříchu, kdy tělesná vášeň zotročí
nás tak, že zlomí naši vůli, takže nejsme více pány svého
chtění, zaslepí náš rozum a zmrzačí náš celý charakter.
Denně měl Pán Ježíš před sebou obraz lidské bídy a tak když
hleděl na ty zástupy, slitovalo se mu jich, že jsou opuštěni a
rozptýleni, nemajíce pastýře. Neměli nikoho, kdo by jim ukázal,
odkud všechny jejich bída prýští a kdo by je přivedl ke zřídlu
Božího života. Pán Ježíš hleděl na zástupy hynoucího lidu a
bylo mu jich líto a ve svém soucitu vztáhl svoji náruč vůči
nim a volal: „Kdo žízníš, pojď, a naber, pojďte ke mně
všichni…“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jako byl tehdy člověk
obtížený hříchem a trpěl pod jeho následky, tak je tomu i
dnes. A potřeboval-li tehdejší člověk odpočinutí, tím ve
větší míře ho potřebuje i dnes. Jsi chudý? Pojď k Němu!
Obohatí tvého ducha v takové míře, že nebudeš měnit se
žádným boháčem na světě. Jsi nemocen? Na paprscích jeho lásky
je zdraví všech národů. Jsi smuten? On setře slzu z tvého
oka. Cítíš se být opuštěný? V něm najdeš přítele,
bratra, který tě nikdy nezklame. Tíží tě hřích? Pronásledují
tě výčitky svědomí? Ježíš tě zbaví tohoto břemene. Lekáš
se smrti? Pán Ježíš ti promění smrt v červánky nového
jitra.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pojď k Němu! On má
oděv pro nahé, pokrm pro chudé, odpuštění pro hříšné. Kdyby
ti nechtěl odpustit, kdyby ti nechtěl pomoci, tak by tě k sobě
nevolal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je tu celá řada
nejvážnějších příčin, proč musíš k němu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
První je ta, že jsi
hříšník a potřebuješ odpuštění. Snad si ani tuto skutečnost
neuvědomuješ. Myslíš, si, že nejsi vražedníkem, zlodějem,
cizoložníkem, opilcem, podvodníkem, čtu si Písmo svaté, chodím
do chrámu, do shromáždění, poctivě se živím, tak proč bych
měl věčně zahynout?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Příteli!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jdi k lesní
studánce, v jejíž vodě se vidíš jako v zrcadle a
naber z ní sklenici vody. Zvedni sklenici a postav ji proti
slunci. Zjistíš, že voda, která se ti zdála naprosto čistá, je
plná nečistoty. Učiň tak i se svým srdcem. Postav do světla
Božího zákona každou svou myšlenku, každé své slovo, každý
svůj čin a zhrozíš se, kolik nečistoty je ve tvém srdci. Dobře
praví Slovo Boží: <i>„</i><i>Nebo</i><i> což jest člověk, aby
se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? An při
svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima
jeho.“</i> (Job 15, 14-15).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Postav se do světla
Slova Božího tak, jak tě vidí Bůh a zhroutíš se pod tíhou své
duchovní a mravní bídy.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Silnicí, vedoucí
z města, vykročili ve stejnou dobu dva muži, jeden ve
středních letech, slušně oblečený, a druhý stařec, oblečený
nuzně, s malým uzlíčkem v ruce, ve kterém měl několik
krajíčků suchého chleba. Oba si byli cizí, ale majíce tentýž
směr, dali se do hovoru. Stařeček si stěžoval mladšímu na
trpký úděl svého života a když byl se svou smutnou historií u
konce, mladší muž se na něj obrátil s otázkou: „A máte
nějakou naději na lepší budoucnost?“ Stařeček se zastavil,
ukázal prstem k nebi a pravil: „Mám, ale až tam v nebi.“
„A máte jistotu, že přijdete do nebe?“ „A proč bych neměl.
Jsem údem křesťanské církve, nikoho jsem nezabil, neokradl, proč
bych neměl nárok na nebe?“ Mladší muž se na chvíli odmlčel a
pak pravil: „Kéž bych to mohl říci i já. Můj život však byl
samý hřích, jsem vrah.“ Stařec pohlédl zděšeně na muže a
pravil: „Vy že jste vrah? Váš zevnějšek o tom nesvědčí, že
byste byl schopný takového činu.“ „Ano, pane, Slovo Boží mě
z toho usvědčuje. Poraďte mi, co mám činit, abych ušel
věčnému zahynutí a dosáhl jistoty, kterou máte vy?“ „Milý
příteli,“ odpovídá stařec, já jsem se Zákonem Božím nikdy
nezabýval a skutečně nevím, jakou bych vám dal radu.“ Delší
mlčení přerušil mladší muž: „Stařečku, vy jste nikdy ve
svém životě nezhřešil? Nikdy jste například nevzal Boží
jméno nadarmo? Je psáno, že Hospodin nenechá bez pomsty toho, kdo
by bral jeho jméno nadarmo.“ Starým mužem to trhlo: „Přiznám
se vám, že v této věci jsem nejednou zhřešil. Když se mi
má práce nedařila, šlo to nejednou s klením a braním
Božího jména nadarmo.“ „A nikdy jste ve svém životě
nepodlehl pokušení tělesných žádostí, jako smilstva nebo
opilství? Protože Slovo Boží praví, že kdo žije tělu, z těla
žíti bude porušení a že ani smilníci ani opilci království
Božího dědicové nebudou.“ „I po této stránce musím na
sebe žalovat,“ řekl smutně starý muž. „Dokud jsem byl mlád,
plný života, byl jsem nejednou otrokem svých vášní.“ „A
stařečku, nikdy jste neměl ve svém srdci hněv, nenávist? Neboť
psáno v Písmu jest, že každý, kdo nenávidí svého bratra
je vražedník.“ Stařec se zastavil a praví: „Chcete snad říci,
že jestli jsem tak činil, že i já jsem vražedník?“ „Stojí
psáno, že kdo by jen jediné přikázání přestoupil, že je
vinen všemi a že je zlořečený ten, kdo nezůstává ve všem.“
Starci vytryskly slzy z očí a s třesoucím hlasem praví:
„Co tedy mám činit, abych dosáhl království Božího?“ Muž
vzal stařečka za ruku a praví mu: „Řekl jsem vám, že jsem
vrah. Podle Slova Božího jsem byl vrahem, protože je psáno, že
kdo by jediné přikázání přestoupil, je vinen všemi. I na mně
ležela kletba zlořečenství zákona, nevěděl jsem, jak mám
uniknout Božímu soudu. Ale Bůh nemá zalíbení ve smrti hříšníka,
ale chce, aby se obrátil a byl živ. Dokud jsem necítil tíhu svých
hříchů, Božího zákona jsem si nevšímal, měl jsem se za
spravedlivého člověka, ale Bůh mi ukázal, že všechna moje
spravedlnost je jak roucho ohyzdné. Poselstvím evangelia jsem byl
přiveden k Ježíši, jeho krev očišťuje od všelikého
hříchu a On jest oběť slitování za hříchy naše. Tehdy jsem
teprve porozuměl volání Syna Božího – Pojďte ke mně všichni.
Uposlechl jsem a vydal se Pánu Ježíši takový, jaký jsem byl a
Ježíš mi odpustil. Radím vám, abyste učinil totéž a
chcete-li, učiňte tak teď hned.“ Nato si oba poklekli a kladli
se do rukou toho, jenž prohlásil: <i>„Kdo ke mně přijde, toho
nevyvrhnu ven…“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Duše milá! Příteli!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ty se domníváš, že
k tomu, abys na věky nezahynul, musíš padnout až na samé
dno bahna hříchu a neřestí? Nemyl se. Jak blízko království
Božímu byl bohatý mládenec a přece do něho nevešel.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A měl jsi snad odvahu
tvrdit, že jsi ani jediné přikázání nepřestoupil, že nejdi
hříšníkem? Marně by sis to namlouval, tvé svědomí tě
usvědčí, že hříšníkem jsi. A proto nechceš-li zahynout,
musíš k Pánu Ježíši pro odpuštění.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Další vážná
příčina, proč musíš ke Kristu je, že nepřijdeš-li k Pánu
Ježíši, leží na tobě hněv Boží: <i>„Otec miluje Syna, a
všecko dal v ruku jeho.<br /> Kdož věří v Syna, má život věčný;
ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv
Boží zůstává na něm.“</i> (Jan 3, 35-36). Chápeš, co to
znamená? Jistě jste již slyšeli o zvláštním nápisu na
klášteru ve Florencii: Jediná duše, jestliže tu ztratím, co mi
zbude? Jediný Bůh, jestliže On jest mi nepřítelem, kdo mě
vysvobodí?- <i>„Bůh jest soudce spravedlivý, </i><i>Bůh</i><i>
silný hněvá se </i><i>na bezbožného</i><i> každý den.“</i>
(Žalm 7, 12). Nedáváš Bohu dost příčin, aby se na tebe
hněval? Běda ti, jestli jeho hněv na tobě zůstane až do dne
Božího soudu! Běda ti, jestliže tě zachvátí smrt, aniž bys
byl s Bohem smířen!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bůh sám se táže
člověka: <i>„Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé
dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem
i učiním.“</i> (Ezech. 22, 14).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pojď k Pánu
Ježíši, On přišel právě proto, aby tě usmířil se svým
Otcem. Volám vás všechny ke smíření slovy: <i>„Protož my na
místě Kristově poselství dějíce, jako by Bůh skrze náš
žádal, prosíme na místě Kristově, smiřte se s Bohem. Nebo
toho, kterýž hříchu nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom
my učiněni byli spravedlností Boží v něm.“ </i>(II. Kor. 5,
20-21).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ta další příčina,
proč musíš ke Kristu jest, že tě očekává soud. <i>„Uloženo
je lidem zemřít a potom bude soud.“</i> Dokázal to už někdo,
aby unikl smrti?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Milá
duše, jednou přijde okamžik, kdy zde na zemi ztratí všecko pro
tebe cenu a kdy budeš mít jedinou touhu – utišit hlas svého
svědomí. Nebude pak již pozdě?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
K těžce nemocnému
mladíku byl povolán lékař, který byl věřící. Po pečlivé
prohlídce pravil k mladíku: „Dny vašeho života jsou
sečteny.“ Mladík se zalekl. Naprosto nemyslel, že by byl tak
blízko smrti. Zoufale pohlédl na lékaře a pravil: „Zanedbal
jsem to.“ „Co jste zanedbal?“ „Spasení,“ odpovídá
mladík, „Zanedbal jsem spasení své duše. Kdysi jsem byl
duchovně probuzen a Bůh mi kladl na srdce, abych se obrátil. Ale
ďábel mi našeptával, že teď ještě ne, to můžeš učinit až
později. Jsi ještě mlád, užívej nejdříve život. A já jsem
uposlechl hlasu nepřítele. Tak jsem své spasení zanedbal, nyní
je již pozdě.“ Lékař se snažil mladíka potěšit. Ukázal mu
na lotra na kříži a poukázal na to, že i v té jedenácté
hodině se může uchopit Boží milosti. Mladík mu na to odpověděl:
„Má jedenáctá hodina byla tenkrát, když mě Spasitel volal.
Teď už je pozdě.“ Nato zabořil svou hlavu do podušek a
v pláči volal: „Já jsem své spasení zanedbal, teď už je
pozdě.“ A s těmito slovy brzy nato umíral.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Zdali ostojí srdce
tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s
tebou?“</i> (Ez. 22, 14).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak mnoho je těch,
kteří spasení své odkládají na poslední chvíli svého života.
Ale víš, kdy a kde a jakým způsobem tě Pán odvolá? Uloženo je
lidem umřít a potom bude soud. A kdo bude soudcem? Slyš Písmo: <i>„A
přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený
od Boha soudce živých i mrtvých.“</i> (Sk. 10, 42). Pán Ježíš
je ten ustanovený soudce živých i mrtvých. Máš tohoto soudce na
svoji straně? Je tvým Spasitelem? Ne-li, jak před ním obstojíš?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Další příčina, proč
musíš ke Kristu je proto, abys dosáhl pokoje. Nemají pokoje
bezbožní. Neodpuštěný hřích věčně zneklidňuje svědomí a
srdce člověka a vhání ho znovu a znovu do hříchů jiných a
štve jej z místa na místo. Přijetím Pána Ježíše máme
plné odpuštění hříchů a tím Boží pokoj se rozlévá jak
mohutná řeka naším nitrem. A je-li naše srdce naplněné Božím
pokojem, pak nás nemůže děsit ani nejistá budoucnost, ani hrůza
smrti.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Další příčina, která
nám ukazuje na nutnost, abychom svůj život položili do Ježíšových
rukou je ta, že potřebujeme nové srdce: <i>„A dám vám srdce
nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejma srdce
kamenné z těla vašeho, dám vám srdce masité. Ducha svého,
pravím, dám do vnitřností vašich, a učiním, abyste v
ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili
je.“</i> (Ez. 36, 26-27). Hřích nás odcizil, takže po něm
netoužíme a nemilujeme jej. Jak bychom mohli s naší
převrácenou myslí a Pánu Bohu odcizeným srdcem dosáhnout
věčného života? V naší mysli, v našich citech vůči
Bohu musí nastat změna. Naše mysl je tělesná, Bohu nepřátelská
a tělesný člověk nechápe ty věci, které jsou Ducha Božího.
Proto Pán Ježíš prohlašuje: <i>„Amen, amen pravím tobě:
Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království
Božího.“</i> (Jan 3, 5). Ale takové znovuzrození je nemožné
bez Pána Ježíše. Jen na základě jeho oběti na kříži, pod
vlivem jeho odpouštějící lásky a pod vlivem jeho mocného slova,
mění se naše srdce a my se stáváme novými lidmi. Bez nového
srdce království Božího nedosáhneš, A nové srdce ti může dát
jen On, Ježíš Kristus.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nuže milá duše, pojď
k němu, se vší důvěrou a to co v Božím objetí
zakusíš, v celém širém světě nenajdeš. Každá minuta, o
kterou své vydání oddaluješ, je pro tebe ztracená.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní si musíme ještě
krátce ukázat, jakým způsobem máme k Pánu Ježíši
přijít. Učiň to tak, jak to učinil slepý Bartimeus. On sám
Ježíše neviděl, jen uslyšel, že Pán Ježíš jde kolem. Začal
tedy volat: <i>„Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Příteli!
Pán Ježíš prohlásil, že kde se dva neb tři sejdou ve jménu
jeho, že je uprostřed nich. Ježíš jde i dnes kolem tebe. Volej
k němu, v mysli, v srdci u víře, volej, ať se nad
tebou slituje. Uslyšel a vyslyšel Bartimea, uslyší a vyslyší i
tebe. Jen nemlč, volej, v modlitbě, v mysli, v duchu.
Neztrácej tuto příležitost. A nemáš-li tolik odvahy, abys před
celým shromážděním volal k Pánu, pak několik bratří,
sester, rádi s tebou půjdou do ústraní a tam ti pomohou
k Pánu volat, dokud se ti Pán neozve a dokud ti nedá pocítit,
že i tebe přijal, že i tobě odpustil, že jsi jeho. Jen neztrácej
tuto příležitost a nezanedbávej své spasení.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Do jednoho shromáždění
byl pozván muž, jehož dosavadní život byl samý hřích.
Prozrazoval to i jeho zevnějšek. S největší pozorností
sledoval svědectví místního kazatele na základě Ježíšova
evangelia. Slovo Boží bušilo do jeho svědomí jako kladivo.
Najednou muž povstane, jde na podium, obrátí se k celému
shromáždění a praví: „Přátelé, já vycházím ze samého
pekla, prosím vás, pomozte mi!“ Hned se ho ujalo několik bratří,
odvedli stranou a tam na kolenou volali s tímto mužem k Bohu
o smilování. Bůh se sklonil ve své milosti i k tomuto
zbloudilému synu a on ještě ten den vydával v dalším
shromáždění mocné svědectví, že se mu v Pánu Ježíši
dostalo odpuštění.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není hříchu, který by
ti nemohl být v Pánu Ježíši odpuštěn. Ale pro odpuštění
musíš k němu. Jeho náruč je otevřená. Pojď k němu,
neváhej, vydej se mu ještě dnes. Jeho odpuštění rozezvučí
všechny struny tvého srdce písní nového života.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Avšak i ty, bratře i
sestro, potřebuješ se vydat znovu svému Pánu: <i>„Protož jakž
jste přijali Krista Ježíše Pána, </i><i>tak</i><i> v něm
choďte.“</i> (Kol. 2, 6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ach, kolik jsme již
z této první své lásky slevili. Z prvního nadšení,
z prvního zápalu pro Ježíše a jeho dílo – kolik je
v našich srdcích? Mnohému z nás by mohl Pán Ježíš
říci:<i> „Máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý. Neboť jsem
nenalezl skutků tvých plných před Bohem. Pomniž tedy, co jsi
přijal a slyšel, a ostříhej, a čiň pokání.“</i> (Zj. 3,
1-3).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Každému z nás je
třeba nanovo se vydat Pánu, nechat se naplnit novým ohněm. Aby
elektrické světlo přestalo svítit, stačí jen nepatrně povolit
žárovku a přerušit tak spojení s elektrickou centrálou.
Tak je to i s naším srdcem. Jen málo povolit, jen malé
zvlažnění, zlhostejnění a již přestáváme být světlem,
solí tomuto světu. A proto všichni, všichni pojďme k Pánu,
ke zdroji síly, moci, lásky a pokoje. <i>„Poďtež ke mně
všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám
odpočinutí dám.“</i> (Mat. 11, 28). Kdo z nás by
odpočinutí nepotřeboval? Položíme-li svůj život cele do Božích
rukou, pokoj jako mohutná řeka se rozlije nitrem nás všech.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1931 Ostrava</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-65895219743190956742014-03-24T09:10:00.001+01:002014-03-24T09:10:03.115+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Nekaziš pro pokrm
díla Božího</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Řím. 14, 13-20a</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Nesuďmež tedy více
jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, abyste nekladli úrazu
neb pohoršení bratru. Vímť a ujištěn jsem v Pánu Ježíši,
žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí,
že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest. Ale bývá-liť rmoucen
bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k
zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. Nebudiž
tedy v porouhání dáno dobré vaše. Království zajisté Boží
není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu
svatém. Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem
příjemný. Protož následujme toho, což jest ku pokoji a k
vzdělání společnému. Nekaziž pro pokrm díla Božího.</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I. Kor. 3, 13</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Jednohoť každého
dílo zjeveno bude. Den zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a
jednoho každého dílo, jaké by bylo, oheň zprubuje.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Z přečteného
oddílu Slova Božího vidíme, že se zde jednalo o používání
masa ze zvířete obětovaného modlám. Jak k tomuto masu
přicházeli věřící? Buď toto maso se prodávalo v masných
krámech nebo byla pořádána rodinná hostina, kde maso
z obětovaného zvířete bylo předloženo pozvaným hostům. A
zde docházelo k tomu, že i někdo z věřících se
zúčastnil takové slavnosti. A to bylo bolestnou urážkou věřícím
ze Židů a vyvolávalo to roztržku mezi věřícími. Ap. Pavel, i
když byl názoru, že království Boží nemá nic do činění
s pokrmem a nápojem, šlo mu o zachování jednoty ducha a byl
vždy hotov vzdát se všeho, co by bylo jednotu ducha mezi bratry
rušilo. Prohlašuje: <i>„Pakliť čí dílo shoří, vezme škodu,
ale sám spasen bude, a však tak, jako skrze oheň.“</i> (verš
15).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak málo dovedeme být
následovníky tohoto vzácného apoštola. Co věcí je při nás,
v naší povaze, v našem jednání, v našem
charakteru, na čem se mnozí a mnozí uráží a jimž jsme ne ku
požehnání, ale ku pohoršení a někdy ku pádu. Jak často se
stává, že my svojí slepotou ke svým chybám jsme toho příčinou,
že některé duše proto, že jsme jim byli pohoršením, přestanou
chodit do shromáždění a mnozí z nich i zahynou. Jak si za
takové duše zodpovíme? Jak málo bereme na vědomí slova Pána
Ježíše: <i>„Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto
věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov
osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela
pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází
pohoršení.“</i> (Mat. 18, 6-7).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A zde jsme u našeho
textu: <b>Nekaziš pro pokrm díla Božího.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jen pro pokrm? A nejsou
tu jiné věci, pro které kazíme království Boží? Vezměme
modlu dnešní doby: Módu! Nedávno jsem se zúčastnil ekumenického
shromáždění v Havířově za účasti bratrstva z církve
evangelické, církve věřících v Krista a nás baptistů.
Všichni jsme měli s sebou pěvecké kroužky, které sloužily
svým zpěvem. Pěvecký sbor evangelické církve vystoupil velmi
důstojně a požehnaně posloužil. Pak posloužil druhý pěvecký
kroužek – i ten vystoupil důstojně a dobře posloužil. A pak
vystoupil třetí pěvecký kroužek – samá mládež – sukýnky
vysoko nad kolena (my říkáme na polonaho) a zpívali: Radost mi
vrátila Golgata, našel mne Pán Ježíš.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry, přiznám
se vám, že mi byla hanba. Kdyby alespoň zpívali jinou píseň! Ta
polonahota byla výsledkem, že je našel Pán Ježíš? Jak lhali i
v té písni! Nekaziž pro „módu“ díla Božího!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A co jiné modly? Vlasy!
<i>„Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži
míti dlouhé vlasy?“</i> (I. Kor. 11, 14). Všecko se změnilo.
Ženy chodí s chlapeckým účesem a chlapci si nechávají
narůst dlouhé vlasy. Nu, nechť se svět staví třebas na hlavu,
ale věřícím platí: Nekaziž díla Božího!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Svět půjde ve své
zkáze dál. Všimli jste si zprávy v Rudém právu, že
v Kalifornii demonstrovalo 80 000 mladých lidí a
dožadovali na úřadech povolení, aby mohli chodit nazí a aby jim
byl povolen volný pohlavní styk? Přizpůsobí se i v této
věci zastánci krátkých sukní a nahých kolen i z řad
věřících? A co ty další modly? Chata, televizor, auto... Kolik
věřících tyto modly zmrzačily a kolik dílo Boží zkazily? A
myslíte, že Pán Bůh nebude nikdy tento svět soudit?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ale pojďme ještě
blíže k věci: Slavíme 40 let trvání tohoto sboru. Ach,
kdyby nám Pán Bůh otevřel duchovní zrak a ukázal nám, kolik
Božího díla bylo zkaženo v tomto sboru příčinou osobní
ctižádostí toho neb onoho pomluvami, uraženou ješitností,
prosazováním svých vlastních názorů, porušováním příkazu
lásky jednoho vůči druhému, nechoděním podle lásky.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Všecky vaše věci
ať se dějí v lásce.“ </i>Jak málo dbáme na tento
požadavek Slova Božího. I když víme, že i kdybychom mluvili
řečí andělskou, že kdybychom měli tak velikou víru, že bychom
tou vírou hory přenášeli a kdybychom ve svém náboženské
horlivosti obětovali – vydali své tělo k spálení, ale
přitom kdybychom neměli k našim bližním lásku, že nám to
náboženství nic neprospěje.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A Pán Ježíš žádá
lásku účinnou a praktickou. <i>„Tedy dí Král těm, kteříž
na pravici jeho </i><i>budou:</i><i> Poďtež požehnaní Otce mého,
dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení
světa. Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a
dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; Nah, a
přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v
žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. Tedy odpovědí
jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a
krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? Aneb kdy jsme
tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme?
Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli
jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám:
Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších,
mně jste učinili.<br /> Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne
zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i
andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil
jsem, a nedali jste mi píti; Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne;
nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili
jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe
vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb
nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? Tedy odpoví
jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z
nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. I půjdou tito do
trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.“</i>
(Mat. 25, 34-46).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Skutečné křesťanství
není jen v chození do shromáždění, v pronášení
modliteb, ve čtení a slyšení Božího Slova, ve členství
v církvi. Skutečné křesťanství je v prokazování
lásky, v sycení hladového, v odívání nahého,
v přijímání hostů do domu. Jak často kazí i věřící
dílo Boží tím, že příčinou svého mamonářství nikoho
nepozvou do domu – nikomu nepomohou v tísni, jen hrabou a
hrabou pro sebe.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Sbory věřících
rostou jedině tam, v jejichž shromážděních teplem, účinné
bratrské lásky každá ubitá, unavená duše okřeje. Takovým
teplem lásky ze strany bratra kazatele Burgeta vyrostl i tento sbor.
Ne tak vždy bylo po jeho odchodu a nechni následovali jeho
příkladu. A že tento sbor nezahynul v bouřlivých dobách
bylo zásluhou těch členů sboru, kteří šli v šlépějích
tohoto kazatele.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ve druhé části našeho
textu jsme četli: <i>„Jednohoť každého dílo zjeveno bude. Den
zajisté to okáže; nebo v ohni zjeví se, a jednoho každého dílo,
jaké by bylo, oheň zprubuje.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Až jednou staneme před
soudnou stolicí Kristovou, aby jeden každý přijal to, co skrze
tělo působil, podle toho, jakž práce čí byla, buď v dobrém
nebo ve zlém, tehdy poznáme do všech podrobností, byli-li jsme
tomuto sboru ku požehnání nebo k pohoršení. Jak vážně
zní napomenutí Slova Božího: Nekaziž díla Božího!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bývá-li rmoucen bratr
tvůj pro tu neb onu věc, již nechodíš podle lásky.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Varujme se všeho, čím
bychom své spoluvěřící zarmoutili a čím bychom je pohoršili!</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-33122945474431779422014-03-24T09:09:00.001+01:002014-03-24T09:09:45.736+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Pokušeni II</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Matouš. 4, 1-11</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Tehdy Ježíš veden
jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla. A postiv se
čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl. A přistoupiv
k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto
chlebové jsou. On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým
chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze
ústa Boží. Tedy pojal jej ďábel do svatého města, a postavil
ho na vrchu chrámu. A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů;
nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce
uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil. I řekl mu
Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.
Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka
království světa i slávu jejich, A řekl jemu: Toto všecko tobě
dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti. Tedy řekl mu Ježíš:
Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se
budeš, a jemu samému sloužiti budeš. Tedy opustil ho ďábel, a
aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z Písma svatého
víme, že satan si vyprosil na Bohu, aby směl zkoušet lid této
země, uvádět ho do pokušení a tříbit jako pšenici. Bůh mu to
dovolil. Co je zlatem, zůstane zlatem i kdyby to procházelo
sebevětším ohněm. V ohni zkoušek se věřící člověk jen
upevní, prohloubí, proto Bůh dovolil satanu toto tříbení.
Nemysleme si však, že satan koná toto tříbení v zájmu
Božího království. Ten pracuje ve svém vlastním zájmu třtinu
nalomenou dolomit a strhnout do kalu hříchu vše, co se strhnout
dá. Má velikou moc. Jeho království je mocné. Většina lidstva
stojí v jeho službách. Avšak jeho úspěchy jsou dočasné.
Dny jeho vlády jsou sečteny. Proto pracuje s desateronásobným
úsilím. Příchodem Pána Ježíše na tuto zem byla jeho
království zasazena první rána. Satan zmobilizoval k boji
proti Ježíši Kristu všechny svoje síly. Hned narozenému dítěti
v Betlémě vypověděl boj. Povraždění všech nemluvňátek
v Palestině až do stáří dvou let rukou krále Herodes bylo
satanovým dílem. Božím vedením unikl narozený Ježíš této
zkáze. Bůh si své dílo kazit nedá.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Satan se tímto nezdarem
nevzdal boje proti Pánu Ježíši Kristu. Od Boha měl dovoleno
pokušením tříbit každého člověka. Ani Pán Ježíš neměl
být tohoto tříbení ušetřen. A tady jsme u našeho textu: <i>„Tehdy
Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od
ďábla.“ </i>Nepřichází k Pánu Ježíši hned. Pán Ježíš
odešel na poušť po svém křtu v řece Jordánu a v té
chvíli byl naplněn Duchem svatým. Byl tak pohroužen v obecenství
se svým Otcem v nebesích, že plných 40 dnů a nocí nebyla
jeho mysl ničím jiným zaměstnaná než dílem, které mu Otec
svěřil. Po celou dobu si satan netroufl na Pána Ježíše
zaútočit. Teprve po čtyřicetidenním půstu, kdy tělo Ježíšovo
bylo dlouhým půstem zeslabeno a kdy žádalo si naléhavě pokrmu,
blíží se satan k Pánu Ježíši, aby jej zapletl do svých
sítí. Přichází s myšlenkou, aby použil svou moc k ukojení
hladu. Snaží se postem zemdlenou mysl upoutat k otázce
tělesných potřeb, strhnout Ježíše k tomu, aby moc, kterou
přijal od Boha, použil především pro vlastní zájmy. Satan
dobře věděl, že tam, kde se mu podaří ovlivnit člověka do
takové míry, aby otázku chleba postavil na první místo a zájmy
Božího království na místo druhé, má satan vyhráno, tam má
již člověka ve své moci. Každý jiný byl by na místě Ježíšově
podlehl. Což nepostil se již plných 40 dnů? Nebyl již čas, aby
své tělo dlouhým postem vyčerpané, něčím občerstvil?
Nezapomeňme, že Pán Ježíš při svém příchodu na tento svět
přijal lidské tělo, podléhající zákonům země jako naše
tělo. Nu, mysl Pána Ježíše i v této chvíli byla zaujata
tím, jak pomoci padlému lidstvu. Jeho vlastní potřeby byly mu
vedlejší. Viděl k tomu jedinou cestu, cestu kříže, zmaření
sama sebe. 40 dnů tichého obecenství tam na poušti, kdy
obecenství s Bohem musely ustoupit i tělesné potřeby,
naplnily jej posvěcenou odhodlaností přinést pro padlé lidstvo i
tuto oběť.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Naplněn mocí Ducha
svatého chce se vrátit z pouště mezi lid a započít své
požehnané dílo. Dlouhým půstem, ustavičnou meditací, je však
tělesně vysílen. Lačné tělo žádá občerstvení. Jak svůdná
je myšlenka udělat z kamení chléb a nasytit se. <i>„Jsi-li
Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou.“</i> Jsi-li Syn
Boží? Odkud ta pochybnost? Což nedostalo se mu při křtu jasného
svědectví od Otce:<i> „Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž
mi se dobře zalíbilo.“</i> (M<span style="font-size: small;">at.
3, 17)</span> Kdo se odvažuje zviklat jeho důvěru? A Pánu Ježíši
je hned jasno, odkud přichází myšlenka z kamení udělat
chléb, nasytit se a moc Boží použít na prvním místě ve svém
vlastním zájmu. Ve svém rozhodnutí cele sloužit jen Božím
zájmům má hned odpověď: „<i>Ne samým chlebem živ bude
člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží.“ </i>
Tato odpověď neplatila jen satanu. Ježíš těmito slovy mluví až
dodnes i k nám. Otázkou chleba se nechalo svést z cest
Božích miliony lidí. I k člověku se blíží satan právě
ve chvílí, kdy otázka chleba je pro něho nejpalčivější. Kolik
lidí pro skývu lepšího chleba zradilo své národní přesvědčení?
Kolik pokušení má zde věřící mladík, věřící dívka před
vstupem do manželství…</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nikdy není člověk tak
blízký pochybnostem, nevěře, nedůvěře v Boží vedení,
jako když se jedná o otázku chleba. existence. Zde satan útočí
na věřícího člověka nejprudčeji. Jsi-li Syn Boží – jsi-li
dítko Boží, proč tě Bůh nechává trpět, proč se nemůžeš
vyléčit ze své nemoci, proč dopouští na tebe takové zkoušky,
proč nevyslýchá tvé modlitby, proč dopouští, aby se tvé plány
hroutily?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Proč, proč, proč?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A satan těmito proč
neúprosně dlabe na naší víře a znovu a znovu staví před nás
otázku chleba. Běda člověku, kde se satanu podaří učinit nám
otázku chleba důležitější než otázku Božího království.
<i>„Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem
vycházejícím skrze ústa Boží,“ </i> jsou slova Ježíšova.
Nejsme zde proto, abychom jen tišili hlad a žízeň těla, náš
cíle je daleko vyšší. <i>„Ale hledejte nejprv království
Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“</i>
(Mat. 6, 33). Jak málo mu dovedeme důvěřovat. První satanův
útok byl odražen.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Satan
útočí podruhé. Přivádí mu na mysl chladné přijetí, jakého
se mu dostalo tam u řeky Jordánu, když prorok Jan jej představil
všemu lidu slovy: <i>„Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích
světa. Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde
muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já.“ </i>
(Jan 1, 29-30). Tisíce let čekal lid na tohoto Mesiáše. Nyní
stál před nimi. Ale lid stojí chladně. Žádné vítání, žádný
jásot. žádné padnutí k nohám. Jen znovu a znovu jej měří
svým chladným zrakem.To že by byl jejich Mesiáš? Tento prostý
muž z lidu, bez královského roucha, bez královské koruny,
bez královského vojska? Čekali jeho příchod nadpřirozenou
cestou, že sestoupí někde z oblak, s mocí a slávou
velikou a touto mocí že je vymaní z područí nenáviděných
Římanů. Zde před nimi stál prostý muž. Přijali ho chladně,
s nedůvěrou. Chladné přijetí staví satan Pánu Ježíši
před oči a hned mu dává svoji radu. Vede ho v myšlenkách
na věž jeruzalémského chrámu a praví mu: <i>„Jsi-li Syn Boží,
spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o
tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své
neurazil.“ </i>Spustit se z vysoké věže chrámové právě
ve chvíli, kdy lid šel do chrámu, tímto zázrakem upoutat na sebe
pozornost lidu a tak ho přesvědčit, že je tím zaslíbeným
Mesiášem, Místo opovržení dostavil by se obdiv, jedním
okamžikem stal by se slavným u všeho lidu. Kolik svůdnosti bylo i
v této myšlence. Ale to nebyla vůle Boží. Syn Boží neměl
být ušetřen zloby tohoto světa. Chudoba, pohrdání, hlad,
nahota, zklamání, bolest, to vše mělo být i jeho údělem, aby
nám byl ve všem podoben – kromě hříchu. Proto už jeho zrození
nestalo se v královském paláci, ale v chudičkém
chlévě. Jeho cesta měla být cestou kříže, nejen hřích všeho
lidstva, ale i všechny následky hříchu měl nést Beránek Boží
na sobě, aby přinesl spásu lidstvu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Satanovým úsilím bylo
znechutit Pánu Ježíši tuto cestu kříže a odvrátit ho od ní.
Kolik záludnosti bylo v satanově pokušení. Ale Pán Ježíš
tuto záludnost prohlédl okamžitě. Jen se myšlenka zrodila a již
s ním byl hotov. <i>„Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti
Pána Boha svého.“ </i>I těmito slovy Pán Ježíš mluví k nám.
Jak i nám chce satan znechutit cestu sebezapření, cestu kříže,
kterou nutno jít za Ježíšem. Kolik to rad, myšlenek ze strany
satana, jak se vyhnout ponížení ze strany nevěřícího světa,
jak se vyhnout utrpení, boji, spojenému s následováním
Ježíše. Jak bychom i my rádi imponovali světu nějakou zvláštní
duchovní mocí. Mít tak dar uzdravování nebo vidění do
budoucnosti. Ne že by nám šlo o plnění Boží vůle. Toho jsme
dalecí. Ale něčím imponovat světu, aby s námi
neopovrhoval, aby nás obdivoval…. Pryč s tím pokušením
!!!!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Do třetice zkouší
satan na Pánu Ježíši své svůdné umění. V mysli ho vede
na vysokou horu a staví před jeho zrak všechny království světa:
<i> „A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš
mi se klaněti.“ </i>Nač nějakou cestu ponížení, kříže,
potupné smrti? Máš moc, přizpůsob se s ní světu, použij
ji k ukojení jeho tužeb a celý svět padne k tvým
nohám. Svět netouží po Bohu a jeho království, svět hledá
nadčlověka, který by tuto zemi proměnil v tělesný ráj.
Uznej mé panství, se svojí mocí postav se do mých služeb a celý
svět bude tvůj! Jaká to skvělá nabídka pro někoho – ale ne
pro Pána Ježíše. Tisíce lidí ji přijalo za cenu vlastní duše.
Cestu kříže, sebezapření, vyměnili za cestu pozemské slávy.
Pán Ježíš s krajní rozhořčeností odmítá drzou nabídku
satanovu: <i>„Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť
psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému
sloužiti budeš.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro,
rozumíš?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Žádné ústupky světu,
žádné kompromisy s ďáblem při všech jeho nabídkách!
Raději sebezapření, raději ponížení, raději kříž a pak
věčnou slávu, věčný život než chvilkovou rozkoš, chvilkové
opojení a pak věční zavržení, věčné zahynutí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Světská sláva – jako
tráva! V každém poháru světské rozkoše je silná dávka
jedu, který nakonec otráví nejen duši, ale i tělo.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Tedy opustil ho
ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všude tam, kde člověk
odolal pokušení dávaje přednost Božím věcem, otevírají se
člověku zdroje Boží moci a Božího požehnání. Slovy Písma
řečeno, přistupují andělé k němu, aby mu sloužili.
v opačném případě je vydán napospas silám démonickým a
nakonec se stává pouhou jejich hříčkou. Nu, ve své síle bychom
nezvítězili nikdy! Všechno. co se narodilo z Boha, přemáhá
svět. Kde není znovuzrození, tam není ani vítězství.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Závěr naší úvahy
jsou zase jen slova Ježíšova: „<b>Musíte se znovuzrodit!“</b>
Jen živou vírou v Pána Ježíše, v jeho slovo, je možno
přemáhat svět. Kde není tato víra – marný boj s pokušením.</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pane, přispoř nám víry
– by mělo být modlitbou každého z nás. Jedna věc je
radostnou útěchou – Pán Ježíš sám okusil sílu satanova
pokušení. Jestliže vzdor svému nejlepšímu předsevzetí přece
jen v některém pokušení podlehneme, Pán Ježíš je nám
milosrdným soudcem – třtinu nalomenou nedolomí.</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-11945748697910817612014-03-24T09:08:00.004+01:002014-03-24T09:08:54.818+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Prameny Božího
života</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Já jsem….</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Sedmkrát se ozývá: Já
jsem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pochopit Pána Ježíše
tak, jak se nám představuje a za takového jej přijmout celým
svým srdcem, od toho závisí náš časný i věčný život.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Já jsem ten chléb
života</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Ježíš pak řekl
jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude
nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.“</i>
(Jan 6, 35).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všichni chápeme, že je
to myšleno duchovně. Nejen tělo lační, hladoví i naše duše.
Hlad těla je snadno ukojit, ale ne tak hlad duše. Dejte svému tělu
co si žádá, necháte-li své tělo hladovět, šťastnými
nebudete. Všecka lidská nespokojenost, s kterou se v životě
člověka setkáváme, prýští z hladu lidské duše a ten
nemůže být ukojen ničím jiným, než duchovním chlebem, kterým
je Ježíš Kristus. Náš duch, kterým převyšujeme všechno
ostatní tvorstvo, je původu Božího a proto jeho tužby se nedají
ukojit ničím pozemským. Jen to, co je z Boha, může
uspokojit tužby lidského ducha. Necháváš-li duši svou hladem,
jsi sebevrahem. Pachtíš-li se jen a jen za tím, co je časným,
pomíjejícím, pak hmotný materiální život tě nakonec uštve
v takové míře, že život na zemi se ti stane břemenem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Jáť jsem ten
chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a
kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Já jsem světlo světa</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Tedy Ježíš opět
jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje,
nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života.“</i>
(Jan 8, 12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nejvíce tmy je v otázce
našeho poměru k Bohu. Mnozí se domnívají, že když se
narodili v nějaké církvi nebo se stali členy církve, že
tím je vše mezi nimi a Bohem vše vyřízeno. Avšak pouhá
příslušnost k církvi nikoho nespasí. Pán Ježíš
prohlašuje<i>: „Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo
znovu, nemůž viděti království Božího.“</i>(Jan 3, 3).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pokud si člověk
nevyřeší svůj poměr k Ježíši Kristu, dokud se mu Ježíš
nestane světlem na všech jeho cestách života, dotud bloudí a
hyne i při svém náboženství. Jen ve světle, kterým je Ježíš
Kristus, poznáváme bídu a převrácenost našeho vlastního srdce
a teprve poznání sama sebe vede nás k tomu, abychom
nastoupili cestu opravdového pokání a břímě svých hříchů
abychom uvalili u víře na Božího Beránka. Živá víra v Ježíše
Krista je pak v nás mocí, jejíž vlivem rodí se v nás
nový člověk. My se rodíme znovu. Přijetím Pána Ježíše do
našich srdcí se nám dostává duchovního světla ve všech
otázkách víry. V tomto světle se otvírá před naším
zrakem celý duchovní svět. Není jediné otázky, není jediný
životní problém, do kterého by nám Pán Ježíš nesvítil svým
světlem. Svítí nám i do údolí stínu smrti, proto se věřící
člověk neleká smrti. Bez Pána Ježíše musí člověk bloudit.
Život nás staví den co den před nové problémy a nedostává-li
se nám vnitřního světla, pak je řešíme v náš
neprospěch. Proč je v životě člověka tolik zmatku? Proč
je ve světě samý chaos? A proč je tolik zoufalství u hrobu? Svět
nemá světlo ani v nejdůležitějších otázkách života.
Neví proč žije, kam spěje a co je pravým smyslem života. Proto
bloudí a hyne.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše! Přijmi Pána
Ježíše a vše se ti vyjasní. Především se ti vyjasní cesta
k Bohu a do jeho království. Poznáš cestu spasení a
pochopíš, co máš činit, abys spasení dosáhl.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem světlo
světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude
míti světlo života.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
3. Já jsem dveře</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem dvéře.
Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu
nalezne.“</i> (Jan 10, 9).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kam vedou dveře? Do
Božího ovčince. Všechen věřící lid, Boží lid, je
shromažďován v jedno. Tvoří jednu mohutnou, neviditelnou
církev, jejíž hlavou není papež, ale Pán Ježíš sám. Až se
naplní všechny Boží plány, které má Pán Bůh s lidstvem,
Kristova církev bude shromážděna před trůnem Božím a
Beránkovým. Koukol z pšenice bude vybrán, co je plevou bude
od zrna odděleno. Jedněm budou platit slova Božího soudce:
„Pojďte požehnaní.“ A jiným budou platit slova: „Odejděte
ode mne, zlořečení.“ Nejsou jiné dveře do Božího království.
Chceš-li dosáhnout věčného života, musíš projít dveřmi,
kterými je sám Ježíš Kristus. Musíš jej přijmout, uvěřit,
následovat. i, kteří vešli těmito dveřmi, jejich jména jsou
zapsána v Knize života. Nikdo je z ruky Boží nevytrhne.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem dvéře.
Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu
nalezne.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
4. Já jsem ten pastýř
dobrý</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem ten pastýř
dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.“</i> (Jan 10,
11).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Máme různé pastýře.
Mnozí z nich místo co by měli pást své stádo, pasou sami
sebe. Takoví pastýři se většinou staví svým ovcím za boha.
Mají se za prostředníky mezi Bohem a lidmi, ač Písmo jasně
prohlašuje, že mezi Bohem a lidmi je jediný prostředník, Ježíš
Kristus. Prostředníkem se stal tím, že svůj vlastní život
položil na kříži za nás, za naše hříchy. To je ten Pastýř
dobrý. Kolik lásky a něhy je u tohoto pastýře i vůči
nejslabším ovečkám. Dobře o něm prorokoval prorok Izaiáš:
<i>„Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého
shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese…“</i> (Iz.
40, 11). Tak on to činí s každou duší. která jej za
pastýře přijala. Když umdlévá, nese ji ve své náruči. Třtinu
nalomenou nedolomí. My bychom nejednou nad takovou pobloudilou duší
mávli rukou a řekli bychom, že je škoda se jí věnovat. Ale
tento pastýř ujímá se i těch nejslabších. Šťastný každý,
kdo si Pána Ježíše zvolil za svého pastýře.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše! Kdo je tvým
pastýřem? Není-li to sám Pán Ježíš, pak dříve nebo později
nedostatkem duchovní pastvy jistě zahyneš.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem ten pastýř
dobrý.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
5. Já jsem cesta</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem ta cesta,
i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“</i>
(Jan 14, 6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Málo lidí si uvědomuje
tuto skutečnost. Chtějí se dostat do Božího království skrze
církev. Avšak ta může jen cestu k Bohu ukázat, sama tou
cestou není. Tou cestou je jedině sám Pán Ježíš. Dokud
nezaujmeš vůči Pánu Ježíši takový postoj, aby on byl jedinou
náplní tvého života, k Bohu se nedostaneš. Bůh je svatý –
a ty? Jsi samý hřích. Nebudeš-li oblečen v Krista, v roucho
jeho svatosti, pak před Bohem neobstojíš. Boží svatost, která
je oheň spalující, tě spálí. Jak by jsi se mohl ukázat před
trůnem Boží svatosti ve svém hříchem zmazaném rouchu? Ježíš
je jedinou cestou, kterou se smíš přiblížit k svatému
Bohu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
6. Já jsem pravda i
život.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem ta cesta,
i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“</i>
(Jan 14, 6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V Bibli čteme: <i>„A
totoť jest svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten
život v Synu jeho jest. Kdožť má Syna, máť život; kdož nemá
Syna Božího, života nemá.“</i> (I. Jan. 5, 11-12).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Mnozí z jiných
církví se s námi o to stále přou, může-li člověk již
zde na zemi míti jistotu spasení a tvrdí, že žádný člověk to
vědět nemůže. Tvrdí tak proto, že buď Písmo svaté vůbec
neznají a znají-li, že mu nevěří. Slovo Boží prohlašuje
s naprostou určitostí, že věčný život je v Synu
Božím, v Ježíši Kristu a že kdo má Syna Božího, má i
věčný život. A mám-li či nemám-li Pána Ježíše v srdci,
to musím vědět. <i>„Na světě byl, a svět skrze něho učiněn
jest, ale svět ho nepoznal. Do svého vlastního přišel, ale
vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak koli přijali jej, dal jim
moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho.“</i>
(Jan 1, 10-12).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kteříž jej přijali!
Já že nemohu vědět, jestli jsem Pána Ježíše do svého srdce
přijal či nepřijal? Jaká to duchovní slepota! Jak může církev
udržovat své příslušníky v takové slepotě? Zde se může
jednat jedině o jednu věc: Přijal-li jsem Pána Ježíše do svého
srdce, či nepřijal.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Nepřijali jste
zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha
synovství, v němž voláme Abba, </i><i>totiž</i><i> Otče. Tenť
Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.“</i> (Řím.
8, 15-16). Nestačí-li někomu ani toto Boží prohlášení, pak
je to u něho vyložená nevěra. Učinit rozhodný krok za Pánem
Ježíšem, otevřít mu celé své srdce, to je krok, při kterém
se zachvívá každý nerv v člověku. Vždyť je to chvíle,
ve které všechna tíž našich hříchů z nás padá, kdy
dosavadní nepokoj v naší duši mizí a místo vnitřního
neklidu nastupuje nebeský mír. Nikdy v životě nezapomenu na
chvíli, kdy jsem se v modlitbě, na kolenou, vydával Pánu a
kdy jsem plně pocítil, že mě Pán přijal a vše mi odpustil a že
od této chvíle jsem jeho a On můj. Věřit Ježíši Kristu
znamená ten věčný život z jeho rukou vzít a tím životem
pak v Pánu Ježíši žít. A to právě mnohým chybí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše! Jak je to
s tebou?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pán Ježíš prohlašuje:
<i>„Já jsem ta cesta, i pravda, i život.“</i> Máš tento
život? Nemáš-li ho nyní, nebudeš ho mít ani po smrti. Život,
který je v Pánu Ježíši Kristu, musíš přijmout již zde -
a pak? I kdybys umřel, živ budeš!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
7. Já jsem vinný kmen.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Já jsem ten vinný
kmen pravý, a Otec můj vinař jest. Každou ratolest, kteráž ve
mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí,
aby hojnější ovoce nesla. Již vy čisti jste pro řeč, kterouž
jsem mluvil vám. Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest
nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž
ani vy, leč zůstanete ve mně.“</i> (Jan 15, 1-4).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Každý, kdo uvěřil
Ježíši Kristu, je ratolestí na vinném kmeni, kterým je On.
Odkud bere ratolest mízu? Z kmene. Je možné být zapojen jako
ratolest v kmen a přitom nemít z toho kmene život? Do kterého
stromu života jsi ty zapojen? Do vinného kmene, kterým je Pán
Ježíš? Jestliže ano, pak musíš mít z něho život.
Není-li při tobě tento život z Ježíše Krista vidět, pak
Ježíšův nejsi. <i>„Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření
jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.“</i>
(II. Kor. 5, 17). Je to tak i u tebe? Ale i mezi ratolestmi je často
veliký rozdíl. Ne všechny ratolesti nesou ovoce. Co činí vinař
s ratolestmi, které ovoce nenesou? Odřezuje je. V každém
sboru věřících činí Pán takové řezy.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro! Jakou
ratolestí jsi ty? Plodnou či neplodnou? Nebude muset Pán Ježíš
svým nožem zasáhnout i do tvého života? A ty plodné ratolesti?
Ach, to je krása. Přál bych vám vidět odborně šlechtěnou révu
v době zrání ovoce a to v teplých jižních krajích.
To je nádhera. V době, kdy jsem trávil válečná léta
v jižní Itálii, nemohl jsem se této krásy nasytit. Život
věřícího člověka zapojeného celým srdcem v Pána Ježíše,
to je krása a každému k požehnání.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ale musíme k závěru:
Čím vším chce Pán Ježíš být naší duši! Chlebem života,
světlem ve tmách, dveřmi do Božího království, dobrým
pastýřem vodícího nás na nejlepší pastvy, cestou k našemu
Otci v nebesích, pravdou i životem, který nezná smrti,
vinným kmenem poskytujícím živou mízu ratolestem, aby mohli
přinášet nejpožehnanější ovoce.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A my – jsme přitom tak
chudí! A co je příčinou naší chudoby? Pomíjíme tyto prameny
Božího života a sytíme se tím, co naši duši nikdy nenasytí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Jáť jsem ten
chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a
kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.“</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Hladoví tvoje duše?
Žízní? Nic tě v životě neuspokojuje? Je ve tvoji duši
samý neklid? Nepokoj? Nedostává se ti síly k životnímu
boji? A nedostává se ti síly k boji s hříchem,
s pokušením? Cítíš prázdnotu svého života? Pojď
k prameni života, ke Kristu, jen v něm najdeš ukojení
všech svých tužeb. On je to, který volá<i>: „Žízní-li kdo,
pojď ke mně, a napíj se. Kdož věří ve mne, jakož dí písmo,
řeky z břicha jeho poplynou vody živé.“</i> <span style="font-size: small;">(Jan
7, 37-38).</span></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
K tomuto prameni
života nás všechny Boží Slovo zve.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Půjdeme?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bermolákovo</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-70747999757197976842014-03-24T09:08:00.002+01:002014-03-24T09:08:36.005+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Stůjtež tedy!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ef. 6, 14</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Stůjtež tedy, majíce
podpásaná bedra svá pravdou!</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jakou pravdou?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Každý máme svou
pravdu. Katolíci mají svou pravdu, evangelíci zase svou ….</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pravda však může být
jenom jedna. Kde a u koho ji najít? Co to je různých otázek
v životě. Je Bůh? Končí život člověka smrtí nebo život
za hrobem pokračuje? Jak vznikl život? Kdo ho dává, kdo ho řídí,
kdo nad ním vládne? Co tu je různých názor a každý si myslí,
že pravda je to, co a jak on myslí. Je vůbec možné poznat
pravdu? Kde a jak a u koho? Když Pán Ježíš stál před Pilátem,
na různé otázky, kdo je odkud je, odpověděl: <i>„Jáť jsem
se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví
vydal pravdě.“</i> (Jan 18, 37). A na jiné místě praví: <i>„Já
světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne,
ve tmě nezůstal.“</i> (Jan 12<span style="font-size: small;">,
46</span>). <i>„Já jsem ta cesta, pravda i život.“ </i>(Jan 14,
6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Bratři
a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není otázka, na kterou
by nám Pán Ježíš nedal jasnou odpověď. Přináší světlo i
v těch otázkách, do kterých člověk ve své moudrosti nikdy
nevnikne. Učení Pána Ježíše je do všech podrobností Bohem
zjevenou pravdou. V evangeliu Pána Ježíše se nikdy
nesetkáte se slovy – možná, asi, pravděpodobně – ale za
každým slovem stojí: Amen, amen, pravím vám – jinými slovy:
Jistě, jistě! Pravda, kterou nám Pána Ježíš podává ve svém
evangeliu, má být jediným základem celého našeho života, má
ve všech věcech určovat našemu životu směr, slovy našeho textu
– naše bedra mají být podpásaná pravdou.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jen několik paprsků
této pravdy: Bůh je! Je všudy přítomný, je vševědoucí, je
všemohoucí. Jen on dává všemu stvoření život. Jím žijeme,
hýbeme se i trváme. Stvořil nás k svému obrazu, abychom
byli obrazem jeho slávy, jeho lásky i moci. S každým naším
vdechnutím i vydechnutím závisíme na něm. Život na zemi nám
dal proto, abychom se v něm připravili na život další,
který bude pokračovat za hrobem a ve které bude naše žatva toho,
co jsme na této zemi rozsévali. Proto Pán Ježíš prohlašuje:
<i>„Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své
pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?“</i>
(Mat. 16, 26). <i>„Všickni my zajisté ukázati se musíme před
soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, což skrze
tělo </i><i>působil…“ </i>(II. Kor. 5, 10). Proto Pán Ježíš
radí: <i>„</i><i>Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a
rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. Ale skládejte
sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději
nevykopávají ani nekradou.“</i> (Mat. 6, 19-20).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A jaké to jsou poklady?
Každá číše vody studené podaná druhému v lásce, má
v nebi svou odplatu. Každé odění nuzného, nasycení
hladového, potěšení, navštívení nemocného, to jsou všecko
poklady ukládané v nebi. „Co jste učinili z lásky
jednomu z mých nejmenších, mně jste učinili,“ prohlašuje
náš Pán. V jedné písni zpíváme: Nepřišli jsme na svět
pro sebe samého, zato k slávě Boží a k blahu bližního…
Tímto vědomím, touto pravdou, mají být podpásaná naše bedra,
to je to Boží odění, Boží zbroj.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
A
učiňme si to ještě srozumitelnějším: Pán Ježíš říká<i>:
„Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme
píti? aneb čím se budeme odívati? Nebo toho všeho pohané
hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho
potřebujete. Ale hledejte nejprv království Božího a
spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.“</i> (Mat. 6,
31-33). Tímto vědomím, touto pravdou Ježíšova evangelia máme
se vyzbrojit, máme přepásat svá bedra. Otázka naší existence,
našeho chleba, nás zaměstnává a vyvolává u nás tolik
starostí, tolik pečování, že na Boží království nemáme ani
čas a je-li tomu tak v našem životě, má satan otevřené
dveře do našeho srdce.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Stůjtež tedy, majíce
podpásaná bedra svá pravdou!</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Pravdou Ježíšova
evangelia! Člověk jsa stržen satanem k odboji vůči Bohu,
uchyluje se znovu a znovu z Božích cest a tak se zpronevěřuje
svému určení být obrazem svého Stvořitele. Je ve všem pod
vlivem hříchu a marně se snaží vyprostit se z jeho
otroctví. Je jen jedna cesta k záchraně. Touto cestou je Pán
Ježíš Kristus. Spasení, které Pán Ježíš přinesl světu je
v tom, že mocí svého Božství láme v člověku moc, sílu
hříchu, vrací svobodnou vůli, kterou hřích zlomil, svou obětí
na kříži shlazuje naše viny, posvěcuje nás a smiřuje nás
s Bohem, umrtvuje naše staré já a přetváří jej v nového
člověka. Proces v nitru člověka nazývá Písmo novým rodem
a praví o tom, že kdo se takto znovu nenarodil, nemůže ani vidět
ani vejít do Božího království. Pod požehnaným vlivem Ježíšova
evangelia, jeho pravdy, mění se naše mysl, naše povaha a pak celý
život jeví se nám v jiném světle. Bůh zjevený v Pánu
Ježíši Kristu stává se nám pramenem radostí, pokoje a života
vůbec. Smrt nás už neleká, bouře ve světě nás také neleká,
vždyť Ježíšovo evangelium, pravda Božího Slova, nám svědčí
o tom, že nade vším vládne Bůh a my také jeho lásku, jeho
péči, jeho ochranu, na každém kroku pociťujeme. Majíce bedra
svá podpásaná pravdou víme, že první i poslední slovo má ve
všem náš Bůh. Tato pravda nás sílí, posvěcuje a zmocňuje
k novému životu a určuje každý náš další krok. A proto
napomenutí Písma: <i>Stůjtež tedy, majíce podpásaná bedra svá
pravdou!</i>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bude-li Pán Ježíš
alfou i omegou našeho života, bude-li jeho evangelium, jeho pravda
usměrňovat každý náš krok, budeme-li celý náš život stavět
jedině na jeho Slově, nemáme se čeho bát, ať i na tento svět
se přivalí sebevětší bouře. A proto posilňme se v Pánu a
v moci síly jeho.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="2"></a>Podívejme
se ještě na další zbroj Božího odění<i>: „…oblečeni
jsouce v pancíř spravedlnosti.“</i> (Ef. 6, 14). Co je to za
pancíř? Je to roucho zbělené v krvi Beránkově,
přikrývající naši nahotu před svatým Bohem. <i>„Ospravedlněni
tedy jsouce z víry, pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho
Jezukrista.“</i> (Řím. 5, 1). „<i>Kdo jest, ješto by
potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a
kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.“</i>
(Řím. 8, 34). Nebýt radostného vědomí, že Pán Ježíš umyl
nás od hříchů našich krví svou, satan by podnikal nové a nové
útoky na jistotu našeho spasení, neb i my věřící jsme i po
svém obrácení se k Pánu samá mdloba, samá nedokonalost.
Kolikrát ještě znovu upadneme do hříchu a satan zaútočí na
naši víru. Ale náš pancíř spravedlnosti je pevný, Kdo by chtěl
na nás žalovat, jestliže je to sám Bůh, který nás
ospravedlňuje a jestliže sám Kristus na pravici Boží za nás
oroduje<i>? „Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako
mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě
vykoupil.“</i> (Iz. 44, 22). <i>„Synáčkové moji, totoť vám
píši, abyste nehřešili. Pakliť by kdo zhřešil, přímluvci
máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého</i><i><b>.</b></i><i> A
onť jest </i><i>obět</i><i> slitování za hříchy naše, a
netoliko za naše, ale i za všeho světa.“ </i> (I. Jan. 2, 1-2).
Toto radostné vědomí, že Pán Ježíš smyl naše hříchy a
oblékl nás v nové roucho očištěné a posvěcené krví
Beránkovou, je pancířem spravedlnosti a jestliže jsme se nechali
do něho obléci, pak satan marně útočí na naši slabou víru.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Stůjtež tedy,
majíce podpásaná bedra svá pravdou, a oblečeni jsouce v pancíř
spravedlnosti.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1965 Tekovské Lužany</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-36477351271961218992014-03-24T09:07:00.005+01:002014-03-24T09:07:38.925+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Cesta ke Kristu</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kol. 1, 9-23</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Protož i my, od toho
dne, jakž jsme </i><i>to</i><i> uslyšeli, nepřestáváme modliti
se za vás a žádati, abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve
vší moudrosti a rozumnosti duchovní. Abyste chodili hodně Pánu
ke vší </i><i>jeho</i><i> líbeznosti, v každém skutku dobrém,
ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží. Všelikou mocí
zmocněni jsouce, podlé síly slávy jeho, ke vší trpělivosti a
dobrotivosti s radostí, Díky činíce Otci, kterýž hodné nás
učinil účastnosti losu svatých v světle, Kterýž vytrhl nás z
moci temnosti, a přenesl do království milého Syna svého, V němž
máme vykoupení skrze krev jeho, </i><i>totiž</i><i> odpuštění
hříchů, Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho
stvoření. Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž
jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové
neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a
pro něho stvořeno jest. A on jest přede vším, a všecko jím
stojí. A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek </i><i>a</i><i>
prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel,
Poněvadž se zalíbilo </i><i>Otci,</i><i> aby v něm všecka plnost
přebývala, A skrze něho aby smířil s sebou všecko, v pokoj
uvodě skrze krev kříže jeho, skrze něj, </i><i>pravím,</i><i>
buďto ty věci, kteréž jsou na zemi, buď ty, kteréž jsou na
nebi. Ano i vás, někdy odcizené a nepřátely v mysli, skrze
skutky zlé, nyní již smířil, Tělem svým skrze smrt, aby vás
postavil svaté, a nepoškvrněné, a bez úhony před oblíčejem
svým, Však jestliže zůstáváte u víře založení a pevní, a
neuchylujete se od naděje evangelium, kteréž jste slyšeli, jenž
jest kázáno všemu stvoření, kteréž jest pod nebem, jehož já
Pavel učiněn jsem služebník.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Máme si dnes ujasnit
cestu ke Kristu. Není mnoho těch, kteří tuto cestu hledají. Má
to svoji příčinu. Mnozí teologové, mnohé náboženské a
teologické směry svými nebiblickými názory staví před lid
osobnost Ježíše Krista v takových barvách, že jim Ježíš
Kristus přestal býti žádostivým. Zlehčili Ježíšovo
svědectví, mnohé zvěsti evangelia označili jako báje, Ježíšovu
osobnost postavili na roven jiných náboženských reformátorů a
k mnohým pravdám Ježíše Krista vzbudili v srdcích
lidí nedůvěru. Svou kritikou rozpitvali zvěsti evangelia Ježíšova
v takové míře, že mnohý z křesťanů neví, co z těch
pravd evangelia Ježíšova má vzíti za skutečnost a co jen za
pouhou báj. Ve své kritice šli tak daleko, že sáhli i na význam
oběti Pána Ježíše na kříži. Prohlásili (to prohlášení
jsem četl v oficiálním listu jisté křesťanské církve),
že nikdy nepřijmou učení, že by Pán Ježíš umíral za naše
hříchy - jaký by to prý byl Bůh, aby nechal ukřižovat svého
Syna. Stejně tak prý nikdy nepřijmou učení, že by Ježíš
Kristus byl Synem Božím. Byl prý jen člověkem jako my a tím prý
padají všechny pohádky o jeho zázračném narození,
zmrtvýchvstání atd. O proměnění vody ve víno v Káni
Galilejské prohlásili v témže církevním orgánu, že prý
ti svatebčané byli již tak opilí, že pijíce vodu mysleli, že
pijí víno.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nic se nedivte, že
staví-li církev, která se má za křesťanskou, takto Ježíše a
jeho evangelium před oči lidu, že není těch, kteří by vpravdě
cestu ke Kristu hledali.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Krásně to vyjádřil
před lety profesor dr. Hromádka, který řekl: „Největší
chybou dneška je to, že si vykládáme Krista podle toho, jak jsme
vědecky vzdělaní nebo filozoficky naladěni. Ježíš Kristus je
osobnost, na které se nenechá dlabat, která se musí vzít tak,
jak je.“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A vy my odpustíte,
jestliže se dříve, než obrátím vaši pozornost k cestě,
která vede ke Kristu, když obrátím vaši pozornost nejdříve ke
Kristu samému, neb Kristus stane se nám žádostivým jen tehdy a
jen tehdy se budeme ptát na cestu ke Kristu, bude-li Ježíš
Kristus před našimi zraky tím, čím On ve skutečnosti je.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Z obsahu evangelia
vidíme, že Pánu Ježíši na tom velmi záleží, aby jeho
učedníci měli jasný pojem o tom, kým je. Proto jim předložil
otázku: <i>„Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy,
otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne,
Syna člověka? A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak
Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. I dí
jim: Vy pak kým mne býti pravíte? I odpověděv Šimon Petr, řekl:
Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. A odpovídaje Ježíš, řekl
mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev
nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.“</i>
(Mat. 16, 13-17). Tělo a krev ti to nezjevilo. Tělem, krví –
jinými slovy smysly tělesnými, se Boží věci pochopit nedají.
Nedostane-li se člověku od Boha zvláštního, vnitřního
osvícení, vnitřního zjevení, je ke všem pravdám Slova Božího
slepý a tupý. Pán Ježíš v jedné své modlitbě volá: <i>„V
ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe
i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a
zjevil jsi je nemluvňátkům.“</i> <span style="font-size: small;">(</span>Mat.
11, 25 ). Tělo a krev ti to nezjevilo! Že já jsem Kristus, ten Syn
Boha živého, k tomuto poznání jsi nepřišel cestou svých
tělesných smyslů. ale to poznání ti dal můj otec. Mnozí z vás
budete znát rozmluvu Pána Ježíše se samaritánkou u studnice
Jákobovy. Když Pán Ježíš v této rozmluvě odkryl
pochybnou minulost této ženy, samaritánka ihned pochopila, že má
před sebou Božího proroka a praví mu: <i>„Vím, že Mesiáš
přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám
všecko.“</i> (Jan 4, 25). A Ježíš jí na to praví: <i>„Jáť
jsem, kterýž mluvím s tebou.“</i> (Jan 4, 26). Jak mohou lidé
brát toto Ježíšovo prohlášení na tak lehkou váhu? Buď je
Ježíš Kristus tím Mesiášem - Synem Božím - nebo celé
evangelium je jediný podvod.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ještě jedno závažné
místo z evangelia o tom, kým Ježíš Kristus je: <i>„A
povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš,
co tito proti tobě svědčí? Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje
nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha
živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? Dí mu
Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte
Syna člověka sedícího na pravici moci </i><i>Boží,</i><i> a
přicházejícího na oblacích nebeských.“</i> (Mat. 26, 62-64).
Celý spor židovské církve, židovského národa, ležel právě
v této věci. Ježíš se znovu a znovu prohlašoval za Syna
Božího a přišlého Mesiáše, který přišel co Boží Beránek,
aby se položil v oběť za náš hřích na naše vykoupení.
Židé mu toto Mesiášství a Boží Synovství upírali. Proto
nejvyšší kněz použil při soudu nad Ježíšem zaklínací
formule, aby přinutil Ježíše k jasnému, neodvolatelnému
prohlášení, je-li tím Kristem, Synem Boha živého, za kterého
se prohlašuje. Odpověď Pána Ježíše je naprosto jasná: <i>Ty
jsi řekl. </i> Jinými slovy: Jsem<i>. </i>Na ta Ježíšova slova
nejvyšší kněz roztrhuje své kněžské roucho, protože Ježíšova
slova považuje za největší rouhání.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nám zde je jasno!
Nechceme-li Ježíše považovat za největšího podvodníka, pak
musíme přijmout jeho prohlášení se všemi jeho důsledky. Pak to
není pouhý člověk, ale vpravdě Mesiáš, Vykupitel, Boží Syn.
A tu bych chtěl citovat slova jednoho z nejvěrnějších
učedníků Jana, miláčka Páně: <i>„A vímeť, že Syn Boží
přišel a dal nám smysl, abychom poznali toho pravého, a jsmeť v
tom pravém, i v Synu jeho Ježíši Kristu. Onť jest ten pravý Bůh
a život věčný.“</i> (I. Jan. 5, 20). <i>„Kdož věří v Syna
Božího, máť svědectví sám v sobě. Kdož nevěří Bohu,
lhářem jej učinil; nebo neuvěřil tomu svědectví, kteréž
vysvědčil Bůh o Synu svém. A totoť jest svědectví to, že
život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. Kdožť
má Syna, máť život; kdož nemá Syna Božího, života nemá.“
</i>(Jan 5, 10-12). Jestliže osobnost Ježíše Krista stojí takto
před námi, je-li nám svědectví Ježíšova evangelia svědectvím
Boha živého, pak není možné, aby nám Ježíš Kristus se nestal
žádostivým. A kdo je ve své duši, ve svém srdci, žádostivý
tohoto Ježíše Krista Nazaretského, ten všecko vynaloží na to,
aby k němu našel cestu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní se dostaneme
k našemu předmětu: Cesta ke Kristu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Upozorňuji vás na jednu
skutečnost: Ke Kristu přicházely veliké zástupy lidu, každý mu
chtěl být co nejblíže, přímo se na Pána Ježíše tiskly – a
přece cestu k němu nenalezly. Abyste pochopili tuto
skutečnost, přečtu jedno místo: <i>„(Tedy žena jedna, kteráž
tok krve měla dvanácte let, A mnoho byla trápena od mnohých
lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo
neprospělo, ale vždy se hůře měla, Uslyšavši o Ježíšovi,
přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho. Nebo řekla
byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. A hned přestal
krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu
svého. A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla,
obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? I řekli
mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo
se mne dotekl? I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní,
přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. On
pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď
zproštěna od trápení svého).“</i> (Marek 5, 25-34). Chápete,
co vám tímto příběhem chci říci? Celý zástup lidu byl
seskupen kolem Ježíše, tiskl se na něho – a přece se k němu
lidé nedostali, nenašli cestu co k Synu Božímu, nýbrž jen
co k člověku.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tato žena uvěřila
svědectví o Ježíši, že z něho vyzařuje moc Boží a
proto si řekla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu – a
v této důvěře v Boží moc se k němu přiblížila
a jen se dotkla. Ježíš pocítil hned, že z něho vyšla moc.
Proč z něho nevyšla moc, když se k němu tiskl celý
zástup lidu? Třebaže se na něj tiskli, cestu k němu nenašli
a proto nemohli ani pocítit moc, která z něho vycházela.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Cesta ke Kristu? Najdeš
ji jen tehdy, přijmeš-li svědectví, které Bůh sám o něm
vydal: <i>„Toto je můj milý syn, v němž se mi zalíbilo.
Toho poslouchejte.“</i> Marně se namáháš vyřešit si záhady
osobnosti Ježíše Krista, nenastoupíš-li tuto cestu, marně
usiluješ, abys sám se přesvědčil o božství Ježíše Krista,
nepřiblížíš-li se k němu v plné důvěře, že on je
ten Beránek Boží, který přišel, aby překlenul propast mezi
námi a Bohem, našimi hříchy způsobenou.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ke Kristu, k poznání
jeho Božství, jeho moci, jeho lásky, vede jediná cesta – cesta
víry. Tělesný člověk chce nejdříve důkazy, pak že bude
věřit, ale Boží pořádek, Boží zákon, je jiný. Vyžaduje
nejdříve víru a pak se teprve dostavují důkazy. Tento Boží
pořádek nikdo nezvrátí. Cesta ke Kristu je jediná a to je cesta
víry. Zahleď se na Pána Ježíše jako na Syna Božího, jako na
Božího Beránka, který proto přišel, aby se položil v oběť
za tvůj hřích a ve vědomí své bídy, své ztracenosti před
Bohem, ve víře sáhni na odpuštění, které ti Bůh v Ježíši
Kristu připravil a které ti nabízí. A tvým nitrem se rozlije
takový mír, pokoj, jaký jsi nikdy v životě nepocítil.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přiblížíš-li se ke
Kristu v té samé důvěře, jako ta žena, moc, která je
v Kristu, přenese se i na tebe. Pokud si však budeš vykládat
Krista svým vlastním rozumem, aniž by sis vyžádal vnitřní
osvícení od Boha, budeš-li se blížit ke Kristu jako k člověku,
pak cestu k němu nenajdeš i kdyby se na něho tiskl jako ty
zástupy. <i>„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého
jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul,
ale měl život věčný. Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět,
aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. Kdož věří
v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen;
nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Otec miluje
Syna, a všecko dal v ruku jeho. Kdož věří v Syna, má život
věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale
hněv Boží zůstává na něm.“ </i>(Jan 3, 16-18; 35-36). I já
jako jinoch jsem prožil dobu naprosté nevěry. Nevěra oloupila mne
o smysl života. Dospěl jsem k názoru, že život nemá smysl. Celý
život se rvát o skývu chleba a nakonec zahynout jako jiné zvíře
– má to smysl? Řekl jsem si: Takového boje se mohu ušetřit.
Zemřu dobrovolně a budu životního boje ušetřen. Ale naprostá
jistota, že Bůh není a že život smrtí končí, mi chyběla.
S touto rozervaností svého nitra jsem se svěřil svému
spoludělníku a ten mi řekl toto: „Radím ti, zkus to ještě
s Ježíšem.“ Mně však byl Ježíš tehdy jen člověkem. A
přec ve svém nitru jsem toužil, abych mohl tohoto Ježíše lépe
poznat. Chtěl jsem mít jistotu, byl-li to jen pouhý člověk nebo
to byl skutečně Mesiáš, Boží Syn. Jak jsem šťasten, že jsem
k němu našel cestu jako k Synu Božímu. Nebylo to hned.
I já jsem žádal napřed důkazy, pak že budu věřit. Ale nakonec
jsem přece pochopil, že k Božímu tajemství je jediný klíč
– víra. <i>„Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo
přistupující k Bohu věřiti musí, že jest </i><i>Bůh,</i><i> a
těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává.“</i> (Žid. 11,
6).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Milá
duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Hledáš cestu ke Kristu?
Zbav se lidských předsudků, lidských názorů, že to byl pouhý
člověk, přibliž se k němu jako k Synu Božímu. Jen
touto cestou získáš důkazy, které hledáš. Jdi k němu se
svým břemenem u vědomí, že on je Beránek Boží, na nějž
břímě svých hříchů smíš uvalit a první důkaz, který
dostaneš, bude to, že budeš své tíhy hříchů naráz zbaven a
ve tvé duši se rozlije takový klid, jaký může dát jedině Bůh.
Nezapomeň, že Ježíš Kristus je tentýž – včera, i dnes, i na
věky. Tím okamžikem, kdy se k němu přiblížíš cestou
víry, otevře se před tebou duchovní svět a pochopíš mnohé
věci, které ti byly až dosud záhadou. Ježíš tě uvede na cesty
Božího království.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Končím otázkou
žalářníka z Filipis, který pod vlivem mocného Božího
zásahu se táže uvězněných apoštolů: <i>„Co já mám činiti,
abych spasen byl?“</i> Dostává odpověď: <i>„Věř v Pána
Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj.“</i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
1952 Kroměříž</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-24594355808240434892014-03-24T09:07:00.003+01:002014-03-24T09:07:23.542+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Cesta z moderního
otroctví</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Titovi 2, 11-14</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Zjevilať se zajisté
ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás,
abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí,
střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě,
Očekávajíce té blahoslavené naděje, a příští slávy
velikého Boha a spasitele našeho Jezukrista, Kterýž dal sebe
samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil
sobě samému lid zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není to tak příliš
dávno, kdy v západních zemích i na jihu se konaly trhy
s otroky. Stávalo se, že klidná obec byla přepadena, mladí
lidé byla zajímáni, odvedeni do zajetí a pak na trhu prodáni za
otroky. Nepatrná část vyvolenců udržovala v otroctví
tisíce a tisíce jiných. Nu, taková doba je již za námi a nikdy
víc se nevrátí. Vítězným duchem socialismu láme dnešní
člověk i jiná otrocká pouta, jimiž ho spoutával starý svět a
tak se rodí svět nový, v němž nebude ani pánů ani otroků.
Je zde však ještě otroctví horší než to první, otroctví,
v němž nízké zvířecí pudy v člověku činí si
z člověka pouhou loutku a maří tak jeho nejušlechtilejší
snahy a brání mu dostat se na vyšší duchovní úroveň. Na toto
otroctví chci dnes ukázat a současně chci poukázat na cestu
vedoucí z něho.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není to tak dávno, co
jsem mluvil s mužem, otcem početné rodiny, notorickým
alkoholikem. Nebyl hned opilcem, nejdříve užíval alkohol jen
střídmě, ale po čase mu tyto malé dávky alkoholu nestačily.
Zvykal si na větší dávky, až se stal otrokem pijácké vášně.
Ukazoval jsem mu, do jaké zhouby přivádí sebe i svou rodinu. Řekl
mi toto: „To všechno já vím,, vím, že tím ničím sebe i svou
rodinu, ale já si nemohu pomoci. Když se mě zmocní tato vášeň,
já musím pít.“ Otrok alkoholu!
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Před několika lety
jsem přišel do rodiny, kde se odehrával mezi manžely tento
výstup: Muž žádal po ženě peníze na kořalku: „Dej mi
peníze, já musím do krčmy.“ „Nedám,“ praví mu žena. Muž
opakoval hlasitěji svoji žádost: „Dej mi peníze, já musím do
krčmy.“ „Nedám,“ praví žena. Muž se stával hrubým –
znovu a znovu opakoval svou žádost: „Dej mi peníze, já musím
do krčmy.“ Když už to trvalo půl hodiny, žena celá
rozechvělá praví ke svému muži: „Já tě budu muset snad
zabít, abych měla od tebe jednou pokoj.“ Muž ji na to odpověděl:
„Třebas mě zabij, ale teď mi dej peníze, já musím do krčmy.“
To se odehrávalo v mojí přítomnosti. Otrok, otrok alkoholu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Za doby okupace jsem
stál jednou na náměstí ve skupině jiných lidí. V tom moji
pozornost upoutal slušně oděný muž, který hledal něco na zemi.
Najednou se radostně shýbne k zemi a zvedá – víte co?
Zbytek ohořelé cigarety. Otrok, otrok nikotinu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Před několika lety
jsem byl na návštěvě u svého přítele v Brně. Bylo už
hodně pozdě večer. V tom někdo zaklepe na dveře a vejde
dovnitř jeden náš přítel, který čas od času navštěvoval
naše shromáždění. Usedl mezi nás, tázali jsme se, odkud
přichází. Místo odpovědi se dal muž do pláče a po chvíli nám
pravil toto: „Jdu z domu hanby, od cizí ženy, ač mám doma
hodnou ženu.“ Otrok, otrok pohlavní vášně, otrok smilstva.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Před válkou přinesl
denní tisk tuto zprávu: Kdesi v Polsku dostala jedna rodina od
berního úřadu upomínku na zaplacení daně pod hrozbou, nebude-li
daň zaplacena do toho a toho dne, že jim bude domek prodán
v exekuční dražbě. Muž vzal jedinou krávu, která živila
tuto rodinu, šel ji prodat, aby získal na zaplacení daně peníze.
Když se vrátil z trhu, položil utržené peníze na stůl a
vyšel ven. Mezitím se přibatolil ke stolu jeho asi dvouletý
chlapec. Vzal na stole položené bankovky, šel s nimi
k hořícím kamnům a jednu bankovku za druhou házel do ohně
a měl radost, jak to pěkně hoří. Když se otec vrátil do
světnice, házel do ohně právě poslední bankovku. Otec byl
prchlivé, hněvivé povahy. Chcete vědět, co následovalo? Muž
chytil sekyrku a ve své prchlivosti usekl dítěti obě ručky. Jak
mu asi bylo, když vystřízlivěl ze své prchlivosti? Otrok, otrok
hněvu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tak se setkáte s otroky
biografu, s otroky karbanu, s otroky pomlouvačství,
s otroky sportu apod. Nedávno jsem četl, jak na jednom
fotbalovém hřišti v Polsku se vrhli fotbaloví fanoušci na
cizí hráče, nastala rvanice, při které byl jeden hráč zabit a
celá řada jiných byla těžce zraněna. Otroci, otroci sportu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Vezměte do ruky
statistiku a přesvědčte se, kolik nadějných rodin bylo zničeno
pijáckou vášní, kolik lidských životů padá za oběť v celém
světě opilým šoférům a jaké nenahraditelné škody vznikají
jednotlivcům, rodinám, i celému státu opilstvím, otročením
alkoholismu. Vezměte si statistiku rozvedených manželů a zjistěte
si, kolik šťastných manželství bylo rozvráceno pohlavní vášní
buď muže nebo ženy. Jak hrozné to otroctví. Zahloubejte se do
historie a zjistěte si, kolik vražedných válek bylo vyvoláno
otroctvím mamonu, kdy jeden nebo druhý stát, aby si udržel
hospodářskou nadvládu nad svými sousedy, vyprovokoval jiné
národy k vražednému boji. Hledejte kořeny nenávisti jednoho
člověka k druhému a zjistíte, že kořeny nenávisti tkví
v kletbě mamonu, v sobectví, ve kterém každý usiluje
urvat pro sebe největší kus, aby pak mohl pustit uzdu všem svým
tělesným žádostem a vášním. Moderní otroctví.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo zjímal tyto lidi?
Kdo je zbavil svobodné vůle? Kdo z nich učinil takové
otroky? Kdo je spoután jakoukoliv tělesnou vášní, není pánem
sama sebe, není pánem svého chtění – je otrokem. A z moci
otroctví si sám člověk nemůže pomoci. Z tohoto otroctví
je jediná cesta a tou je Kristus. A zde jsme u našeho oddílu
Písma: „<i>Kterýž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od
všeliké nepravost.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ulicemi velkoměsta se
potácel za večera opilec s vytřeštěným zrakem a opuchlou
tváří. Po jeho boku běžel jeho asi šestiletý synek, drže se
křečovitě otcovy ruky. Chlapec se marně pokoušel vést otce
domů, neb otec se potácel z jedné strany na druhou strhával
chlapce vždy s sebou. V jedné chvíli byli by se oba
ocitli pod nákladním vozem. Upozorněný strážník byl nucen
ujmout se úplně zpitého muže a vedl ho na strážnici. Tam jej
uložil do vězeňské cely do té doby, než by vystřízlivěl.
Chlapce posílal domů, ale ten se křečovitě uchopil za otcovy
kalhoty a za nic se nedal od něho odtrhnout. Ponechali tedy chlapce
s otcem ve vězeňské cele. Otce uložili na dřevěnou pryčnu
a ten brzo usnul. Chlapec si lehl vedle něho a svou hlavu si položil
na otcova prsa a tak také usnul. Brzy ráno se chlapec probudil.
Hledí svému otci do tváře a v tom se probudil i otec.
Udiveně hledí kolem sebe. Kde to je? A co tu dělá jeho chlapec?
Brzy poznal, že je ve vězeňské cele. Jak se sem dostal? A jak se
sem dostalo jeho dítě? Vzpomínky se pomalu probouzely. Upamatoval
se, že byl večer v krčmě. Chtěl vypít jen jednu skleničku,
ale po vypití jedné se jej zmocnila stará vášeň a on pil znovu
a znovu… Další jeho vzpomínky byly už nejasné. Ale jak se
dostal do vězení? Podívá se na chlapce – jejich zraky se
setkaly. „Tatínku, jsi již vzhůru? To je dobře. Strážník tě
chtěl odvést do vězení samotného, ale já jsem se nedal od tebe
odtrhnout. Našel jsem tě opilého na ulici. Ztratil jsi klobouk a
chlapci se ti posmívali. Pak přišel strážník a odvedl tě sem.“
Otci vytryskly slzy z očí. „Bože můj, Bože můj, co se
ze mne stalo? Smiluj se nade mnou!“ Klesl na kolena, sepjal ruce
k modlitbě a volal: „Pane Ježíši, smiluj se nade mnou,
smiluj se nad mojí ubohou ženou a nad tímto dítětem. Nenech mne
takto zahynout!“ Pak sevřel hošíka do své náruče: „Dítě
moje, odpusť mi, že máš tak bídného otce.“ Bůh nemohl
nevyslyšet tuto upřímnou modlitbu. Z notorického opilce se
stal od této chvíle nový člověk a horlivý učedník Kristův.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milé shromáždění!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Není snad jediného
člověka, aby by nebyl zotročený, spoutaný nějakým hříchem,
nějakou tělesnou vášní. Chceš být zbaven tohoto otroctví?
Pojď ke Kristu! Sám, ve své vlastní síle se z otroctví
hříchu nevymaníš. Měj to nejlepší předsevzetí, že to nebo
ono, o čem víš, že je to hříchem, že to více činit nebudeš.
Přijde první pokušení a ty podlehneš nanovo. Jen Pán Ježíš
tě může učinit novým, svobodným člověkem. A On je hotov to
s tebou učinit.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Přišla jsi i ty ke
Kristu a stala se v něm novým člověkem? <i>Je-li kdo
v Kristu, nové stvoření jest. </i> Proto ta podmínka:
<i>„Musíte se znovuzrodit!“ </i> Jen nábožnou tváří Pána
Boha neoklameme. Je-li člověk zotročen nějakým hříchem, je ve
vleku a pod mocí zla a takového člověka žádná církev
nezachrání před věčným zahynutím. Nikdo však nemusí hynout a
zhynout. V Ježíši Kristu je moc, která kamenné srdce
člověka mění v masité a která uschopňuje člověka, aby
žil novým životem. Zadívejme se na tohoto Ježíše! Bůh vložil
do jeho rukou veškerou moc na nebi i na zemi. Vládcem celého
vesmíru je On. Délku našeho života na zemi určuje On. Svou
bytostí naplňuje celý vesmír. Jeho úsilím je zachránit ještě
co se zachránit dá – pak teprve vejde s tímto světem
v soud. Že se jeho evangelium hlásá po celém světě, ve
všech jazycích a všem národům, to je jeho dílo. Nevím, jestli
mi budete rozumět, prohlásím-li, že i to dnešní budovatelské
dílo socialismu je také jeho dílo a že musí napomáhat
k uskutečnění království Božího na zemi, třebaže se
člověk domnívá, že to je jeho dílo a proto ho chce uskutečňovat
svými metodami. Příchod Božího království na zemi nic
nezadrží. Ježíš Kristus je Pánem všech pánů a Králem všech
králů. Mocí svého evangelia burcuje celý svět a já pevně
věřím, že přijde ta chvíle, kdy národové zkují své meče
v motyky a oštěpy v srpy, odloží zbraně, stisknou si
dlaně s radostným klidem. Aby toto království Boží na zemi
se uskutečnilo co nejdříve, k tomu je nutno osvobodit člověka
ode všech zvířecích pudů a nízkých vášní a k tomuto
osvobození vede jediná cesta, cesta za Kristem a s Kristem.
Nestačí politická, národní svoboda, je třeba osvobodit člověka
ode všeho, co jej snižuje na úroveň zvířete, je nutno vymanit
lidstvo nejen z tělesného otroctví, ale také z otroctví
duchovního, kdy člověk přestává být pánem sama sebe, svého
chtění, ale kde je pouhou loutkou všech hříchů a neřestí.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A zde jsme u slov samého
Ježíše: <i>„Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě
svobodní budete.“</i> (Jan 8, 36). Milá duše! Jak je to
s tebou? Chceš okusit tento nový život v Ježíši
Kristu? Chceš i ty okusit moc jeho lásky, ve které On je hotov
odpustit každý tvůj hřích a vymanit tě z moci jakéhokoliv
hříchu? Rozhodni se pro nový život v Ježíši Kristu! Bez
Ježíše zahyneš, v Ježíši se staneš novým, šťastným
člověkem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Když už jsme roztrhli
tak mnohá pouta, jimiž nás spoutával dřívější nespravedlivý
světový řád, roztrhněme i tato pouta, kterými nás spoutává
hřích. V Ježíši Kristu nám vzejde nový život plný krás,
vyjasní náš pohled k věčnosti a každý z nás se
stane požehnaným nástrojem Božích rukou. To bude ten nejcennější
přínos k budovatelskému úsilí nového světa. Ke Kristu a
za Kristem, toť jediná cesta z moderního otroctví k pravé
svobodě.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nastoupíš, milá duše,
tuto cestu?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1943 Ostrava</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-69870778659168198292014-03-24T09:07:00.001+01:002014-03-24T09:07:00.731+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Církev Kristova ve
svém počátku II</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>1. Církev jako dům
Boží</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I. Tim. 3, 14-15</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Totoť píši tobě,
maje naději, že brzo příjdu k tobě. Pakliť prodlím, abys
věděl, kterak máš v domě Božím obcovati, kterýž jest církev
Boha živého, sloup a utvrzení pravdy.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>2. Církev jako tělo
Kristov</b>o</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
I. Kor. 12, 13</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Skrze jednoho zajisté
Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď
Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch
zapojeni jsme.</i><i><b>….</b></i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ef. 1, 22-23</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A všecko poddal pod
nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, Kteráž jest tělo
jeho, </i><i>a</i><i> plnost všecko ve všech naplňujícího.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>1. Církev Kristova
jako dům</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="11"></a><i>Abys
věděl, kterak máš ….. v domě Božím obcovati. </i> To
platí každému z nás. Každý úd sboru, takového sboru,
který je založen na těch samých základech, na kterých byla
stavěna prvotní církev, za těch samých podmínek, má si být
plně vědom, že církev, do které byl skrze víru v Ježíše
Krista a skrze křest uveden, je církev Boha živého a je sloup a
utvrzení pravdy. A má si být plně vědom toho, jak si má
v tomto domě Božích počínat. Jestliže již církvi Staré
smlouvy lidu Izraele platil Boží příkaz: <i>„Nebo ty lid svatý
jsi Hospodinu Bohu svému; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj, abys
jemu byl lidem zvláštním, mimo všecky národy, kteříž jsou na
zemi.“</i> (V. Mojž. 7, 6). Tím ve větší míře platí tento
Boží příkaz církvi Nové smlouvy, církvi Kristově. Dobře si
všimněte svědectví Písma: <i>„Zjevilať se zajisté ta milost
Boží spasitelná všechněm lidem, Vyučující nás, abychom
odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě,
a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě, Očekávajíce
té blahoslavené naděje, a příští slávy velikého Boha a
spasitele našeho Jezukrista, Kterýž dal sebe samého za nás, aby
nás vykoupil od všeliké nepravosti, a očistil sobě samému lid
zvláštní, horlivě následovný dobrých skutků. Toto mluv, a
napomínej, a tresci mocně. Žádný tebou nepohrdej.</i>“ (Tit.
2, 11-15). A tady máme další pohled do počátku prvotní církve.
Prvotní církev konala ve svých sborech důslednou kázeň.
Jestliže si některý úd sboru neuvědomoval, že je údem Boha
živého a neuměl-li se odřeknout, z lásky ke svému Pánu,
bezbožnosti, světských žádostí, pak neušel církevní kázni:
<i>„Nyní pak psal jsem vám, abyste se nesměšovali, kdyby kdo,
maje jméno bratr, byl smilník, neb lakomec, neb modlář, neb
zlolejce, neb opilec, neb dráč. S takovým ani nejezte. Nebo proč
já mám i ty, kteříž jsou vně, souditi? Však ty, kteříž jsou
vnitř, vy soudíte. Ty pak, kteříž jsou vně, Bůh soudí.
Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe.“</i> (I. Kor. 5, 11-13). A
všichni znáte ten příkaz Pána Ježíše: <i>„Vy jste světlo
světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž
rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i
svítí všechněm, kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše
před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho,
kterýž jest v nebesích.“</i> (Mat. 5, 14-16). A apoštol Pavel
k tomu dodává: <i>„Všecko čiňte bez reptání, a bez
pochybování, Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží,
bez obvinění u prostřed národu zlého a převráceného. Mezi
kterýmižto svěťte jako světla na světě.“</i> (Fil. 2,
14-15). Členové prvotní církve si byli pln vědomi zodpovědnosti
před Pánem. Sbor, do něhož byli uvedeni na základě vlastního
přesvědčení, své živé víry v Ježíše Krista, což
veřejně vyznali v biblickém křtu svatém, jim nebyl sbor
pouhou lidskou organizací, ale církví Boha živého a proto se
svatou bázní vstupovali do církve, konajíce své spasení s bázní
a s třesením.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm; text-indent: 1.25cm;">
Bratře,
sestro!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Stal jsi se i ty údem
církve Kristovy skrze živou víru v Ježíše Krista a
zpečetil jsi své vyznání v Ježíše co svého osobního
Spasitele v biblickém křtu víry? Víš, že jsi tím vešel
do domu Božího, že jsi se stal členem církve Boha živého? A
víš, jak máš v tomto domě obcovati?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milé shromáždění,
nic se nedivme zesvětačení mnohých dnešních křesťanských
sborů a že většinu jejich členstva najdete všude jinde, jen ne
ve shromáždění. Příčiny tohoto úpadku? Mnohé z těchto
tak zvaných křesťanských sborů nebyly budovány na biblických
základech. Podmínkou členství nebylo osobní vlastní
přesvědčení, křest byl vykonán nebiblickým způsobem a to na
nevědomém nemluvněti bez požadavku víry v Ježíše Krista
a bez požadavku znovuzrození. Mnohé sbory jsou udržovány jen
uměle, na papíře, v matrikách mají sta i tisíce členů,
ale tyto členy marně hledáte ve shromáždění kolem Slova Božího
– a život v těchto sborech? To není život, ale pouhé
živoření. Promiňte, že mluvím o těch věcech tak, jak to ve
skutečnosti je. Mějme vždy odvahu podívat se i do svého
vlastního sboru a bděme nad tím, abychom se i my neocitli na cestě
k duchovnímu úpadku. Budujme naše sbory čistě na biblických
základech, nebojme se udržovat v nich důslednou biblickou
kázeň a usilujme o to, abychom všichni měli to vědomí, že
nejsme nějakou světskou organizací, ale domem Božím, církví
Boha živého a každý z nás aby věděl, jak má v tomto
domě Božím žít.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>2. Církev jako tělo
Kristovo</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Vy pak jste tělo
Kristovo, a oudové z částky.“</i> (I. Kor. 12, 13).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>A všecko poddal
pod nohy jeho, a jej dal hlavu nade všecko církvi, Kteráž jest
tělo jeho, </i><i>a</i><i> plnost všecko ve všech naplňujícího.“</i>
(Ef. 1, 22-23).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Tak mnozí jedno
tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové.“ </i>(Řím.
12, 5).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
To nejsou prázdná
slova. Všichni opravdu věřící v celém světě tvoří
jedno tělo. Možná, že někdo položí otázku: I dnes? Ano, i
dnes. Byli byste překvapeni, kdybyste přišli do věřících sborů
v Africe, s Asii, v Austrálii, v Americe a
kdekoliv jinde na světě, přišli byste tam jako cizinci, ale těmi
byste byli jen do okamžiku, než by došlo ke stisknutí vašich
rukou. Neměl jsem možnost zúčastnit se některého našeho
světového kongresu, ale v první světové válce jsem přišel
do styku s věřícími z různých zemí a národů.
Jazykově jsme si nerozuměli a přece jsme cítili hned při prvním
setkání – jedno srdce, jeden duch. Při takových příležitostech
dostanete nejmocnější důkazy, jak Duch Boží pracuje v lidských
srdcích a jak Slovo Boží je ve všem pravdivé. Zkušenost z první
světové války mne tehdy velice upevnila ve víře. A někdy se
pokouším si učinit představu o tom, jak to asi bude, až Pán při
svém druhém příchodu shromáždí do oblak všechny své vyvolené
ze všech zemí a národů a až všechen Boží vyvolený a
vykoupený lid spojí své hlasy k tomu, aby zapěl píseň
chvály Božímu Beránku. <i>„Potom pohleděl jsem, a aj, zástup
veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů
a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před
oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v
rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení </i><i>jest</i><i>
od Boha našeho na trůnu sedícího a </i><i>od</i><i> Beránka.“</i>
(Zjev. 7, 9-10). Dovedeme si udělat nějakou představu, jaké to
bude množství, až všichni údové těla Kristova budou
shromážděni v jedno?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ale zamysleme se na
touto věcí z jiného hlediska. <i>„Vy pak jste tělo
Kristovo, a oudové z částky.“ </i>A zase je tu rozdílnost. Jako
když kámen, každá část zdiva v domě, má svou zvláštní
úlohu, tak je tomu i v těle, v tělesném organismu, tedy
i v tom těle, jako je církev. V těle jsou různé údy,
každý z nich má svou důležitou úlohu a je velmi těžké
říci, který má větší důležitost. Snad by někdo řekl:
Nejdůležitějším orgánem v těle je srdce. Rozváděním
krve do nejmenší a nejposlednější cévy udržuje celý
organismus při životě. A řekl by tím velikou pravdu. Ale co by
dělalo srdce, kdyby mu plíce nedodaly ze vzduchu dostatek kyslíku?
Hynuly by plíce, hynulo by i srdce. Jak důležitý je zrak! Ale čím
ti zrak, jsou-li tvoje nohy chromé a ty se ze svého lůžka
nepohneš. Ach, jak je těžko říci, který orgán v těle má
nedůležitější funkci. I když se bez některých údů můžeme
obejít, ale bez nich není život plný. Tak je tomu i v těle
duchovním, kterýmžto tělem je církev a jehož hlavou je Kristus.
Každý bratr a každá sestra v tom těle má své důležité
poslání. Onemocní-li jeden úd v těle, bolest zachvacuje
celé tělo. Duchovní úpadek jednoho člena zasahuje bolestně
celou církev.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratře, sestro!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="10"></a>Uvědom
si tuto skutečnost! Nedbáš-li o svoji duši, neusiluješ-li o živé
obecenství s Bohem a touto příčinou odumírá-li v tobě
všecko Boží, pak tímto chorobným stavem své duše ohrožuješ
duchovní život celé církve. Proto často církvi nezbývá nic
jiného, než operačním nožem, církevní kázní, amputovat,
odříznout chorobný a nevyléčitelný úd. Ale i když to církev
učiní, tělu Kristovu – církvi, je tím zasazena bolestná rána,
která někdy zabrzdí na dlouhou dobu zdárný růst církve. Zde
platí příkaz Písma: <i>„Ale vy, nejmilejší, vzdělávajíce
se na té nejsvětější víře své, v Duchu svatém modléce se,
Ostříhejte se v lásce Boží, očekávajíce milosrdenství Pána
našeho Jezukrista k věčnému životu. A nad některými zajisté
lítost mějte, rozeznání v tom majíce. Jiné pak strašením k
spasení přivozujte, z ohně je vychvacujíce, v nenávisti majíce
i tu skrze tělo poškvrněnou sukni.“</i> (Judova 20-23). Znamená
to, že máme jeden nad druhým bdít, jeden druhého podepírat,
napomínat, povzbuzovat. A to druhé, co vyplývá ze skutečnosti,
že všichni věřící tvoříme jedno tělo je to, že se nemáme
navzájem podceňovat, potupovat, soudit i když nemáme stejné
dary, stejné schopnosti, stejné zodpovědné úkoly a i když
nejsme všichni na jedné duchovní výši. <i>„Ty kdo jsi, abys
tupil cizího služebníka? </i><i>Však</i><i> Pánu svému stojí,
aneb padá. Budeť pak ustaven; mocen jest zajisté Bůh utvrditi
jej.“</i> (Řím. 14, 4). <i>„Ty pak proč potupuješ bratra
svého? Aneb také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však
všickni staneme před stolicí Kristovou.“</i> (Řím. 14, 10).
<i>„Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi), každému,
kdož jest mezi vámi, aby nesmyslil více, než sluší smysliti,
ale aby smyslil v středmosti, tak jakž komu Bůh udělil míru
víry. Nebo jakož v jednom těle mnohé oudy máme, ale nemají
všickni oudové jednostejného díla, Tak mnozí jedno tělo jsme v
Kristu, a obzvláštně jedni druhých oudové. Ale majíce
obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám,
buďto proroctví, </i><i>to ať se koná</i><i> podlé pravidla
víry; Buďto úřad, v přisluhování; buďto ten, kdož učí, v
vyučování. Též kdo napomíná, v napomínání; ten, kdo
rozdává, v upřímnosti; kdož předložen jest, v pilnosti; kdo
milosrdenství činí, </i><i>čiň to</i><i> s ochotností. Milování
buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k
dobrému</i><i><b>.</b></i><i> Láskou bratrskou jedni k druhým
nakloněni jsouce, poctivostí se vespolek předcházejte, V pracech
neleniví, duchem vroucí, Pánu sloužíce, Nadějí se veselíce, v
ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, V potřebách s
svatými se zdělujíce, přívětivosti k hostem následujíce.“</i>
(Řím. 12, 3-13).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Závěr všeho, co jsme
si řekli:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všichni věřící, bez
rozdílu svých schopností, svých darů, svých úkolů v církvi
tvoří v Pánu Ježíši jedno tělo a jsou údové jedni
druhých. <i>„Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí. Dí-li noha:
Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?
A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není
z těla? Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak sluch? Pakli
všecko sluch, kde povonění? Ale zřídil Bůh oudy, jeden každý
z nich v těle, tak jakž chtěl. Pakliť by všickni byli jeden oud,
kde by bylo tělo? Ale nyní ač mnozí oudové jsou, jest však
jedno tělo. Nemůžeť tedy oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe,
aneb opět hlava nohám: Nepotřebuji vás. Nýbrž mnohem více
oudové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební
jsou. A kteréž máme za nejnepoctivější v těle, těm větší
poctivost činíme; a nepoctiví naši hojnější ozdobu mají,
Poctiví pak </i><i>oudové</i><i> naši toho nepotřebují. Ale Bůh
tak způsobil tělo, dav poslednějšímu hojnější poctivost, Aby
nebyla roztržitost v těle, ale aby oudové jedni o druhé vespolek
pečovali. A protož jestliže co trpí jeden oud, spolu s ním trpí
všickni oudové; pakli jest v slávě jeden oud, radují se spolu s
ním všickni oudové. Vy pak jste tělo Kristovo, a oudové z
částky. A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv
apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom dary
uzdravování, pomocníky, správce, rozličnost jazyků. Zdaliž
jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni
učitelé? Zdali všickni divy činí? Zdali všickni mají dary k
uzdravování? Zdali všickni jazyky mluví? Zdali všickni
vykládají? Snažujte se pak dojíti darů lepších, a ještěť
vyšší cestu vám ukáži.“</i> (I. Kor. 12, 14-31).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1961 Rokytnice</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-80785121771594789062014-03-24T09:06:00.003+01:002014-03-24T09:06:42.890+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Církev Kristova ve
svém počátku III.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>3. Církev jako chrám
Ducha svatého</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Ef. 2, 17-22</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>Aj, již tedy nejste
hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží,
Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký, kdež jest gruntovní
úhelný kámen sám Ježíš Kristus,</i> <i>Na němž všecko
stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu. Na
kterémž i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží, v Duchu
</i><i>svatém.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>4. Církev svícnem
pro celý svět</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V I. Kor. 3, 16
čteme: <i>„Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží
v vás přebývá?“</i> Jak málo si uvědomujeme tuto skutečnost.
A co z vyplývá? Je-li takový sbor, taková církev chrámem,
příbytkem Ducha svatého, pak všichni údové mají nad tím bdít,
aby působnosti Ducha svatého v církvi nebyly kladeny žádné
překážky. V církvi také nesmí rozhodovat názor toho nebo
onoho člena, církev se má podřizovat ve všem vedení Ducha
svatého, zvláště v otázkách učení, v otázkách
víry a církev si má ve všem řešení jakýchkoliv problémů
vyprošovat Boží vedení. Když v prvotní církvi judaisté,
nebo-li ti věřící, kteří uvěřili ze Židů, začali
znepokojovat sbory otázkou zachovávání zákona z hora Sinaj
a nutili věřící, kteří uvěřili z pohanů k obřízce
a zachovávání soboty, prvotní církev svolala hned do Jeruzaléma
konferenci, na které společně řešila tuto otázku. A výsledek
řešení je zaznamenán v Bibli: <i>„Poněvadž jsme slyšeli,
že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi
zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se musíte obřezovati a
zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili: </i><i>I</i><i>
vidělo se nám shromážděným jednomyslně vybrané muže poslati
k vám s těmito nejmilejšími svými, Barnabášem a Pavlem, Lidmi
těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše
Krista. Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí
totéž. Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více
na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných,
Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od
udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati,
dobře budete činiti. Mějte se dobře.“</i> (Sk. 15, 24-29 –
pro lepší pochopení je dobře si přečíst celou kapitolu 15).
Osobní názor judaistů musel ustoupit stranou, protože učitelem,
který učil a vedl církev, byl Duch svatý. Tak tomu bylo ve všech
jiných otázkách. <i>„A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru
se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi, Než že Duch
svatý po městech osvědčuje </i><i>mi,</i><i> pravě, že vězení
a ssoužení mne očekávají. Však já nic na to nedbám, aniž
jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí
vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše,
k osvědčování evangelium milosti Boží. A aj, já nyní vím, že
již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem
chodil, káže o království Božím. Protož osvědčujiť vám v
dnešní den, žeť jsem čist od krve všech. Nebo jsem neobmeškal
zvěstovati vám všeliké rady Boží. Buďtež tedy sebe pilni i
všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste
pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.
Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví,
kteříž nebudou odpouštěti stádu. A z vás samých povstanou
muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili
učedlníky po sobě.“ </i> (Sk. 20, 22-30). Volba služebníků
evangelia, kazatele, starších ve sboru, dělá se vždy na
modlitbách za vedení Ducha svatého a vše, co se dálo v církvi,
dále se na modlitbách, s půstem a vždy se očekávalo na
jasný a zřetelný pokyn Ducha svatého. <i>„A když oni služby
Páně konali, a postili se, dí Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše
a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal.“</i> (Sk. 13, 2).
Pravá církev Kristova je příbytkem, chrámem Ducha svatého a
proto všichni údové církve mají bdít nad tím, aby působnosti
Ducha svatého nebyly kladeny v ničem překážky. Přítomnost
Ducha svatého v církvi vyžaduje posvěcený život všeho
členstva. Proto příkaz: <i>„Usilujíce zachovávati jednotu
Ducha v svazku pokoje.“ </i>(Ef. 4, 30). Duch svatý přítomný
v církvi pojí si všechny údy církve v jedno tělo,
v jednu Boží rodinu, proto mezi věřícími je zvláštní,
hřejivý vztah jednoho ke druhému. Tyto svazky mezi věřícími
jsou daleko vřelejší a pevnější, než svazky rodinné,
pokrevní, poněvadž jsou budovány mocí Ducha svatého.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V církvi jsou také
Duchem svatým rozdělovány různé duchovní dary, bez nichž není
možný duchovní růst církve. Stojí-li člověk mimo církev,
nemůže mít podíl na těchto darech. Konečně, kdo je vpravdě
Kristův, Pán ho nenechává mimo církev, ale uvádí jej do
církve: <i>„Chválíce Boha, a milost majíce u všeho lidu. Pán
pak přidával církvi na každý den těch, kteříž by spaseni
byli.“</i> (Skut. 2, 47).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>4. Církev jako svícen
pro celý svět</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní přicházíme
k tomu poslednímu svědectví Písma o církvi, ve kterém ji
přirovnává ke svícnu svítícímu celému světu: <i>„Já Jan,
i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v
trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove
Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista. </i><i>A</i><i>
byl jsem u vytržení ducha v den Páně, i uslyšel jsem za sebou
hlas veliký jako trouby, An dí: Já jsem Alfa i Oméga, ten první
i poslední, a což vidíš, piš do knihy, a pošli sedmi zborům,
kteříž jsou v Azii, do Efezu, a do Smyrny, a do Pergamu, a do
Tyatiru, a do Sardy, a do Filadelfie, i do Laodicie. I obrátil jsem
se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se,
uzřel jsem sedm svícnů zlatých,. Tajemství těch sedmi hvězd,
kteréž jsi viděl v pravici mé, a sedm svícnů zlatých: Sedm
těch hvězd jsou andělé sedmi zborů, a sedm svícnů, kteréžs
viděl, jest sedm zborů.“</i> (Zj. 1, 9-12, 20).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Každý sbor, k němuž
se dostalo poselství Pána Ježíše, je zde zobrazen zlatým
svícnem. Svícen je nositelem světla. Takovým svícnem je sbor
vřících. Světlo, které věřící přijali od Pána, mají nyní
nést dál a dál ostatnímu světu. Všichni znáte slova Ježíšova
řečené věřícím: <i>„</i><i><b>Vy jste světlo světa.</b></i><i>
Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. Aniž rozsvěcují
svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm,
kteříž jsou v domě. Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať
vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v
nebesích.“</i> (Mat. 5, 14-16). Život věřících, sboru,
církve, má být takový, aby byl ostatní svět přiveden
k chválení a slavení Boha.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
To je náš úkol. Jak
zodpovědný to úkol! Svět leží ve tmě. Nechápe pravý smysl a
cíl života. Nezná Boha. Nerozumí Božím cestám. Nuže, sbor
věřících, církev Páně má to poslání, aby světu, který
leží ve tmě, jasně ukázal pravý smysl a pravý cíl života.
Boží lásku, Boží moc, Boží moudrost – to vše má věřící
člověk demonstrovat svými skutky, svým celým životem. Všecko
bohatství Ducha, které věřící člověk nalézá v Ježíši
Kristu, má se zrcadlit v jeho životě. To je smysl Ježíšova
příkazu: <i>„Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí
skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v
nebesích.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak daleko jsme ještě
od splnění tohoto příkazu. Jak mdlé je naše duchovní světlo,
které z nás věřících vyzařuje. V kolika případech
je věřící člověk světu tmou a místo, co by svým světlým
životem jiné ke Kristu přiváděl, svou tmou je odpuzuje. A zde
je hlavní příčina, proč nevěřící svět, bloudící a hynoucí
v hříchu, nehledá Boha, netouží po poznání Boha a proč
setrvává na cestách zahynutí. Církev, sbor, jako zlatý svícen
uprostřed tohoto převráceného světa – jaké to vznešené
poslání. Z našich slov, skutků, jednání, z celého
způsobu života má svět poznávat Boha, jeho milost, jeho
odpouštějící lásku, jeho moc i slávu. Pokud taková církev,
takový sbor, věrně plní své poslání, má právo na svou
existenci. Přestane-li plnit toto poslání, přestane-li být
ostatnímu světu světlem, ztrácí své právo na existenci. Jen si
všimněme Ježíšova poselství, je sboru do Efezu<i>: „Andělu
Efezské církve piš: Totoť praví ten, kterýž drží těch sedm
hvězd v pravici své, kterýž se prochází u prostřed těch sedmi
svícnů zlatých: Známť skutky tvé, a práci tvou, i trpělivost
tvou, a že nemůžeš trpěti zlých; a zkusil jsi těch, kteříž
se praví býti apoštolé, ale nejsou, a shledals je, že </i><i>jsou</i><i>
lháři. A snášel jsi, a trpělivost máš, a pro jméno mé
pracovals a neustal. Ale mámť proti tobě to, že jsi tu první
lásku svou opustil. Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání,
a první skutky. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle, a
pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.“
</i> (Zj. 2, 1-5).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kolik zpočátku
nadějných sborů nakonec zahynulo. Pán pohnul jejich svícnem,
protože nesplnily své poslání. Nevydávaly potřebné světlo.
Církev Boží, sbor věřících, je zlatým svícnem, jehož úlohou
je nést světu ležícímu ve tmě duchovní světlo. Dokud tak
činí, Pán stojí za ním se svojí ochranou, má jej ve svojí
péči, udržuje jeho život. Zpronevěří-li se svému poslání,
přestane-li plnit svůj úkol, není-li více světel, Pán se od
něho odvrací, odejímá od něho svoji ochranu a své požehnání,
až nakonec pohne jeho svícnem, ukončí jeho trvání.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bratři a sestry!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jak je to s naším
sborem? Svítí? Přivádí jiné k záchraně? A jak je to
s tebou? Se mnou? S jedním každým z nás? Jsme
světlem ostatnímu světu nebo tmou?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní k závěru
našich úvah o církvi:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slovo Boží před nás
postavilo čtyři obrazy církve:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Církev – jako dům
Boží</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Církev – jako tělo
Kristovo</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Církev – jako chrám
Ducha svatého</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Církev – jako zlatý
svícen</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="2"></a>Konáme
jako celek i jako jednotlivci to, k čemu nás Pán povolal?
Nekonáme-li to, co nás očekává? <i>„Zpívati již budu milému
svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na
vrchu úrodném</i><i><b>.</b></i><i> Kterouž ohradil, a kamení z
ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži
u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla
hrozny, ale vydala plané víno. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští
a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou. Což ještě
činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč,
když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno? A
protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot
její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde
na pošlapání. Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i
vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby
nevydávali více na ni deště. Vinice zajisté Hospodina zástupů
dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával
pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik“</i>. (Iz. 5,
1-7).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zkušujme každý sám
sebe!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1961 Rokytnice</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-9146139886244173532014-03-24T09:06:00.001+01:002014-03-24T09:06:25.910+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Jak evangelizovat?</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Než přistoupíme
k vlastnímu předmětu naší úvahy, musíme si ujasnit tyto
věci:</div>
<ol>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Co je to
evangelizovat?</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Kdo má
evangelizovat?</div>
</li>
<li><div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Proč máme
evangelizovat?</div>
</li>
</ol>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>1. Co je to
evangelizovat?</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Znamená to nést lidem
radostné zvěsti evangelia a získávat lidi pro evangelium.
Zvěstovat evangelium znamená postavit člověka do jeho světla
tak, aby viděl sám sebe jak ho vidí Bůh, aby viděl své
zahynutí, ale také i spásu, kterou mu Bůh v Ježíši Kristu
nabízí. Evangelizace musí mít za cíl učinit člověku Pána
Ježíše žádostivým, proto musí mít v sobě osobní
svědectví, co se mnou učinil můj Pán a co je ochoten a mocen
učinit s každým. Krátce by se dalo vyjádřit, že
evangelizovat znamená získávat lidi pro Krista, pro jeho
evangelium, pro Boží království.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>2. Kdo má
evangelizovat?</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Každý, kdo spasitelnou
moc evangelia okusil na svém vlastním srdci, kdo byl poselstvím
evangelia k Pánu Ježíši přiveden, jím přijat, vykoupen a
v jeho království uveden. Každá spasená, vykoupená duše
je knězem Ježíše Krista. <i>„Ale vy </i><i>jste</i><i> rod
vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid dobytý, abyste
zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné
světlo své.“</i> (I. Petr. 2, 9). <i>„Jan sedmi zborům, kteříž
</i><i>jsou</i><i> v Azii: Milost vám a pokoj od toho, kterýž
jest, a kterýž byl, a kterýž přijíti má, a od sedmi duchů,
kteříž jsou před oblíčejem trůnu jeho, A od Ježíše Krista,
</i><i>jenž jest</i><i> svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých,
a kníže králů země, kterýž zamiloval nás, a umyl nás od
hříchů našich krví svou, A učinil nás krále a kněží Bohu a
Otci svému, jemuž </i><i>buď</i><i> sláva a moc na věky věků.
Amen.“</i> (Zjev. 1, 4-6). Naše kněžství je právě v tom,
sloužit lidem poselstvím evangelia, přivádět je k známosti
evangelia a tak připravovat Pánu cestu k jejich srdci.
Každému, koho Pán povolal k životu věčnému, svěřil
určité hřivny. Běda tomu, kdo by je zakopával a netěžil
s nimi. S takovým Pán naloží jako s nevěrným
služebníkem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>3. Proč máme
evangelizovat?</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="14"></a><a href="" name="39"></a>
Svět hyne ve svých hříších, ale Bůh nemá zalíbení ve
smrti hříšníka a chce, aby se obrátil a byl živ. <i>„Každý
zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude</i><i><b>.</b></i><i>
Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak
uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele? A
kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest:
Jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré
věci.“</i> (Řím. 10, 13-15). Evangelizujeme proto, aby se
každému dostalo té zvěsti, že tak Bůh miloval svět, že dal
svého Syna….. A evangelizujeme proto, že to Pán od nás výslovně
žádá. <i>„Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli,
aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka:</i><i><b>.</b></i><i>
Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil
tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci
učinil jemu Ježíš.“</i> (Luk. 8, 38-39). <i>„Ale přijmete
moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové,
i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do
posledních končin země.“</i> (Sk. 1, 8).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní k vlastnímu
předmětu jak evangelizovat.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zde máme dvě otázky:
Jak evangelizovat jednotlivě – od jednotlivce k jednotlivci –
a jak evangelizovat hromadně při společných misijních akcích.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>Jak evangelizovat od
jednotlivce k jednotlivci?</u>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Povím vám: Když jsem
uvěřil v Pána Ježíše, bylo mi 21 let. Předtím jsem hynul
v hříchu a kdyby se nebyl Pán nade mnou slitoval, byl bych
zhynul i časně i věčně. Stál jsem tehdy před sebevraždou.
Uvěřením v Pána Ježíše nastal v celém mém životě
takový obrat, že mé srdce přímo překypovalo radostí a
vděčností vůči Pánu. Byl jsem si plně vědom, že tak, jak
jsem v hříchu hynul já, hyne v hříchu celý svět a
proto mě přímo zžírala touha o tom, co se mi v Pánu
dostalo, vyprávět každému, s kým přijdu do styku. Nečekal
jsem na příležitosti, ty jsem si vyhledával sám. Měl-li jsem
někam cestu, vždy jsem si někoho vyhlédl, kdo touto cestou šel,
připojil jsem se k němu, uctivě pozdravil, vyptal se kam jde
a hned jsem zavedl rozhovor. Začal jsem počasím, pak o událostech
dneška, na jaře, v létě jsem upozornil na krásu v přírodě
a už jsem byl na poli náboženském. Nejdříve jsem hleděl
vystihnout, koho mám před sebou. Je to katolík, evangelík, člověk
náboženský či bezvěrec? A po zjištění, jakého je smýšlení,
jsem zavedl další rozhovor.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jedna taková zkušenost:
Šel jsem z Brna pěšky do vesnice vzdálené 2,5 hodiny. Cesta
vedla polem a lesem. Přede mnou šel dělník z noční šichty
a měl tutéž cestu. Hned jsem cítil vnitřní hlas: Připoj se
k němu a vydej mu svědectví. Dohonil jsem ho, ale neměl jsem
odvahu se k němu připojit a navázat rozhovor. Tak jsem ho
předešel. Ale duch ve mně pracoval: Připoj se k němu! Tak
jsem na něho počkal a zase zvítězila obava: Vždyť nevíš, co
je to za člověka. Nechal jsem ho zase předejít a zůstal jsem
vzadu. Ale ve mně to bouřilo. Znovu slyším vnitřní hlas: Připoj
se k němu a mluv s ním. Tak jsem zápasil v sobě
několik minut, až jsem konečně v sobě potlačil ostych,
strach a připojil se k němu. Cesta vedla lány kvetoucího
obilí. Zavedl jsem rozhovor a ukázal na Boží požehnání
v přírodě. Jen jsem se zmínil o Bohu, tento muž s velikým
rozhořčením praví: Vidíte a stále lidi popírají Boha a tupí
naši svatou církev. Hned jsem pochopil: Máš před sebou
fanatického katolíka – tak pozor! Potvrdil jsem jeho slova a
ukázal na šířící se nevěru ve světě. A pak jsem velmi
opatrně přešel na příčiny, proč lidé ztrácí víru a zájem
o Boží věci. Ukázal jsem na úpadek nejen mezi lidmi, ale i mezi
duchovními, na jejich špatný příklad a hned jsem poukázal na
to, jak už v dřívějších stoletích zde byla celá řada
opravdových kněží, kteří nesli těžce mravní a náboženský
úpadek jak u prostého lidu, tak i v řadách samého kněžstva
a veřejně začali kárat jak lid, tak i kněze. Ukázal jsem mu, že
i Hus, kterého církev, hlavně padlé kněžstvo, prohlásilo za
kacíře. Nebyl žádným kacířem, ale šlo mu o čisté učení
Pána Ježíše a o opravdové křesťanství a byl nakonec</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
za poctivou snahu upálen.
A hned jsem přešel k osobnosti samého Pána Ježíše.
Vyzvedl jsem hloubku jeho učení, ukázal na jeho lásku k hynoucím
a že jeho náruč je dosud otevřena celému světu a jediná
záchrana světa je jedině v Kristu. Vyprávěl jsem mu, co
jsem i já v Pánu Ježíši nalezl. Po dvouhodinovém rozhovoru
jsme se ocitli na rozcestí. Naše cesty se rozcházely. Muž mi
vřele tiskl ruku, jeho oči byly plné slz.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Povím vám jinou
zkušenost: Seděl jsem ve vlaku z Českého Těšína do
Ostravy. Do vozu přistoupil muž, usedl a hned se pustil do
rozhovoru s naproti sedícím pánem těmito slovy: „Máte
Pána Ježíše? Jestli ne, tak zahynete. Dělal jste pokání? Jste
zahynulý hříšník, když se neobrátíte, tak zahynete.“ Toho
pána to tak rozčililo, že ho hrubě odbyl a nechtěl s ním
ani mluvit. Tak se neevangelizuje. Takovým způsobem lidem pravdy
evangelia zošklivíme a uzavřeme si k jejich srdci cestu.
Většina lidí vůbec neví, co je uvěřit v Pána Ježíše.
Velká část lidí nevěří ani v Boha, ani v Písmo, ani
v Ježíše. Začnete-li s nimi mluvit hned o náboženství,
mají hned před sebou to zkrachované křesťanství, jak ho vidí
v mnohých církvích a k tomu pociťují naprostý odpor.
K nábožným lidem mají nedůvěru, za vším vidí jen
hledání vlastního prospěchu. Přicházet k takovým lidem
hned s otázkou, jestli mají Pána Ježíše, je věc nemoudrá
a setká se jen s odporem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní několik
praktických pokynů, jak evangelizovat od jednotlivce k jednotlivci.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Předem si vypros od Pána
milost, aby tě k svědectví zmocnil svým svatým Duchem. Hleď
si získat co největší známost Slova Božího, abys uměl s tímto
mečem Ducha výborně zacházet. Měj vždy po ruce vhodný traktát,
který jiným nabídni a tak máš možnost navázat hovor. Všímej
si bedlivě života kolem sebe a hleď získat určitý rozhled ve
všech otázkách a problémech denního života. Lidé přijdou
k tobě se všemi názory a otázkami. Zjistí-li, že máš
rozhled a zdravé názory, získáš si jejich důvěru a tvoje
svědectví teprve přijmou. Setkáš-li se s odporem, nemysli,
že musíš mínění toho druhého ve všem vyvrátit. Neber druhým
jejich dosavadní přesvědčení, ale pověz jim něžně, s láskou,
k čemu jsi dospěl ty a nechť o tom uvažují. Nikomu své
přesvědčení nevnucuj, nikomu jeho přesvědčení nehaň. Nikdy
se nedomnívej, že jednou rozmluvou někoho obrátíš. Hlavně
vydej jasné svědectví o tom, čím jsi byl bez Pána Ježíše ty
a co učinil z tebe On, Ježíš. Musí to být tvá osobní
zkušenost. Slepý, o jehož uzdravení se nám vypravuje v evangeliu
Jana 9, 1 čteme, že když ho kněží vyzvali, aby vzdal chválu za
své uzdravení, Ježíš že je hříšník, slepý odpověděl:
<i>„Je-li hříšník, nevím, ale to jedno vím, že byv slepý,
nyní vidím.“ </i> Snad nebudeš moci odpůrcům evangelia
zodpovědět všechny otázky, ale můžeš-li jim dokázat, že jsi
byl dříve slepým otrokem hříchu, Pán Ježíš že však tě
učinil novým člověkem, máš argument, kterému nikdo neodolá.
Varuj se všeho, čím bys u druhého vyvolal odpor vůči Pánu
Ježíši a učiň vše, co je ve tvé moci, abys učinil Ježíše
lidem žádostivým. Za ty lidi, kterým jsi vydal svědectví, se
modli, vezmi si jejich adresu, hleď jim opatřit Bibli, navštiv je
a hleď je přivést do shromáždění. Jsou-li vzdáleni, napiš
jim občas hřejivý, duchovní dopis. Nikdy se za Pána Ježíše
nestyď. Měj v sobě palčivou žízeň po záchraně
hynoucích.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>Jak evangelizovat
hromadně při společných misijních akcích?</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Evangelizační misijní
akcí může být pořádání dne mládeže. Úspěch hromadné
evangelizace závisí na prvním místě dobou organizací. Zavčas
organizovat modlitební kroužky a již měsíc předem zápasit o
úspěch na modlitbách. I to naše nejlepší umění, i ty nejlepší
talenty nic nezmohou, není-li celá akce provanutá mocí Ducha
Božího. Ale to vše je nutno organizovat. Musí to mát na starosti
ti, kteří ukážou na potřebu modliteb, kteří ty modlitebníky
sjednotí a k modlitbám povzbudí. Je třeba dobrou přípravu
tiskem, plakáty, pozvánkami. Za předměty úvah volte vždy
takové, které v největší míře zaměstnávají lidskou
mysl. Vím, jaký zájem vyvolalo v naší veřejnosti naše
téma: Má člověk předem určený osud?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Za předmět úvah volte
vždy něco, co hýbe lidskou myslí a do této látky dejte živé
svědectví o Ježíši Kristu. Zorganizujte dobře zpěv. I pěvecké
sbory i společné písně vyberte ty nejpřiléhavější a hleďte
vzbudit nadšení pro tento zpěv. Někdy taková píseň vykoná víc
než nejlepší kázání. Nevolte za řečníky ty, kterým jde o
jejich vlastní chválu – všecko vám zkazí. Raději povolejte
k svědectví méně schopné, jen když o nich víte, že jim
jde na prvním místě o Boží věc. Vy, kterým bude svěřena
úloha, připravte se co nejpečlivěji. Nespoléhejte se na to, že
vám Pán dá v poslední chvíli to, co byste měli mluvit.
Lenochům nedá! Dal by vám, kdybyste neměli možnost se připravit,
ale máte-li možnost se připravit a jen z lenosti, z pohodlí,
byste čekali na Pána, tak vám nic nedá. Nic není tak trapné,
jako poslouchat řečníka, který mluví jen aby mluvil. Musí vám
záležet na tom, aby vaše svědectví bylo jasné, aby to nebyla
vaše slova, ale Boží slovo. A Slovo Boží vykládejte zase Slovem
Božím. Co nejméně vašich vlastních slov, ale nechte mluvit
Písmo, má v sobě tu životodárnou moc.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jednu věc musím, vám
mladým, vytknout. Žádné shromáždění, zejména evangelizační,
není pro vaši zábavu. Všechna vaše pozornost musí být věnována
duším, které chcete přivést k Pánu.¨</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní to
nejdůležitější!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Všechna evangelizační
činnost musí vyvrcholit ve dvou věcech:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1. Neobrácený člověk
musí být celou tou evangelizací usvědčen, že bez Pána Ježíše
je naprosto ztraceným hříšníkem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
2. Osobnost Pána Ježíše
musí zde být vyzdvižena, postavena před oči neobráceného
člověka tak, aby poznal Ježíšovu božskou majestátnost a přitom
jeho hotovost přijmout i toho nejbídnějšího hříšníka a musí
být vyzdviženo to, co nám Bůh v Ježíši Kristu dal a je
ochoten dát.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jestli se nám toto
podařilo, pak naše evangelizace se úspěchu nemine.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A ještě jedna věc: I
po takové evangelizaci je nutno vytrvat na modlitbách, aby Pán dal
na rozseté símě vláhu svého Ducha a je nutno na těch duších,
které se nám podařilo do shromáždění přivést, pracovat dál.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Konference 18. 8. 1948</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-12446865664879678862014-03-24T09:05:00.004+01:002014-03-24T09:05:27.673+01:00<div style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Kde jsou mrtví?</b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b> </b>Pročetl jsem
tento týden velmi pozorně spis od biblických badatelů nebo-li
Svědků Jehovových pod názvem „Kde jsou mrtví?“. V tomto
spise je rozebíráno vícero otázek a sice: „Stav mrtvých“,
„Vzkříšení“, „Vykoupení“. Všechny tyto výklady jsou
v takovém rozporu s Biblí, že jsem se rozhodl na ně
veřejně poukázat.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>Stav mrtvých</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V této úvaze
dokazují Svědkové Jehovovi, že každý člověk umírá stejným
způsobem jako zvíře. Upírají člověku nesmrtelného ducha, Bůh
nevdechl v tělo člověka učiněného z hlíny duši,
nýbrž pouze život a tento život končí právě tak, jako u
každého zvířete smrtí. Cituji ze spisku, str. 37, 1: <b>Všechna
zvířata jsou duše. Když umře zvíře, jest to mrtvá duše,
mrtvá bytost nebo mrtvé zvíře. Člověk umře tak, jako každé
zvíře a přijde na to samé místo, totiž do hrobu, do země.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Na str. 17:<b> Žádný
člověk nemá duši. Slovo duše znamená bytost, tvora neb člověka.
Bůh nestvořil člověka a pak vdechl do něj duši, jak nám říkají
kazatelé, nýbrž stvořil člověka následovně. Nejdříve udělal
z hlíny tělo člověka. Pak vdech mu do chřípí dech, který
vdechují všichni tvorové. Tento dech oživil tělo a člověk
vstal a žil. Všechna zvířata budou označena jako duše. Kráva
jest duše, vůl jest duše. </b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Aby potvrdili tento svůj
blud, ukazují citáty z Bible, které mají ovšem docela jiný
smysl, než oni mu dávají.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Rozebereme si nejdříve
tuto první část na základě Bible:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Tedy oni praví: <b>Všechna
zvířata jsou duše. Člověk umře tak jako každé zvíře.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Že by tedy nebyl rozdíl?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>I stvořil Bůh
člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a
ženu stvořil je.“</i> (I. Mojž. 1, 27)</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Přednímu zpěváku
na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš,
jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil
slávu svou nad nebesa. Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí
požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel,
abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se. Když
spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž
jsi tak upevnil, </i><i>říkám:</i><i> Co jest člověk, že jsi
naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? Nebo učinil
jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.
Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil
pod nohy jeho: Ovce i voly všecky, také i zvěř polní, Ptactvo
nebeské, i ryby mořské, </i><i>a</i><i> cožkoli chodí stezkami
mořskými. Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na
vší zemi!“</i> (Žalm 8, 1-10)</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Je-li člověk právě
jen živou duší, živým tvorem jako každé jiné zvíře, proč
je to, že člověk ve svatém roztoužení žízní po Bohu, kdežto
u zvířete tuto touhu nenacházíme? Odkud vyvěrá svatá touha,
zda-li ne právě z nesmrtelného ducha, kterým člověk
převyšuje všechno ostatní tvorstvo? <i>„Také na cestě soudů
tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k
rozpomínání se na tě </i><i>patří</i><i> žádost duše. Duše
má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě
hledám..“ </i>(Iz. 26, 9). Proč zvíře nemá touhu po Bohu?
Protože mu schází nesmrtelná částka člověka – duch. Že
tedy nemá člověk duši, ducha?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Str. 17, 2: <b>Žádný
člověk nemá duši.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Slyšme Písmo:</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Nebo co jest platno
člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb
kterou dá člověk odměnu za duši svou?“</i> (Mat. 16, 26).
Mluví zde Ježíš o tělesném životě? Přece zemřít musíme
všichni. Tělesný život ztratíme všichni. O jaké ztrátě zde
tedy mluví? O ztrátě duše, o škodě, kterou můžeme svým
odvrácením se od Boha způsobit té nesmrtelné podstatě, duši.
<i>„A navrátí se prach do země, jakž </i><i>prvé</i><i> byl,
duch pak navrátí se k Bohu, kterýž jej dal.“</i> (Kaz. 12, 7).
Navrátí-li se porušený, vezme škodu, kterou ničím nenahradí.
<i>„A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou
zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i
tělo zatratiti v pekelném ohni.“</i> (Mat. 10, 28).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A další místa v Písmu:
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Prosímeť pak vás,
bratří, napomínejte z řádu vystupujících, potěšujte
choulostivých, snášejte mdlé, trpělivě se mějte ke všechněm.
Vizte, aby někdo zlého za zlé neodplacoval, ale vždycky účinnosti
dokazujte, i k sobě vespolek i ke všechněm. Vždycky se radujte,
Bez přestání se modlte, Ze všeho díky čiňte; nebo ta jest vůle
Boží v Kristu Ježíši při vás. Ducha neuhašujte, Proroctvím
nepohrdejte, Všeho zkuste; což dobrého jest, toho se držte. Od
všeliké zlé tvárnosti se varujte. Sám pak Bůh pokoje posvětiž
vás ve všem, a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku
příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž.“</i> (I.
Tes. 5, 14-23). A že duch při smrti těla se od těla odlučuje,
vidíme rovněž z Písma: <i>„Neboť mi učinil veliké věci
ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho, A jehož
milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce
jejich. Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. Lačné
nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. Přijal Izraele,
služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství, Jakož mluvil
otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky.“</i> (Lukáš 8,
49-55). Proto Štěpán ve své smrti volá: <i>„Pane Ježíši,
přijmi ducha mého.“ </i> Nevolal by tak, kdyby věděl, že nemá
ducha a že musí čekat až do vzkříšení. Tedy tvrzení Svědků,
že člověk nemá duši a že umírá jako každé jiné zvíře, je
Biblí naprosto vyvráceno. Právě svojí duší převyšuje člověk
všecko ostatní tvorstvo a ve své duši nosí neukojitelnou touhu
po Bohu.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<u>Vzkříšení</u></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Učením, že člověk
nemá duši, vyvrací Svědkové učení o věčném zahynutí.
Popírají peklo. Kde Bible mluví o pekle, podle jejich učení se
to vztahuje na hrob. Peklo to je prý hrob. Jiné peklo prý není.
Jediný trest za hřích je smrt. Jiný trest není. A poněvadž
k hříchu byl člověk sveden ďáblem, tedy zodpovědný za
svedení člověka a za hřích je satan, ne člověk. Proto také
prý Bůh připravil člověku vykoupení, vysvobození, které je
v tom, že všichni lidé budou vzkříšení a bude jim dána
znovu příležitost poznat pravdu a získat věčný život.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Na straně 30 se píše:<b>
Učení o pekle nebylo slyšeno od doby vynesení rozsudku smrti nad
Adamem. Toto samé je vynálezem ďábla.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Nuže, vezměme si Bibli.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
„<i>Byl pak člověk
jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý
den stkvostně. A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležel
u vrat jeho vředovitý, Žádaje nasycen býti těmi drobty, kteříž
padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy
jeho. I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů
do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest. Potom v
pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a
Lazara v lůnu jeho. I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj
se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě,
a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni. I řekl
Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty vzal dobré věci své v životě
svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se těší, ale ty se
mučíš. A nad to nade všecko mezi námi a vámi propast veliká
utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli,
ani od onud k nám přejíti.“ </i>(Lukáš 16, 19-26).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="46"></a>„<i>Potom
v pekle pozdvihl oči svých…“</i> V jakém pekle?
V hrobě? Či mohl v hrobě pozdvihnout svých očí a
vidět Lazara v lůně Abrahamově? Dále – umřel Lazar a
umřel i bohatec. Podle učení Badatelů oba byli v hrobě,
peklem jim byl hrob. Jak to, že jeden se radoval a druhý mučil?
Jak to, že mezi nimi byla propast? Dále: <i>„A jižť jest i
sekera k kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž
nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. Jáť křtím
vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť
mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás
křtíti bude Duchem svatým a ohněm. Jehožto věječka v ruce
jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do
obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným.“</i>(Mat.
3, 10-12). „Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a
všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti
své, A shromážděni budou před něj všickni národové. I
rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje
ovce od kozlů. A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak
na levici. Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho <i>budou:</i>
Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím,
vám připraveným od ustanovení světa. Nebo jsem lačněl, a dali
jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl,
a přijímali jste mne; Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl,
a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste
ke mně. Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme
tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť
jsme píti? Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb
nahého, a přioděli jsme? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb
v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? A odpovídaje Král, dí
jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří
těchto mých nejmenších, mně jste učinili. Potom i těm na
levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž
jest připraven ďáblu i andělům jeho. Neboť jsem lačněl, a
nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; Hostem
jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen
a v žaláři, a nenavštívili jste mne. Tedy odpovědí jemu i oni,
řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb
hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili
jsme tobě? Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste
koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste
nečinili. I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví
do života věčného. (Mat. 25, 31-46). <i>„A horšila-li by tě
ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života,
nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný,
Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. A pakli noha tvá
horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do
života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten
oheň neuhasitelný</i><i><b>.</b></i><i> Kdež červ jejich neumírá,
a oheň nehasne. Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť
jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě
oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, Kdež červ
jejich neumírá, a oheň nehasne.“</i> (Marek 9, 43-48). Kdyby
tím peklem byla míněna smrt, pak by to nebyl žádný trest za
hřích a my bychom mohli směle říci: Jezme, pijme, protože zítra
zemřeme. A já si dovolím říci, že právě toto učení je
satanovo. Smrt vše ukončí. Proto lidé kradou, loupí, vraždí,
pijí hřích za hříchem a když už je toho plný vrchol, tak co?
Revolver a je všemu konec?</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Na str. 40, 4: <b>v rozmluvě
s otcem, jemuž zemřel syn, následující: Váš syn, pane
Joy, nesnažil se nikdy státi se křesťanem. Byl jako všichni
z nás následkem Adamova hříchu, narozen bez práva na žití.
Proto byl zlý v božském oku. To však nenaznačuje, že jej
Bůh proto poslal do pekla.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Na str. 20, 5 praví:<b>
Peklo znamená hrob. A tam také se nalézá váš syn. Jest
v bezvědomí. Netrpí. Bude vzkříšen od Boha v určený
čas a navrácen a bude míti pak příležitost s vámi věčně
bydliti na zemi, šťastně a spokojeně a vy s ním. No tak!
Nač bojovat s pokušením? Proč si nedovolit nějaký ten
hřích? Smrt všecko vyrovná. Přijde vzkříšení, vstaneme
z hrobu a budeme šťastně žít dál.</b>
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="17"></a>Co
myslíte, bylo by to spravedlivé? Aby takový necitelný
kapitalista, který žil z krve a mozolů chudého dělníka,
měl při vzkříšení ta samá práva jako ti. kteří proto, aby
získali život věčný, trpěli, strádali? Nemluví Písmo o těch,
kteří na této zemi svědectví evangeliu Ježíšovu neuvěřili,
jako o ztracených? <i>„Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku
jeho.<br /> Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest
nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na
něm.“ </i>(Jan 3, 35-36). <i>„Nebo tak Bůh miloval svět, že
Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho,
nezahynul, ale měl život věčný.</i><i><b>17.</b></i><i>
Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale
aby spasen byl svět skrze něho.“</i> (Jan 3, 16-18). A nemluví
Písmo o dvojím vzkříšení? <i>„A půjdou ti, kteříž dobré
věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci
činili, na vzkříšení soudu.“</i> (Jan 5, 29). Je zajímavé,
jak tomuto místu rozumí bibličtí badatelé: Přijít na soud
znamená přijít na zkoušku, znamená to prý tedy příležitost
k získání věčného života.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Souhrn všeho: Vykoupení,
nebo-li vysvobození, které Pán Ježíš nám vydobyl, je v tom,
že Ježíš zvítězil nad smrtí a že všichni bez rozdílu budou
vzkříšeni z mrtvých a že jim bude dána znovu příležitost
poznat pravdu a podrobit se vládě Beránkově. Že ji na tomto
světě zavrhli, to nic nevadí, za to může satan, ne oni. Odsouzen
nebude nikdo.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Na str, 52, 7:<b> Bůh
probudí lidi ze smrti, ale nevrátí jim staré tělo, s kterým
byli pochování, nýbrž obdrží zdravé a svému účelu
odpovídající. Když pak se probudí ze spánku smrti, obdrží
poznání pravdy a když uslyší o velké lásce a dobru Božím,
budou se učiti rozumět, co jim učinil velkého a budou jej zcela
radostně poslouchati.</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Proč tedy ta námaha
Ježíše na zemi? Proč ten rozkaz Pána Ježíše: <i>„A řekl
jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření.
Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří,
budeť zatracen.“</i> (Marek 16, 15-16). Jak to? Svědkové
Jehovovi učí, že poznání pravdy se nám dostane až po vzkříšení
a že nikdo nebude k zahynutí odsouzen. A Ježíš? Káže, že
v tomto životě je třeba se učit znát pravdu a praví, že
kdo zde neuvěří, že bude zatracen. Klame nás Ježíš nebo
Bibličtí badatelé? Jak to, že Ježíš mluví o dvou cestách,
úzké a široké? Úzká že vede k životu a široká
k zahynutí a má člověka k tomu, aby se zde na zemi
rozhodli. A celá Bible mluví o tom, že na rozhodnutí zde, v tomto
životě, závisí celá naše věčnost. <i>„Na světě byl, a
svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. Do svého
vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. Kteříž pak
koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž
věří ve jméno jeho.“ </i>(Jan 1, 10-12). Kteří jej přijali.
Proto je evangelium zvěstováno všem národům, aby každý měl
příležitost se rozhodnout buď pro Ježíše nebo proti němu. Kdo
se rozhodl pro Ježíše, ten se stává podílníkem na Božím
království a všechny Boží zaslíbení jsou jeho majetkem. V nich
je bohatství věřícího člověka. Kdo však neuvěřil a
nepřijal radostné poselství evangelia, na toho se vztahují slova
Pána Ježíše: <i>„Kdo neuvěří, bude zatracen.“ </i>A na
tomto soudu Ježíše nezmění nic ani Bibličtí badatelé svým
učením, že není zahynutí. Odvolávání se na Boží lásku je
nemístné.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Dejme tomu, že přijdu
do lesa a uvidím, že tam někdo sbírá jedovaté houby a já
k němu přijdu a upozorním ho, že ty houby jsou jedovaté, ať
je nesbírá, protože se otráví. Jsou jedovaté. A on mi odpoví:
„Ty mne budeš učit.“ Houby nasbírá a připraví k jídlu
a otráví se. Nebyl včas varován? Trestal ho předčasnou smrtí
Bůh? Trestal se sám za svoji neposlušnost. A tak se to má i
s věčným zahynutím. Či snad nedal Bůh člověku dosti
příležitosti, aby se obrátil a byl živ?
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jen si vzpomeňme, kolik
svědectví evangelia, kolik varovných kázání, kolik vybídnutí
k tomu, aby se lidé obrátili ke Kristu a uvěřili Jeho
svědectví., vyšlo už z tohoto místa. Dali se všichni
varovat? Všimněme si ještě krátce té prosby bohatce
k Abrahamovi: <i>„I řekl: Ale prosím tebe, otče, abys ho
poslal do domu otce mého.“</i> (Luk. 16, 27).
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
A nyní závěr. Učení
biblických badatelů je plné bludů. Věřící člověk k tomu
nemůže zůstat lhostejný. Lidé, nezvyklí hlouběji uvažovat,
neznalí dokonale Písma, snadno takový blud přijmou, poněvadž
učení satanovo se dříve ujímá než pravda Boží. Je třeba náš
lid i jiné varovat, ukázat jim na tu jedinou cestu k získání
věčného života a tou jedinou cestou je – Uvěřit a přijmout
Pána Ježíše za svého osobního Spasitele, ne až za hrobem, ale
zde, v tomto životě.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1942 Přívoz</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-5095013925930075620.post-31980410468281968182014-03-24T09:05:00.002+01:002014-03-24T09:05:12.992+01:00<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<b>Kdo žízníš, pojď
a naber vody života darmo!</b></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Zjev 22, 17</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A Duch i nevěsta
řkou: Poď. A kdož slyší, rciž: Přiď. A kdož žízní,
přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
V knize proroka
Amose čteme tato slova: <i>„Aj, dnové jdou, dí Panovník
Hospodin, že pošli hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody,
ale slyšení slov Hospodinových.“</i> (Amos 8, 11).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Člověk musí projít
v životě mnohým zklamáním, aby zatoužil po něčem vyšším.
Srdce člověka je plné různých pozemských tužeb. Kolik jich
zůstává nesplněných. Tvoříme si nadějné plány a na jejich
uskutečnění obětujeme všechny své síly, ale jak často právě
tehdy, kdy se nám již zdá, že jsme u cíle - všechny tyto plány
se nám hroutí. Honíme se za každou bludičkou štěstí, říkáme
si: Kdybych onu věc dosáhl, byl bych šťastným člověkem.
S mnohým sebezapřením a mnohým bojem usilujeme tedy o to,
abychom tu neb onu věc dosáhli. A když ji dosáhneme, poznáváme,
že jsme se honili za pouhou bludičkou. Někdy to však vezme půl
našeho života, než se přesvědčíme o tom, že na této zemi nic
nemá trvání, každá radost že se může proměnit v žal a
že není radno na něčem si zakládat, poněvadž se tu všecko
stále mění. Teprve tenkrát, až nás všecko zklamalo, až jsme
se přesvědčili, že plné uskutečnění našich tužeb na této
zemi nikdy nedojdeme, tu teprve začínáme přemýšlet o pravém
smyslu našeho života a začínáme tušit, že na této zemi jsme
všichni pouhými hosty, poutníky, cizinci, že tento pozemský
život není naším konečným cílem. A tu teprve začínáme
žíznit po poznání vyššího života. Jen tam, kde se probudila
v srdci člověka tato žízeň, je člověk přístupný slovům
Hospodinovým: Takovým pak platí slova našeho textu: <i>„A kdož
žízní, přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo.“</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Jaké jsou vody života?
Jsou to radostné zvěsti Božího poselství – evangelia. Tyto
zvěsti nám otevírají pohled do duchovního světa, za bránu
všeho smyslového dění a rozvíjí před naším duchovním zrakem
obraz života daleko větších krás, než jaký nám může
poskytnout tato zem, jejíž obyvatelé se zpronevěřili svému
Stvořiteli a tím se zpronevěřili i svému vznešenému poslání
na této zemi. Tato země, kterou Bůh připravil pro člověka jako
zahradu Eden, země, která měla být člověka rájem, poskvrněna
hříchem člověka, stala se lidstvu slzavým údolím. Písmo svaté
nám o tom podává jasné svědectví: <i>„Ta pak nebesa, kteráž
nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke
dni soudu a zatracení bezbožných lidí. Ale tato jedna věc nebuď
před vámi skryta, nejmilejší, že jeden den u Pána jest jako
tisíc let, a tisíc let jako jeden den. Nemeškáť Pán s </i><i>naplněním</i><i>
slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale
shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání
se obrátili. Přijdeť pak ten den Páně, jako zloděj v noci, v
kterémž nebesa jako v prudkosti vichru pominou, a živlové
pálivostí ohně rozplynou se, země pak i ty věci, kteréž jsou
na ní, vypáleny budou.“</i> (II. Petr. 3, 7, 10). Tato strašlivá
katastrofa, ve které naše země zanikne v ohni zaníceném
pozemskými živly, či vznícením podzemských plynů nebo výbuchem
atomové energie, tato katastrofa přijde až po tisíciletém
království Kristově na této zemi. Ale to jen tak mimochodem.</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="26"></a> Vody
života, z nichž máme ukojit žízeň našeho ducha, jsou
zvěsti Božího poselství, zvěsti evangelia, které rozvíjí před
námi Boží plán na zachránění těch, kteří s bezbožným
světem nechtějí zahynout, ale upřímným návratem k Bohu
cestou pokání, vestou znovuzrození, opouští cesty hříchu a
vchází na cesty Božího království. Tento Boží plán záchrany
zahrnuje v sobě příchod Syna Božího na svět. Jeho
poselství lidstvu, jež zní, že Bůh a Otec všech nás, v Něm,
v Kristu, je hotov odpustit nám každý hřích. Boží
otcovská náruč že je nám v něm otevřena a nikdo nemusí
pro svůj hřích, svoje poblouzení, zahynout. Žádá po nás jen
jedno: přiznat si a vyznat naše poblouzení a s tím svým
převráceným srdcem, jako marnotratný syn, v kajícím duchu,
avšak s plnou důvěrou v odpouštějící lásku našeho
Boha, navrátit se k Bohu, Otci. A poněvadž k Bohu nemůže
nic nečistého a my jsme samá nečistota, samá nečistá vášeň,
samý hřích, Ježíš Kristus, tento čistý svatý Boží Beránek,
klade se v posvěcující oběť za nás, na naše očištění
a posvěcení, bere na sebe kletbu za naše hříchy a soud, který
měl stihnout nás, podstupuje za nás a to tím, že se nechává
odsoudit k potupné smrti kříže. Smrt Pána Ježíše na
kříži není soud na Ježíšem, to je soud nad námi za naše
hříchy, který Pán Ježíš z čisté lásky k nám
hynoucím dobrovolně podstupuje za nás. Touto obětující láskou
láme však osten smrti, smrt ztrácí svoji moc, Ježíš vstává
z hrobu jako vítěz nejen nad hříchem, ale i nad mstitelem
hříchu, smrti a jeho vzkříšení je vzkříšením všech těch,
kteří v Něho uvěřili jako v Syna Božího, přijalo
jej za svého Spasitele a vůdce. A proto jim platí jeho slavné
prohlášení: <i>„Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i
život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude</i><i><b>.</b></i><i>
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“</i>
(Jan 11, 25-26).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<a href="" name="3"></a><a href="" name="7"></a>
Boží plán záchrany jde ještě dál. Pán Ježíš skrze smrt na
kříži opouští tento svět a vrací se k Otci, od něhož
vyšel, aby v nadhvězdnu připravil příbytky těm, kteří ve
svém malomocenství vůči hříchu se pod záštitu jeho výkupné
oběti na kříži u víře utekli. Zatím místo sebe posílá za
vůdce své církvi Ducha Utěšitele. Až se naplní všechny Boží
plány, až dozraje svět ke své žni, přijde Pán Ježíš na
tento svět podruhé. Ne jako člověk, ale jako mocné duchovní
kníže nad všemi knížaty, zde shromáždí všechen svůj lid,
ti, kteří zemřeli, vstanou z hrobu v novém, duchovním
těle a ti, kteří se tohoto dne dočkají živi na zemi, jejich
těla božskou mocí se promění a uzpůsobí pro duchovní svět a
celou svou církev shromáždí ve sférách duchovních. Velikými
Božími soudy vyčistí pak tuto zemi od bezbožných a i tato země
bude na tisíc let osvobozena od vlivu a moci padlých andělů a
démonů, takže přestane nenávidění jeden druhého. Lid, který
po všech Božích soudech zůstane na zemi zachován, bude to
především Izrael, který se v těch hrozných soudech Božích
konečně přizná k Ježíši Kristu jako ke svému Mesiáši,
tento lid, národy pod duchovním vlivem a vedením Ježíše a jeho
církve, kterýmžto vlivem budou zasahovat do života této země
z duchovních sfér, zkují meče své v motyky a nikdo se
nebude víc učit boji. Války ustanou, přijde dokonalý Boží
socialismus, v němž každý bude pod svým vlastním vinným
kmenem bydliti. Pokoj Boží naplní zemi, neb tato bude spravovaná
Ježíšem a jeho církví z duchovních sfér. Nyní je
duchovní sféra kolem naší země plná satanských vlivů a je
spravována padlým duchovním knížetem Luciferem. Proto stojí
bratr proti bratru, proto jedna válka stíhá druhou, neb satan ví,
že dny jeho vladaření nad naší zemí se chýlí ke konci. Po
tisíciletém království Ježíšově a jeho církvi zde na zemi
přijde druhé vzkříšení mrtvých a sice těch. kteří ve své
vzpouře vůči Bohu odešli na věčnost. Ti i s padlým
knížetem Luciferem i s ostatními padlými anděly budou
uvrženi do věčného zahynutí a tehdy i tato země bude spálena
ohněm. Boží lid, církev Kristova, ti, kteří uchopili nabízenou
milost v Ježíši, budou uvedeni do Ježíšem připravených
příbytků jež Písmo nazývá Nový Jeruzalém. Bude to duchovní
oblast, kam zlo, hřích, nebude mír více přístup. Tuto duchovní
sféru obrazně popisuje Jan: <i>„I ukázal mi potok čistý vody
živé, světlý jako křištál, tekoucí z trůnu Božího a
Beránkova. U prostřed pak rynku jeho a s obou stran potoka </i><i>bylo</i><i>
dřevo života, přinášející dvanáctero ovoce, na každý měsíc
vydávající ovoce své, a lístí své k zdraví národů</i><i><b>.</b></i><i>
A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a
Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou. A
tvář jeho viděti budou, a jméno jeho </i><i>bude</i><i> na čelích
jejich. A noci tam nebude, aniž budou potřebovati svíce, ani
světla slunečného; nebo Pán Bůh je osvěcuje, a kralovati budou
na věky věků. I řekl mi: Slova tato jsou věrná a pravá, a Pán
Bůh svatých proroků poslal anděla svého, aby ukázal služebníkům
svým, co se díti musí brzo</i><i><b>.</b></i><i> Aj, přijduť
rychle. Blahoslavený, kdož ostříhá slov proroctví knihy této.“</i>
(Zjev. Janovo 22, 1-7).</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Bohatství a krása
života, do nějž nás náš Pán uvede, se naprosto nedá popsat
lidskou řečí. I krásy této země jsou jen odleskem té krásy,
kterou má duchovní svět. Náš hmotný, viditelný svět je jen
zhmotněním světa neviditelného. A tento život ve světě
duchovním, oproštěný od veškerého zla a zhoubných vlivů i od
smrti, rozvíjí před námi radostné zvěsti evangelia Ježíšova.
To jsou ty vody živé, které nám Bůh zdarma nabízí. A zde jsme
u našeho pozvání: „<i>A kdož žízní, přijdiž, a kdo chce,
nabeř vody života darmo.</i>“</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Milá duše!</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
Žízníš? Zklamal tě
tento život? Umdléváš pod tíhou tvých zhroucených nadějí?
Pojď k živým vodám. Ježíš má pro tebe naději, která tě
nezklame. Nech si Ježíšem otevřít duchovní zrak, abys viděl
život, který On připravil svému lidu. Na této zemi tě nakonec
všechno zklame. Ale život na zemi není konečným cílem. Zde je
jen místo k přípravě na ten další život. Konečně, i ten
zbytek tvého života se ti zjasní na této zemi, napiješ-li se,
ukojíš-li žízeň svého ducha ze zřídel Božího života,
z obsahu těch požehnaných zvěstí, které nám přináší
Ježíšovo evangelium. Pojď k těmto zřídlům. Pojď
k Ježíši Kristu a své očekávání, své naděje, postav
jedině na něm. Pojď jaký jsi. On má i pro tebe odpuštění,
posvěcení, zhojí každou ránu, kterou ti tento svět zasadil.
Složíš-li na Něm i to největší soužení, stane se ti
lehoučkým břemenem., neb tvůj pohled víry v život, který
nám Pán připravuje, učiní tě silným a zmužilým.
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<i>A kdož žízní,
přijdiž, a kdo chce, nabeř vody života darmo.</i></div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div align="JUSTIFY" style="margin-bottom: 0cm;">
1956 Rokytnice</div>
Josef Dvořákhttp://www.blogger.com/profile/02555943612354438180noreply@blogger.com0